DISKUSE O ENERGETICKÉM MODELU

Vzhledem k tomu, že služby na blogspotu se rapidně zhoršují a je obtížné vkládat delší příspěvky nebo to sebou přináší nežádoucí efekty, uveřejňuji část diskuse zpod předchozího článku "o energii v magii" jako samostatný příspěvek. Čtenářům se omlouvám za nepřehledné formátování, které je jenom dalším důsledkem snížené podpory providera tohoto blogu.

Matúš:

Ahoj,
Nie je v mojich silách vyjadriť sa v plnom rozsahu ku všetkému, čo si v posledných dvoch postoch spomenula, takže k niektorým bodom odpoveď len stroho načrtnem.

Prečo ten môj prístup kladie taký dôraz na vedecké teórie? Dva dôvody:

(1) Myslím, že diskusiu je jednoduchšie viesť v teoretickej rovine, bez nejakých referencii k osobným zážitkom. Samozrejme to neznamená, že môj dôraz na spirituálny model vznikol v hyperracionálnom procese, keď som si pomocou diferenciálnych rovníc vyrátal difúziu a fitness mémov v populácii a dospel k negatívnemu výsledku pre energetický model.

Je to potom naopak? Najprv som opovrhol energetickým model a dodatočne som si pozbieral vedecké fakty tak aby som získal plauzibilný príbeh pre svoje rozhodnutie?

Nie. Myslím, že moje dva zaújmy nezávisle postupne konvergovali do jedného celku. Po prvé, to odmietnutie energitických modelov, je skôr post-hoc zistenie. Jednoducho tieto modely nepoužívam, aj keď niektoré meditácie, techniky viem naspamäť. Jednoducho ma nezaujímajú. Je to hlavne tým, že mám málo času na moje voľnočasové aktivity (teda nestíham nielen písanie do diskusiach na blogoch). Keď už sa mám venovať okultných praktikám tak musí stáť za to. Čo som zistil, že mi stojí za to sú „ťažkotonážne rituáli“ a la vybehnem v noci na lúku s mečom, kadidlom, rúchom a ostatnou výzbrojou a vykrikuje a naháňam démonov niekedy až do svitania.

Po druhé, mágia a naturalizmus/materializmus sú prezentované od oboch strán ako striktne sa vylučujúce doktríny. Tá moja syntéza je teda skôr prekvapivá ako samozrejmá.

Neviem či toto je pre teba dostatočne autentické vyznanie. Klasiku na internetových diskusiách ezoterikov je uviesť tajné heslá, znamenia, poprípade porozprávať príbeh o zjaveniach z vyššej dimenziu aby diskutér dokázal svoju zrelosť a autenticitu. Toto nemám v ponuke a moja skúsenosť je, že také diskusie nikam nevedú.

Čiže tá moja koncentrácia na vedu je kompromis zohľadňujúci „kvalitu“ prenosného kanálu, ktorým je internet.

(2) Na druhej strane, či niečo funguje/nefunguje je slabý constraint na konkrétnu teóriu. Kopa tých autentických fenoménov funguje nezávisle od toho čo za memetický odpad dotyčný nosí v hlave (doslova parazity). Napríklad sexuálna stimulácia alebo psytropné drogy fungujú bez toho aby si musel v hocičo veriť, preto sa ich aj rôzne ideológie snažia vykynožiť. Samozrejme čisto omielať, že sexualita je zlá a že droby sú vynálezom diabla nestačí a treba nasadiť nememetické nástroje ako mutiláciu pohlavných orgánov alebo legislatívne prenasledovanie...

Spirituálny model funguje – nezávisle od toho čo nosím v hlave. Energetický model je viacej naviazaný na to kondiciovanie a čiastočne parazituje na kognitívnych mechanizmoch a ilúziach, ktoré nie sú „energeticky“ podmieňené.

Veda nám moc neukáže, čo funguje a čo nefunguje. Myslím, že ten hlavný prínos je, že nám umožní oddeliť plevy od zrna to podstatné od toho nepodstatného. Vskutku na 1000 okultistov pripadá 1500 teórii – jedna komplikovanejšía ako druhá. Veda a vedecká evidencia očistí tie autentické fenomény od teoretického nánosu (jediná ťažkosť spočíva v tom rozoznať, čo je samotný fenomén a čo je teória, eg energie necítime ale cítime pocity (fenomén), ktoré voláme energie(teória)). Prípad energetického modelu je presne takýto memetický nános, ktorého nám veda pomôže zbaviť sa. Dôležité je samozrejme to zistenie, že zbavenie sa tej omáčky samotný fenomén nijak neovplyvní, neohrozí. Avšak aby sme sa dopracovali k tomuto zisteniu musíme urobiť kritický krok do prázdna. U mňa bol tento krok z núdze cnosť, keďže som nemal čas venovať sa energiám a budovaniu metafyzických zámkov a nakoniec som zistil, že ich nepotrebujem. Myslím, že ostatní okultisti ich rovnako nepotrebujú, akurát sa boja toho kroku do prázdna. V konečnom dôsledku ich magická prax ich stojí viac času a úsilia a ich magické teórie sú nadbytočne košaté a metafyzické.

Samozrejme veda samotná nie je imúnna voči takýmto memetický pliagam (psychoanalýza, orgóny) – obzvlášt v oblastiach kde empirická falzifikácia (teda čo „funguje/nefunguje“) nie je taká ľahká. Psychológia je takáto oblasť.

Myslím, že je dôležité rozlíšiť - a u teba sa to trochu zmiešava – medzi intuitívnou psychológiu a intuitívnou fyzikou na jednej strane a vedeckou psychológiou a vedeckou fyzikou na strane druhej. Intuitívne a ľudové teórie (príčom volať ich teórie nesprávne sugeruje racionálny, metakonceptuálny a reflektívny prístup) sú prírodzené a nevyžadujú žiadnu námahu. Energetický model mágie však vychádza z vedeckej fyziky, nie z intuitívnej fyzike. Samozrejme to musíme vedieť o čom intuitívna fyzika je (a ver tomu, že sa k týmto vedomostiam nedopracujeme cez meditáciu :-)).

Intuitívna fyzika, teda koncepcia fyzikálneho sveta, ktorú si vytvorí človek nezávisle od (a niekedy napriek) inštituciovanizovanej edukácii sa sústreďuje hlavne na hmotné telesá. A tu funguje veridikálne (tj intuitívna fyzika sa plne prelína s tou vedeckou). Horšie je to z tekutinami. Bude teleso plávať na hladine alebo sa ponorí? Tu už ľudová fyzika až taká jednoznačna nie je a môže nás zviesť ku kontraintuitívnym záverom. S plynmi je to najhoršie, keďže intuitívne sú bezhmotné. Naopak tieňom môže byť pripisovaná hmotná podstata. Na magnety alebo blesky nemá intuitívna fyzika žiadne vysvetlenie (a väčšinou sa tieto fenomény dostanú pod dohľad intuitívnej psychológie, sú antropomorfizované). No a koncepty ako elektrina a energia spadajú plne pod vedeckú fyziku a treba na ne tréning a vzdelanie. To, že ti to učenie pripadalo jednoduché je skôr kompliment dobre optimizovanému vzdelávaciemu systému ale hlavne tvojim učiteľom. Je však naivné očakávať od magických systémov takúto mieru optimizácie. A čisto časovo to tvoje vzdelanie trvalo roky – rozhodne odmietam venovať roky magickému „tréningu“.

Nakoniec tvrdíš že ten energetický tréning nám náš vzdelávací a kultúrny systém dáva tak či tak. Pravdupovediac tie argumenty a príklady, čo uvádzaš ma nijak nepresvedčujú. Maceove dielo je podla mňa „soubor nejakých technik a kompilát návodu, poloopisovaných z ruzných zdroju“. Len sa mu tam pri tom opisovaní (zbytočne) primiešalo trochu toho energetického new-age folklóru.

@ televízia a informálna verbálna komunikácia: Ak myslíš vyjadrenia typu „nabrať energiu“, „dodať energiu“ alebo „energy drink“, tak tu sú chápané tie energie ako palivo – ako tekutiny, materiál, „biologický benzín“. Abstraktný koncept práce za čas (energia) v našom jazyku nemá miesto, preto si ju kvantifikujeme konkrétne - cez peniaze. Takisto koncept zachovania energie alebo energetických polí preráža do kultúrneho povedomia len s veľkými okľukami.

Kybernetický model ti neberiem. Pre mńa za mňa si to volaj kybernetický model. Len ako som napísal, ja v tom tvojom poňatí nevidím nič kvalitatívne nové. Je to len zmes energetických a démonických konceptov odetá do nového žargónu.

Už sa teším na odpoveď.

S pozdravom,

Matúš

Catalessi:

Ahoj Matúši,

Předně bych se ráda omluvila za drobné zpoždění.

K výše uvedenému příspěvku a naší debatě:

-jistě, laická psychologie bývá zmiňována obvykle již v první hodině předmětu „Základy psychologie“ a bývají do ní mimo jiné řazeni autoři jako Čapek nebo Dostojevský, kteří by to natřeli leckterému soudobému psychologovi „s papírama“. Možná by však bylo dobré důrazně zopakovat, že se nebavíme o psychologii, ale o magii (btw. k některým zkouškám z psychologie „papíry“ mám a doufám, že časem i státnice přibudou).

V minulém příspěvku jsem se pokoušela ilustrovat svůj náhled cestou objasnění zásad pragmatické magie (která může být snadno zaměněna s laickou psychologií). Po celém roce živých debat s Tegtmeierem to ani jinak nejde, proto bych ráda citovala jednu větu z našich dialogů, která se mi velice líbí: „To, co se na konci dne počítá, je vlastní zkušenost, nic jiného.“

Z toho důvodu jsem chtěla vědět, jak ses se svým poznáním dostal daleko, s čím máš tedy zkušenost Ty, a musím se přiznat, že údajný „těžkotonážní rituál“ mne tak trochu zklamal.
Předně - vymítat dokáže dnes každý letniční křesťan a nepotřebuje k tomu složité propriety, a za druhé, když někdo potřebuje často vymítat, bývá asi také často posedlý, ne? Z mojí pozice pragmatické magičky to potom vypadá tak, že ignorancí preventivních a rozvinutějších magických technik, protože jsou „moc složité“, se člověk může dostat do opakovaných nevyžádaných situací, jakými je posedlost duchy. A nebo je tady druhá situace, kdy vymýtání a posedlost nejsou míněny jako pravé „vymítání“ a „posedlost“. Zrovna jsem v sobotu na MeziSvětech v Moravci říkala, že posedlost vnímám jako ztrátu kontroly, pravá posedlost se vyznačuje okny, kdy za člověka jedná entita a on se pak na konci tohoto úseku vzbudí a ptá se druhých, co dělal, protože si to nepamatuje. No a pak je tady další možnost - hysterická pseudoposedlost.

Složité rituály, nejlépe ty s energií „metafyzické podstaty“, slouží velice často jako prevence nebo průprava ke zvládání obtížných situací, jmenovat lze třeba „strážný familiár“, nebo za frajeřinku považuji evokování či vytvoření entity, následně její vtažení pomocí „energeticko-vizualizační“ techniky do sebe, do nitra svého těla, a posléze její umístění na jakékoliv veřejné cílové místo, třeba tělesnou posturou (například nemohu-li si dovolit někde na veřejném místě poskakovat s hůlkou a kreslit pentagramy). Nebo udržení kontinuitního „magického vztahu“ s nějakou entitou po dobu delší než jsou 3 roky - k tomu chce mít vlohy a znát techniky k jejímu vyživování . Nejsou to techniky úplně nejsložitější, to jenom pro ilustraci, jak to vidím já a koho považuju ze své perspektivy jako zkušeného praktika, jinak si pochopitelně vážím profíků, tedy někoho, kdo dokáže celebrovat rituál pro 15 a více osob, udržet průběh rituálu a současně se koncentrovat na svou vlastní spiritualitu. Zrovna v sobotu jsem viděla jeden takový skvělý rituál ADF a klobouk dolů.

Démonologie celkově je ve své původní povaze daleko jednodušší, proto je matoucí, když se klasický hermetismus rozděluje na nižší a vyšší magii, přičemž tou vyšší je míněna evokace entit a ta nižší magie spočívá ve využití tzv. slepých sil=energií. Je prokazatelné, že s tímto pracovali Apollonius z Tyany, Papus, taoisté, Empedokles a Aristotelés (živly), spagyrické postupy a další. Ód je pochopitelně až názvem modernějším, Reichenbachovým, kde docházelo ke snaze to zrekapitulovat, přesto nijak nediskvalifikuje běžné magické techniky praxe se „slepými silami“.

