Thursday, August 5, 2010

MALÁ APOLOGIE ENERGETICKÉHO KONCEPTU V MAGII

Existují situace, v nichž si člověk důrazně připomene, že jeho pojmový aparát, kterým vnímá okolní svět, je vlastně metaforou. Přesněji META-metaforou. V naší době se smějeme magickým technikám, které využívaly vlašského ořechu za účelem rozvoje a léčby mozku, čistě proto, že mají podobný tvar. Došlo ke změně náhledu a bývalá ikonizační technika skončila v civilizačním koši. Ne tak pojmové aparáty, které jsou doposud zažité a funkční. Například čeština i anglosaské jazyky používají k označení čísel výrazy, které jsou nesystematické a kterými si pravděpodobně komplikujeme život. Například čísla ve druhé desítce začínají druhou číslicí, jako patnáct, osmnáct, devatenáct, kdežto v těch následujících desítkách se pořadí pojmenovávání obrátí a my říkáme dvacetdva, stotřicettři, tisícdvěstědevadesátčtyři. V poslední době probíhají výzkumy, dle kterých mají asijské děti před západním světem matematickou výhodu, která spočívá nejenom ve striktně logickém dodržování pořadí číslic, ale také i v kratším pojmenování. Ve většině asijských jazyků jsou číslice jednoslabičná a tím pádem mohou být snáze uloženy v tzv. operační paměti, která zachytí vše co je možno vnímat v přibližném intervalu dvou sekund.
Změní někdo matematiku? Ale kdeže! Nahradí někdo názvosloví zlomků asijským ekvivalentem, který např. v případě 2/5 doslova přeloženo znamená ubrat dvě z pěti, což přesně vyjadřuje onen proces zlomkové čáry, která odděluje čitatele od jmenovatele?(1) Ale kdeže – změna zažitých metafor je natolik komplexní a složitou záležitostí, která v nejbližší době není realizovatelná.
Ve svém životě a v průběhu chápání okolního světa se tedy potýkáme s lépe či hůře padnoucími metaforami. Některé z nich prodělaly svou revizi, jiné, ty nejzákeřnější, jsou kulturně vkořeněny natolik, že je lze odhalit pouze konfrontací s odlišným metaforickým aparátem. Tato magická dekonstrukce tvoří jeden ze základních pilířů Thelémy, která však zároveň přináší metafory a memy odlišné, neméně svazující.
Celý tento úvodní vhled jsme podstoupili za účelem pochopení metafory energetického konceptu. V tento okamžik pouze orientačně připomeňme Magické modely, definované Fráterem U.D., spirituální, energetický, informační a meta-model. Všechny mají své vlastní způsoby užití, dá se říci, že všechny jsou do jisté míry metaforami. Příkladem informačního modelu může být placebo efekt, energetický model reaguje zejména na pocity v těle, případně, jak bude detailněji popsáno, používá představu energie jako druh metafory, víry i nosného prvku, zatímco spirituální model působí na základě přesvědčení v existenci bytostí nefyzické podstaty, s nimiž lze vejít v kontakt a vnímat je i prostřednictvím lidských smyslů. Všechny tyto modely lze kombinovat.
Další prvek, který mají společný, je malá nebo špatná průkaznost prostřednictvím techniky. Vezmeme-li si např. informační model: všichni jsme si vědomi síly sugesce a reklamy, což jsou však vlivy hrubě měřitelné sociometrickými metodami, zatímco „tvrdá věda“ spolu se svými přístroji stojí stranou. Diskreditací informačního modelu je tedy to, že je to „jenom sugesce“. Kouzelná moc onoho slůvka „jenom“ spočívá v tom, že vzbuzuje přesvědčení, že se v pravém slova smyslu nejedná o magii, ale o něco naprosto běžného a normálního.
O dehonestaci spirituálního modelu se v nedávné minulosti zasloužila především psychiatrie, poněvadž lidé, kteří vidí bytosti z jiných světů a slyší hlasy, jsou obecně považováni za blázny či oběti klamu, kdežto církev postupovala cestou selekce a vybírala vhodné vizionáře a světce, nejlépe pak ty mrtvé, kteří nemohli využít podíl na moci.

Výhody a nevýhody energetického modelu
Úvodem je třeba důrazně upozornit, že doposud nebylo doloženo, že magická energie má nějaké propojení s fyzikálně prokazatelnými a měřitelnými energiemi. Doufám, že tímto prohlášením bylo učiněno odpůrcům energetického modelu zadost. Nicméně to opět jako v případě informačního modelu ještě neznamená, že by magická práce s energií byla zcela bezcenná anebo že by z ní operatér nemohl získat prospěch. Jedná se logicky o paralelu vyvolání ducha, který dle mágovy víry má moc zasáhnout a ovlivnit dění ve fyzickém světě, k čemuž jej mág musí přesvědčit nebo donutit.
Energetická metafora má několik výhod: nepostuluje vlastní vědomí entity, tudíž je klíčové pochopení některých principů, shodných s chováním fyzikální energie, respektive termodynamické zákony:
1. Energii nelze zničit, je možné pouze přeměnit na jinou formu.
2. Energie se vzácně objevuje v koncentrované podobě.
3. Je-li energie koncentrována, má tendence upadat do rozptýlené formy.

