Thursday, August 5, 2010

MALÁ APOLOGIE ENERGETICKÉHO KONCEPTU V MAGII

Existují situace, v nichž si člověk důrazně připomene, že jeho pojmový aparát, kterým vnímá okolní svět, je vlastně metaforou. Přesněji META-metaforou. V naší době se smějeme magickým technikám, které využívaly vlašského ořechu za účelem rozvoje a léčby mozku, čistě proto, že mají podobný tvar. Došlo ke změně náhledu a bývalá ikonizační technika skončila v civilizačním koši. Ne tak pojmové aparáty, které jsou doposud zažité a funkční. Například čeština i anglosaské jazyky používají k označení čísel výrazy, které jsou nesystematické a kterými si pravděpodobně komplikujeme život. Například čísla ve druhé desítce začínají druhou číslicí, jako patnáct, osmnáct, devatenáct, kdežto v těch následujících desítkách se pořadí pojmenovávání obrátí a my říkáme dvacetdva, stotřicettři, tisícdvěstědevadesátčtyři. V poslední době probíhají výzkumy, dle kterých mají asijské děti před západním světem matematickou výhodu, která spočívá nejenom ve striktně logickém dodržování pořadí číslic, ale také i v kratším pojmenování. Ve většině asijských jazyků jsou číslice jednoslabičná a tím pádem mohou být snáze uloženy v tzv. operační paměti, která zachytí vše co je možno vnímat v přibližném intervalu dvou sekund.
Změní někdo matematiku? Ale kdeže! Nahradí někdo názvosloví zlomků asijským ekvivalentem, který např. v případě 2/5 doslova přeloženo znamená ubrat dvě z pěti, což přesně vyjadřuje onen proces zlomkové čáry, která odděluje čitatele od jmenovatele?(1) Ale kdeže – změna zažitých metafor je natolik komplexní a složitou záležitostí, která v nejbližší době není realizovatelná.
Ve svém životě a v průběhu chápání okolního světa se tedy potýkáme s lépe či hůře padnoucími metaforami. Některé z nich prodělaly svou revizi, jiné, ty nejzákeřnější, jsou kulturně vkořeněny natolik, že je lze odhalit pouze konfrontací s odlišným metaforickým aparátem. Tato magická dekonstrukce tvoří jeden ze základních pilířů Thelémy, která však zároveň přináší metafory a memy odlišné, neméně svazující.
Celý tento úvodní vhled jsme podstoupili za účelem pochopení metafory energetického konceptu. V tento okamžik pouze orientačně připomeňme Magické modely, definované Fráterem U.D., spirituální, energetický, informační a meta-model. Všechny mají své vlastní způsoby užití, dá se říci, že všechny jsou do jisté míry metaforami. Příkladem informačního modelu může být placebo efekt, energetický model reaguje zejména na pocity v těle, případně, jak bude detailněji popsáno, používá představu energie jako druh metafory, víry i nosného prvku, zatímco spirituální model působí na základě přesvědčení v existenci bytostí nefyzické podstaty, s nimiž lze vejít v kontakt a vnímat je i prostřednictvím lidských smyslů. Všechny tyto modely lze kombinovat.
Další prvek, který mají společný, je malá nebo špatná průkaznost prostřednictvím techniky. Vezmeme-li si např. informační model: všichni jsme si vědomi síly sugesce a reklamy, což jsou však vlivy hrubě měřitelné sociometrickými metodami, zatímco „tvrdá věda“ spolu se svými přístroji stojí stranou. Diskreditací informačního modelu je tedy to, že je to „jenom sugesce“. Kouzelná moc onoho slůvka „jenom“ spočívá v tom, že vzbuzuje přesvědčení, že se v pravém slova smyslu nejedná o magii, ale o něco naprosto běžného a normálního.
O dehonestaci spirituálního modelu se v nedávné minulosti zasloužila především psychiatrie, poněvadž lidé, kteří vidí bytosti z jiných světů a slyší hlasy, jsou obecně považováni za blázny či oběti klamu, kdežto církev postupovala cestou selekce a vybírala vhodné vizionáře a světce, nejlépe pak ty mrtvé, kteří nemohli využít podíl na moci.