Evokovat entitu je tedy daleko snazší než pracovat se slepou silou, člověk se musí zaměřit pouze na její vyvolání a pak už se nemusí o nic starat, a vše jde samo, o vše se potom postará ta evokovaná entita. Říkám tomu instantní magie vs. LEGO magie.
A proč si myslím, že ovládání slepých sil je pro mága prospěšná a vysoce účinná technika? Magii a náboženství odlišuje jeden detail: náboženství považuje za prvotní příčinu boha, vše se děje z jeho vůle, kdežto u magie se realizuje vůle mága. Proto je občas magie považována za starší než náboženství a její výhoda spočívá v tom, že k tomu abys čaroval, nepotřebuješ žádnou entitu. Ať už z hlediska volunterismu, nebo z hlediska saturnismu, bych si lepší techniky vybrat ani nemohla :-).

A jenom závěrem chci dodat, že ačkoliv je paradigma energie v magii metafyzické podstaty, výsledky mohou být reálné :-).

S pozdravem,
Catalessi

POHAN, CO NA ZEM NESPAD' Z VESMÍRU

(Zamyšlení nad myšlenkami Johna Michaela Greera v kontextu české okultní veřejnosti)

Catalessi

„Perspektiva se vrací a já si uvědomuji, že to jsou právě věci nehmatatelné, stavy mysli a přístupy ke světu, co formuje kolektivní diskurs kultury a definuje, co kultura na konci ropné éry vůbec může nebo nemůže dokázat. Nejsou to technické záležitosti, co činí naši situaci tak složitou; způsobuje to selhání kolektivní vůle, které v každé zemi průmyslového světa udržuje byť i jen zdráhavé uznání našich obtíží a nejskromnější odpověď na ně zcela mimo pozornost běžné politiky. Dokud nebudou okovy nefunkčního myšlení sňaty z mysli, konstruktivní plány pro svět po ropném zlomu překračující individuální rovinu jsou zbytečně vynaloženým úsilím – protože společnosti, které si neuvědomují jejich potřebu, je pochopitelně ani neuskuteční.“

John Michael Greer, český překlad převzat z: http://www.britske-listy.cz/art/43589.html

„Skutečná moc běžného okultního řádu končí zpravidla za zdmi ‚chrámu‘.“

LPM

I.

Zatímco dnešní české pohanstvo pilně diskutuje na svých blozích, co všechno je a není pohanství, s jakými filosofiemi a aktivitami lze pohanství kombinovat a s čím již nikoliv (dle osobních názorů diskutujících někdy dokonce zaštítěných oblíbenými autoritami), západní společnost je zase o několik pořádných párů kroků před námi. Stoupenci alternativních náboženských směrů totiž pozvolna přestávají působit v zorném poli vzdělanější veřejnosti pouze jako v obecné realitě nepříliš zakotvení podivíni. Tedy jedinci a organizace, co si hrají ve svém únikovém skleníčku RPG hry na živo, a do veřejného prostoru, plného geometrickou řadou množících se problémů , radši moc nevstupují.
Řeč je o všech možných typech krizí, kterými je postindustriální společnost postižena jako puberťákova pleť krátery akné, a také o muži, jenž se nebojí na veřejnosti odhalit jak svoji roli ekologického aktivisty navenek, tak i svou niterní individuálně zvolenou spiritualitu.
Je na čase představit velekněze (the Grand Archdruid) Starodávného řádu amerických druidů (AODA - The Ancient Order of Druids in America), Johna Michaela Greera, který působí rovněž jako aktivista a autor několika okultních i neokultních knih (ve skutečnosti má na svém kontě asi 18 titulů, namátkou Natural Magic: Potions and Powers from the Magical Garden, Circles of Power: Ritual Magic in the Western Tradition, Inside a Magical Lodge, a také články pro časopisy Renaissance Magazine, Golden Dawn Journal, Mezlim, New Moon Rising, Gnosis, a Alexandrii).
Do obecného povědomí se ovšem zapsal prostřednictvím své prozatím poslední a ekosociologicky zaměřené knihy z r. 2008 - Dlouhý úpadek: Průvodce uživatele koncem průmyslového věku (The Long Descent: A User's Guide to the End of the Industrial Age – úryvek zde).

Ačkoliv na konci článku odkazuji na české překlady (zejména ekoaktivisty Karla Dolejšího nebo články Jindřicha Kalouse), které vřele doporučuji k úvodu do Greerova přístupu, přesto si dovoluji vytrhnout několik pozoruhodných myšlenek z kontextu a komentovat jimi některé jevy českých alternativních spirituálních proudů, neboť Greerovy postřehy se vyznačují vzácným darem pragmatických hodnotových soudů.

J. M. Greer, Argumentum ad ignorantiam:

„Minulý týden jsem měl pádný důvod si toto vše připomenout, když tři mé pokusy podnítit kolektivní debatu o těchto věcech – kniha The Long Descent, čtení a autogramiáda v místním knihkupectví zde v Oregonu a poslední příspěvek v mém blogu – vyvolaly tři odpovědi používající velmi různých argumentů k tomu, aby dospěly ke společnému tvrzení. Čtenář mé knihy mi emailem namítl, že jsem podcenil možnost objevení nové technologie, která naši civilizaci zachrání před důsledky ropného zlomu; vážný mladý muž, který se zúčastnil čtení, poté vznesl otázku, co si myslím o možnosti, že stávající krize pomůže lidstvu dosáhnout nového stadia spirituálního vývoje, díky němuž snadno nahradíme fosilní paliva zdroji, které si dosud neumíme představit; nový čtenář blogu mi poslal komentář, který trval na tom, že ropný zlom je iluze šířená podvodnickými elitami, které potlačovaly vynálezy, jež by jinak umožnily každému spotřebovat tolik energie, kolik jen chce.

S každým z těchto tvrzení už jsem se předtím setkal. Od té doby, co tento blog začal tvrdit, že konec éry levné a dostupné energie je přirozeným a nevyhnutelným důsledkem lidské ekologie, která se beznadějně vzdálila možnostem života na konečné planetě, dostal jsem ohromné množství emailů a komentářů trvajících na tom, že pravda je jiná – že tak či onak, z toho či onoho důvodu, lidstvo může získat své vydatné zdroje energie a spotřebovat je, a může navíc rozumně očekávat nekonečné pokračování této praxe. Tři odpovědi, které jsem právě citoval, vůbec nevyčerpávají celé spektrum argumentů rozvinutých na podporu nepochopitelného tvrzení, jsou však rozhodně dobrými vzorky.

Každý z těchto argumentů představuje to, čemu staří logikové říkali argumentia ad ignorantem, argumenty z neznalosti. Všichni tři kritici trvají na přítomnosti faktoru, který aktuálně přítomen není, nemůžeme jej prozkoumat a ověřit nebo vyvrátit jeho existenci – technologický pokrok, k němuž dosud nedošlo, nastávající spirituální transformaci, v niž se slepě věří, nebo spiknutí tak tajné a všeprostupující, že může manipulovat veškerým naším vědomím o znalostech týkajících se světa – aby mohli tvrdit, že ve věci ropného zlomu nemusíme vlastně dělat vůbec nic.

Takové argumenty samozřejmě nic nedokazují. Představují ekvivalent fráze „pak se stane zázrak“. Jejich jedinou ctností je, že nejdou vyvrátit. Právě proto jsou tak populární.“

Odbočíme-li na moment od tématu, Greer popisuje nešvar, který je například pro soudobou magickou/mystickou/okultní komunitu typickým. Sama jsem se nedávno zúčastnila debaty na jednom fóru, v níž jeden z debatérů zastával názor, že jediná správná magie je, jednoduše řečeno, konání zázraků. Zašel dokonce mnohem dál a označil všechny debatéry za „začátečníky“, „ne-mágy“ a „špatné mágy“, a to pouze z toho důvodu, že nepovažovali zázraky typu levitace a materializace za náplň své magické činnosti. Marné bylo poukazovat na historický fakt, že okultní boom 18. a 19. století sebou přinesl spoustu šarlatánů, kteří právě této lačnosti po „zázracích“ hojně využívali ke svému obohacení – ať už to byli zázrační čtenáři myšlenek, média hovořící s duchy či pouze posunovači předmětů prostřednictvím magnetu pod deskou stolu. Mezi těmito usvědčenými šarlatány bychom nalezli i zvučná jména jinak poměrně plodných jedinců, čemuž se nelze divit, neboť jsme všichni jenom lidé a omezenost člověka je nutno brát v potaz (vulgárněji je toto omezení vyjádřeno oxymorónem, že lidská blbost je nekonečná). Naopak případy skromných adeptů, kteří se vyšvihli do „nadlidské“ úrovně, zůstávají nadále tradovány formou ústně podávaných mýtů, který bohužel nelze dokladovat ničím jiným, než opět ústním prohlášením.
Veškeré apely na rozumnou mysl diskutujícího i volání po smyslu zázrakotvorné činnosti byly v konverzaci se zastáncem teorie zázraků marné, což není v podobných typech diskusí až zas takovým překvapením. Pokud je člověk o něčem přesvědčen, jeho názor nezměníte ani pomocí rozumných argumentů. Mnohém více mne však pokaždé zarážejí reakce přihlížejících „tak co tady děláte, když nevěříte na magii?“ apod., čili zdařilé ukázky argumentum ad ignorantiam. Jako by víra v magii nutně znamenala skočit na každý špek!!!

Co tedy pragmatickou víru v magii vyjadřuje, když ne zázraky?

Jak velice vtipně píše Aleister Crowley v eseji „O nebezpečí mysticismu“ (jelikož je tento skvostný esej Čechům opět téměř neznámý, překlad míním časem publikovat na tomto blogu), mág i mystik usilují o totéž, ale oba postupují rozdílnými cestami. Smyslem jejich snažení je dosažení rovnováhy, matematicky vyjádřitelné nulou (0). Rozdílný přístup spočívá v tom, že zatímco mág má za svou „svatou“ povinnost prozkoumat nejzazší hranice svého bytí, matematicky vyjádřeno 1 + (-1)=0, mystik usiluje o totéž pomocí zbavení se svého ega, svého já, matematicky vyjádřeno 1-1=0. Výsledek je tedy stejný, ovšem vyjádřeno graficky, cesta mága zahrnuje mnohem širší škálu než cesta mystika - a o tom to celé je! Jelikož mág rozehrává mnohem více alternativ sebe sama, hledí do očí jak svému „zlému“ já, tak i tomu „hodnému“, kráčí po mnohem klikatější cestě, než je například pokorné klečení v prachu u nohou svého idolu spolu s vyznáváním, že jsem jen prach u nohou „xxxxx“ – doplňte libovolnou modlu. Vhodnou satisfakcí mága za tuto námahu poznávání nezmapovaného je potom schopnost adekvátně reagovat na různorodé životní situace, jež mu příjdou do cesty, na které má mystik reakci předem danou a zpravidla i předepsanou (není-li pokrytec a žije-li skutečně podle toho, co vyznává).

II.

Vraťme se však mnohem úžeji k Greerově aktivismu a k jeho myšlenkám zaměřeným na ekologii. Ačkoliv Greer pochopitelně nepřináší jednoznačná řešení, tedy zázraky, velkou pozornost věnuje špatným myšlenkovým postupům, zkreslujícím mapám, falešným mýtům, kterým má lidstvo sklon propadat (viz např. úvodní citát). S výčtem oněch nešvarů pak souvisí jak omezené a částečné pochopení, tak i nedůslednost v jednání.
Za nedůslednost a cestu, kterou hromadně dochází ke zkreslování map „reality“ považuji osobně ten fakt, na který občas někteří z diskutujících v rozličných debatách poukázali už přede mnou: tedy že ačkoliv se mnozí pohané odvolávají na „víru předků“ či něco starodávného, většina z nich má s životním stylem „předků“ jen máloco společného. Ti, kteří jsou vidět, se v rámci dnešní společnosti zaměřují spíše na tvorbu svých internetových prezentací, na přednášky a na společenské akce než na soběstačné farmaření v sociálně nepříliš rozvitém prostředí zemědělských usedlostí – zde prosím s úctou o prominutí všechny ty, kteří nejsou mediálně známí právě kvůli tomu, že dřou na polích od rána do večera a na internet jim nezbývá čas. Rozdíl mezi cargo vírou a životní realitou pak spočívá v tom, že v řadách pohanstva nalézáme spíše religionistu nebo filozofa než např. zemědělce či stavaře.

