Monday, October 25, 2010

DISKUSE O ENERGETICKÉM MODELU

Vzhledem k tomu, že služby na blogspotu se rapidně zhoršují a je obtížné vkládat delší příspěvky nebo to sebou přináší nežádoucí efekty, uveřejňuji část diskuse zpod předchozího článku "o energii v magii" jako samostatný příspěvek. Čtenářům se omlouvám za nepřehledné formátování, které je jenom dalším důsledkem snížené podpory providera tohoto blogu.

Matúš:

Ahoj,
Nie je v mojich silách vyjadriť sa v plnom rozsahu ku všetkému, čo si v posledných dvoch postoch spomenula, takže k niektorým bodom odpoveď len stroho načrtnem.

Prečo ten môj prístup kladie taký dôraz na vedecké teórie? Dva dôvody:

(1) Myslím, že diskusiu je jednoduchšie viesť v teoretickej rovine, bez nejakých referencii k osobným zážitkom. Samozrejme to neznamená, že môj dôraz na spirituálny model vznikol v hyperracionálnom procese, keď som si pomocou diferenciálnych rovníc vyrátal difúziu a fitness mémov v populácii a dospel k negatívnemu výsledku pre energetický model.

Je to potom naopak? Najprv som opovrhol energetickým model a dodatočne som si pozbieral vedecké fakty tak aby som získal plauzibilný príbeh pre svoje rozhodnutie?

Nie. Myslím, že moje dva zaújmy nezávisle postupne konvergovali do jedného celku. Po prvé, to odmietnutie energitických modelov, je skôr post-hoc zistenie. Jednoducho tieto modely nepoužívam, aj keď niektoré meditácie, techniky viem naspamäť. Jednoducho ma nezaujímajú. Je to hlavne tým, že mám málo času na moje voľnočasové aktivity (teda nestíham nielen písanie do diskusiach na blogoch). Keď už sa mám venovať okultných praktikám tak musí stáť za to. Čo som zistil, že mi stojí za to sú „ťažkotonážne rituáli“ a la vybehnem v noci na lúku s mečom, kadidlom, rúchom a ostatnou výzbrojou a vykrikuje a naháňam démonov niekedy až do svitania.

Po druhé, mágia a naturalizmus/materializmus sú prezentované od oboch strán ako striktne sa vylučujúce doktríny. Tá moja syntéza je teda skôr prekvapivá ako samozrejmá.

Neviem či toto je pre teba dostatočne autentické vyznanie. Klasiku na internetových diskusiách ezoterikov je uviesť tajné heslá, znamenia, poprípade porozprávať príbeh o zjaveniach z vyššej dimenziu aby diskutér dokázal svoju zrelosť a autenticitu. Toto nemám v ponuke a moja skúsenosť je, že také diskusie nikam nevedú.

Čiže tá moja koncentrácia na vedu je kompromis zohľadňujúci „kvalitu“ prenosného kanálu, ktorým je internet.

(2) Na druhej strane, či niečo funguje/nefunguje je slabý constraint na konkrétnu teóriu. Kopa tých autentických fenoménov funguje nezávisle od toho čo za memetický odpad dotyčný nosí v hlave (doslova parazity). Napríklad sexuálna stimulácia alebo psytropné drogy fungujú bez toho aby si musel v hocičo veriť, preto sa ich aj rôzne ideológie snažia vykynožiť. Samozrejme čisto omielať, že sexualita je zlá a že droby sú vynálezom diabla nestačí a treba nasadiť nememetické nástroje ako mutiláciu pohlavných orgánov alebo legislatívne prenasledovanie...

Spirituálny model funguje – nezávisle od toho čo nosím v hlave. Energetický model je viacej naviazaný na to kondiciovanie a čiastočne parazituje na kognitívnych mechanizmoch a ilúziach, ktoré nie sú „energeticky“ podmieňené.