Tyto zákonitosti jsou ale samozřejmě i omezením.
Téměř veškerá nám známá energie pochází ze Slunce(2). Fotosynteticky je uložena v tělech rostlin, z nichž se pak dostává např. do lidského těla, nebo do těl zvířecích, a určité množství této energie časem opět skončí v lidském těle, které na základě energie získané potravou vykoná jistou práci. Příkladem může být nalezení ropného ložiska, které představuje vysoce koncentrovaný zdroj energie, která pochází z těl rostlin a živočichů, jež byly působením vysokých tlaků po celá tisíciletí přeměněny na zdroj, který jsme dokázali proměnit prostřednictvím technologie na lacinou práci. Podle hnutí ropného zlomu nyní stojíme téměř před vyčerpáním tohoto zdroje. Všechno na světě tedy může být pochopeno jako cyklus energie. Ačkoliv tento běh energie působí cyklickým dojmem, ve skutečnosti se energie pohybuje po trajektorii, od vyšší koncentrace k nižší.
Jak už bylo naznačeno v narážce na ropný zlom, dokonce i energetické vidění světa může v sobě obsahovat hororové prvky. Ačkoliv to bude znít legračně, tímto hororem je v podstatě práce. Antické civilizace dosáhly obrovského úspěchu na filosofickém poli především díky otrokářství. Otroci vykonávali náročné a těžké práce, takže vznikl volný čas, nutný k akademické činnosti. S nástupem strojů, které vykonaly podstatně více práce, se stalo otrokářství přebytečné a bylo tedy zrušeno. Volný čas zůstal, ovšem nerovnoměrně rozmístěný v různých sociálních vrstvách, lišících se vzájemně podle svého přístupu ke zdroji.

Hledání koncentrovaného zdroje a pokles hladiny energie jsou odvěkým prokletím mága, zatímco kdesi na opačném konci operačního pole leží ideál vysoce koncentrované energie, věčně zářícího zdroje, ke kterému hledáme přístup. Lapis lazuli, fontána věčného mládí…
Pokud se nám podaří nějaké magické vehiculum nastartovat, palivo velice brzo dochází, až se vyčerpá docela. Mág proto střídá entity, inspirace, střídá zdroje, živly, doufajíc, že objeví jakési perpetum mobile, nebo to všechno do sebe najednou zapadne a vytvoří meta-model. Ale poněvadž se energie pohybuje po trajektorii, dopadá to tak, jak bylo popsáno. Není to nic složitého a určitě to každý zažil sám. Tvrdá věda nedokáže změřit, nakolik a za jakých okolností může „nakopnout“ knížka, technika tření rukou, nebo jak dlouho toto palivo vydrží. O tom hovoří pouze vlastní zkušenost. A vedle otázky dispoziční stojí také otázka, jak kdo umí hospodařit se svými zdroji. Dědictvím naší civilizace je totiž plýtvání a nešetrnost. Je-li zdroj vyčerpán, přichází krize.


Energobití a kritikové konceptu

Kritikové různých energetických modelů se zaměřují především na halasnou propagandu stoupenců New Age. S těmito kritiky mohu souhlasit v takovém rozsahu, jako též souhlasím s kritiky úpadku spirituálního modelu, který se projevil především ve fenoménu spiritismu, klepajících stolečků, médií a hlasů z onoho světa. Povrchní styl a nekritičnost těchto stoupenců čas od času převáží před hloubkovou filosofií metafory, kterou je potřeba znovu objevit a očistit.
Nicméně toto však neznamená, že by byly tyto koncepty neužitečné či k ničemu. Odhalují problematiku z jiného úhlu, i ony mají své hloubkaře a povrchníky. Mohli bychom pokračovat a vytahovat na scénu jiné koncepty fyziky, teorii strun, morfologická pole, nebo se naopak vrátit ke staršímu mesmerismu, čchi-kungu apod. Nicméně to není účelem tohoto článku. Nakonec bychom stejně skončili u exergie, tedy u míry koncentrace energie v daném energetickém zdroji, která je největším problémem vůbec.
Možná tedy někdy příště.