„Naučte se užitečným dovednostem, které vám v deindustrializované ekonomice umožní pracovat - například v oblasti dodatečné izolace domu, která ho učiní obyvatelným při vynaložení menšího množství energie. V tomto historickém okamžiku je víra, že vám peníze zajistí živobytí, v zásadě sebeklamem; bude to nejspíš sebeklam vytrvalý, ale ti, kdo se ho zbaví a přizpůsobí život radikálně odlišné ekonomické realitě, si patrně povedou lépe než ti, kdo se ženou za nadějemi věku, který kolem nás právě končí.“[i]

Romantiku přírody podle mých zkušeností vyznávají zejména ti, kteří v životě neobhospodařovali záhonek větší než metr čtvereční a žijí v panelákovém bytě či bytovce, takže veškerý zátěžový enviromentální dopad odfiltruje domovník, ať už se jedná o odhrnutí čerstvě napadeného sněhu z chodníku nebo o výměnu žárovky na chodbě. Okrajově jsem byla přítomna jedné osobní „tragédii“, kdy městská žena, původně prodávající v okultním knihkupectví, propadla kouzlu venkova, kam se i se svými dětmi přestěhovala a dokonce byla i schopna získat grant ministerstva zemědělství na ekologické pěstování brambor. Asi po roce jsem se od jejích blízkých přátel dozvěděla, že uvažují o tom přestat za ní jezdit, ačkoliv se zprvu na své výjezdy velice těšili, poněvadž ona žena byla najednou permanentně utahaná, sedřená, sociálně nezajímavá a působila po všech stránkách depresivně. I když to z úst přátel vyznívá naprosto příšerně, jiní tak upřímní nebyli a celou záležitost nechali potichoučku zajít do ztracena. Až donedávna její situace nedávala žádnou naději na happy end, nicméně při současných kolapsech ekonomiky kdy se blíží doba, ve které peníze nebudou mít žádnou hodnotu a budeme odkázáni na bartelovou směnu, nabude tento druh hospodaření jiného rozměru. To však nemění nic na tom, že je to pořádná dřina.

III.

„Jednou z těch zajímavějších věcí, které se objevily v nedávných debatách o budoucnosti zemědělství po ropném zlomu, je přetrvávající moderní sklon hledat jednoduchá řešení komplexních problémů. Jeden takový příklad jsme viděli před pár týdny, když čtenář na diskusi o kompostování odpověděl komentářem, v němž tvrdil, že kompostování bylo ztrátou času a místo něj jsme se měli věnovat mulčování. Pro ty, kdo se příliš nevyznají v současném organickém zahradničení, stručně vysvětlím: Mulčování znamená navršit na povrch půdy tenkou vrstvu nekompostovaného organického materiálu – listí, trávy, nebo co že máte zrovna po ruce. To přispívá k udržení vlhkosti v půdě, omezuje růst plevele a mění organickou hmotu zpět v humus, který zúrodňuje půdu a umožňuje ji lépe obdělávat. Zejména v suchých bioregionech jde o klíčovou techniku organického pěstování potravin.“[ii]

Docela nedávno jsem byla přítomna rituálu, kdy jeho nadšení pohanští provozovatelé poněkud „pozapomněli“ s úklidem střepů skleněné nádoby, která byla předešlého večera dramaticky rozšlapána. Tento přístup si troufám v širších souvislostech přisoudit dnešní singles módě, která vede členy společnosti k dětinskosti = vyhýbání se zájmu o něco víc než jenom o své vlastní potřeby.
Poslední otázkou, ke které směřuje i aktuální anketa tohoto blogu, je osobní podíl každého jedince. Neříkám, že se všichni musíme vzdát svých volnočasových aktivit ve prospěch zlepšení životního prostředí, pro začátek by však stačilo s největším možným nasazením sebeupřímnosti zvážit, jaká omezení a zásady si může jedinec vytyčit v souladu se svým současným životem a přesvědčením, abychom v rozumné míře nepřispívali k destrukci této planety.

Recyklujete odpad? Máte na zahradě hnojník, kde kompostujete organické odpadky z vaší kuchyně? Odnášíte jednostranně potištěné papíry např. do mateřské školky, aby na ně mohly děti kreslit? Záleží jenom na vás, jakou formu šetrnosti ke svému okolí si zvolíte či která z možností by mohla být při vašem životním stylu konkrétně vám přístupná.
A proč je toto téma tak důležité i z hlediska pohanské spirituality? Řada pohanů považuje své entity za skutečné bytosti, nikoliv pouhé principy, které stojí v jejich hodnotovém žebříčku na nižší příčce. Docela se potom divím, že jim k tristnímu stavu životního prostředí jejich entity nic peprného neřekly. Matka, která zahrnuje své ratolesti bezmeznou láskou a ignoruje přitom, že děti mažou kečup po stěnách, kadí v kuchyni na podlahu a likvidují veškeré zařízení bytu, je omezená a hloupá bytost, a na její hloupost doplatí ona sama i její potomstvo. Spousty otázek vyvstanou na mysli: Copak pohanské bohy nezajímá životní prostředí? Je jim fuk, co jejich uctívači dělají, jakým způsobem žijí a jakými cestami přispívají k ničení této planety? Pokud tyto otázky zůstávají mimo zájem těchto „přírodních“ bytostí s výmluvou, že jim jde pouze o „spiritualitu“, upřímně pochybuji, že by takové bytosti mohly člověku něco hodnotného dát či nějak pomoct. Nebo se snad doposud neaktualizovali z dob, kdy měla příroda převahu nad člověkem a nad nějakou ekologií nemělo smysl lámat si hlavu?
Jestli je více zajímá způsob, jakým je lidé uctívají, před „životním stylem“, kterým lidé žijí, tedy jak pohané realizují svou víru v praxi prostřednictvím svých skutků, nestojí ani za rozjetý padesátník, poněvadž jsou to pokrytci.


Články J. M. Greera na Britských listech (v českém překladu): http://www.britske-listy.cz/aut/2662/art.html

Blog J. M. Greera: http://thearchdruidreport.blogspot.com/

Poznámky pod čarou:

[i] J.M.Greer, Investorská iluze, http://t.blisty.cz/wholeissue.rb
[ii] J.M.Greer, Greerův receptář: nikdo nemá ponětí o tom, jak by měla vypadat ekotechnická civilizace, http://www.blisty.cz/art/39590.html

SKRYTĚ NONŠALANTNÍ POHRDÁNÍ... ...aneb MAGIE CYNIKOVA

V průběhu této minipoutě po zajímavých magických paradigmatech a koncepcích, kterou jsem slavnostně zahájila předchozím textem „MYTHENFORSCHUNG BRICOLAGE“, bych dnes pro změnu ráda představila doktora Stephena Edreda Flowerse (aka Thorsson), runového mistra a šéfa setiánského řádu The Order Of The Trapezoid. Je totiž autorem nadmíru zajímavé koncepce, kterou uvedl na světlo Middgardu r. 1986 v časopise Runes.

Sám Flowers se inspiroval Mortensenovými tvarovými koncepcemi, dle nichž lze jakýkoliv obraz či fotografii rozdělit na čtyři základní vzory:

1. Diagonální (rovná čára nebo blesk)
2. „S“ tvar, oblouk, zatáčka
3. Trojúhelník (ostré tvary, zuby…)
4. Kompaktní, dominantní masa

Pokud se zajímáte o automatickou kresbu, runy, Sparea apod., jistě už začínáte tušit, že se jedná o jednoduchou tvarovou klasifikaci, která se může hodit jako prostinký průvodce výtvarným i magickým světem, koncept, pomocník, nikoliv však dogma.
K jisté potřebě dělení dříve či později přistoupí každý runový mistr, jak se to stalo i Ianu Friesovi, jehož koncepci jsem využila pro svou vlastní praxi i pedagogickou činnost, směřující k předání magického použití automatické kresby. Fries diagnostikuje čáru na základě plynulosti a tlaku a svá zjištění dělí do tří alchymistických principů:

1. rtuť – rychle načrtnutá čára, tenká s občasnými přerušeními (kompenzovat pečlivostí)
2. sůl – tlustá, pomalá, do papíru vtlačená čára (kompenzovat plynulostí a rychlostí)
3. síra – ostré tvary, místy vryté, místy tenké (kompenzovat plynulostí)

Když se vrátíme k postmoderní citaci Flowersovy citace Mortensena, předmětem kresby, sigila, fotografie etc. musí být něco (předmět), co zaujme, a tím se také dostáváme k naprosto cynickému zhodnocení našich citů a pohnutek - klíčů k našim zájmům. Hlavními motivy, do nichž lze redukovat vše ostatní, jsou:

1. Sex
2. Sentiment
3. Úžas

Flowers příliš praktického využití nenabízí, ve shodě se satanistickými myšlenkami podotýká, že lze využít pro menší i větší černou magii (rozuměj v rámci koncepce TOS, tedy dělení na praktickou magii v každodenním životě a „egomagii“ – magii hledání své thelémy, xeper či čeho všeho, co dle této magické praxe slouží k seberozvoji či je jeho podstatou.) Dodává však, že aplikováno na výše uvedenou tvarovou magii, tvar č.1 a 3 zobrazuje sex, tvar č. 2 sentiment (což je jemnějším aspektem sexu) a tvar č. 4 je ve významu úžasu, mystéria.
Zkusme však zajít trochu dál:
Hledáme-li perpetuální zdroje psychické energie, určitě je tam alespoň jeden z výše uvedených elementů, přičemž synkrezí s alchymickými principy je sex – síra, úžas – rtuť a sentiment – sůl.
Pokud zdroj vyschne, je to pravděpodobně způsobeno tím, že životodárná složka již vyčpěla.
Tato trojice představuje zároveň i recept, jak uvařit dobrý rituál, performanci, napsat zajímavou knihu, složit hudbu, nebo stvořit nové magické paradigma. Např. v hudbě
- se sentiment zaměřuje na harmonii,
- sex na přesnost a rychlost (což se podobá jak koncepci Frey/Freyja,hard sex/soft sex, ale i rozhovoru s indickým tablistou, který jsem nedávno četla a jenž zmiňoval své potěšení nad tím, že v Česku studují perkuse i ženy, což hudbu obohacuje o harmonii, neboť muži bubnují více na přesnost a rychlost, zatímco ženy často odlišují i zvuky jednotlivých úderů...).
- úžas v hudbě potom zastává prvek překvapení, neobvyklá pojetí či experimentální přístup.

Zpětně, pohlédneme-li na úspěšné a chytlavé magické směry, alespoň jeden z výše uvedených citů probouzejí či nabízejí.
Sex – nahé kněžky, sexuální performance, zasvěcení, tantra (Wicca, satanismus, theléma, reussovsko-crowleyánská koncepce sexuálních stupňů, tantrické workshopy etc.)
Sentiment - Chodíte rádi do přírody, na procházky, pokochat se liduprázdnou krajinou? Zachvěje se vám s pohnutím srdce, když spatříte velkolepost božího zákona etc. etc.??? (Čarodějnictví, novopohanství, mystické křesťanství, meditace pod fíkovníkem, vikingský přípitek etc...)
Úžas – hlubiny lidské duše jsou nevyzpytatelné, Boží plány vysoko nad těmi našimi… (new age, psychotronika, mystéria, tradiční koncepce, které dávají „odpovědi“ na základní „otázky“ etc…)

Nutno však varovat, že budete-li na „kouzla“ či „pozlátka“ (ve smyslu charm, glamour) pohlížet výše uvedeným analytickým způsobem, riskujete, že dopadnete jako člověk, který při pohledu na Měsíc vidí čísla, jeho poloměr, složení, váhu, dráhu, kterou toto těleso opisuje a nevšimne si poetiky místa a času. Proto je dobré umět obojí přístup zkombinovat, umět si to uŽÍT, ale nebýt nevědomým, hloupým…

(2008, Catalessi)

MYTHENFORSCHUNG BRICOLAGE

Konstrukční motto:

Bricolage je název výtečného alba brazilského rodáka Amona Tobina, žijícího toho času v Londýně, jehož lámané rytmy a nasmyčkované samply vycházejí pod štítkem labelu Ninja Tune a představují tak svižný soundtrack k postmodernímu myšlení, zatímco my klopýtáme po městské dlažbě a přelézáme archeologické výkopy z dob minulých. V původním významu slova bricolage se jedná o výraz, označující konstrukci sestavenou z fragmentů, útržků, prostě něco zbastlené dohromady ve stylu „do-it-yourself“.