Veda nám moc neukáže, čo funguje a čo nefunguje. Myslím, že ten hlavný prínos je, že nám umožní oddeliť plevy od zrna to podstatné od toho nepodstatného. Vskutku na 1000 okultistov pripadá 1500 teórii – jedna komplikovanejšía ako druhá. Veda a vedecká evidencia očistí tie autentické fenomény od teoretického nánosu (jediná ťažkosť spočíva v tom rozoznať, čo je samotný fenomén a čo je teória, eg energie necítime ale cítime pocity (fenomén), ktoré voláme energie(teória)). Prípad energetického modelu je presne takýto memetický nános, ktorého nám veda pomôže zbaviť sa. Dôležité je samozrejme to zistenie, že zbavenie sa tej omáčky samotný fenomén nijak neovplyvní, neohrozí. Avšak aby sme sa dopracovali k tomuto zisteniu musíme urobiť kritický krok do prázdna. U mňa bol tento krok z núdze cnosť, keďže som nemal čas venovať sa energiám a budovaniu metafyzických zámkov a nakoniec som zistil, že ich nepotrebujem. Myslím, že ostatní okultisti ich rovnako nepotrebujú, akurát sa boja toho kroku do prázdna. V konečnom dôsledku ich magická prax ich stojí viac času a úsilia a ich magické teórie sú nadbytočne košaté a metafyzické.

Samozrejme veda samotná nie je imúnna voči takýmto memetický pliagam (psychoanalýza, orgóny) – obzvlášt v oblastiach kde empirická falzifikácia (teda čo „funguje/nefunguje“) nie je taká ľahká. Psychológia je takáto oblasť.

Myslím, že je dôležité rozlíšiť - a u teba sa to trochu zmiešava – medzi intuitívnou psychológiu a intuitívnou fyzikou na jednej strane a vedeckou psychológiou a vedeckou fyzikou na strane druhej. Intuitívne a ľudové teórie (príčom volať ich teórie nesprávne sugeruje racionálny, metakonceptuálny a reflektívny prístup) sú prírodzené a nevyžadujú žiadnu námahu. Energetický model mágie však vychádza z vedeckej fyziky, nie z intuitívnej fyzike. Samozrejme to musíme vedieť o čom intuitívna fyzika je (a ver tomu, že sa k týmto vedomostiam nedopracujeme cez meditáciu :-)).

Intuitívna fyzika, teda koncepcia fyzikálneho sveta, ktorú si vytvorí človek nezávisle od (a niekedy napriek) inštituciovanizovanej edukácii sa sústreďuje hlavne na hmotné telesá. A tu funguje veridikálne (tj intuitívna fyzika sa plne prelína s tou vedeckou). Horšie je to z tekutinami. Bude teleso plávať na hladine alebo sa ponorí? Tu už ľudová fyzika až taká jednoznačna nie je a môže nás zviesť ku kontraintuitívnym záverom. S plynmi je to najhoršie, keďže intuitívne sú bezhmotné. Naopak tieňom môže byť pripisovaná hmotná podstata. Na magnety alebo blesky nemá intuitívna fyzika žiadne vysvetlenie (a väčšinou sa tieto fenomény dostanú pod dohľad intuitívnej psychológie, sú antropomorfizované). No a koncepty ako elektrina a energia spadajú plne pod vedeckú fyziku a treba na ne tréning a vzdelanie. To, že ti to učenie pripadalo jednoduché je skôr kompliment dobre optimizovanému vzdelávaciemu systému ale hlavne tvojim učiteľom. Je však naivné očakávať od magických systémov takúto mieru optimizácie. A čisto časovo to tvoje vzdelanie trvalo roky – rozhodne odmietam venovať roky magickému „tréningu“.

Nakoniec tvrdíš že ten energetický tréning nám náš vzdelávací a kultúrny systém dáva tak či tak. Pravdupovediac tie argumenty a príklady, čo uvádzaš ma nijak nepresvedčujú. Maceove dielo je podla mňa „soubor nejakých technik a kompilát návodu, poloopisovaných z ruzných zdroju“. Len sa mu tam pri tom opisovaní (zbytočne) primiešalo trochu toho energetického new-age folklóru.

@ televízia a informálna verbálna komunikácia: Ak myslíš vyjadrenia typu „nabrať energiu“, „dodať energiu“ alebo „energy drink“, tak tu sú chápané tie energie ako palivo – ako tekutiny, materiál, „biologický benzín“. Abstraktný koncept práce za čas (energia) v našom jazyku nemá miesto, preto si ju kvantifikujeme konkrétne - cez peniaze. Takisto koncept zachovania energie alebo energetických polí preráža do kultúrneho povedomia len s veľkými okľukami.

Kybernetický model ti neberiem. Pre mńa za mňa si to volaj kybernetický model. Len ako som napísal, ja v tom tvojom poňatí nevidím nič kvalitatívne nové. Je to len zmes energetických a démonických konceptov odetá do nového žargónu.