----
(1)Malcolm Gladwell ve své knize Mimo řadu uvádí, že aplikováno na 2/5, čínsky je to doslova "z pěti dílů odeber dva", což dává intuitivní smysl. Ačkoliv si v tomto případě nejsem jista překladem z čínštiny do angličtiny a následně do češtiny, domnívám se, že smyslem má být "vezmi", "uchop". Podobně jako v kuchařských knihách, kde se říká "vraž tam dva díly".
(2) Tato pasáž je pochopitelně více než inspirována Johnem Michaelem Greerem, který mi v otázce energií a metafor otevřel oči. Nepochybuji, že si je vědom energie vodní, jaderné, větrné atd.

12 comments:

Anonymous said...
This comment has been removed by a blog administrator.
Anonymous said...

ahoj catalessi,
voľakedy bola diskusia o energetickom u kojota na blogu. Ja som vtedy kritizoval energetický model a rád zrhniem svoje výhrady aj tu. Aspoň sa nebudeš musieť baviť s botmi o príspevok vyššie :)
V prvom rade zaujimávý článok. Veľmi sa mi páči ten úvod so zlomkami a číslicami. Myslím, že diskusia o modeloch mágie nie je možná bez toho aby si človek ujasnil ako koncepty (tj pojmy) fungujú a ako vznikajú.
V mojej kritike budem kontrastovať spirituálny a energetický model. Pokúsim sa ukázať, že zatialčo vnímanie fenoménov na báze aktérov a motívov je prirodzené, vrodené, automatické, modularizované a má dlhú evolučnú históriu; energetický model je kultúrnym produktom a ako táký potrebuje úsilie a značný tréning aby nejak ovplyvnil ľudský pojmový aparát. Dôsledkom týchto odlišností je, že spirituálny model funguje hladko, bez námahy a instante, zatialčo energetický model vyžaduje značnú dávku viery, sebaklamu, času a odhodlanosti aby fungoval, ak vôbec. Mojím tvrdením je teda že spirituálny model je efektívnejší. Je takýmto pre všetkých ľudí a nezávisle od toho ako efektívnosť zadefinujeme.
Začnime s tými zlomkami. Ak ťa čítam správne, tak proponuješ určitú verziu jazykového determinizmu, teda že reč, ktorú sa učíme podmieňuje pojmy v ktorých vnímame svet okolo nás. Zlomky a racionálne čísla sú však pravým opakom. Deti sa prvýkrát učia narábať so zlomkami v treťej triede na základnej škole, k pochopenie toho samotného konceptu sa však dopracujú v niektorých prípadoch až okolo 12 roku. Deti sa dokážu naučiť "čítať" zlomky a aj rátať s nimi naspamäť, čo im umožní získať solídne známky. V mnohých prípadoch však nepochopili samotný koncept. Napríklad ak dieťatu položíš otázku že keď vydelí jednu štvrtinu dvomi, čo dostane, dieťa povie že nulu a teda si neuvedomuje že medzi dvoma prirodzenými číslamy sa nachádza nekonečný počet zlomkov. Pritom dieťa rozumie jazyku a už počulo slovo jedna osmina, nezávisle od jazyka však ešte nevyvinulo potrebné pojmy. Jazyk zohráva len úlohu značiek, ktorým deti dočasne udelia nesprávny význam. Samotný koncept a ako ho priradiť k jazykovým značkám sa naučia až neskôr.

Anonymous said...

V mnohých prípadoch je to tak že kognívny pojmový aparát podmieňuje jazyk a nie naopak. Parádnym príkladom su práve koncepty ako aktér a motív, úmysel. Nielenže predchádzajú jazyk ale sú vrodené a pretrvávajú počas celého života. Takisto sú automatické a priam neodolateľné. Klasickým príkladom je materiál z heiderovej a simmelovej štúdie (http://www.youtube.com/watch?v=sZBKer6PMtM). Ľudia pozorujú trojuholníky a krúžky, nie sú však schopní neprekladať si dianie vo forme motívov a úmyslov. Výskum s detmi ukázal že batoľatá už vo veku 6 mesiacov rozlišujú medzi mechanickou kauzalitou a práve spomínanou agenciou. Takisto vyššie primáty majú rudimentárne schopnosti odhadnúť motívy a úmysli svojich konkurentov, hlavne v boji o jedlo a o samičky. Animické vnímanie sveta okolo nás je také úspešné že sa nám oplatí vnímať úmysli a motívy aj tam kde žiadne nie sú. Hlavne na tejto evolúciou naprogramovanej schopnosti spočíva efektívnosť démonického modelu.
Naproti tomu energetický model je kultúrna konštrukcia, vyvinutá vedcami v priebehu posledných pár storočí (preklad starších konceptov ako mana alebo prana, anima etc do energetickej nomenklatúry považujem za špekulatívny ak nie rovno mylný). Vnímanie fenoménov cez okuliare energetického modelu nie je nemožné. Tak ako v prípade vedcov je však neprirodzené a vyžaduje značnú dávku sebakondiciovania. Vskutku napr. Bardonova škola sebazasvätenia takýto učebný proces hodný skinnerových holubov predpisuje.
Moje zhrnutie vyznieva rázne v prospech démonického modelu. Ušetrime si čas a úsilie spojené s trénovaním myslenia v arbitrárnych vedeckých konštrukciách a využime automaticitu a efektívnosť nášho vrodeného animického pojmového aparátu.
Populárnosť energetického modelu je založaná, podľa mňa, na myľnej snahe nájsť nejaké pravdy alebo epistémické fakty pomocov magických techník. V tomto ohľade je energetický model intuitívne vhodnejší a plausibilnejší ako ten duchovný kedže historicky vychádza z vedeckej tradície. Ja si však myslím že takáto motivácia je úplne pomýlená. Okultisti by sa mali vzdať epistemických nárokov. Namiesto toho by mali svoje techniky vnímať "len" ako rekreačnú alebo umeleckú aktivitu. Spirituálny model napĺňa tieto cieľe dokonale.
Na a myslím, že teraz potrebuje energetický model dalšiu a apológiu :)