Už několik týdnů procházím městem a hlavou mi letí lámané a nepravidelné rytmy, žánrové matrice, v jejichž mezerách a pauzách se odhalují struktury stylotvorně odlišné, které jako chapadla prostupují odspodu a rozlézají se po vyšších rovinách. Kolik mají nad sebou různých rovin a pater? Přemýšlím nad různými fragmenty a nad tím, jak je zpracovat a jaký druh vzájemné souvstažnosti jim alespoň z literárního hlediska propůjčit.

Mit Hilfe des Mythos - Mythenforschung bricolage (teil I.):

UPG, SPG a CG

Zaujal mne praktický fenomenologický koncept, který pochází z knihy Kaatryn MacMorganové Wicca 333: Advanced Topics in Wiccan Belief (1970-1980, tiskem 2003), a rozpracovává různé úrovně gnóse (gnóse nikoliv ve smyslu vehicula magického záměru, ale v tom tradičním významu, čili poznání, mýtus, osobní víra). Dělení MacMorganové je založeno na principu verifikovatelnosti (nikoliv tedy falzifikace).
Z hlediska magie chaosu by se tato metoda dala porovnat s klasifikací magických úkonů, založené dle Raye Sherwina na výsledcích, stejně tak je i srovnatelná s praktickým přístupem řádu IOT k novým technikám, které bývají klasifikovány jako neověřené až do té doby, než dojde k jejich verifikaci.
Dělení Kaatryn MacMorganové se sestává z:

UPG (unverified personal gnosis), neověřená osobní gnóse – hypotéza, která doposud čeká na svou verifikaci. Předpokladem k tomu, aby mohla postoupit do obecného vědomí, je alespoň nepatrná možnost ověřitelnosti, min. verifikovatelnost subjektivní. Pak následuje:
SPG (shared personal gnosis) sdílená osobní gnóse - více osobami, nejlépe nezávislými na sobě.
CG (confirmed gnosis )- potvrzená gnóse.
Jedná se o SPG a UPG, které se během času staly buďto součástí “objektivního”
vnímání světa, nebo obecně známým mýtem a vešly tak do povědomí lidstva.

Mezi SPG a CG existuje jistý drobný rozdíl, který si dovolím vysvětlit na jednom příkladu:
Jakkoliv bylo v době mého dětství oblíbeným SPGéčkem tvrzení, že pokud malé dítě spolkne žvýkačku, může mu to slepit střeva, z medicínského pohledu spolknutá žvýkačka obvykle pouze projde trávícím traktem a je vyloučena ven z těla. Nejedná se tedy o případy a pozorováním ověřenou CG, přesto však onen mýtus přetrvává jako odstrašující SPG - zvláště když začnou děti vychovávat rodiče, kteří sami byli vychováváni stejně.

PS: Kolem roku 2000 nám kdosi s kamarádem vtiskl do dlaně CD s titulkem, napsaným nedbale lihovou fixou, který jsme pracně dešifrovali - jsa oba okultismem pokřiveni - jako "Amontown". Naše dvoučlenná SPG byla po určitou dobu zaměřena na poslech Amonova města, abychom ji nakonec nechali rozplynout pod vlivem obecné CG - Amon Tobin.

PPS: Ve wikipedickém článku je jako jeden z nejznámnějších brikolážistů označen MacGyver. Úplnou pointu si nechám pro sebe, až cca za měsíc Vodnář vydá Phila Hina, pobavíte se (snad) i Vy...

Catalessi

UPG a bricolage na wikipedii:
http://en.wikipedia.org/wiki/Unverified_personal_gnosis

http://en.wikipedia.org/wiki/Bricolage

Neurolingvistická praxe vulgarity a ryku

(Catalessi)

Začátkem tohoto roku přinesl syn ze školy poznámku, kde stálo, že používá nevhodné výrazy. Když jsem se ho zeptala, co přesně řekl, popsal mi situaci, která se odehrála v hodině výtvarné výchovy. Vymáčkl obsah tuby s hnědou temperou a vyjádřil se nahlas mezi spolužáky o výsledném produktu, že to vypadá přesně jako hovno. Dva spolužáci ihned nelenili a nahlásili to kantorce. A už stála poznámka v deníčku: „M. používá nevhodné výrazy! Hrůza!“
Pochopila jsem, že od časů, kdy jsem školská zařízení navštěvovala já, se vůbec nic nezměnilo a můj syn se setkává s úplně stejnými problémy, jako já sama za dob povadlých komunistických soušek.
Vytlačený váleček hnědé barvy skutečně připomíná hovno a není se co divit, že živelně reagující druhák to slovo vyřkne, aniž by se nad ním nějak zvlášť zamýšlel. Jedná se přece o výtvarnou výchovu a umění je vždy stránkou pocitovou. Nicméně vím, co za tím stojí. Ne, že by paní učitelka byla nějak zvlášť útlocitná nebo ono slovo neznala, tady šlo prostě o princip.
Mysl takovýchto kantorů totiž funguje na bázi kosmologie, dle které existuje jistá zásobárna zakázaných činností a slov, jakýsi klifot, kde jsou průvodní jevy propojeny ve vztahu příčinnosti. Kdo mluví sprostě, začne se flákat a roste pro šibenici, kdo lže, ten taky krade, kdo krade, může i zabít... Nebudeme zde rozebírat takové negativní školní jevy, že potlačení individuality je cenou za to, jak se vyhnout třídě plné amorálních a všehoschopných bestií, dále pak že slabý a třaslavý vůdce potřebuje maximum nadvlády a že iluze pořádku ukrývá pokrytecké křivárny pod povrchem, kde se žáci učí vzájemné zradě apod.
Nám se jedná o praktický efekt vulgárních výrazů. Jednou jsme vyrostli a zjistili, že nyní už můžeme nahlas vyslovit ona slova, kdy se nám zachce. Samozřejmě nikoliv před svými nadřízenými a také se to neschvaluje v množství větším než malém ženám, chtějí-li si zachovat dekórum dámy - stále existuje několik oblastí, kde tato pravidla přetrvávají ve formě ohlávky.
Rodiče dítěte si tak přirozeně vypěstují minimálně dvojí osobnost, jednu výchovnou, kterou mohou ukázat před svým dítětem a druhou skrytou, bestiální, o různých úrovních, ocejchovanou hvězdičkami nepřístupnosti. Nad vším tím panuje cenzura mysli, která je projevem socializace. S cenzorem pracuje ráda chaosmagie, zásluhou přímých osobních přístupů malíře A. O. Sparea, a pokouší se tohoto cenzora obejít. Umělci totiž bývají svéhlaví, umělci častokrát narážejí na různé mantinely a hranice, spoléhají mnohem víc na vlastní intuici než na to, co papouškují masy mainstreamu. Co se stane, když je tato cenzura odbourána? Znamená to, že by takový jedinec mohl být mnohem svobodnější? A v reálu, pomůže to jedinci vůbec nějak, nebo mu to naopak způsobí další problémy, pramenící z „asociality“?
Důvodem, proč tento náboj práce s cenzorem funguje může být právě ono napětí, které se s rutinou vytrácí. Z vědomě používaných vulgarismů se časem stávají nevědomé, automatické reakce, takže si jedinec, vyjadřující se jako dlaždič, už po čase ani neuvědomuje, co svými slovy vyvolává.
Uvedu ještě jednu vzpomínku z dětství, kterou mi sdělil můj kamarád. Jelikož sám potomky nemá a nevychovává, je mu dáno otevírat uzavřené kapitoly vlastního dětství z jednostranného pohledu, jenž v něm vyvolávají zranění ze známých pocitů nespravedlnosti.
„V naší rodině byly vulgarismy přísně zakázány a to se vztahovalo i na případy, kdy si člověk potřeboval nějak ulevit. Kopl ses například do nohy a když jsi zařval „Kurva! Piča!“, hned následoval trest. Myslím si, že aspoň tohle nám „naši“ mohli tolerovat.“
Dostáváme se k zajímavému posunu, kdy se vulgární výraz prezentuje jako forma úlevy od nesnesitelného tlaku. Jakési nevědomím přidělované povolenky k porušení obecných zásad, poskytované za to, že člověk trpí. Souzní-li s jedincem jeho okolí, je mu tento projev tolerován, bez empatie okolí dochází k zákazu nebo k projevům nevole vůči jakémukoliv zlobnému ryku a křiku dítěte. Účetní Fantozzi ve snímku Paola Villagia se za pomoci svého kolegy, účetního Felliniho, udeří do palce, když společně zatloukají stanový kolík. Aby nevzbudil poblíž stanující Němce, připleskne dlaní ústa a co nejrychleji utíká cestou do nejbližšího lesíku, kde se může svobodně vyřvat, až tím plaší ptactvo a jinou divou zvěř. Tento obraz má hodnotu psychoanalytickou, zdá se, že všichni v sobě máme takového Fantozziho, který pokaždé peláší do skrytu duševního lesíka, aby si mohl ulevit. Křičíme dovnitř a plašíme sami sebe a pak to chvilku trvá, než se to všechno splašené zase uklidní a usadí. Stejný obraz lze aplikovat i na proces evokace, křičíme excitováni do svého nitra a sledujeme, které z jeho obyvatel se nám zase podařilo vyplašit.
Křik má hodnotu magickou. Mnohé národy pomocí zvonců, povyku, chřastění řetězy zaplašovaly zlé duchy. Čerti na Mikuláše chřastí řetězy, to je ten případ, když na sebe obyčejný člověk vezme podobu pekelné bytosti. Na valašsku existuje řada lidových vynálezů, které mají pomoci tento hluk automatizovat, hole s řetězy, opasky, na něž jsou připevněny kovové předměty, která mají chřastit. Dokonce i chaosmagie zná vykazování nebo zastrašování „entit“ smíchem nebo křikem.
Podobnou funkci zastává ohrada vulgárního výrazu. Za vhodných podmínek se tento projev může stát neuroligvistickým symbolem, když nemůžete utíkat do hlubokého lesa, abyste se z plna hrdla vyřvali.

Vulgarismy můžeme vydělit do několika kategorií:
- sexuální nadávky statické (kokot, piča, kurva...)
- sexuální nadávky dynamické (mrdat, jebat...) a adjektiva (zmrdaná, vyjebanej)
- fekální a spojené s nezdravými a hnilobnými procesy (hovno, sračka, strup...)
- hodnotové soudy, zaměřené na duševní schopnosti konkrétního viníka (debil, imbecil, kráva, vůl...)
- metavulgarismy, složeniny, které získávají osobitý a mnohem silnější náboj (kurvadrát, strupatej čurák, do posraných chlupatých kulí, ...)

Metavulgarismy je dobré mít připraveny do zásoby, podobně jako sigila, v momentě excitace nebývají vhodné podmínky k jejich vytvoření. Existují i slovníky vulgárních výrazů, které jsou hříčkami z péra undergroundových intelektuálů, nicméně já bych doporučovala především invenci a individuální objevitelské úsilí v široké škále kulturní nabídky. Lexikony vulgarismů totiž nedokážou zachytit náboj situace a tím pádem působí poněkud mrtvolným dojmem.