Výhody a nevýhody energetického modelu
Úvodem je třeba důrazně upozornit, že doposud nebylo doloženo, že magická energie má nějaké propojení s fyzikálně prokazatelnými a měřitelnými energiemi. Doufám, že tímto prohlášením bylo učiněno odpůrcům energetického modelu zadost. Nicméně to opět jako v případě informačního modelu ještě neznamená, že by magická práce s energií byla zcela bezcenná anebo že by z ní operatér nemohl získat prospěch. Jedná se logicky o paralelu vyvolání ducha, který dle mágovy víry má moc zasáhnout a ovlivnit dění ve fyzickém světě, k čemuž jej mág musí přesvědčit nebo donutit.
Energetická metafora má několik výhod: nepostuluje vlastní vědomí entity, tudíž je klíčové pochopení některých principů, shodných s chováním fyzikální energie, respektive termodynamické zákony:
1. Energii nelze zničit, je možné pouze přeměnit na jinou formu.
2. Energie se vzácně objevuje v koncentrované podobě.
3. Je-li energie koncentrována, má tendence upadat do rozptýlené formy.

Tyto zákonitosti jsou ale samozřejmě i omezením.
Téměř veškerá nám známá energie pochází ze Slunce(2). Fotosynteticky je uložena v tělech rostlin, z nichž se pak dostává např. do lidského těla, nebo do těl zvířecích, a určité množství této energie časem opět skončí v lidském těle, které na základě energie získané potravou vykoná jistou práci. Příkladem může být nalezení ropného ložiska, které představuje vysoce koncentrovaný zdroj energie, která pochází z těl rostlin a živočichů, jež byly působením vysokých tlaků po celá tisíciletí přeměněny na zdroj, který jsme dokázali proměnit prostřednictvím technologie na lacinou práci. Podle hnutí ropného zlomu nyní stojíme téměř před vyčerpáním tohoto zdroje. Všechno na světě tedy může být pochopeno jako cyklus energie. Ačkoliv tento běh energie působí cyklickým dojmem, ve skutečnosti se energie pohybuje po trajektorii, od vyšší koncentrace k nižší.
Jak už bylo naznačeno v narážce na ropný zlom, dokonce i energetické vidění světa může v sobě obsahovat hororové prvky. Ačkoliv to bude znít legračně, tímto hororem je v podstatě práce. Antické civilizace dosáhly obrovského úspěchu na filosofickém poli především díky otrokářství. Otroci vykonávali náročné a těžké práce, takže vznikl volný čas, nutný k akademické činnosti. S nástupem strojů, které vykonaly podstatně více práce, se stalo otrokářství přebytečné a bylo tedy zrušeno. Volný čas zůstal, ovšem nerovnoměrně rozmístěný v různých sociálních vrstvách, lišících se vzájemně podle svého přístupu ke zdroji.

Hledání koncentrovaného zdroje a pokles hladiny energie jsou odvěkým prokletím mága, zatímco kdesi na opačném konci operačního pole leží ideál vysoce koncentrované energie, věčně zářícího zdroje, ke kterému hledáme přístup. Lapis lazuli, fontána věčného mládí…
Pokud se nám podaří nějaké magické vehiculum nastartovat, palivo velice brzo dochází, až se vyčerpá docela. Mág proto střídá entity, inspirace, střídá zdroje, živly, doufajíc, že objeví jakési perpetum mobile, nebo to všechno do sebe najednou zapadne a vytvoří meta-model. Ale poněvadž se energie pohybuje po trajektorii, dopadá to tak, jak bylo popsáno. Není to nic složitého a určitě to každý zažil sám. Tvrdá věda nedokáže změřit, nakolik a za jakých okolností může „nakopnout“ knížka, technika tření rukou, nebo jak dlouho toto palivo vydrží. O tom hovoří pouze vlastní zkušenost. A vedle otázky dispoziční stojí také otázka, jak kdo umí hospodařit se svými zdroji. Dědictvím naší civilizace je totiž plýtvání a nešetrnost. Je-li zdroj vyčerpán, přichází krize.


Energobití a kritikové konceptu

Kritikové různých energetických modelů se zaměřují především na halasnou propagandu stoupenců New Age. S těmito kritiky mohu souhlasit v takovém rozsahu, jako též souhlasím s kritiky úpadku spirituálního modelu, který se projevil především ve fenoménu spiritismu, klepajících stolečků, médií a hlasů z onoho světa. Povrchní styl a nekritičnost těchto stoupenců čas od času převáží před hloubkovou filosofií metafory, kterou je potřeba znovu objevit a očistit.
Nicméně toto však neznamená, že by byly tyto koncepty neužitečné či k ničemu. Odhalují problematiku z jiného úhlu, i ony mají své hloubkaře a povrchníky. Mohli bychom pokračovat a vytahovat na scénu jiné koncepty fyziky, teorii strun, morfologická pole, nebo se naopak vrátit ke staršímu mesmerismu, čchi-kungu apod. Nicméně to není účelem tohoto článku. Nakonec bychom stejně skončili u exergie, tedy u míry koncentrace energie v daném energetickém zdroji, která je největším problémem vůbec.
Možná tedy někdy příště.

