Sunday, September 30, 2007

CO BYLO DŘÍV...

...paže chaosu nebo chaostar?

O proudech, pohybech, mísení, spojování i štěpe
ní a o mentální meteorologii .





Kdo by neznal chaostar (kdyby přece, pak oficiální 2D podoba obr. v záhlaví článku:-), osmicípou hvězdu, symbol chaosféry, který se stal nezaměnitelnou ikonou směru magie chaosu. Poprvé ji nacházíme v Liber AOM, která tvoří závěrečnou část „Liber Null“ Petera Carrolla (první vydání Liber Null je datováno r. 1979).

Obrázek na levé straně je původem ze stránek projektu TOPY Genesise P-Orridge. Jedná se o moderní ikonické propojení symboliky, do níž je zakomponován i motiv hned dvou chaostar, jak bývá třeba i zvykem v případě obálek knih s tematikou magie chaosu. Toto ovšem není původním smyslem P-Orridgeovy symboliky, jehož kresba připomíná z části spíše ilustrace v alchymických knihách, vyvedené v psychedelické pestrosti barev a abstraktních motivů šamanských kultur. Jednotlivé prvky metasigila bychom mohli vykládat z různých zdrojů a úhlů pohledu, snad jenom pro představu stačí zmínit, že dle knihy "Panooptikum symbolů, značek a znamení" symbolizoval medvěd v kultuře heraldiky a symbolického zobrazování vlastnosti, jako je nebojácnost či hrubá síla. Koruna značí zušlechtění ducha, která ve spojení s niterním zvířetem představuje motiv ovládnutí niterní síly. 93 je pochopitelně známým numerickým synonymem thelémy.



Skutečně tedy můžeme připsat Peteru Carrollovi spojení chaosu s první osmicípou hvězdou, vytvořenou ze čtyř centrálně se protínajících úseček, opatřených na koncích šipkami?
Už v roce 1962, tj. o nějakých 17 let dříve, totiž používá naprosto identický symbol chaosu Michael Moorcock pro obal magazínu Science Fantasy, kultovního britského časopisu, věnovaného povídkám a publicistice z oblasti fantasy a science-fiction. Tuto obálku si, jakožto šéfredaktor magazínu, navrhl sám a byla určena jako ilustrace k jeho vlastnímu příběhu z fantasy ságy „Elric“, který byl publikován uvnitř čísla. První osmicípou hvězdu, nazývanou Moorcockem „paže chaosu“ pak podle Moorcockovy předlohy ztvárnil Jim Cawthorn. V později datovaném komiksu „Stormbringer“ posléze převzal pero Savoy, Walter Simonson i jiní kreslíři, ale podstata zůstávala vždy stejná, jak ostatně můžeme vidět na výřezech z různých epoch komiksu níže.


Soudobý britský okultní akademik Dave Evans, z pohledu badatele, jehož největší výhodou je dobrá znalost britského okultního podhoubí, bez jakýchkoliv pochyb uvádí fakt, že Moorcockovi lze připsat použití hvězdy chaosu jako prvnímu a Peter Carroll se tedy ve svém postupu nechal inspirovat fantasy literaturou, což v řadách zejména mimobritských zájemců o magii chaosu vzbuzuje jistý druh nedůvěry. Poněvadž všichni si dobře uvědomujeme, že v románových postupech a fikci nemusí být dodržena autenticita či realizovatelnost všech jejich prvků. Ve prospěch tohoto neklidu by ještě mohl hovořit i fakt, že Moorcock v obdobném předstihu operuje rovněž i s teorií multiverza, o níž se Evans domívá, že dala základ Carrollovým pozdějším teoriím multidimenzionálního času.

Ostatně, abychom jednostranně příliš nenaddržovali Morcockově velkolepé invenci, „hrozba chaosu“ představovala svého času v literárních vodách fantasy povídek nebo románů jistý druh módy a inovovaný zdroj tradiční zápletky dobrodružného příběhu.
Mnozí z nás si jistě rádi zavzpomínají na Zelazného ságu Amber, který je dle tiráže českého vydání "jediný, opravdu skutečný svět, jehož jsou všechny ostatní jen stíny".
Zelazneho i Moorcockovi vládci chaosu představují negativní hrdiny, kteří jsou zároveň i reprezentanty chaosu a proti nimž ústřední postavy, jako Elric i amberský princ Corwin, svádí svůj boj. Součástí napínavého děje příběhu však nevyhnutelně musí být i vnitřní konfrontace hlavních postav se svým vnitřním chaosem, jenž je součástí jejich psýché a kterým jsou do jisté míry postiženi obdobně, jako Harry Potter Voldemortovou jizvou. Kladní hrdinové chaos odmítají - prozatím...