Vhodnost situace

Jak už bylo výše řečeno, jedná se o možnost úlevy. Velká většina tlaků, které na člověka působí, jsou vyprovokovány interakcí s jinou osobou (osobami). I lidi můžeme posílat do piče, je však nutné si uvědomit, že toto jednání dává signál, že tato konfliktní situace přerostla meze našich schopností se s ní vypořádat slušně. Pokud takto někdo reaguje na sebemenší kravinu a vyletí jako čertík ze škatulky, dává tím o sobě také najevo, že situaci nezvládá. Namísto respektu si tak může vybudovat jenom pohrdání.
Situace konfliktu z očí do očí se řídí pravidly fyzické síly. Existuje nepsané pravidlo, že ten největší a nejsilnější má výhodu a podle konfigurace jeho agresivity se také vyvíjí míra toho, co si ostatní k němu a i k sobě navzájem dovolí. Samozřejmě i menší a slabší mají k dispozici celý arzenál strategického jednání, jak strhnout situaci na svou stranu, ať již aliancí s někým silnějším, nebo jiný způsob zastrašení či ohromování. Fyzická situace ovšem většinou probíhá pod blahodárnými pravidly sebezáchovy: můžeš-li se konfliktu vyhnout, udělej to.
Jako děti jsme slyšeli od jednoho moudrého pana profesora, že velcí vojevůdci rádi sledovali boje hmyzu, například mravenců, aby se od nich přiučili něco o strategii. A tak jsme pak sebrali několik rezavých mravenců a vhodili je mezi černé, abychom mohli sledovat, co nového vymyslí a jak si strategicky poradí. Rezaví mravenci ale docela obyčejně vzali nohy na ramena.
Podstatnou výjimku tvoří situace, ze kterých není úniku. Jsou známy případy žen, které byly přepadeny a dokázaly se ubránit (zajistit si příležitost k útěku) pomocí vulgarismů. Jak již bylo výše zmíněno, vypadly tak z klišé „ženské role“, ve které jsou vulgární nadávky zakázány. Podobně musí v první fázi útoků bránit i novopečený vězeň svou integritu před nátlakem mazáků, a těchto několik prvních sekund po vhození do mraveniště může definitivně rozhodnout o jeho dalším osudu.
Mnohem bezpečnější jsou metody použití vulgarismu o samotě, případně v soukromí. Setkáváme se dokonce se zmírňujícími opatřeními, dle kterých je slovo částečně cenzurováno nebo zkomoleno (kua, je to v pí-dží, pérdel...) apod. Tato úprava sice může naznačovat jisté zábrany, které nebyly dostatečně překonány, nebo se tímto způsobem i mohou vytvořit, přesto však působí příjemně a humorně. Dokonce i té nejsprostější nadávce, použité v humorném kontextu, může být snáze odpuštěno.
Nakonec jsou tu i komorní situace, ve kterých se člověk stává urban-šamanem. Představte si, že stojíte na kraji chodníku a chcete přejít na ostrůvek, kde má zastávku váš spoj. V tom vám však dokonale zabraňuje spojitá řada aut. Vidíte přijíždět tramvaj, která má vaše číslo, ale auta pořád nezpomalují, mezera nebo konec řady v nedohlednu a zrovna na potvoru ani nikdo nechce zaparkovat nebo odbočit, čímž by vám vytvořil skulinu. Vy jenom za touto hradbou přihlížíte, jak tramvaj otevírá dveře, zazní signál, dveře se zavírají a vaše doprava odjíždí bez vás, takřka na dosah ruky. V chladném období na vás dokonce zavane proud tepla z jejího nitra. A šlus. V takových situacích beru například jméno hudebnice P.J. Harvey nadarmo a vyslovuji je s chybou tak, aby vyznělo co nejsprostěji. Do P.G.!
Mohu si to dovolit, protože vím, že další tramvaj mne odveze do jiného, alternativního stavu, kterým se daná situace uzavře a zbaví mne tím břemena agresivity.
Nebo když s vozíkem pobíháte mezi regály supermarketu a hledáte zboží, které nějaký imbecil přesunul do naprosto neznámé lokace.
Ale pozor! Nenastane-li však okolnost, která problémy vyřeší a uvolní tlak, můžete zůstat i se svou agresivitou sami, což je druhým břitem ostří, kterým se můžete pořezat. Výkon jakékoliv činnosti ve vzteku, zvláště činnosti, která vyžaduje šikovnost a koordinaci namísto síly, může vnitřní agresivita podstatně zkomplikovat. Výsledkem se stane, že vám duchové, energie či síly vaši naštvanost oplatí, takže si sami zavaříte. Záleží tedy na tom, jestli dokážete uniknout svému stresu a přepnout na jiný kanál. Osvědčenými zdravými pomocníky urban-šamana jsou v tomto pohyb, procházka, změna okolí, pomocí nichž lze jednoduše realizovat i změnu mysli. Únikový manévr.


Závěrem: všechno záleží na osobní citlivosti, někomu stačí ulevit si slovem „božínku“, jiný potřebuje daleko silnější kalibr. Rutina však otupí i to nejvybroušenější ostří.
Takže, pokud se pokoušíme o neurolingvistické programování na bázi excitace a vulgarismů, dělejme svou práci dobře a inteligentně. Stejně jako by působil směšně jedinec, který se po ulicích pohybuje v ceremoniálním plášti, podobně tak se dá dobrá metoda totálně posrat i příliš častým používáním vulgarismů.
A co jsem řekla synovi? Vysvětlila jsem mu, že později se třeba nevyhne situacím, kdy bude muset „sprostá“ slova používat – třeba kvůli pozici ve skupině kamarádů. Ať to však dělá s rozmyslem, nenechá se unést a dává pozor, aby jej nezaslechla učitelka nebo žalobníčci. Nechat se načapat je hloupé.
Sama jsem si pak sedla a prošla své undergroundové příběhy, kde se to vulgarismy a násilím jenom hemží. A při té příležitosti jsem si v duchu probrala bod po bodu svou vlastní únikovou cestu do háje, kam se klidně i odebéřu, bude-li potřeba.

Možnosti ženských archetypů dneška

Catalessi

„Freedom to the slaves of the slave!“
Alison Moyet, album Hoodoo, refrén skladby „Rise“

„... the slaves shall serve.“
Aleister Crowley, Liber AL, II:58

Úvod


K sepsání těchto řádek mne dokopala kniha americké autorky Jaq D. Hawkins, dosud jediné veřejně publikující ženy v branži magie chaosu a také členky IOT, které jsem si vážila pro její upřímný a nekomplikovaný projev, v rámci něhož dokázala objasňovat základy magie chaosu z určitého nadhledu, aniž by nějak tlačila na pilu a podsouvala vlastní odchylky od směru. Projikovala jsem do ní pochopitelně záslužné úsilí udělat potřebnou práci, do které se nikomu nechce, poněvadž není dostatečně vzletná.
Proto jsem od knihy „Women of Power, The Woman as Magus“ hodně očekávala a tím pádem jsem si zákonitě vysloužila zklamání, poněvadž i když nemohu jednoznačně říct, že by kniha byla špatná, působí na mne přesto jaksi plochým dojmem, nedostatkem plastičtější topologie prolínání ženského a mužského světa.
Mnohem realističtější pohled na ženy v komplexních souvislostech jejich životů spatřuji v pracech Alex Owen, což je (zdánlivě) tak trochu paradox, neboť tato britská profesorka historie a gender studies se ve svém zájmu zaměřila na viktoriánskou Anglii, tehdejší spiritualistky, ženy v úloze médií či léčitelek a na jejich pohnuté osudy. Jednotlivé ženy z díla „The Darkened Room“ vystupují jako plastické osobnosti a řekněme si to na rovinu, ačkoliv jsou mnohé z nich pořádně „praštěné“, v pravém slova smyslu i hysterické, Owen se jich přesto zastává s tvrzením, že jimi zvolené druhy okultismu byly mnohdy jedinou možnou formou, kterou mohly projevit svůj neobyčejný talent, jenž by se za jiných okolností mohl rozvíjet mnohem harmoničtěji. Z díla profesorky Owen mohu ještě doporučit knihu „The Place of Enchantment“, ve které se zabývá celou viktoriánskou érou britské okultní scény a mimochodem se řadí mezi několik málo ne-thelémitů, kteří byli schopni zvážit osobnost Aleistera Crowleyho s jistým nadhledem a veřejně prohlásit, že jeho činy se z dnešního pohledu nezdají až zas tak šokující, hříšné či ďábelské a tím pádem nabádá senzacechtivce k rekapitulaci a aktualizaci svých prohlášení o tomto mágovi minulého století.

Odvaha plout proti proudu

Soudobé sebestylizace žen, které mne skutečně zaujaly, pocházejí z hiphopové a rapové subkultury. A ačkoliv tento žánr nepatří k mým nejoblíbenějším stylům, v minulosti jsem již čerpala z podnětných sociologických rozborů této vlny (viz. rozsáhlejší poznámka pod čarou) .
Pro lepší porozumění je potřeba vysvětlit několik nezbytností. Rapovaný text nese určité hlubší nebo i plytké poselství, hudební kulisy zde slouží jako forma, která má uvést jistý konkrétní názor. Zveřejněním tohoto názoru dochází často ke konfliktům, rap je diskurzivní formou komunikace, proto se v rámci žánru odehrávají známé duely a také tzv. response track, odpovědi na jeden vyjádřený názor hudebně vyjádřeným názorem jiným, zpravidla protikladným. Do tohoto diskurzu se v průběhu let osmdesátých úspěšně zapojily i ženy – raperky, v odpověď na urážky a otevřené sexismy některých mužských kolegů.
Vulgární, násilné a často mysogynní prostředí urbanistické subkultury provedlo přirozený výběr, jaké typy silných ženských osobností v něm mohou přežít a rozvinout svůj umělecký potenciál. Následující čtyři kategorie vycházejí z teoretické práce Cheryl L. Keyes na téma image raperek a jsou to tyto: královna matka (queen mother), obletovaná princezna (fly girl), ségra s postojem (sista with attitude) a lesba.
Dovolila jsem si je aplikovat na veřejný prostor soudobých okultních proudů, neboť mám za to, že jsem se u nás, v zahraničí či prostřednictvím internetu už mnohokrát setkala s některými zmiňovanými rysy o různé intenzitě, případně s kombinacemi několika z nich v jedné osobě zároveň. Ostatně proč neodkrýt, že jsem něco ze všech těchto postojů nalezla i sama v sobě – zkoumám-li v rozsahu delší časové periody - a tudíž mi připadají jako pomocná východiska nebo dočasné fáze při hledání své vlastní identity, nebo také mohou posloužit jako inspirace.
Pro doplnění jsem připojila dva záměrně parodující zvraty identit do závislé pozice – z pohledu seberozvoje tedy „negativní archetypy“, které vzniknou, když se osobnost vzdá pokusů o osobní aktivitu, přestane rozvíjet svůj potenciál a začne svou identitu odvozovat ze vztahu k jiné osobě. Nazvala jsem je lolitka a čakrabába (newagebaba) a tyto názvy jsem odvodila především z kritických hovorů se svými (převážně mužskými) přáteli na dané téma. Nejedná se rozhodně o výčet vyčerpávající či staticky neměnných možností.

Čtyři pozitivní archetypy

1) Královna matka
Tato osobnost je nadána velkým organizačním talentem, nebojí se působit reprezentativně a zajistit si respekt jak ve společenství mužů, tak i žen. Královská image nezáleží na věku či na skutečně fyzicky prožitém mateřství, vyznačuje se hlavně značnou mírou zodpovědnosti a vnitřní vyzrálostí, se kterou královna matka zasahuje do řešení otázek veřejných. Učí se především zjednat si pozornost na základě úspěšně zvládnutých situací, neztratit chladnou hlavu a nepodléhat náhlým pozlátkům či náladám.

2) Obletovaná princezna
Jak v podobě materiální, tak i v čistě duševní formě se jedná o nejvíce sexuální či charismatické image ze všech čtyř, sem patří např. velekněžky, šarlatové ženy, gothičky atd.. Typická je jistá míra extravagance, intenzivní prožívání, vizionářství, kterými je daná osobnost schopna na sebe upozornit. S extravagancí se pojí originální nápady a přístupy, kterými tato osobnost vybočuje z davu. Klíčovým pojmem pro tento typ je udržet si svou nezávislost a ubránit své skryté „tajemství“, a to i v rámci vztahu, jinak se kouzlo vytratí.

3) Ségra s postojem
Jedná se o silnou ženu, která ví, co chce a jde si tvrdě za svým. Nebojí se neoblíbenosti, někdy je na ni dokonce hrdá a tituluje se nadávkami, které dostala od druhých. Narozdíl od královny a obletované princezny se tedy často může jednat o sólitérku, nezávislou mágyni, která si sama stanovuje své cíle bez ohledu, zda nalezne podporu veřejnosti. Dokáže provokovat nebo stát v opozici k veřejnému mínění, pokud není postoj jejího okolí v souladu s hodnotami a cíli jejími vlastními. To z ní dělá jakousi ženskou podobu špatného hocha (the bitch). Její sexualita se pro ni může někdy stát nástrojem, pomocí něhož chce dosáhnout svého, nikoliv cílem samotným, což však neznamená, že by nutně musela být zlá nebo nepřístupná vzájemně výhodné kooperaci.

4) Lesba (gynandra)
V rámci magie imho není nutná přímo její fyzická homosexuální či bisexuální aktivita, jedná se o ženu, která je schopna v sobě probudit síly a vlastnosti, tradičně přisuzované mužům. O feminní aspekty magie nejeví příliš zájem a nepřitahují ji, v některých případech nestojí ani o sexuální zájem mužů.
I v jiných oblastech života často vyhledává tradiční mužské záliby, často si v prostředí svých snů, astrálních operací či rituálů vybírá mužskou identitu. Ať už tedy píše básně nebo staví mosty, obléká se jako muž nebo jako Saphó, vždy je hrdinkou svého vlastního příběhu, která usiluje o lásku, krásu, ušlechtilost a kráčí po odvážné stezce jejich hledání a dobývání.