S pozdravom,
Matúš

Catalessia said...

Ahoj matúši,
V první řadě děkuji za příspěvek, místo apologie energetického modelu volím pokračovat načaté linii srovnávání energetického a spirituálního, jenom mám před tím 2 poznámky:
1) V současné době spirituální model dost využívám, energetický jsem v rámci směřování svých cílů upozadnila, mám několik vytvořených entit, takže se nechci se svým obhajováním energ. modelu dostat do nějaké vynucené pozice, tzn. obhajovat něco jenom z titulu oponenta.
2) Používat citace z psychologických výzkumů je fajn, ráda si přečtu, jak je někdo dokáže využít k podpoře a tvorbě svých názorů – zvláště Ty Matúši s nimi operuješ velice obratně- a tak si jako pouhý mezioborový student psychologie v trojoborovém programu rozšiřuji své povědomí. Magie však nemůže být postavená na psychovýzkumech, protože magie, jak ji chápu já, je autentická – autentický člověk, autentický mág/mágyně apod. – něco, co se snažím dokázat ve svých textech.

Slabé a silné stránky modelů
Svět, kde má každý kámen a lísteček svou (zpravidla antropomorfní) entitu je světem člověka osamělého, který potřebuje doplňovat neexistenci vztahů. Vězeň v cele mluví s myškou, agorafobická žena rozmlouvá s bytostí v radiátoru apod. V představách dob minulých to byla velice oblíbená forma pojetí, zvláště pak v Egyptě se neodehrával jediný jev, aniž by v jeho pozadí nestálo nějaké božstvo. Jestliže hovoříš o přirozenosti, co je dneska vlastně přirozené? Dovolávat se přirozenosti, chtít žít přirozeně, je jako pouštět morčata ze Zverimexu na svobodu – není to vhodná strategie a tyto bytosti skončí v žaludcích dravých ptáků.
Jak víme z Nietzscheho ale i Junga, člověk v sobě má zvíře (instinkty) a člověka (kulturu). Bez kultury bychom nepřežili. Už nestojíme tváří v tvář neosobní přírodě, kterou je potřeba antropomorfizovat ve spirituelním modelu, dostáváme se do situace, kdy je hlasů kolem nás mnoho, každý po nás něco chce, přitahuje pozornost, dojí z nás soucit, peníze, chce abychom mu alespoň naslouchali. Rodina je o tom, abychom se naučili s někým soužít, uskrovnili naše instinkty vzít si pro sebe to nejlepší, využít slabosti druhého atd. To všechno je strašně stresující, cizí plány, úmysly a v podstatě paradoxně jsou na tom lépe ti méně vnímaví (proto se citlivější programaticky otupují). Na základě toho se domnívám, že příliš přehnaný spirituelní model může člověka zatížit víc než mu dát. Energetický model nebyl zvolen jenom díky objevu elektřiny, tajemného Teslova „čarodějnictví“ apod. – i když na spoluutváření mýtu (jenom trochu starší výraz pro mem : -) hrály tyto jevy velkou roli. Energetický model pomůže odosobnit, dívat se na jevy jako čisté jevy a zákonitosti bez toho, aniž by v nich musel být „vyšší“ řád apod. Podle mé zkušenosti je dobré umět tyto dva modely kombinovat, respektive střídat jako uzavřená paradigmata. Sama se Ti divím, proč tolik horlíš pro spirituelní, když můžeš mít oba? – podle potřeby…
Dalším polem, kde se energetický model používá, je lidské tělo. Je dobré uvažovat v řádu vlastností a jevů než duchů a bytostí – zaplevelovat se něčím a pak to složitě vymítat. Možná tak dobré pro lidi, co si hrají a nemají co dělat, když už člověk nemá tolik času, musí skládat efektivní rituály a nemůže si dovolit tolik ztrát a odboček.
Když se vrátím k té kultuře, podmiňování apod., mám o tom článeček zde: http://divinorum.cz/symposion/klasifikace-spiritualnich-zkusenosti/
Ale je to jen letmá črta.
Bohužel pojem ikonizace se u nás prosadil jako uctívání prázdných forem, takže jej nemohu použít ve smyslu přiřazování obsahů symbolům a slovům. Omezení na řeč totiž postrádá schopnost pochopení ikony, symbolu, to jenom k tomu jazyku…

