Wednesday, October 24, 2007

THROBBING GRISTLE: A JEJICH "PART TWO: THE ENDLESS NOT ...."



(Květa Fialová)

Patřím k posluchačům, kteří se dostali k nahrávkám těchto průkopníků industriálu a taneční hudby v době, kdy byli THROBBING GRISTLE už dávno legendou. Jejich nahrávky jsem často poslouchala s jistým sebezapřením, neboť - bez diskuse - v nich byl patrný důraz spíše na sdělení, či přímo plánovitě šokovat obecenstvo, než vytvářet "hudbu". O to víc si cením posledního alba TG a jejich reunion považovaji za nic jiného, než za správnou a šťastnou volbu, neboť málokdy se stává, aby se byla kapela schopná po 20-ti letech vůbec vyvíjet a vtisknou ještě tak svému opusu pečeť vize, a nezáleží teď na tom zda hudební skupina hraje bez přerušení či nikoli. Mocný Odin byl k členům TG až příliš blahosklonný: s jistou pravidelností muzikanti proslavených rozpadlých kapel marně živoří a otravují stále své fanoušky svou neschopností – musí prostě skončit se svým hraním, vyklidit zkrátka pole a přestat ždímat dál peněženky fandů neslanými nemastnými výtvory: a nebo v opačný případ, kdy comeback sestavy je jediná deviza, kterou s kýblem sentimentality a nostalgie po x - let dlouhé odmlce skupina naservíruje publiku .
Hlavní příčina geniality řadovky "Endless Not" tkví samozřejmě v tom, že třebaže se TG odmlčeli na neskutečně dlouho, angažovali se členové ve formacích, jež bez nadsázky a zbytečného patosu jsou dodnes považovány za stylotvorné a stálé inspirační vzory a zdroje.
Myslím si, že tvůrčí vklad Petera Christophersona je na aktuálním albu jasně zřetelný, nepřeslechnutelný, neřkuli dominantní, a to tvrdím, i když jsem si vědoma faktu, že se na jednotlivých skladbách podíleli všichni muzikanti, jako například "The worm waits it´s turn" je především song Genesis P. Orridge. Celkový sound alba totiž spíše evokuje vyrovnané, přístupnější, méně temné a enimagmatické počiny COIL tj.: "Love´s Secret Domain" a " Stolen And Contamined Songs" než projekty zbytku téhle formace, tzn.: PSYCHIC TV a CTI (CHRIS AND COSEY). Ba dokonce obě dvě "barové" písně tu znějí spíše jako nepoužitý materiál z coilovského závěrečného a relativně nedávného počinu "Ape Of The Naples", respektive co by součást sountracku některého z filmů Davida Lynche, než to, co tvořili původní TG. Tedy celkově vzato, na "Endless Not" ze starých TG nezůstal kámen na kameni, ačkoli navzdory tomu, že až na 4 vyjímky se jedná zejména o instrumentální kompozice, pocit nudy se nedostaví. Většina z nich je postavená na minimalistické struktuře, na niž se vrství další motivy a zvuky, jež pochvíli rozvíjejí zhusta rytmický základní motiv, potvrzují jej, upevňují, aby ho na moment zase rozklížili. Stejným dílem je zajímavé až neobvyklé využití hlasu P. Orridge, který zní jako jeden z nástrojů. Toto řečené ukázkově platí hned o první a úvodní skladbě s názvem "Vow Of Silence": Mnohdy přes až chaoticky rušivé kompozice písní bez zjevného textu, jen naznačeného, se THROBBING GRISTLE nyní vracejí tam, kde začali, tj.: OBEJÍT SLOVO - KTERÉ JE VIRUS - A DEMONSTROVAT SÍLU PŘIROZENÉ DIVOKOSTI.
Mé skromné hodnocení snad zatím posledního výtvoru TG se chýlí ke konci, a já se přesto musím vrátit k začátku téhle hudební kritiky, jmenovitě ke větě kterou měla nejprve začínat. Tedy: Za celý rok mě žádná píseň od jakéhokoliv interpreta nezaujala natolik, aniž by se mi časem zprotivila nebo oposlouchala, jako je beze vší pochybnosti píseň, jehož název nese celé album: "Endless Not". Tato píseň s potencí hitu, zahájena až primitivně se opakujícími se údery - zvuky, jež postupně rozvinuté evokují čímsi džungli, spolu s velice střídmými smyčci, zvláště podporují podmanivý vokál frontmana TG: .......in the endless not.....