Už sa teším na odpoveď.

S pozdravom,

Matúš


Catalessi:

Ahoj Matúši,

Předně bych se ráda omluvila za drobné zpoždění.

K výše uvedenému příspěvku a naší debatě:

-jistě, laická psychologie bývá zmiňována obvykle již v první hodině předmětu „Základy psychologie“ a bývají do ní mimo jiné řazeni autoři jako Čapek nebo Dostojevský, kteří by to natřeli leckterému soudobému psychologovi „s papírama“. Možná by však bylo dobré důrazně zopakovat, že se nebavíme o psychologii, ale o magii (btw. k některým zkouškám z psychologie „papíry“ mám a doufám, že časem i státnice přibudou).

V minulém příspěvku jsem se pokoušela ilustrovat svůj náhled cestou objasnění zásad pragmatické magie (která může být snadno zaměněna s laickou psychologií). Po celém roce živých debat s Tegtmeierem to ani jinak nejde, proto bych ráda citovala jednu větu z našich dialogů, která se mi velice líbí: „To, co se na konci dne počítá, je vlastní zkušenost, nic jiného.“

Z toho důvodu jsem chtěla vědět, jak ses se svým poznáním dostal daleko, s čím máš tedy zkušenost Ty, a musím se přiznat, že údajný „těžkotonážní rituál“ mne tak trochu zklamal.
Předně - vymítat dokáže dnes každý letniční křesťan a nepotřebuje k tomu složité propriety, a za druhé, když někdo potřebuje často vymítat, bývá asi také často posedlý, ne? Z mojí pozice pragmatické magičky to potom vypadá tak, že ignorancí preventivních a rozvinutějších magických technik, protože jsou „moc složité“, se člověk může dostat do opakovaných nevyžádaných situací, jakými je posedlost duchy. A nebo je tady druhá situace, kdy vymýtání a posedlost nejsou míněny jako pravé „vymítání“ a „posedlost“. Zrovna jsem v sobotu na MeziSvětech v Moravci říkala, že posedlost vnímám jako ztrátu kontroly, pravá posedlost se vyznačuje okny, kdy za člověka jedná entita a on se pak na konci tohoto úseku vzbudí a ptá se druhých, co dělal, protože si to nepamatuje. No a pak je tady další možnost - hysterická pseudoposedlost.

Složité rituály, nejlépe ty s energií „metafyzické podstaty“, slouží velice často jako prevence nebo průprava ke zvládání obtížných situací, jmenovat lze třeba „strážný familiár“, nebo za frajeřinku považuji evokování či vytvoření entity, následně její vtažení pomocí „energeticko-vizualizační“ techniky do sebe, do nitra svého těla, a posléze její umístění na jakékoliv veřejné cílové místo, třeba tělesnou posturou (například nemohu-li si dovolit někde na veřejném místě poskakovat s hůlkou a kreslit pentagramy). Nebo udržení kontinuitního „magického vztahu“ s nějakou entitou po dobu delší než jsou 3 roky - k tomu chce mít vlohy a znát techniky k jejímu vyživování . Nejsou to techniky úplně nejsložitější, to jenom pro ilustraci, jak to vidím já a koho považuju ze své perspektivy jako zkušeného praktika, jinak si pochopitelně vážím profíků, tedy někoho, kdo dokáže celebrovat rituál pro 15 a více osob, udržet průběh rituálu a současně se koncentrovat na svou vlastní spiritualitu. Zrovna v sobotu jsem viděla jeden takový skvělý rituál ADF a klobouk dolů.

Démonologie celkově je ve své původní povaze daleko jednodušší, proto je matoucí, když se klasický hermetismus rozděluje na nižší a vyšší magii, přičemž tou vyšší je míněna evokace entit a ta nižší magie spočívá ve využití tzv. slepých sil=energií. Je prokazatelné, že s tímto pracovali Apollonius z Tyany, Papus, taoisté, Empedokles a Aristotelés (živly), spagyrické postupy a další. Ód je pochopitelně až názvem modernějším, Reichenbachovým, kde docházelo ke snaze to zrekapitulovat, přesto nijak nediskvalifikuje běžné magické techniky praxe se „slepými silami“.