A poslední věc – vidím, jak se zakotvuje nová hybridní platforma v metaforách uvažování, něco mezi spirituelním a energetickým modelem = model kybernetický, lidské tělo a mozek jako počítač. Uvědomila jsem si to, když jeden člověk prohlásil, že nechává běžet něco na paralelní proces…

Ještě jednou děkuji za reakci, také Tě srdečně zdravím,
Catalessi

Anonymous said...

Sorry za znacne opozdenu odpoved, mal som medzicasom zopar deadlines...
V tom posudeni vyznamu vedy pre magiu sa rozhodne nezhodneme. Nie som si isty, co myslis pod autentickostou. Pre mna sa autentickost s ‘psychovyskumom’ vobec nevylucuje. Prave naopak vyskum nam pomoze lepsie pochopit kto sme a ako nasa mysel funguje. Dokonca sa myslim ze ak sa pokusis postavit magiu na niecom inom (napriklad na vikendovych astralnych vyletoch, alebo na nejakom svaetom texte), tak ta magia bude visiet vo vzduchu a bude aj menej autenticka.
@prirodzenost: ta prirodzenost sa netyka len instiktov a vrodenej vybavy. Spiritualne modely su prirodzene aj v tom zmysle ze mame k dispozicii kulturne dedicstvo, ktore bolo pocas poslednych par tisicroci vysoko optimizovane. Porovnaj to s energetickymi modelmi, ktorych kulturna linia sa siaha len par storoci do minulosti. Jedina moznost je teda poukazat na to ze spiritualny svet dnesneho cloveka je diametralne odlisny od toho, v ktorom sa spiritualny model vyvijal a zaroven ze energiticky model ja na sucasnu psychoekologicku priecku lepsie napasovany. Vskutku tu prvu cast sa snazis argumentovat, aj ked ten tvoj priklad s osamelostou je podla mna nevhodne zvoleny. Myslim ze sucasny clovek je vdaka masmediam a bezkontaktnej elektronickej komunikacii viacej izolovany a osamely ako v minulosti. Ak by som aj akceptoval, ze ten spiritualny ekosystem sa vyrazne zmenil, neviem si predstavit preco by energeticky model mal mat vyhodu oproti spiritualnemu. Ked uz tak obidva su prekonane...
@’proč tolik horlíš pro spirituelní, když můžeš mít oba?’: Tento argument u mna neobstoji. Zivot je kratky a preto sa snazime v nom hladat rychle a spolahlive riesenia. Ako som argumentoval vyssie, spritualny model je takymto riesenim pre oblast magie. Zaoberat sa energetickym modelom viac nez nad letme odskusanie je mrhanie casu. Viem si predstavit ze energeticky model by mohol byt dobry za ucelom sebadiscipliny, a la trenujem nezmyselny system aby som si dokazal ze sa do toho zvladnem prinutit. Akurat ze v tomto pripade mozem zvolit hociaky ‘nezmyselny’ system. Vskutku energeticky model moze byt aj v tomto pripade nevyhodou kedze zvadza svojou pseudoteoretickostou do pripisovania nejakych vyssich vyznamov a hladania hlbsich suvislosti.
@ liske telo: a co tak nazyvat v tomto pripade energie jednoducho pocity a operovat na urovni pocitov?
@ kyberneticky model: myslim ze kyberneticky model este magovia neobjavili. U tegtmaiera je to kyberneticky=spiritualny akurat vymenis softver=demon a sigila, talizman=disketa, pocitac etc. A Dukes definuje samotnu magiu ako esencializmus (pattern recognition) – co je charakteristicka, ak nie definicna crta spritualneho modelu a tie jeho uvahy naprogramovanovom vesmire sa uberaju (a su obmedzene) presne tymto smerom. Zakladna myslienka kybernetickeho myslenia je ze komplexne fenomeny je mozne vysvetlit pomocou strukturalnej redukcie – tym ze modelujem komplexne spravanie systemu ako vysledok interakcie mnozstva primitivnych, deterministickych a slepych agentov. V tomto zmysle, hadam uznas, carodejnici kyberneticky model este neobjavili...
m.