Sunday, October 21, 2007

Možnosti ženských archetypů dneška

Catalessi

„Freedom to the slaves of the slave!“
Alison Moyet, album Hoodoo, refrén skladby „Rise“

„... the slaves shall serve.“
Aleister Crowley, Liber AL, II:58



Úvod


K sepsání těchto řádek mne dokopala kniha americké autorky Jaq D. Hawkins, dosud jediné veřejně publikující ženy v branži magie chaosu a také členky IOT, které jsem si vážila pro její upřímný a nekomplikovaný projev, v rámci něhož dokázala objasňovat základy magie chaosu z určitého nadhledu, aniž by nějak tlačila na pilu a podsouvala vlastní odchylky od směru. Projikovala jsem do ní pochopitelně záslužné úsilí udělat potřebnou práci, do které se nikomu nechce, poněvadž není dostatečně vzletná.
Proto jsem od knihy „Women of Power, The Woman as Magus“ hodně očekávala a tím pádem jsem si zákonitě vysloužila zklamání, poněvadž i když nemohu jednoznačně říct, že by kniha byla špatná, působí na mne přesto jaksi plochým dojmem, nedostatkem plastičtější topologie prolínání ženského a mužského světa.
Mnohem realističtější pohled na ženy v komplexních souvislostech jejich životů spatřuji v pracech Alex Owen, což je (zdánlivě) tak trochu paradox, neboť tato britská profesorka historie a gender studies se ve svém zájmu zaměřila na viktoriánskou Anglii, tehdejší spiritualistky, ženy v úloze médií či léčitelek a na jejich pohnuté osudy. Jednotlivé ženy z díla „The Darkened Room“ vystupují jako plastické osobnosti a řekněme si to na rovinu, ačkoliv jsou mnohé z nich pořádně „praštěné“, v pravém slova smyslu i hysterické, Owen se jich přesto zastává s tvrzením, že jimi zvolené druhy okultismu byly mnohdy jedinou možnou formou, kterou mohly projevit svůj neobyčejný talent, jenž by se za jiných okolností mohl rozvíjet mnohem harmoničtěji. Z díla profesorky Owen mohu ještě doporučit knihu „The Place of Enchantment“, ve které se zabývá celou viktoriánskou érou britské okultní scény a mimochodem se řadí mezi několik málo ne-thelémitů, kteří byli schopni zvážit osobnost Aleistera Crowleyho s jistým nadhledem a veřejně prohlásit, že jeho činy se z dnešního pohledu nezdají až zas tak šokující, hříšné či ďábelské a tím pádem nabádá senzacechtivce k rekapitulaci a aktualizaci svých prohlášení o tomto mágovi minulého století.