Evokovat entitu je tedy daleko snazší než pracovat se slepou silou, člověk se musí zaměřit pouze na její vyvolání a pak už se nemusí o nic starat, a vše jde samo, o vše se potom postará ta evokovaná entita. Říkám tomu instantní magie vs. LEGO magie.
A proč si myslím, že ovládání slepých sil je pro mága prospěšná a vysoce účinná technika? Magii a náboženství odlišuje jeden detail: náboženství považuje za prvotní příčinu boha, vše se děje z jeho vůle, kdežto u magie se realizuje vůle mága. Proto je občas magie považována za starší než náboženství a její výhoda spočívá v tom, že k tomu abys čaroval, nepotřebuješ žádnou entitu. Ať už z hlediska volunterismu, nebo z hlediska saturnismu, bych si lepší techniky vybrat ani nemohla :-).

A jenom závěrem chci dodat, že ačkoliv je paradigma energie v magii metafyzické podstaty, výsledky mohou být reálné :-).

S pozdravem,
Catalessi

5 comments:

Anonymous said...

Wow, môj príspevok bol publikovaný na cyber templi – znamená to že som magická autorita? :D Môžem otvoriť lóžu a zasväcovať neofytky?
Ale vážne. V podstate si úplne minula to o čom moja magická prax je. Ja nič neevokujem ani nič neexorcujem. Neverím v duchov, démonov ani žiadne entity, tak ako neverím v energie. Narozdiel od energetických cvičení sú však ťažkotonážne rituáli sranda, sú pre mňa rekreákciou a inšpiráciou a v tomto zmysle fungujú. Môžeš protestovať, že to čo robím nie je mágia a nefunguje v okultnom zmysle slova fungovať, avšak:
1) Podľa mňa žiadny iný potenciálny spôsob ako by rituál mohol fungovať neexistuje. A aj keby existoval tak by bol pre mňa nezaujímavý. Ja naozaj netúžim očarovať dievča odvedľa, ani navodiť chorobu susedovej svokre, ani pričarovať výhru v Lotte alebo zvýšenie plate. Takisto netúžim po žiadnom vyššom poznaní - deterministický vesmír bez prapríčiny a vyššieho zmysle je pre mňa dostatočne fascinujúci. Čo mi chýba je forma odreagovania a v tomto zmysle je mágia fajn.
2) No a myslím si, že rekreácia, odreagovanie a inšpirácia je dôvod kvôli ktorému sa ostatní okultisti venujú mágii. Jediné, čo tam pribúda je tá metafyzická omáčka. Prax je presne taká istá, akurát ostatní okultisti volajú fenomény inak. Príklady: Kričanie a behanie po poli sa volá exorcizmus, podivuhodné obrazce v kúdoloch dymu sa volá démon, mravčenie na zátylku sa volá zostupujáca energia a tak ďalej. Vskutku nemám problém prekladať si z okultistického žargónu do svojej reči a do svojej praxe a moja skúsenosť je, že to čo funguje mne (v mojom zmysle slova funguje), funguje aj ostatným okultistom (v ich zmysle slova funguje) a naopak.
3) Ak by mal ten rozdiel existovať tak je o tom v čo kto verí a nie o skúsenosti, keďže ja robím podľa grimoárov a návodov, ktoré používajú ostatní okultisti. Samozrejme môžeš tvrdiť, že viera je dôležitá ingrediencia (a mnohé magické šlabikáre to tvrdia – aj keď rozhodne nie všetky), avšak toto je testovateľná hypotéza. Predstav si, nasledujúcu variáciu Turing testu: zober 5 neveriacich a 5 veriacich mágov a nechaj každého v náhodnom poradí predviesť rituál pred porotou zasvätencov. Veríš že by porota dokázala rozoznať autentických mágov od šašov a divadelníkov ako som ja?
A tým sme sa vlastne dostali k tej skúsenosti. To, že skúsenosť a prax je tuti-fruti ti povie nielen Tegtmeier, ale hociaký 15 ročný prcek skúšajúci poprvýkrát Bardona a píšucí na fórum o duchoch a vampíroch o webstránku ďalej. Rátanie a váženie skúsenosti je absolutný evergreen medzi okultistami. Ako som však načrtol vyššie ono nejde tak o skúsenosť ale o to že túto skúsenosť balíš do okultného žargónu. Toto nie je len zistenie zatrpknutých materialistov. Crowley písal, že skúsenosť sama o sebe je bezvýznamná, neinterpretovateľná a neobsahuje žiadne poznanie. Princíp magickej praxe zhrnul ako: “By doing certain things certain results will follow; students are most earnestly warned against attributing objective reality or philosophic validity to any of them.” To je definícia, ktorá kašle na vieru v démonov, energie, vskutku kašle na okultizmus ako taký a bez problémov zahrňa moju prax. Žial tieto poznatky sa medzi nasledujúcimi generáciami okultistov a thelemitov akosi vytratili. Je to škoda...
Mrzí ma to, ale k tomu ostatnému čo si popísala sa neviem vyjadríť, kedže v to moc neverím (pardon, nemám skúsenosť). Myslím, však, že tie rozdiely v našich pohladoch na skúsenosť sú samy o sebe dosť zaujímavá téma a v určitom zmysle aj príčinou našich nezhôd ohľadom energetického modelu.
m.