Dva negativní archetypy (zvraty)

1) Lolitka
Bývají to zpravidla mladší ženy či dívky, ale může se to týkat i těch odrostlejších, které vyhledávají vazbu k výrazným mužům magie (šéfové řádů, publikující autoři i umělci, extravagantní okultisté atd.), kolem kterých se houfují jako groupies. Dochází zde k přenosu pomocí sexuality, jenž je bohužel stereotypní: žena si dodává sebevědomí tím, že je partnerkou někoho významného. Není nic špatného na tom zamilovat se do význačného muže, avšak nemělo by se takto dít na úkor osobního rozvoje ženy, ani z hlediska motivace stát se „paní mágovou“ (odvozeno od paní doktorové, paní starostové apod.).

2) Čakrabába (také newagebaba)
Jedná se o ženu často ve věku kolem přechodu, ale opět nemusí být pravidlem, která se stává lehkověrnou stoupenkyní nějaké jednodušší esoterické praktiky. Typická je nekritičnost, se kterou nauce propadá, zmatenost ohledně vlastních cílů, přesměrování studijního či cvičebního úsilí na nepodstatné detaily a vágní termíny, jež často používá. Ukázkou malosti ducha je např. věta, kterou skutečně jedna přesně taková osoba pronesla: „Pane doktore, zrovna včera se mi probudila ta kundalíná... To je naprosto úžasný pocit!“ Posluchačům obdobných naivních výroků se zpravidla podaří úspěšně ukrýt impulzivní smích, poněvadž zmíněná mele dál svou bez jakékoliv reflexe. Tyto osoby mnohdy postrádají schopnost racionálního a kritického uvažování, ačkoliv mohou v dílčích úkonech dosáhnout téměř mistrovství - zvláště pokud se to týká vyšívání váčků na indiánskou medicínu, batikování či paličkování okultních motivů. Motivací je jistá osobní nenaplněnost, která ačkoliv se to nezdá, opět vychází ze snahy přesměrovat závislý vztah či kompenzovat jeho neexistenci: partner buďto chybí úplně, nebo se jedná o vyčpělý a nudný vztah, případně o snahu zaplašit prázdno po odchodu dětí.


Od imága k mágyni

Identita je vstupem a výstupem, který člověku pomáhá komunikovat s okolním světem, obdobně jako symbolické systémy napomáhají alespoň na mentální úrovni operovat s jevy a předměty, které představují. Jedná se o jisté vzorce, které je možno praktikovat v nečekaných situacích, jenž by nás mohly zaskočit, kdy musíme zvládat něco nového nebo jsme tlačeni ke stereotypům, které nám plně neodpovídají nebo nás mají uspat a ukolébat.
Pokud si mág/mágyně zvolí nějaký rys své identity, který chce rozvíjet, musí si současně vybrat i vhodnou symboliku, značky, metasymboly, která by shrnuly tyto ideje a dokázala se stát účinnou mapou, nachystanou k užití dle potřeby.
Pouhá racionalizace a intelekt většinou nestačí, neboť myšlenky nejsou totéž, jako návyky. Je tedy potřeba proniknout do hlubších sfér bytí, nejlépe pomocí všech vjemových kanálů – k čemuž slouží rituál, drama a konfrontace s temným (ženským) potencionálem osobnosti - od kterého jsme zpravidla svým okolím soustavně odrazovány. Neboť jeho realizace je zpravidla přestupkem proti zařazení ve společnosti, která ženy vychovává velice pragmaticky tak, aby sloužily nikoliv svým, ale jejím zájmům – ať už nás takto naprogramovala naše matka, partner, kolegové či kolegyně v práci nebo ve škole, církevní oprašovači model či strážci tradovaných „hodnot“, konzum, nebo jiný typ okovů, kterým je například anální princip shromažďování nepotřebného haraburdí. Ti, kteří modlám otročí, zpravidla nenávidí pouhý potenciál svobody druhých.
Při výběru symbolů je nejlépe opírat se o svou intuici, s jejíž pomocí lze zachytit patřičné „vibrace“ :-).

Konkrétní metody a symboly samozřejmě přesahují omezený prostor článku, doporučit lze např. tyto publikace:
Liber Null a Psychonaut - Peter Carroll
Angel Tech – Antero Alli
Undoing Yourself with Energized Meditation – Christopher Hyatt
Prime Chaos – Phil Hine
Complete Magician's Tables - Stephen Skinner

777 And Other Qabalistic Writings of Aleister Crowley

-------------------------------------------

Poznámka pod čarou:

Poněvadž se hiphopová báseň „Hippó“ z původních CyberTempli v současné době nenachází v Hrabětem rekonstruovaném archivu, na „nových CyberTempli“, uvádím při této příležitosti toto své dílko, publikované dne 7.7.2003, v jeho doslovné repríze zde:


(Od slangové slovesnosti Bronxu k post-moderní magii relativismu)

H i p p ó

S o r o r F F L

Jsme DJ’s(1) chaosu a

filozofové jungle(2)

thelémické hvězdy pieces show(3)

samplujem(4) nauky všech dob

Mixujem(5)

Cyklujem,

Vazbíme,

Skratchujem je do protisměru(6)

Jak MC`s(7) rytmicky

Vedeme ceremonie,

Udržujem styky

Rapujem(8) své mantry

Breakeři(9) v póze života & smrti

Jak writeři(10) cejchujem,

Nekonečno svými tagy.(11)

Battle just began! (12)

Ya!

Here we go!


SLOVNÍČEK HIP-HOPOVÉHO SLANGU:
(Slovníček je z velké části převzat z vysvětlivek na konci článku Petry Švecové “Městský folklór ulice”, Politický a kulturní čtvrtletník “Přítomnost”, jaro/2003)

Samplování (z angl. sample = vzorek): vybírání určitých "vzorků" z již hotových hudebních nahrávek pomocí samplovacího zařízení a jejich následné využití při skládání nové písně.

Breakdance: tanec spojený s kulturou hip hopu, který vznikl v New Yorku koncem 60. a počátkem 70. iet. Využívá nejrůznější přeskoky, toče apod. Varianta "electric boogie" obsahuje trhavé pohyby, plynulé i fázované vlny končetin i celého těla (což připomíná pohyb robota či loutky).

B-boy, B-girl: ten, kdo se věnuje breakdance.

Rap: rýmovaný, deklamovaný vokální projev využívající hip-hopový slang, který je místo melodie založen na rytmu. Termínem rapová hudba bývá někdy označován i hip-hop.

DJ, DJ-ing (z angl. diskjockey): osoba, která pouští ( obvykle v hudebním klubu) hudbu z desek, přičemž ji zároveň různě mixuje dohromady, DJ-ing je pouštění desek.

MC, MC-ing (z angl. Master of Ceremony): osoba, která rapuje, popř. i zpívá, do DJ-em pouštěných desek a udržuje styk s publikem.

Graffiti (z řec. graphein = psát): nejprve označení pro nápisy vyryté do zdiva nebo kamenů, v současné době označení uměleckého a sociálního hnutí ze 70. let v New Yorku, projevuje se tvorbou spreyem nebo fixem vyvedených nápisů v městském prostoru.

Scratchování (z angl. scratch = škrábnout): pouštění vinylové desky proti a po směru jejího točení.

Mixování: pouštění dvou (popř. více desek) dohromady i tak, aby výsledek vytvářel novou skladbu. Lze upravovat rychlost původních nahrávek, vybírat si jen tóny o určité výšce apod. Skladby obvykle vytvářejí souvislé pásmo

Tagy, tagování: psaní pseudonymních podpisů po veřejném prostoru.

Pieces: výraz pro díla autorů graffiti, odkazuje i k termínu konceptuálního umělce Kosutha, který slovem piece začal, označoval jakékoliv umělecké dílo.

Grafitti crew: skupina autorů graffiti (neboli "writerů")

Toy: začínající autor graffiti

Battle ("bitva"): souboj MC's či DJ's o to, kdy z nich je v daném oboru lepší, poměřování sil před publikem.

Drum'n'bass, jungle, break beat: sobě blízké směry taneční hudby vycházející především z dubu a hip-hopu, založené na rychlém",rozlámaném" rytmu (oproti směrům, ~ jako je "techno" či "house", u nichž je rytmus stále ve stejné "rovné" linii) a výrazných basových linkách.

Aleister Crowley: POVINNOST

Předmluva k českému překladu

Je až zarážející, jaké obskurní knihy Aleistera Crowleyho jsou překládány a umisťovány na českém webu, zatímco opodál stojí nepovšimnuty skutečně základní práce, jimiž by se dala přehledně popsat Theléma. Jak jinak, svědčí to o jistém nedostatku systematického myšlení v soudobé české Thelémě.
Kniha Aleistera Crowleyho s prostým názvem „Povinnost“ patří k nejnutnějším znalostem Thelémy a těší se stejné důležitosti, jako Liber OZ (http://cybertempli.mysteria.cz/?pgid=84), Liber III vel Jugorum (http://cybertempli.mysteria.cz/?pgid=101) apod., zejména pro tu vlastnost, že ve své první polovině rearanžuje Knihu Zákona za účelem lepšího přiblížení podstaty individuální Thelémy. V části druhé Crowley pro některé zajisté poněkud překvapivě promlouvá z pozice ekologa, sociologa a pohlíží na Thelému z pohledu společensky legislativních forem usměrňování násilí. Není se také čemu divit, že právě tato kniha je rovněž některými západními psychology doporučována jako základní kámen k seberozvoji individua, společně v kánonu děl, jakými je „Umění války“ či jiné práce, vyučující strategickému myšlení, rozvoji kreativity a schopnosti plánovat svou činnost či analyzovat ji – čili rozvíjejí potenciál jedince.

Soror FFL

Povinnost

Aleister Crowley

Poznámky k hlavním pravidlům praktického chování, jež má být naplňováno těmi, kteří přijali zákon Theléma.

"Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon." AL I:40
"Není jiného zákona nad Dělej, co ty chceš." AL III:60
"...ty nemáš jiného práva, než konat svoji vůli. To dělej a nikdo nemá říkat ne. Neboť ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá." AL I:42-44
"Láska je zákon, láska pod vůlí." AL I:57