Catalessia said...

Zdravím,
deadliny chápu...
Na úvod chci poznamenat, že na pragmatické magii mi bylo vždy sympatické, že věci bere podle hesla: „Když ti to funguje, používej to, když ne, zahoď to a neztrácej s tím čas.“
Ad. autentičnost a psychologie: ano, koncepci lze tvořit i na základě cizích zprostředkovaných pozorování, vytváření koncepcí je pro člověka nutnost. Jak jste se onehdy s Kojotem pozastavovali, že na jeden magický akt je v dnešní době potřeba hned několik koncepcí, chtělo se mi poznamenat z Kanta, že percepce bez koncepce je bezcenná (z časových důvodů jsem nenapsala - ale myslí se tím, že kdybychom nevymýšleli zasazení svých vjemů do celkového příběhu, který obohatíme o „vymyšlené“ detaily, pravděpodobně bychom jako forma „člověk“ nemohli existovat). Ale když se mám vrátit k nějakému dokládání spirituálního modelu prostřednictvím lidské tendence antropomorfizovat, chybí mi tam v rámci autentičnosti ten silný moment, kdy ses podle výše uvedeného hesla pragmatismu rozhodl, že energetický model je k ničemu – zůstalo jenom vybírání něčeho, co podporuje již dopředu stanovený názor. Tolik o nedostatku autenticity, šťávy, žhavosti – přesně tím myslím např. ten rozdíl, když první chaosmagici útočili na dogmata, autority, vše prohnilé a nepotřebné, v posthipísáckém nadšení, obklopení punkovou a rockovou estetikou, ontologickým anarchismem, přesvědčeni, že mohou něco změnit atd. – a pak, jak to dopadlo po „iks“ letech – soubor nějakých technik a kompilát návodů, poloopisovaných z různých zdrojů . První skupina autenticitu (původnost) měla, druhá nikoliv.
I kdyby energetická koncepce nakrásně v psychologii neexistovala, jako že Reich prokazuje opak, to přece pro pragmatického čaroděje není důkaz, ne? Pragmatická magie není věda, i když věda by měla být (v současné době) její nezbytnou součástí. Já jsem to vyjádřila trojúhelníkem, kde uprostřed je vepsáno magie, která je tvořena po stranách třemi vlivy: vědou, uměním – a praxí. Jak to chápu po intenzivním ročním exkurzu, věda je součást pragmatické magie do té míry, než se vylučuje s něčím jiným, co funguje víc. Co má v této chvíli přednost hádám nemusím říkat:-).
@tisícročí, kultura a přirozenost: to myslíš jako soudobý magik vážně???:-) Podívej se třeba na popmagii, Harryho Pottera a Matrix. Většina zápaďanů dneska ví, že H. Potter je čaroděj, toto spojení je v jejich hlavách pevně utvořeno a vědí to i ti křesťané, kteří by ho nejradši zakázali. Mem už vytvořil v dnešní době stoličku, na kterou lze usednout. Neříkám to proto, že bych třeba osobně nacházela zálibu v evokaci ve 4 směrech pojmenovaných podle bradavických kolejí (přece jenom ke své dnešní existenci potřebuji vyzrálejší autority), ale proto, abych ilustrovala, že stačí jen velice krátká doba a něco se stane součástí lidského povědomí. Vrátím-li se k energetické koncepci, oba jsme dětmi dnešní doby a energetická metafora je ustanovena více než jistě – stačí pohlédnout na televizní vysílání, poslouchat lidi na ulici – oni ani nemusí využívat nějaký koncept subtilní energie, aby jim to vágně a povrchně „fungovalo“ – a subtilní energie je skutečně převážně sdílenou filosofií/koncepcí několika skupin orientovaných na cvičení, hlavně bojová umění. Avšak podle pragmatického hesla: když to někomu pomůže být lepším čarodějem, tak… Skutečně znám příklad někoho, komu to pomohlo a kdo je alespoň pro mou praxi vysoce inspirativní: Stephen Mace. Bez „energie“ by jeho věci byly směsí částečně odčarované spareovštiny spolu s trochou thelémské mystiky, určitě to z něj udělalo lepšího čaroděje, který pojal dynamiku moderního čarodějnictví v energetických termínech (není to v mých silách zde podrobněji rozpracovávat)...

Catalessia said...