Samotné Carrollovo používání fantasy motivů, jakožto inspirace při tvorbě magie chaosu, není nic až tak překvapivého, vzhledem k tomu, že se přímo v systému chaosféry nachází i jeden nezpochybnitelný odkaz na dílo známého fantasy spisovatele Terryho Pratchetta. Jedná se o vynález magické „oktarínové barvy“, která má pro svoji měňavost symbolizovat magii chaosu. I ve světle Hinem zmiňovaného faktu, že Carroll slovo „chaos“ doplnil do svého textu až později, těsně před vyjitím Liber Null, lze snadno domyslet, že obdobný osud mohl provázet i chaostar.
Jak tedy k „symbolu chaosu“ přistupuje Michael Moorcock?
„Původní symbol chaosu jsem načmáral v sedě za kuchyňským stolem a byl jsem zvědavý, co na to řekne Jim Cawthorn. Nakreslil jsem nejprve samotný geografický kvadrant (který bývá i normálně často opatřen šipkami) - S, J, V, Z - a potom jsem přikreslil další čtyři doplňující směry - a bylo to - osm šipek reprezentujících všechny možnosti, každá šipka znázorňující jednu určitou cestu Zákona. Od té doby už mi mnoho lidí tvrdilo přímo do očí, že je to "pradávný symbol chaosu" a jestliže tomu tak skutečně je, pak to potvrzuje různé teorie o shodě mentálních postupů.“
Moorcockův smířlivý duch naznačuje, že se nemíní přít o autorství s enklávou chaosmágů, kteří považují symbol chaosu za svůj vlastní. Nicméně především díky jemu se symbol chaosu usídlil rovněž i v oblasti RPG a strategických fantasy her.

Dle „Encyklopedie západních sigil a ideogramů“ je osmicípá hvězdice považována za symbol babylonské a asyrské Ištary, později též řecké Astarté, Aštarot, nebo chceme-li venušinského démonia - jehož vliv se však doposud na samotné magii chaosu příliš nepodepsal.
Výjimku tvoří Kenneth Grant a jeho zájem o temná mezopotámská mystéria, případně proudy chaosmágů, kteří operují s numerikou 156, získanou pseudogemátrickým přepisem slova chaos na khaos v různých jazycích, aby se dostali na předem určený numerický součet. Čímž také dochází ke zpětnému návratu ke starým dobrým postupům Thelémy, prostřednictvím Šarlatové ženy, Babalon, spatřované v ištařině mýtu.


Postmoderní chaostar zase hraje na démonologickou, případně antropocentrickou podstatu:















Rozhodně není od věci na závěr kapitoly doložit, kterak jsme při pátrání po širším kulturním přesahu objevili chaostar tam, kde bychom to sami už ani nečekali: je součástí architektonického námětu vstupního portálu "První intergalaktické (reformované) církve Druidů" na Planetě Druidia. Pochopitelně zde citujeme z nezapomenutelné kultovní komedie Spaceballs z roku 1987:


CHAOS MUSICK


Po hudební stránce bude dnešní putování maličko komplikovanější, poněvadž sice máme k dispozici řecký hudební projekt jménem Chaostar , který se pohybuje v rozmezí avantgardní vážné hudby, nezřídka připomínající soundtrack ke scénickému muzikálu, ale jak již však můžeme z nepříliš oslavného intra vytušit, tato skupina nemá kromě několika názvů s magií nic moc společného, obdobně jako trashmetalový projekt Chaosphere. (Gothický přívěsek ve tvaru chaostar je možno koupit zde: http://www.666.cz/gothic-metal-punk/e-shop-detail-65984-PRIVESKY-GOTHICKY-PRIVESEK-CHAOSTAR)