A. Tvá povinnost k sobě samému

1. Umísti sebe sama do středu svého vlastního univerza.
"Já jsem plamen, který hoří v srdci každého muže a v jádru každé hvězdy." AL II:6
2. Objevuj Přirozenost a Síly svého vlastního bytí. To zahrnuje vše, co se přihodilo nebo ještě nastane v průběhu tvého života: a ty musíš akceptovat vše přesně tak, jak se to projeví, poněvadž se jedná o činitele, jimiž je tvořena tvoje Pravá Vůle. Tato Pravá Vůle tudíž konečně v sobě zahrnuje všechny jednotlivosti, její odhalení je iniciací (pomocí introspektivní cesty) a její přirozeností je neustálý pohyb, tedy musí být chápána nikoliv jako statická, ale dynamická, nikoliv jako podstatné jméno, ale sloveso.
3. Rozvíjej harmonicky a proporcionálně každou schopnost, kterou jsi obdařen.
"Moudrost říká: buď silný!" AL II:70
"Ale vynikej! vynikej!" AL II:71
"Buď silný, ó člověče, chtivý, raduj se ze všech věcí smyslů a rozkoše: neměj obav, že by tě nějaký Bůh kvůli tomu zapřel." AL II:22
4. Pozoruj svou vlastní přirozenost.
Zkoumej každý jednotlivý element odděleně i ve vztahu k celku, posuzuj přesně jejich skutečné cíle v souhrnu svého bytí.
5. Nalezni formuli tohoto cíle, nebo "Pravou Vůli", v jakémkoliv jejím vyjádření a co nejjednodušeji je to možné. Nauč se jednoznačnému porozumění, jak nejlépe zacházet se silami, kterými vládneš, abys dostal pod svou kontrolu tu část univerza, kterou dosud neřídíš.
6. Rozšiřuj nadvládu svého vědomí a kontroluj veškeré síly, které jsou mu cizí, až po ty nejvzdálenější. Budeš-li takto činit, staneš se silnějším a schopnějším používat své schopnosti lépe, jasněji, plněji a na mnohem přesnější úrovni vjemu, lepším porozumění a mnohem vědoměji zorganizuješ svou vládu nad věcmi vnějšího univerza.
7. Nikdy nedovol myšlence nebo vůli jakékoliv jiné bytosti zasahovat do tvé vlastní. Měj se neustále na pozoru, buď připraven k odporu, veden neporazitelnou horlivostí a vehemencí nepohasínající vášně vůči jakémukoliv zásahu ze stran jiných bytostí, které by tě chtěly ovlivnit jinak než přispěním k univerzu tvých vlastních zkušeností, nebo asistencí ke tvému vlastnímu dosažení pravdy skrze fůzi vášnivého splynutí.
8. Nepotlačuj ani neomezuj žádný skutečný instinkt své přirozenosti, avšak zasvěť všechny jako dokonalé služebníky své vlastní Pravé Vůle.
"Buďte proto spanilí..." AL I:51
"Slovo hříchu je omezení. Ó muži! Neodmítej svoji manželku, jestliže je svolná. Ó milenče, jestliže je to tvá vůle, odluč se! Není jiného pouta, které by mohlo spojit rozdělené, než láska: vše ostatní je prokletí. Prokletí! Budiž to zatraceno na aeony! Peklo." AL I:41
"Stav mnohosti ať je spoután a mějte jej v ohavnosti. A tak se vším, co se tě týká; ty nemáš jiného práva, než konat svoji vůli.
To dělej a nikdo nemá říkat ne.
Neboť ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá." AL I:42-44
"Budete shromažďovat statky a zásobovat se ženami a kořením; budete nosit drahocenné klenoty; národy pozemské předčíte leskem a pýchou; ale vždy v lásce ke mně, a tak se připojíte k mé radosti." AL I:61
"Pamatujte si vy všichni, že existence je ryzí radost; že všechny chmury nejsou nic než jakoby stíny; ty pominou & jsou pryč; ale ta jest tím, co přetrvá." AL II:9
"Ale ty, ó můj lide, povstaň & probuď se! Rituály provádějte správně s radostí & krásou! [...] Slavnost za oheň a slavnost za vodu; slavnost za život a ještě větší slavnost za smrt! Každodenní slavnost ve vašich srdcích v radosti z mého nadšení! Každou noc slavnost zasvěcená Nu a potěšení z nejvyšší rozkoše!" AL II:34-36...41-44
"Raduj se! nemeškej a vejdi do naší záře & vytržení! Oddej se klidu pramenícímu z hloubi srdce & piš sladká slova pro krále!" AL II:64
"Buď uchvácen radostí ze života & smrti! Ach! tvá smrt bude nádherná: kdokoliv ji uzří, bude šťasten. Tvá smrt bude pečetí slibu naší odvěké lásky. Pojď! povznes své srdce & jásej!" AL II:66
"Má Bůh žít v psovi? Ne! jen ti nejvyšší patří k nám. Ti se budou radovat, naši vyvolení: ten, kdo se rmoutí, k nám nepatří. Krásní a silní, poskakující smíchem i ti v mdlobách rozkoše, rozhodní a ohniví, ti patří k nám." AL II:19-20

B. Tvá povinnost k jiným jedincům, mužům i ženám

1. Spojuj se vášnivě s jakoukoliv jinou formou vědomí. Tak zboříš vědomí vydělenosti z celku a vytvoříš nové propojení v univerzu, které bude měřítkem.
"Láska je zákon, láska pod vůlí." AL I:57
"Přistupte, ó děti, ku hvězdám & užijte si dosyta lásky!" AL I:12
2."Jako bratři bojujte!" AL III:59
"Bude-li to král, nemůžeš mu ublížit." AL II:59
Abychom pochopili rozdíly mezi dvěma úhly pohledu, je užitečné zaměřit přesně každý z nich. Bojovnost stimuluje mužskou nebo kreativní energii a jako láska, která je jedné formy, dráždí mysl k orgasmu, jenž umožňuje překročit zabedněnost racionality.
3. Vyvaruj se jakýchkoliv zásahů do cizí vůle.
"Střezte se, abyste nějak druhého neznásilňovali, král krále!" AL II:24
Láska a válka v předchozích přikázání jsou svojí povahou hry, v nichž člověk zachovává respekt ke svým oponentům, učí se od nich, ale nikdy nezasahuje do jejich vnějších a aktuálních her. Snažit se ovládnout nebo ovlivnit druhého je snahou jej zmrzačit nebo zničit. Jedinec je důležitou částí svého vlastního univerza, sebe sama.
4. Usiluj, je-li to tvá vůle, o osvícení druhých a o jejich pozvednutí. To však může být konáno pouze za předpokladu přísné ohleduplnosti, dle sportovních zásad fair play, zvlášť pokud se druhý ocitne v tísni, poněvadž sám sobě plně nerozumí, speciálně pokud požaduje pomoc - neboť tyto nesnáze mohou zastínit jeho vlastní dokonalost. (Tento stín může sloužit jako výstraha, nebo může probudit něčí zájem.) Je také zákonitostí neznalosti, když někdo začne zasahovat do cizí vůle. Všechny cizí vlivy jsou nebezpečné a vyžadují znalosti mezních stavů a dobrý odhad, založený na zkušenostech. Ovlivňovat druhého znamená ponechat jednu tvrz bez obrany a takový pokus obvykle končívá její ztrátou, tedy ztrátou vlastní svrchovanosti.
5. Uctívej všechny!
"Každý muž a každá žena je hvězda." AL I:3
"Pryč se slitováním: proklejte ty, kdož litují! Zabíjejte a mučte; nešetřte je; na ně!" AL III:18
"Nemáme nic společného s vyvrženci a neschopnými: nech je zemřít v bídě. Neboť citu nemají. Slitování jest neřestí králů: rozdrťte ztroskotance & slabochy: tohle je zákon silných: toto je náš zákon a radost světa. Nemysli, ó králi, na tu lež: že ty musíš zemřít: vpravdě nezemřeš, ale budeš žít. Nechť se tím rozumí toto: Jestliže se tělo Krále rozplyne, bude věčně přebývat v pravé extázi. Nuit! Hadit! Ra-Hoor-Khuit! Slunce, síla & nádhera, světlo; to je uchystáno pro služebníky Hvězdy & Hada." AL II:21
Každá lidská bytost je, stejně jako ty sám, výhradním centrem svého vlastního univerza, bez rozdílu, že její vůle je shodná s tvojí, případně je dokonce asimilovatelná podle tvé vlastní vůle. Neosobní univerzum nebo přirozenost je pouze abstraktní představa, obecná pravda, jejíž faktory jsou nastaveny tak, aby vyhovovaly všem. Univerzum někoho druhého je proto zákonitě neznámé, a z tvého hlediska i nepoznatelné, avšak vytváří energii, která determinuje reakci v kombinaci společně s tvým vlastním univerzem. Užívej mužů a žen, ale s absolutním respektem vůči jejich nedotknutelným hodnotám, srovnávej své vlastní pozorování s úsudky, které si podobně vytvářejí i oni sami a studuj postupy, na nichž je založen jejich úspěch či selhání a pomocí těchto poznatků můžeš obratněji překonat své vlastní problémy.
Soucit, lítost a líbivé emoce ze svého základu urážejí božskou přirozenost osobnosti a rozrušují ji, neboť jsou to reakce pouze tvé vlastní. Nesnáze jiného člověka mohou být zažehnány, avšak vždy přispěním pozitivní a šlechetné myšlenky, která je manifestací dokonalosti univerza. Soucit je živen mnoha zdroji, zastupuje nečestnost, zbabělost a je esenciálním rouhačstvím proti pravdě.
"Mně vzdávejte hold! vydejte se ke mně přes protivenství ordálie, kteráž jest požehnáním." AL III:62

C. Tvá povinnost vůči lidstvu

1. Zřiď zákon Theléma jako jediný určující postoj.
Je nezbytné, abys z tohoto uspořádání měl převážně prospěch ty sám, jen tak můžeš pomocí svého blahobytu zapůsobit na inteligentní pozorovatele Zákona Theléma, jelikož nejvyšší nezbytností je předvést těm, kteří by tento Zákon chtěli přijmout, že dokážeš plně opanovat sebe sama v souladu s výše vyřčeným. Jediné, na co smíš brát ohledy, je ustanovení Zákona Thelémy, jinak podmínkou přirozenosti vůle je vyvarovat se jakéhokoliv vnějšího vlivu.
Vlády se často dopouštějí mnoho politováníhodných stupidit, jakkoliv osvícení mohou být mužové, kteří jsou v jejich čelních pozicích nebo lidé, jimž je vládnuto. Tak je tomu proto, že záleží na každém muži či ženě, aby vzali svůj osud do svých rukou a upravili svá momentální postavení podle Zákona Thelémy. Tento Zákon je zákonem svobody, záměrem jeho ustanovení musí být zabezpečit nejširší míru svobody každému jedinci a vyhnout se zpupnému předpokladu, že existuje nějaký pozitivní a kýžený ideál, který by bylo vhodné dodržovat.
"Slovo hříchu je omezení." AL I:41
Podstata zločinu spočívá v tom, že svoboda individua je potlačována násilím. (Tudíž vrah se proviňuje tím, že svým jednáním omezuje právo na život, loupež omezuje právo člověka těšit se z plodů své práce, penězokazectví omezuje právo každého na to, aby mu jeho stát vytvářel bezpečné zázemí k realizaci směnného vztahu atd.) Obecná povinnost zakročit potom spočívá v preventivním vyloučení zločinců z celku a v represi - ale také v tom naučit zločince chápat jeho akt zločinu jako opozitum k jeho vlastní Pravé Vůli. (Toho může být dosaženo, vezmeme-li mu právo, které on sám upírá druhým, např. když zloděj cítí neustálou obavu před bezpečím svého vlastního majetku, jenž by mu mohl být zabaven státem.) Toto pravidlo je jednoduché: ten, kdo násilím upírá právo druhému tímto magicky deklaruje, že toto právo neexistuje, tudíž nebude fungovat ani v případě, bude-li je sám potřebovat. Zločin se stává duchovním násilím vůči Zákonu Theléma a neměl by být společností tolerován. Ti, kteří jsou posedlí pudy by měli být odděleni od ostatních a vysídleni tam, kde by mohli vytvořit svou vlastní společnost, v níž by se také účinně naučili nezbytnosti některých pravidel a pořádku. Umění zločinu by mělo být odstraněno. Pokud zmizí fanatické zákazy, zavládne větší svoboda individua, která umožní jedincům naučit se na základě vlastních činů, jak se vyhnout omezujícímu jednání. Tedy zločin automaticky vymizí.
Správou tohoto zákona by měli být pověření lidé, kteří jsou schopni přímého úsudku, jejichž funkcí bude vyslechnout veškeré stížnosti, rozhodnout je dle zásad obecného Zákona Thelémy a učinit opatření, aby bylo zamezeno omezujícím vlivům.
Konečným cílem bude znovu obnovit svědomí, na pravdivých exaktních principech, jako správu postoje, kontrolu nad lidmi i záruku ze stran vlády.

D. Tvá povinnost k jiným bytostem a věcem

Aplikuj Zákon Theléma na všechny problémy, vznikající v oblastech vhodnosti, obyčeje a vývoje. Je vážným přestupkem proti Zákonu Theléma vychýlit jen tak pro zábavu jakéhokoliv živočicha anebo předmět z jeho vlastní funkce, kterou lze odvodit z jeho vlastní historie či struktury. Tudíž nenuťte děti vykonávat mentální operace nebo úkony, které pro ně nejsou vhodné, neboť je to přečinem proti přirozenosti. Obdobně nestavte domy ze zvetšelého materiálu, neznehodnocujte jídlo, neničte lesy atd., atd. - neb jest to přestoupení. Zákon Theléma slouží k tomu, aby byl použit na každou otázku i rozhodnutí jako jediný možný postoj. Je zjevné, že občas povstane konflikt mezi zájmy. V takových případech má být rozhodnuto s přihlédnutím ke všeobecným hodnotám vůči protichůdné škále přirozenosti. Tudíž například stromy mají právo k životu, ale člověk je důležitější než strom a tedy je může pokácet, potřebuje-li otop nebo přístřeší. Avšak pamatujte, že každé porušení Zákona se vymstí, vykácená pralesů může způsobit změny klimatu nebo erozi půdy nebo importem králíků, kteří představují laciný zdroj jídla, můžeme zároveň způsobit jejich přemnožení. Všimněte si, jak porušení Zákona Theléma v souhrnu způsobuje zlo. Přesidlování agrikulturního obyvatelstva do měst způsobuje, že se současně musí vzdát svých přirozených ideálů (viz. také sekularizace, pozn. překl.), což není způsobeno tím, že by pouze venkov nebyl nadále k rolníkům přívětivý, ale činí tak i samo zpustlé město. A chyby inkliminují k tomu, aby se rozmnožovaly geometrickou řadou, a pokud není nalezen lék, celá společnost se obrátí v trosky. Moudré používání Zákona Theléma, založené na pozorování a zkušenostech, spolupracuje harmonicky s evolucí. Experimenty se stvořením, umocněné variacemi existujících druhů jsou zákonité a nezbytné. Jejich hodnota je posuzována dle jejich plodnosti a schopností koexistovat v harmonii s přírodou a směřovat k dokonalosti.