Odvaha plout proti proudu

Soudobé sebestylizace žen, které mne skutečně zaujaly, pocházejí z hiphopové a rapové subkultury. A ačkoliv tento žánr nepatří k mým nejoblíbenějším stylům, v minulosti jsem již čerpala z podnětných sociologických rozborů této vlny (viz. rozsáhlejší poznámka pod čarou) .
Pro lepší porozumění je potřeba vysvětlit několik nezbytností. Rapovaný text nese určité hlubší nebo i plytké poselství, hudební kulisy zde slouží jako forma, která má uvést jistý konkrétní názor. Zveřejněním tohoto názoru dochází často ke konfliktům, rap je diskurzivní formou komunikace, proto se v rámci žánru odehrávají známé duely a také tzv. response track, odpovědi na jeden vyjádřený názor hudebně vyjádřeným názorem jiným, zpravidla protikladným. Do tohoto diskurzu se v průběhu let osmdesátých úspěšně zapojily i ženy – raperky, v odpověď na urážky a otevřené sexismy některých mužských kolegů.
Vulgární, násilné a často mysogynní prostředí urbanistické subkultury provedlo přirozený výběr, jaké typy silných ženských osobností v něm mohou přežít a rozvinout svůj umělecký potenciál. Následující čtyři kategorie vycházejí z teoretické práce Cheryl L. Keyes na téma image raperek a jsou to tyto: královna matka (queen mother), obletovaná princezna (fly girl), ségra s postojem (sista with attitude) a lesba.
Dovolila jsem si je aplikovat na veřejný prostor soudobých okultních proudů, neboť mám za to, že jsem se u nás, v zahraničí či prostřednictvím internetu už mnohokrát setkala s některými zmiňovanými rysy o různé intenzitě, případně s kombinacemi několika z nich v jedné osobě zároveň. Ostatně proč neodkrýt, že jsem něco ze všech těchto postojů nalezla i sama v sobě – zkoumám-li v rozsahu delší časové periody - a tudíž mi připadají jako pomocná východiska nebo dočasné fáze při hledání své vlastní identity, nebo také mohou posloužit jako inspirace.
Pro doplnění jsem připojila dva záměrně parodující zvraty identit do závislé pozice – z pohledu seberozvoje tedy „negativní archetypy“, které vzniknou, když se osobnost vzdá pokusů o osobní aktivitu, přestane rozvíjet svůj potenciál a začne svou identitu odvozovat ze vztahu k jiné osobě. Nazvala jsem je lolitka a čakrabába (newagebaba) a tyto názvy jsem odvodila především z kritických hovorů se svými (převážně mužskými) přáteli na dané téma. Nejedná se rozhodně o výčet vyčerpávající či staticky neměnných možností.


Čtyři pozitivní archetypy



1) Královna matka
Tato osobnost je nadána velkým organizačním talentem, nebojí se působit reprezentativně a zajistit si respekt jak ve společenství mužů, tak i žen. Královská image nezáleží na věku či na skutečně fyzicky prožitém mateřství, vyznačuje se hlavně značnou mírou zodpovědnosti a vnitřní vyzrálostí, se kterou královna matka zasahuje do řešení otázek veřejných. Učí se především zjednat si pozornost na základě úspěšně zvládnutých situací, neztratit chladnou hlavu a nepodléhat náhlým pozlátkům či náladám.

2) Obletovaná princezna
Jak v podobě materiální, tak i v čistě duševní formě se jedná o nejvíce sexuální či charismatické image ze všech čtyř, sem patří např. velekněžky, šarlatové ženy, gothičky atd.. Typická je jistá míra extravagance, intenzivní prožívání, vizionářství, kterými je daná osobnost schopna na sebe upozornit. S extravagancí se pojí originální nápady a přístupy, kterými tato osobnost vybočuje z davu. Klíčovým pojmem pro tento typ je udržet si svou nezávislost a ubránit své skryté „tajemství“, a to i v rámci vztahu, jinak se kouzlo vytratí.

3) Ségra s postojem
Jedná se o silnou ženu, která ví, co chce a jde si tvrdě za svým. Nebojí se neoblíbenosti, někdy je na ni dokonce hrdá a tituluje se nadávkami, které dostala od druhých. Narozdíl od královny a obletované princezny se tedy často může jednat o sólitérku, nezávislou mágyni, která si sama stanovuje své cíle bez ohledu, zda nalezne podporu veřejnosti. Dokáže provokovat nebo stát v opozici k veřejnému mínění, pokud není postoj jejího okolí v souladu s hodnotami a cíli jejími vlastními. To z ní dělá jakousi ženskou podobu špatného hocha (the bitch). Její sexualita se pro ni může někdy stát nástrojem, pomocí něhož chce dosáhnout svého, nikoliv cílem samotným, což však neznamená, že by nutně musela být zlá nebo nepřístupná vzájemně výhodné kooperaci.

4) Lesba (gynandra)
V rámci magie imho není nutná přímo její fyzická homosexuální či bisexuální aktivita, jedná se o ženu, která je schopna v sobě probudit síly a vlastnosti, tradičně přisuzované mužům. O feminní aspekty magie nejeví příliš zájem a nepřitahují ji, v některých případech nestojí ani o sexuální zájem mužů.
I v jiných oblastech života často vyhledává tradiční mužské záliby, často si v prostředí svých snů, astrálních operací či rituálů vybírá mužskou identitu. Ať už tedy píše básně nebo staví mosty, obléká se jako muž nebo jako Saphó, vždy je hrdinkou svého vlastního příběhu, která usiluje o lásku, krásu, ušlechtilost a kráčí po odvážné stezce jejich hledání a dobývání.