Co tedy zodpovědně vybrat k poslechu?
Pokud se vrátíme zpět k Michaelu Moorcockovi - veřejným tajemstvím je rovněž i Moorcockova úzká spolupráce s britskou psychedelickou skupinou Hawkwind, ve které také mimo jiné začínal svou hudební kariéru Lemmy z Motörhead (jako basák). Tento dnes téměř již bezzubý opotřebovaný pán hrávával na jednom pódiu společně s ostatními členy Hawkwind až do roku 1975, kdy se jasně ukázalo, že dokonce i na zkouřené máničky z Hawkwind jsou Lemmyho fičáky na sjezdovce ze speedu trochu moc silný šálek čaje.
Hudba Hawkwind je obtížně definovatelná, jako u každé déle hrající formace - s léty zaznamenala větší či menší proměny. Oficiální místa ji označují nálepkami progrock, spacerock nebo psychedelic rock, někdy bývají přirovnáváni také k Pink Floyd, ačkoliv toto příliš konkrétní zařazení může být také pěkně zavádějící. K výše uvedeným žánrům mají například kladný osobní vztah na tomto blogu již citovaní Marc Power a Dirk Bruere, kteří průřezu progrockem věnovali celý jeden díl svého pořadu One Tribe .
Jelikož Hawkwind dokázali od svého vzniku roku 1970 spáchat (nepočítaje vydaná raritní alba) cca 25 studiových alb a 10 živáků, obsahuje jejich diskografie jak slabší, tak zákonitě i silnější momenty éry. (Free Hawkwind downloads naleznete zde. )

Jestliže byste chtěli dát přednost co možná nejrychlejšímu seznámení se s profilem této kapely, neměli byste si nechat utéct zejména videoklip hitu "Silver Machine", se kterým se v červnu roku 1972 skupina umístila na druhé příčce britské hitparády:
Za stoupající a klesající směsice tónů salutuje na popředí pódia spoře oděná hippie dívka, na jejíž tváři se bliští bělobou a modří namalována karnevalová maska. Hlásí, že je připravena k odletu a kolem ní se na zem snášejí celé sloupce průzračných bublin, namísto startovacích plamenů lodi. Mezitím se za jejími zády začíná rozjíždět kapela a na plátně v pozadí jsou zvolna promítány psychedelické obrazce. Bubeníkovi (Simon King) padají do obličeje slepené dlouhé provazce vlasů, kamera s cuknutím najíždí detailem na jeho nepřítomný výraz tváře, následně se celý obraz jako by studem rozmaže a pootočí naležato. Kameraman se bojí spočinout na obličejích hráčů delším záběrem, pohledem těká od Roberta Calverta (vokál) k Lemmymu (baskytara), kterým jejich rockovou image (naštěstí!) "kazí" střapatý Nick Turner v pozadí hrou na příčnou flétnu, a ta je zřejmě i původcem zvazbených efektů na pozadí melodie. Předávají poselství ve snadno pochopitelném novognostickém smyslu: "já mám stříbrnou mašinu a startuju s ní pryč, daleko od týhle pošahaný planety..."

Přichází instrumentální mezihra, která píseň čím dál tím víc odchyluje z platformy tvrdého blues a úzká vazba basa-bicí se jako parník ponáří pod hladinu zrychleného rytmu, nastoleného zintenzivnělými psychedelickými efekty. Na plátně tančí a cyklují barevná světla, ve shodě s melodramatičností momentu. Imaginární loď z počátku sedmdesátých let startuje, nabírá rychlost a odlétá do výšin. Hudební erekce opadá - a fascinovaní posluchači oddechují, jako by jim rázem z hrudního koše spadla dusivá tíha očekávání.