(pokračování)A ano, souhlasím, energetická koncepce se možná jednou vytratí a magie bude fungovat i bez ní, ale dnes a ani zítra to nebude. Matúši, vzhledem k tomu, že vyzdvihuješ nepřirozenost energetického konceptu, předpokládám máš vzdělání humanitního směru, založené na nějakém kvalitním gymnáziu? Protože díky své technické střední škole mohu vděčit za rozšířené hodiny mechaniky (statiky, dynamiky), díky kterým mi mechanické nebo energetické koncepce zas tak cizí nepřipadají a nic moc složitého jsem se učit nemusela…
@pocity: to stejné jsi už navrhoval v debatě dřív a dost intenzivně o tom občas přemýšlím jako o jistém ideálním stavu – bohužel si myslím, že to není to není úplně to samé. Dovnitř by to ještě šlo, po chvilce cviku a odprogramovávání imprintu naší kultury, kdy nám maminky už odmalička v rozporu s našimi smysly říkají, že toto jídlo není pálivé, mlíko není nakyslé a rolák nás nekouše, hlava nás nemůže bolet, nemůžeme mít žízeň (pili jsme před chvilkou), že se nám to jenom zdá = nesmíme věřit svým pocitům (jasně, mámy toho mají hodně na práci a mnoho problémů lze vyřešit popřením a vlastně se nic nestane – já sama to musím občas dělat, abych těmto pocitům u svého syna ubrala na „důležitosti“ a abychom byli schopni fungovat) . A pak je tady energetický model „navenek“, který přechází do toho, co nazývám kybernetický-mechanický.
@kybernetický model: já naopak sleduju, jak se to pomalu začíná realizovat (zas trochu pragmaticky: to, že jeho principu plně nerozumíme, nedokážeme ho uspokojivě popsat, ještě neznamená, že ho nemůžeme používat). Jeho symptomy: začalo to paralelami s počítači viz U.D., vztah k entitám jako ke programům, servitoři, viroví servitoři, a v poslední době sleduji, jak se v rámci akademické kultury rozmáhá přístup „nevíry“ ve svobodnou vůli, kritika sociálních věd ve prospěch biologie a genetiky. Radikální genetické koncepce zastávají názor, že svobodná vůle neexistuje a vše je podřízeno diktátu genů, muži mají hierarchii dle moci a ženy dle krásy(=zdraví), i když jsou tyto kategorie velice vágně vymezeny a rovněž je zamlčováno, že jejich definice spadají do kategorie podmíněné výchovou. Prostě to z nás dělá takové malé naprogramované robotky, přesně to, co děláme my sami svým servitorům. A samozřejmě komu to prospěje – těm, které rozdíly, nepředvídatelné jednání a třebas i undergroundové hodnoty ohrožují nejvíce - mají pochopitelně svůj zájem na tom masy zase trochu zmáčknout, napumpovat ideologií, aby robotci pěkně makali, sekali malý lidičky a dělali k čemu jsou naprogramovaní, a záviděli těm několika málo vyvoleným, elitám, kteří si to zaslouží, byli vyvoleni, mají dobrou karmu/geny … Kybernetés – kormidelník, řídící prvek :-) ve své a priori nejtemnější podobě :-).
Přišla jsem na to vlastně díky své práci s familiáry, ve snaze stručně vymezit, co bylo pro danou kulturu praxe charakteristické: 1)šamanismus-vnitřní propojení člověka se zvířetem, 2)čarodějnictví- čaroděj se stal tím, kdo entitu ovládá, rovnováha „vztahu“ a „drillu“, 3)středověká až pozdnější magie-propracování koncepce pán/sluha a z toho pramenící strach před entitami, 4) kybermagie – upuštění od vztahových věcí k entitě, entita je program který udělá svou práci. To poslední je patrně změnou, je to bezpečnější než předešlé koncepce, ale také méně zábavné:-). Rozhodně si to název kybermagie zaslouží :-).
@Dukes: v podstatě nejdůležitější, co velice složitě říká, je že náhoda může mít na naši práci velký vliv a jinak je to o té koncepci via Kant. Ostatně i psychoanalýza dokázala ocenit terapeutický přínos náhody, všechny ty historky, kdy se terapeut přeřekne, přikáže nafrčené paničce, aby mu ořezala tužky a ta je tou neúctou rázem „vyléčena“, synchronista a vážky na skle… Bodejť by se ji každá ideologie nepokoušela omezit!

Anonymous said...

Ahoj,
Nie je v mojich silách vyjadriť sa v plnom rozsahu ku všetkému, čo si v posledných dvoch postoch spomenula, takže k niektorým bodom odpoveď len stroho načrtnem.