Dva negativní archetypy (zvraty)

1) Lolitka
Bývají to zpravidla mladší ženy či dívky, ale může se to týkat i těch odrostlejších, které vyhledávají vazbu k výrazným mužům magie (šéfové řádů, publikující autoři i umělci, extravagantní okultisté atd.), kolem kterých se houfují jako groupies. Dochází zde k přenosu pomocí sexuality, jenž je bohužel stereotypní: žena si dodává sebevědomí tím, že je partnerkou někoho významného. Není nic špatného na tom zamilovat se do význačného muže, avšak nemělo by se takto dít na úkor osobního rozvoje ženy, ani z hlediska motivace stát se „paní mágovou“ (odvozeno od paní doktorové, paní starostové apod.).

2) Čakrabába (také newagebaba)
Jedná se o ženu často ve věku kolem přechodu, ale opět nemusí být pravidlem, která se stává lehkověrnou stoupenkyní nějaké jednodušší esoterické praktiky. Typická je nekritičnost, se kterou nauce propadá, zmatenost ohledně vlastních cílů, přesměrování studijního či cvičebního úsilí na nepodstatné detaily a vágní termíny, jež často používá. Ukázkou malosti ducha je např. věta, kterou skutečně jedna přesně taková osoba pronesla: „Pane doktore, zrovna včera se mi probudila ta kundalíná... To je naprosto úžasný pocit!“ Posluchačům obdobných naivních výroků se zpravidla podaří úspěšně ukrýt impulzivní smích, poněvadž zmíněná mele dál svou bez jakékoliv reflexe. Tyto osoby mnohdy postrádají schopnost racionálního a kritického uvažování, ačkoliv mohou v dílčích úkonech dosáhnout téměř mistrovství - zvláště pokud se to týká vyšívání váčků na indiánskou medicínu, batikování či paličkování okultních motivů. Motivací je jistá osobní nenaplněnost, která ačkoliv se to nezdá, opět vychází ze snahy přesměrovat závislý vztah či kompenzovat jeho neexistenci: partner buďto chybí úplně, nebo se jedná o vyčpělý a nudný vztah, případně o snahu zaplašit prázdno po odchodu dětí.


Od imága k mágyni

Identita je vstupem a výstupem, který člověku pomáhá komunikovat s okolním světem, obdobně jako symbolické systémy napomáhají alespoň na mentální úrovni operovat s jevy a předměty, které představují. Jedná se o jisté vzorce, které je možno praktikovat v nečekaných situacích, jenž by nás mohly zaskočit, kdy musíme zvládat něco nového nebo jsme tlačeni ke stereotypům, které nám plně neodpovídají nebo nás mají uspat a ukolébat.
Pokud si mág/mágyně zvolí nějaký rys své identity, který chce rozvíjet, musí si současně vybrat i vhodnou symboliku, značky, metasymboly, která by shrnuly tyto ideje a dokázala se stát účinnou mapou, nachystanou k užití dle potřeby.
Pouhá racionalizace a intelekt většinou nestačí, neboť myšlenky nejsou totéž, jako návyky. Je tedy potřeba proniknout do hlubších sfér bytí, nejlépe pomocí všech vjemových kanálů – k čemuž slouží rituál, drama a konfrontace s temným (ženským) potencionálem osobnosti - od kterého jsme zpravidla svým okolím soustavně odrazovány. Neboť jeho realizace je zpravidla přestupkem proti zařazení ve společnosti, která ženy vychovává velice pragmaticky tak, aby sloužily nikoliv svým, ale jejím zájmům – ať už nás takto naprogramovala naše matka, partner, kolegové či kolegyně v práci nebo ve škole, církevní oprašovači model či strážci tradovaných „hodnot“, konzum, nebo jiný typ okovů, kterým je například anální princip shromažďování nepotřebného haraburdí. Ti, kteří modlám otročí, zpravidla nenávidí pouhý potenciál svobody druhých.
Při výběru symbolů je nejlépe opírat se o svou intuici, s jejíž pomocí lze zachytit patřičné „vibrace“ :-).