Zajímavý prvek tvorby Hawkwind představují Moorcockovy deklamace své vlastní tvorby - z mých předchozích pokusů přiblížit deklamační zálibu britcultury lze vzpomenout jak na Zacharyho Coxe, tak i celou řadu dalších, samotným Aleisterem Crowleym počínaje a Currenty 93 konče. V Moorcockově případě se jednalo o rok 1975, kdy s kapelou vystupoval v rámci alba Warrior on The Edge of Time. Pokud máme doporučit něco dalšího, pak z pozdějších spíše elektronicky laděných alb zase vystupuje uceleným hudebním blokem čistě psychedelické album, bez přísad obvyklých prvků fantasy, s názvem Electric Teepee (1992). Odmyslíme-li si trochu naivní efekty, určitě překvapí již úvodní song LSD, kde se vokály v refrénu podobají Janes Addiction a stylizací i debutnímu albu Pattonových Tommahawk.
Bohužel po ústupu silných hypnotických nápadů to byly právě ony naivní prvky, které ve tvorbě Hawkind přetrvaly až do současnosti, kvůli nimž a pro nedostatek invence jsou poslední alba současných Hawkwind téměř neposlouchatelná (Take me To Your Leader (2006), Take me to Your Future(2007)). Také je dobré uvědomit si, že z původní sestavy kapely nezůstal nikdo.
Michaela Moorcocka si můžeme poslechnout ještě na albu Hawkwind z roku 1981 s názvem Sonic Attack, ale také v samostatném hudebním projektu Michael Moorcock and The Deep Fix, kde šeptá svá minutová i kratší intra ke konvenčněji laděným skladbám (1975). Moorcock je také autorem některých textů proslulých Blue Öyster Cult.

Paže chaosu
aneb když je
UNDERGROUND
Jakmile se něco stane oficiálním učením, vyhraní se také určité autority, které si právem či neprávem, případně z titulu pouhé příslušnosti k nějakému kultu, či díky certifikátu o absolvování workshopu, činí nárok na "jedinou správnou víru". Ostatně toto chování je lidské. O tom, že dokonce i magie chaosu, reprezentovaná především řádem IOT, má své kritiky a svůj underground, se pomocí internetu můžeme přesvědčovat dnes a denně, jako je to i v případě skupiny na níže uvedené adrese, odkud byla také převzata fotografie tetování(kresby?) ve tvaru chaostar: http://marauderunderground.chaosmagic.com/



Imaginační cvičení s chaosférou v 6-ti krocích

„Černé včely pod černým sluncem snášejí černý med, ve kterém se utopil svět...“ Transport Fuckerina

Toto cvičení vychází z faktu, že chaosféra je projekční plochou mysli a může být nabíjena i používána k operacím energetického typu, jako tarotové karty (princ Corwin z Amberu!) a poněvadž jsme si dokázali, že nepatří nikomu a patří všem, můžeme si s ní tedy dělat, co se nám zamane.
Tato imaginace bude podoby rozpínavé, agresivní, neboť dávat přednost „meči“ před „křížem“ a klade si za svůj cíl pomoci člověku zejména v situacích, kdy opravdu o něco jde a je tedy nutno řešit problémy skutečné a nejen ty mystické, které si vytváří sám svým postojem a přístupem. Žádné banishingy!

1) Imaginuj ve své mysli chaostar, jako symbol chaosféry.

2) Její nitro naplň lepkavým medem, černějším sedlé krve, jako je popsáno v úvodní ukázce.

3) Do tohoto medu pak postupně potápěj všechny ty, kteří ti pijí krev, věci, zážitky a události, nechej je zmizet a rozpustit pod temnou hladinou, jako když Pán prstenů nebo Terminátor klesají na dno žhavé lávy.

4) Medituj nad tím, jak to, že:
VŠECHNO JE MOŽNÉ, ALE NIC NENÍ DOVOLENO?!

5) Není-li po ruce nějaký vhodný objekt, nebo chceme-li linknout naše sigilum s čistou ideou undergroundu a anarchie, je možno zaměřit se také na držitele veřejného pořádku. Ponářejme imaginativně do černého medu policisty, funkcionáře, avšak předtím jim stáhněte dekadentně kalhoty až ke kotníkům.

6) Až se dostatečně nabažíme pohledu potentátů se spuštěnými kaťaty, transportovaných skrze temnou hladinu slizu, medu nebo lávy přímo do horoucích pekel, rozpalme sigilum chaostar do běla, nechejme ji vybuchnout jako supernovu prvotního třesku a rozmetat svou hmotu do všech stran, které šipky naznačují.
Rozmetejte tuto bránu do jiné dimenze a zabraňte tím jakémukoliv zpětnému odrazu!


  • Teď, když bylo sigilum zničeno,
  • bordel uklizen,
  • operace se uzavřela,
  • vychutnejte si klidný a ničím nerušený spánek po dobře vykonané práci,
  • poněvadž i ten největší anarchista a dekadent jednou musí do peřin.
Pamatujte, že ačkoliv z bývalých revolucionářů nezřídkakdy vyrostou schopní obchodníci a funkcionáři - obdobně jako se hippies proměnili na yuppies a odhodili své bývalé sny - arnarchosféře a undergroudu to nevadí. Přesto stále ještě existují a fungují...