Všechny citace jsou převzaty z Knihy Zákona.

Překlad 2007 (c) Soror FFL, citace z Liber AL převzaty z Českého vydání 1991, 1997, Translation (c) San 1985, 1991, 1996-7, v elektronické podobě se Liber AL nachází zde: http://things.magick.cz/magick/index.php?co=al_pok

Kybermagie II a 3/4: Vize individuální transformace

(Několik subjektivně laděných myšlenek k tématu sebetransformace pomocí informačního modelu a "o problému zla" 8-)

„Zmanipulujeme-li záměr, můžeme tím oklamat realitu. Každá přímá manipulace s myslí, ať už s vlastní, nebo cizí, může přetvářet realitu. Podle mého názoru to plně vystihuje podstatu čarodějnictví.“

Stephen Mace, Ždímané bytí

Pohyb v rozsahu jednotlivých úrovní magických operačních módů (viz. předcházející článek Kybermagie II., animisticko/archaický, magický, mytologický, racionální) nemá pouze tvar sinusoidy, ale zároveň je možné v rámci každého z nich dosáhnout různě hlubokých úrovní ponoru.
Stejně jako se lze vyladit se na jednu jedinou čistou úroveň mysli a tuto rovinu prohlubovat, pak je opačným extrémem škály rychlé kmitání po ploše povrhu, což spojuje vjemy všech úrovní, avšak bez hlubších detailů.
Sjednocení rovin může mít stejně jednoduchou povahu, jako když chameleón samostatně pohybuje každým okem zvlášť a jednotlivé oči se mohou i různě zaměřovat a zaostřovat či pohybovat do stran, nezávisle jedno na druhém. Zahlédne-li však kořist, špičkou jazyka ji neomylně zasáhne, obtočí a transportuje do své tlamy. A zde v této tlamě spočívá bod sjednocení těchto dvou světů, ověření jejich návaznosti na „realitu“.
Popisovat vnitřní smysl individuálního postupu, jeho dynamiku a vznikající nadhodnoty, které svým propojením převyšují působnost rovin jedince, se rovná snaze popsat nevyslovitelného Tao.
Pokud mluvíme o chameleónovi/Tao, nejedná se o popis, jakým způsobem toto zvíře vnímá. Vysledovaným jevem, založeným na zkušenostech individuálního pozorování i přírodovědci popsaných lze analogicky přiblížit princip, jehož centrem není toto zvířete samotné, avšak hlavní téma: mysl a způsob vnímání.

Třetím kamenem magického aktu, který bych pomyslně situovala hned za Maceoův citát v záhlaví tohoto článku, je ona zkouška realitou, polapení kořisti, dosažení záměru. V tom se ostatně liší „čarodějnictví“ od „úspěšného čarodějnictví“ – když existující propojení, obraz, symbol, podobenství a metafora skutečně vystihne svůj (vědomý?super-vědomý?) záměr. Bez tohoto linku propojení je jakýkoliv symbol zbytečný a prázdný. Pro mne samotnou také chameleón představuje symbolické zvíře magie chaosu, magie oktarínové škály a free style magie. Především usměrňuje poslední z těchto označení, neboť nevhodně zvolená barva by se mohla stát stoupenci volných technik osudnou.

Z pohledu symboliky alchymie mysli: chameleón (Tao) je „katalyzátorem“ a mysl reaktantem. Každý aktuální stav mysli vyžaduje konkrétní katalyzátor, aby mohlo dojít ke správné reakci. Mnoho „špatných“ informací znehodnotí výsledek, reaktant „vyšumí“ naprázdno a dochází k mindfuckingu (zasírání mysli).
Magie informačního věku sebou proto také nese nutnost správného umístění „bloků“. Jako magickou patologii v práci s bloky vnímám degradovanou praxi banishingů, jak už jsem také nejednou zmiňovala. Jak je možné transformovat mysl, pokud je vytvářen pouze jeden banishing, který se nepřizpůsobuje vnitřní i vnější situaci? (A pokud např. Israel Regardie, žák Aleistera Crowleyho, spatřuje inovaci banishingového rituálu v tom, že jej sakumprásk přeložil krom jiných jazyků i do Čerokézštiny, což demonstruje v knize „Střední Pilíř“, bylo by jediné rozumné vysvětlení takové, že šlo o pokus „vymýtat pomocí smíchu“ - který předběhl svou dobu minimálně o 40 let. Z hlediska tradice Golden Dawn se však obávám, že to myslel naprosto vážně.)

Ano, pokládám práci s bloky za důležitou složku, je naprosto nevyhnutelné naučit se občas některým myšlenkám říct razantní NE! Přiměřenost vždy vychází z konkrétní situace a schopnosti jedince ji zachytit pomocí konstruktů a symbolů (řeči, obrazů).
Pro dobu Pandemoneónu jsou charakteristické mnohé škály konstruktů, systémů a symboliky, vyvržené jako by na jedné hromadě. To, co způsobuje jejich pozvolnou likvidaci je postupné jejich adaptování, splývání a roubování jednoho modelu na druhý, čímž se od sebe přestávají lišit a ztrácejí svou originální hodnotu.
Jedná-li se o změnu paradigmatu, úzce racionální přístup se v momentě absence dostatečného počtu relevantních informací ocitá v patové situaci.
Vyvstává otázka, proč například dávat přednost křesťanství před magií popkultury? Racionální důvody na podporu každé z možností spolu mohou vést obsáhlý a časově náročný diskurz, jehož libovolný výsledek je bohužel definován předem osobností a preferencemi tázajícího se.
Stejně jako v případě, kdy např. malíř umísťuje do nitra svých pláten astrologické symboly: čím se umělec s astrologickým engramem I) jako magický činitel odlišuje od člověka, který poskládá ikony na pracovní ploše svého monitoru do podoby metasigilické šifry, složené z prvních písmenek aplikací? Oba dva mají něco společného, pomineme-li, že první z těch věcí je „mozek hádankář“ :-), druhý společný rys spočívá v tom, že chtějí něčeho dosáhnout a působit minimálně na svou vlastní mysl „z vnějšku“, jak již prohlásil Mace. Zevnitř ven a zvenku dovnitř. Toto působení může mysl změnit, nebo naopak zakonzervovat.
Prudké změny mohou postupem času zásobit dostatečnou škálou k nalezení stálejších principů, podle zprůměrovaných hodnot - jako dráha atraktoru v chaotickém pohybu kyvadla. Naopak konzervace mysli v sobě nese předzvěst „fatální reakce“, změny ve svém správném čase. Obojí splňuje podmínky informační teorie, ačkoliv skutečná volba už dávno padla. Stejně jako počátek informace začíná v její absenci a potřebě hledání, což samotné lze označit za „magii čistých rukou“.
Toto označení lze z jiného úhlu aplikovat na mysl před volbou. Co není možno rozhodnou racionálně, z důvodů výše popsaných, tomu předchází všudypřítomný strach a „princip zla“, nebo v mírnějším případě slepá euforie potřeby. Jakákoliv změna může v nesčetných alternativách vyústit k horšímu výsledku a toto echo alternativní budoucnosti předchází událost samotnou. V pohádce "O tom, jak se Honza Nebojsa naučil bát" je možno nalézt na pozadí příběhu "problém" samotářského nekomunikativního individua, jehož vnímání světa se odlišuje od principu náhledu zbytku society.
Skutečným konfliktem příběhu je vzájemné nepochopení dvou odlišných modů. Nebojsa nerozumí tomu, co je to strach, neboť se pohybuje v odlišné „realitě“ než zbytek kmenového společenství. Zatímco osoby v jeho okolí uvažují v rámci mytologického vnímání skutečnosti, Nebojsa zůstává pevně zakotven ve světě archaicko/animistického vnímání a v tomto módu je vybaven z pohledu ostatních „nadlidskou silou“. Zatímco čerti, jimž je vyhrazen úterní večer v hospodě, reprezentují vše odlišné od stanovené "normy", komunikují odlišně, fyziologicky připomínají atavismus pudové bytosti, nesoucí znaky zpola zvířecí, v kombinaci s dalšími, z civilizačního pohledu nežádoucími prvky jako je noční život - stávají se tak vyhraněným opozitem k životu ve vesnici.
Lišící se Nebojsa k nim vlastně má v mnoha ohledech blíž, než ke svým lidským příbuzným, je mezi nimi napůl cesty a proto ani nenachází důvod se oněch čertů bát. Zatímco násilí se ve vsi reguluje vynucováním stanovených pravidel a nařízení, což sehraje také svou roli - jak také uvidíme později - ve společnosti čertů se jedná o přímý druh silové komunikace, hájící individuální zájmy, okamžité pohnutky a pudové potřeby. Vyvrcholení scény v hospodě, kam se Nebojsa nechá zavřít, aby okusil strach, přichází ve chvíli, kdy Nebojsa, přece jen z části jsa civilizován, si uvědomí, že v kartách se nesluší podvádět a provinilce ztrestá – ve verzi Jana Wericha se jedná místo symbolu čerta o umrlce, tedy jde o bytost, jež zjevně rezignovala na své lidství a degraduje. Nebojsa, rozpomenuv se na tatínkovu výchovu uštědří jednomu z členů „dionýzova paktu“ výchovnou lekci a dotyčnému tak odblokuje cestu k „vyšším rovinám“, za což je mu tento vysvobozený nešťastník neskonale vděčný.
Samotný Nebojsův problém zatím graduje nenápadně, ale o to poučněji. Ačkoliv Nebojsa prošel nedotčen peklem mytologické roviny, nakonec jej vystraší nějaká zdánlivá "banalita".
Vzhledem k tomu, že sám není původcem vyprávění a narace je tedy situována z pohledu „civilizovaného“ vypravěče, zůstává hodnověrná příčina Nebojsova uleknutí pořád jako by z části tajemstvím. Vybafl na něj někdo? Polekal se myši? Zažil snad tento primitivní muž strach o jiného blízkého člověka? Bazírovat na tomto tajemství by totiž odpoutalo pozornost od pravé podstaty uvědomění, na úkor skutečného dramatu.
Chvilce úleku totiž předcházel nesmírně důležitý okamžik: zasnění, zamyšlení, kdy hrdina přestal být sám sebou, bytostí v tomto konkrétním čase a na tomto místě – jeho mysl se nekontrolovaně vydala do jiné roviny a uvízla tam mnohem hlouběji, než kdy předtím. Očividně se jedná o kritický bod hlubinného propojení dvou úrovní. Určitě k něčemu podobnému docházelo už dříve, ale pokaždé z tohoto zážitku jeho vědomí vyklouzlo, aniž byl byl zážitek osvícen uvědoměním a zapamatován. Až nyní...
Zaskočen mimo svůj svět spatřil Nebojsa sám sebe z venčí, identifikoval své „staré“ já, oddělené a ztracené ve vnějším světě, od této chvíle už neovladatelně žijící svým druhým životem -- a toto poznání jej vystrašilo. Z doposud jednoho jediného Nebojsy se stali náhle dva subjekty: „Ne“ a „Bojsa“. Uviděl se jakoby očima někoho jiného, poněvadž spatřil část sebe sama odosobněnou, jako by uviděl své "Bojsa" a zakřičel v panickém ataku tomu druhému v odpověď: „Ne!“- čímž také definoval svůj odpor. Ale stavu Nebojsa (oproti) i přes svou snahu nemohl dosáhnout zpět, poněvadž "svého dvojníka" již definitivně spatřil v reflexi zrcadlení vnějšího světa.

Není nic snazšího než si vyzkoušet na vlastní kůži, že strach a odpor jsou základním předvojem pronikání různých úrovní. K jejichž vědomému poznání se však dá dojít jenom pomocí obrazů, symbolů a prostředků, které jsou člověku blízké, známé a dosažené, ze známých odvozené nebo vzniklé jejich vzájemným porovnáním.
Hodnota tohoto prožitku, hodnota strachu, odporu a „zla“, spočívá v tom, že kontakt s nimi, jako transempirická magická zkušenost, člověku rozšíří zornice. A o tom, jak uzavřít se svým strachem magický pakt a zachovat si "život" snad někdy příště.

2007 (C) Catalessi

---
Poznámky k textu:
I) Paměťový engram = graficky vyjádřená stopa vzpomínky, podobající se znázornění zvuku. Lze z něj poznat intenzitu, délku trvání a postupný průběh.