----
(1)Malcolm Gladwell ve své knize Mimo řadu uvádí, že aplikováno na 2/5, čínsky je to doslova "z pěti dílů odeber dva", což dává intuitivní smysl. Ačkoliv si v tomto případě nejsem jista překladem z čínštiny do angličtiny a následně do češtiny, domnívám se, že smyslem má být "vezmi", "uchop". Podobně jako v kuchařských knihách, kde se říká "vraž tam dva díly".
(2) Tato pasáž je pochopitelně více než inspirována Johnem Michaelem Greerem, který mi v otázce energií a metafor otevřel oči. Nepochybuji, že si je vědom energie vodní, jaderné, větrné atd.

Tuesday, August 3, 2010

NA ÚSVITU STOLETÍ BESTIE


„Představ si, že existují dveře. Dveře k jinému Universu. A vše, co musíme nalézt, je klíč k těmto dveřím.“ Aleister Crowley: A Passion for Evil


O Crowleym toho bylo již vyřčeno a sepsáno opravdu hodně, včetně tohoto blogu. K tomuto množství je nyní nutno nově připočíst i jednoaktovou hru Johna Burnse s názvem Aleister Crowley: A Passion for Evil, kterou představí sám autor a ztvárnitel hlavní (a ve hře jediné) role tohoto srpna na festivalu Edinburgh Fringe Festival.

Krátké ukázky z této hry můžete vyslechnout v rámci podcastu na adrese http://aleister-crowley.podomatic.com/.

Jenže to by to nebyly stránky CyberTempli, aniž by kromě upoutávek na novou crowleyánskou hru nenadhodily také trochu hloubání nad tím, zda toto věčné oprašování Mistra skutečně něco nového přináší, a co se nám vlastně snaží umělci prostřednictvím Crowleyho života či načrtnutím jeho osobnosti sdělit.
Mám na to jednu svou osobní teorii. Dvacáté století bylo nazýváno různými jmény, krom jiných i Stoletím Člověka, i když se během něho odehrávaly krutosti, které máme ve zvyku označovat jako zvěrstva. Ve vztahu ke Crowleymu bychom mohli toto století nazvat také Stoletím bulvární žurnalistiky. Jak píše Snoo Wilson, Crowleyho jste mohli buďto milovat anebo nenávidět. Skandalizován a protažen bulvární stokou, nazýván satanistou, ačkoliv thelémské motto „Dělej co ty chceš, ať je cele Zákon...Láska je zákon, láska pod vůlí...“ se spíše podobá výroku Sv. Augustýna „Miluj a čiň, co ty chceš“ a sloh Liber AL vel Legis pak připomíná spíše Bibli, kterou měla i nahradit.
Jak jsem se již pokoušela vylíčit ve své recenzi The Chemical Wedding, Dickinsonovo pojetí operuje s Crowleym jako s jakýmsi fetišem, což doposud tento mág beze sporu pro některé své fanoušky představuje. Jak jsem se později doslechla, mé zhodnocení filmu bylo jedním Crowleyho příznivcem označeno jako „příliš intelektuální“. Co se tedy my zatracení intelektuálové pořád v Crowleym pokoušíme objevit?
Ve svém interview na Disinformation se John Burns svěřil, že se poprvé začal o Crowleyho zajímat během svých horských výstupů a také díky tomu, že sám jistou dobu pobýval poblíž Boleskinu. Zaměření jeho hry by mělo být „více lidštější“ než předcházející pojetí.
Konec dvacátého a začátek jednadvacátého století sebou přinesl trend spatřovat v Crowleym člověka – nikoliv za účelem Crowleyho dehonestovat, to už tady přeci jen bylo, ale identifikovat lidské touhy a motivy, které by Velkou Bestii přiblížily a učinily ji tak o něco snesitelnější. Místo satanisty, nejhříšnějšího člověka a fetiše pak máme možnost s trochou odstupu sledovat osud člověka, který se vzepřel své době, člověka hluboce poznamenaného viktoriánskou érou, vůči které sváděl svou celoživotní rebélii. K fetiši lze vzhlížet nebo se ho i bát, s člověkem je možno identifikovat se a spatřit obdobné stránky své vlastní osobnosti. Stejně jako Kafka ukazuje zvraty lidskosti prostřednictvím brouka, i my nyní hledáme známky lidskosti u Crowleyho, pro kterou nebylo ve Století Člověka dostatek místa.
Držím proto Johnu Burnsovi palce, aby se mu zadařilo otočit klíčem a vykročit oněmi dveřmi s plnou parádou přímo do Století Bestie.