TAKŽE UŽ JEN OBLIGÁTNÍ PŘÁNÍ PRO TEBE, PŘÍTELI - KDOŽ JSI MNE POCHOPIL A ZACHRÁNIL SE TAK ZE ZÁPLAV MAINSTREAMU -
PŘEJI TI DOST DOBROU NOC!


Catalessi

Doporučené odkazy na wikipedii (v ostatních případech je citováno a odkazováno přímo v textu):
http://en.wikipedia.org/wiki/Symbol_of_Chaos
http://en.wikipedia.org/wiki/Chaostar
http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Moorcock

11 comments:

Anonymous said...

pekne. a odtial je uz len takyiiiyto malicky krocik sem >
http://brainwashed.com/coil/writings/gnosis.html
http://media.brainwashed.com/coil/images/shirts/blacksunshirt.jpg
http://media.brainwashed.com/coil/images/others/sticker4.gif

Catalessia said...

Dík, ale...
Coilům se míním věnovat ve zvláštním článku někdy později - je to zkrátka fenomén, a to místy dost depresivní.
Viz. videa z koncertů.:-)

Catalessia said...

Jen mne ještě napadlo, k těm Coilům bude vhodnější obrázek z Anal Starcase...
...hm, určitě :-).

Anonymous said...

anonym: No fuj, podezřívat Catalessi z neznalosti Coil. Odkazovala na ně tuším už v roce 98 na starých Cybertempli a kde tehdy většina chaosmágů byla. Jenom to chce nenafukovat detail a poslechnout si celou jejich tvorbu.Mart.

Catalessia said...

:-)
Jj, Coil také citovali kdeco, od enochianu až po thelému - magii chápali pocitově, brali si co potřebovali, v rámci své osobní filosofie a nikdy v podstatě nebyli hlasateli žádného směru, než jenom toho s názvem Coil - narozdíl od Hawkwind, kteří se stali hlasem proroka Moorcocka (které tady narozdíl od profařených Coil doposud nikdo neznal). V knižním vydání "RE/Search 6/7: Industrial Culture Handbook", kde je mimo jiné zařazen i onen linknutý text, jsou i lepší články, přibližující Coil hlavně jako muzikanty.
Ale jak již bylo vyřčeno, poslouchali jsme jejich hudbu začátkem devadesátých let ještě na kazetách, případně v tematickém pořadu Smícha a P.G. na rádiu Hády, odkud je převzato i závěrečné rozloučení "Dost dobrou noc" v článku, i my jsme Coil znovuobjevovali a musíme asi dopřát i mladším, aby si totéž prošli sami.:-)

Anonymous said...

ani by ma nepadalo podozrievat autorku z neznalosti a tvorbu coil som mal svojho casu napocuvanu zpredu aj zozadu. myslim, ze ma nicim nemoze prekvapit ani tvorba, ani cokolvek o nich napisane. posledne zaujimave a niecim podnetne veci vydali prave v 98. neskor sa uz len opakovali a je mozno aj stastie, ze sa to vsetko skoncilo v takom momente. aj ked musim priznat, ze koncu som uveril, az ked som dostal od P.Ch. parte.
coil su uz minulostou. slo mi skor o suvislosti

Catalessia said...

Taky mi přišlo zatěžko uvěřit tomu, že Ballance ztratil balanc, bylo to přespříliš jako černý vtip. Budu se těšit na připomínky k článku, případně k recenzi TG, kterou zrovna píše přítel (patrně pod pseudonymem Květa Fialová, ale co já vím... :-)

lovepoet said...

Hi, this is Marc Power of Onetribe and formerly of the US Spacerock band Born to Go, I loved your blog, I only wish I could understand more of it.

Space!

Marc (lovepoet)

Anonymous said...

I inclination not approve on it. I regard as precise post. Specially the appellation attracted me to review the intact story.

Anonymous said...

Genial dispatch and this post helped me alot in my college assignement. Say thank you you on your information.

Anonymous said...

Opulently I acquiesce in but I dream the brief should prepare more info then it has.