Prečo ten môj prístup kladie taký dôraz na vedecké teórie? Dva dôvody:
(1) Myslím, že diskusiu je jednoduchšie viesť v teoretickej rovine, bez nejakých referencii k osobným zážitkom. Samozrejme to neznamená, že môj dôraz na spirituálny model vznikol v hyperracionálnom procese, keď som si pomocou diferenciálnych rovníc vyrátal difúziu a fitness mémov v populácii a dospel k negatívnemu výsledku pre energetický model.
Je to potom naopak? Najprv som opovrhol energetickým model a dodatočne som si pozbieral vedecké fakty tak aby som získal plauzibilný príbeh pre svoje rozhodnutie?
Nie. Myslím, že moje dva zaújmy nezávisle postupne konvergovali do jedného celku. Po prvé, to odmietnutie energitických modelov, je skôr post-hoc zistenie. Jednoducho tieto modely nepoužívam, aj keď niektoré meditácie, techniky viem naspamäť. Jednoducho ma nezaujímajú. Je to hlavne tým, že mám málo času na moje voľnočasové aktivity (teda nestíham nielen písanie do diskusiach na blogoch). Keď už sa mám venovať okultných praktikám tak musí stáť za to. Čo som zistil, že mi stojí za to sú „ťažkotonážne rituáli“ a la vybehnem v noci na lúku s mečom, kadidlom, rúchom a ostatnou výzbrojou a vykrikuje a naháňam démonov niekedy až do svitania.
Po druhé, mágia a naturalizmus/materializmus sú prezentované od oboch strán ako striktne sa vylučujúce doktríny. Tá moja syntéza je teda skôr prekvapivá ako samozrejmá.
Neviem či toto je pre teba dostatočne autentické vyznanie. Klasiku na internetových diskusiách ezoterikov je uviesť tajné heslá, znamenia, poprípade porozprávať príbeh o zjaveniach z vyššej dimenziu aby diskutér dokázal svoju zrelosť a autenticitu. Toto nemám v ponuke a moja skúsenosť je, že také diskusie nikam nevedú.
Čiže tá moja koncentrácia na vedu je kompromis zohľadňujúci „kvalitu“ prenosného kanálu, ktorým je internet.
(2) Na druhej strane, či niečo funguje/nefunguje je slabý constraint na konkrétnu teóriu. Kopa tých autentických fenoménov funguje nezávisle od toho čo za memetický odpad dotyčný nosí v hlave (doslova parazity). Napríklad sexuálna stimulácia alebo psytropné drogy fungujú bez toho aby si musel v hocičo veriť, preto sa ich aj rôzne ideológie snažia vykynožiť. Samozrejme čisto omielať, že sexualita je zlá a že droby sú vynálezom diabla nestačí a treba nasadiť nememetické nástroje ako mutiláciu pohlavných orgánov alebo legislatívne prenasledovanie...
Spirituálny model funguje – nezávisle od toho čo nosím v hlave. Energetický model je viacej naviazaný na to kondiciovanie a čiastočne parazituje na kognitívnych mechanizmoch a ilúziach, ktoré nie sú „energeticky“ podmieňené.
Veda nám moc neukáže, čo funguje a čo nefunguje. Myslím, že ten hlavný prínos je, že nám umožní oddeliť plevy od zrna to podstatné od toho nepodstatného. Vskutku na 1000 okultistov pripadá 1500 teórii – jedna komplikovanejšía ako druhá. Veda a vedecká evidencia očistí tie autentické fenomény od teoretického nánosu (jediná ťažkosť spočíva v tom rozoznať, čo je samotný fenomén a čo je teória, eg energie necítime ale cítime pocity (fenomén), ktoré voláme energie(teória)).

Anonymous said...

ahoj catalessi, neviem pridat druhu cast mojho vynikajuceho prispevku (zrovna ta, kde som daval ultimatny dokaz preco energicky model nemoze fungovat ;)), resp. pridat sa mi ju podari ale potom zmizne. Co to znamena? Precerpal som uz kapacitu Blogger diskusii? Co navrhujes?
Zaujimave je ze tento prispevok sa mi pridat da.

S pozdravom,

zmeteny Matus

Anonymous said...

Ahoj,
nehledě na to, že energetický model může fungovat stejně tak dobře, jako spirituální - mně samotné to přidávání občas blbne, ale zatím to nebylo tak tragické, abych měnila adresu blogu.
Zkus to rozdělit - v případě že to nepůjde ani tak, pošli mi to na mail v profilu a já to zveřejním spolu s komentářem jako článek.
C.

Anonymous said...
This comment has been removed by a blog administrator.
Anonymous said...

Síce som sa dostal k tejto diskusii až roky po jej ukončení (to čo na ňu nadväzuje ešte len budem čítať), rád by som upozornil na dve drobnosti, ktoré si všimol aj primitív ako ja:
1. Myslím si, že obete pre bohov, démonov či poklady v hroboch boli formou výmeny, obchodu s univerzom typu "niečo za niečo", aj keď v tomto prípade bol komunikant neviditeľný. Môžeme to považovať za energetický model - aj keď vo vnútri démonologického, ale známy ľuďom už vtedy, tak ako obchod v naturáliách a neskôr v peniazoch.
2. Model o nadvláde génov by som viac nazval deterministický, ako kybernetický.

S pozdravom Executor :-F