Konkrétní metody a symboly samozřejmě přesahují omezený prostor článku, doporučit lze např. tyto publikace:
Liber Null a Psychonaut - Peter Carroll
Angel Tech – Antero Alli
Undoing Yourself with Energized Meditation – Christopher Hyatt
Prime Chaos – Phil Hine
Complete Magician's Tables - Stephen Skinner
777 And Other Qabalistic Writings of Aleister Crowley

-------------------------------------------

Poznámka pod čarou:

Poněvadž se hiphopová báseň „Hippó“ z původních CyberTempli v současné době nenachází v Hrabětem rekonstruovaném archivu, na „nových CyberTempli“, uvádím při této příležitosti toto své dílko, publikované dne 7.7.2003, v jeho doslovné repríze zde:


(Od slangové slovesnosti Bronxu k post-moderní magii relativismu)

H i p p ó

S o r o r F F L


Jsme DJ’s(1) chaosu a

filozofové jungle(2)

thelémické hvězdy pieces show(3)

samplujem(4) nauky všech dob

Mixujem(5)

Cyklujem,

Vazbíme,

Skratchujem je do protisměru(6)

Jak MC`s(7) rytmicky

Vedeme ceremonie,

Udržujem styky

Rapujem(8) své mantry

Breakeři(9) v póze života & smrti

Jak writeři(10) cejchujem,

Nekonečno svými tagy.(11)

Battle just began! (12)

Ya!

Here we go!


SLOVNÍČEK HIP-HOPOVÉHO SLANGU:
(Slovníček je z velké části převzat z vysvětlivek na konci článku Petry Švecové “Městský folklór ulice”, Politický a kulturní čtvrtletník “Přítomnost”, jaro/2003)

Samplování (z angl. sample = vzorek): vybírání určitých "vzorků" z již hotových hudebních nahrávek pomocí samplovacího zařízení a jejich následné využití při skládání nové písně.

Breakdance: tanec spojený s kulturou hip hopu, který vznikl v New Yorku koncem 60. a počátkem 70. iet. Využívá nejrůznější přeskoky, toče apod. Varianta "electric boogie" obsahuje trhavé pohyby, plynulé i fázované vlny končetin i celého těla (což připomíná pohyb robota či loutky).

B-boy, B-girl: ten, kdo se věnuje breakdance.

Rap: rýmovaný, deklamovaný vokální projev využívající hip-hopový slang, který je místo melodie založen na rytmu. Termínem rapová hudba bývá někdy označován i hip-hop.

DJ, DJ-ing (z angl. diskjockey): osoba, která pouští ( obvykle v hudebním klubu) hudbu z desek, přičemž ji zároveň různě mixuje dohromady, DJ-ing je pouštění desek.

MC, MC-ing (z angl. Master of Ceremony): osoba, která rapuje, popř. i zpívá, do DJ-em pouštěných desek a udržuje styk s publikem.

Graffiti (z řec. graphein = psát): nejprve označení pro nápisy vyryté do zdiva nebo kamenů, v současné době označení uměleckého a sociálního hnutí ze 70. let v New Yorku, projevuje se tvorbou spreyem nebo fixem vyvedených nápisů v městském prostoru.

Scratchování (z angl. scratch = škrábnout): pouštění vinylové desky proti a po směru jejího točení.

Mixování: pouštění dvou (popř. více desek) dohromady i tak, aby výsledek vytvářel novou skladbu. Lze upravovat rychlost původních nahrávek, vybírat si jen tóny o určité výšce apod. Skladby obvykle vytvářejí souvislé pásmo

Tagy, tagování: psaní pseudonymních podpisů po veřejném prostoru.

Pieces: výraz pro díla autorů graffiti, odkazuje i k termínu konceptuálního umělce Kosutha, který slovem piece začal, označoval jakékoliv umělecké dílo.

Grafitti crew: skupina autorů graffiti (neboli "writerů")

Toy: začínající autor graffiti

Battle ("bitva"): souboj MC's či DJ's o to, kdy z nich je v daném oboru lepší, poměřování sil před publikem.

Drum'n'bass, jungle, break beat: sobě blízké směry taneční hudby vycházející především z dubu a hip-hopu, založené na rychlém",rozlámaném" rytmu (oproti směrům, ~ jako je "techno" či "house", u nichž je rytmus stále ve stejné "rovné" linii) a výrazných basových linkách.