Kojot said...

@Matúš: A věříš, že by bylo možné rozeznat mága od herce? Jistě ne snadno, ale pokud by někdo nevěřil tomu, co hraje, něco by tam chybělo a lidé by to vycítili. Nehmotné entity ostatně taky ;-) Dobrý herec věří (nikoli nutně po celou dobu svého života, ale ve chvíli, kdy hraje ano) tomu, co hraje - a tak se stává de facto mágem. Pokládám za nezbytné věřit v magii alespoň v rámci rituálu (jak to praktikoval LaVey), jinak je to podle mě prostě jen happening...

To, co se počítá, je dle mého názoru výsledek. Zkušenost je subjektivní - nemáme-li na mysli zkušenost dosaženého výsledku. Crowley měl patrně na mysli totéž, co LaVey, Karika a další: Pokud to funguje, neanalyzujte to. A co se týče přikládání filosofické či světonázorové hodnoty, souhlasím. Magie není filosofie, magie je praxe.
To, o čem píše Catalessi a ostatní, nevnímám jako pravdu ve smyslu "alétheia", ale jako mínění - "doxa". Něco, co je použitelné, co však nutně nemusí znamenat nějakou definitivní pravdu o životě, vesmíru a vůbec.

A tak se ptám: Jaké máš výsledky? Nemusíš předkládat víc než anekdotickou evidenci pro magii typickou (magie se jen obtížně prokazuje ve smyslu vědecké testovatelnosti). Stačí, když řekneš, co si myslíš, že jsi skrze své rituální počínání získal kromě toho, že ses "vyblbnul"...

Catalessia said...

Ahoj Matúši,
Tvůj příspěvek mi nedal příliš podnětů, na které bych mohla spontánně reagovat, tudíž jsem si musela promyslet, jak svůj náhled vysvětlit ještě jinak (a zvážit, jestli jsem toho vůbec schopna:- ).

Pomineme-li rozdíl, zda opravdu děláš či neděláš magii, když běháš v róbě po louce po lese a vymítáš duchy – Tvým cílem je pobavit se a odreagovat, což beru jako relevantní cíl, nepříliš odlišný od úsilí o zlepšení svých životních podmínek anebo případně i ztotožnění se s něčím „vyšším“, kvůli čemu je člověk ochoten i oběti. Od této intencionality se můžeme odpíchnout, abychom vymezili vztah magie k vědě.
Magie operuje s vnitřním světem člověka (jakkoliv může být zaměřen na okolí a vnějšek) a pracuje s ním bez ohledu na to, zda obsahuje (vědecky) pravdivé či nepravdivé obsahy. Věda tím pádem v magii má mít rozšiřující úlohu, nikoliv omezující. Takto pojatá nedogmatická logika magie je blízká mému přesvědčení a určitě chápeš, že nemůže být v rovině s psychologií, poněvadž ta naopak pracuje na tom co možná nejvíce se přiblížit vědě a podřídit vědeckým omezením :-). Jediné, co mága omezuje, je zkušenost – ale i ta může být změněna, získá-li člověk zkušenost opačného druhu. To je jádro rozdílu mezi Tegtmeierem a patnáctiletým magikem, oba svorně tvrdící, že podstatná je zkušenost. Jednak to ten puberťák má určitě od Tegtmeiera a na druhé straně nemá zkušenosti s jistými životními zlomy, které čas od času přicházejí. Ale pokud mi třeba ten puberťák bude schopen vykonstruovat hlubší pragmatický náhled na magii a jejímožnosti aplikace jenom na základě toho mála, co má zažito, bude to podle mne třída bez ohledu na věk. Ale moc takových jsem nepotkala a tak dá rozum, že cituji toho koho cituji.

S pozdravem,
Catalessi

Anonymous said...

Catalessi,
mám dojem, že z oboch strán už všetko podstatné k téme odznelo a môžeme našu debatu ukončiť. Odpoviem ešte Kojotovi.

Kojot,
myslím, že moje názory už dobre poznáš aby si mohol odhadnúť moje odpovede. Nemyslím si, že výkon herca, alebo ocenenie a pochopenie hereckého výkonu je závislé od viery v niečo. Keď si v kine, nemusíš veriť v to, že svetelné lúče z projektora odrážajúce sa na plátne znázorňujú niečo zmysluplné. Práve naopak, možeš si kľudne veriť v to, že odrážujúce obrazce sú plne chaotické, pokiaľ nezatvoríš oči a nezapcháš si uši vnemová stimulácia prevalcuje akúkoľvek tvoju vieru a vtiahne ta do diania. Podobne v divadle nemusíš veriť v to, že ľudia na pódiu sú naozaj Hamlet a Ofélia, alebo že sú to herci, ktorí v to veria. Ak je predstavenie dobre spravené tak ťa strhne nech veríš v čokoľvek. A to isté platí aj o samotných hercoch – ich role ich strhnú nezávisle od toho, či v niečo veria. V tomto zmysle hra a realita splýva, avšak viera v tom nehrá žiadnu rolu. Zober si extrémny príklad, keď v role rímana na teba zaútočí herec v roli gálskeho bojovníka a ty jeho náprah mečom vykryješ štítom. Samozrejme mohol by si sa rozhodnúť, že neveríš v to divadlo, že sa na ňom nebudeš podielať. Problém je v tom, že hrané údery dreveným mečom tiež bolia a aj keď nechceš nič, nikoho hrať radšej ich vykryješ vo vlastnom záujme. A analogicky môžeš ponímať aj magické rituáli – ak sú dobré spravené vtiahnu ťa do seba, nezávisle o toho v čo veríš. Žial kopa rituálov je mizerných a neefektívnych – ako som písal rôzne energetické techniky sú dobrý príkladom – a treba ich doplniť značnou dávkou viery. Niečo ako, keď sa herec postaví na pódium a ráta od 1 do 1000 zatialčo sa diváci snažia presvedčiť sami seba, že predstavenie je nejako alternatívne zmysluplné a zaujímavé. Mimochodom, Crowley chápal mágiu podobne, obzlávšť ak si prečítaš jeho predslov ku Goetii, kde vyslovene píše, že duchovný zážitok vznikajú stimuláciou konkrétných oblastí v mozgu cez zmyslové orgány pomocou kadidla, vizuálnych rekvizít, sigíl alebo zaklínadiel. Toto ponímanie stojí v protiklade s tým, ako koncipujú mágiu LaVey alebo Karika. Znovu môžem len zopakovať, že dnešní okultisti by mali pozornejšie študovať Crowleyho (alebo moje príspevky :)).

Nemyslím si teda, že výkon herca a mága by bolo možné rozlíšiť. A takisto nemyslím, že mi moja prax dala niečo nad rámec toho vyblbnutia sa – s výnimkou snáď takých tých banálnych praktických zistení, že ak dám miazgu priamo na uhlík tak začne horieť a smrdí alebo, že rituál je esteticky zaujímavejší ak ho robím proti smeru vetru – je toto to „použiteľné“ poznanie, na ktoré si sa pýtal ?
m.

Anonymous said...

Tu vidím jedno protirečenie: kým Matúš vyzdvihoval efektivitu svojho démonologického modelu, zároveň sám v mágii hľadal len "vyblbnutie sa". Ako ale môžeme hodnotiť efektivitu niečoho, keď nezavedieme stupnicu ľahších až ťažších cieľov a daný nástroj na nich nepoužijeme? V mágii sa obvykle hodnotia hmotné ciele ako ťažšie, k tým ale Matúš nemal vôbec ambíciu. Potom prečo tá propagágia démonologického modelu, dokonca ako efektívnejšieho než energetický, a za podmienok kedy ostatní ľudia majú často ambície v "ťažších" cieľoch ako v rekreácií? Nejde mi to dohromady, ako 2 + 2 = 5.

Executor