Thursday, May 3, 2007

Kybermagie II: Informační model „reviewed“!!!

Přepracování filosofického směru informační magie



Známé koncepty magie, jak je zpracoval např. Fráter U.D. a české okultní scéně později představil Josef Veselý, se ukázaly být nadmíru úspěšným memem. I když se obávám, že příčinou úspěchu tohoto modelu není samotný užitečný konstrukt oddílů, uzavřených do pevně stanovených rámců a hranic, jako spíš prostý fakt, že si v něm poměrně široká škála praktiků přijde na své. Jsou to tedy: model démonický/duchovní, model energetický, model psychologický, model informační I).

Nejvíce spekulací a nejistot panuje o posledním z nich, modelu informačním II). Jsou i takové názory, že plně funkční obecný model informačního systému dosud nebyl představen.
Fra. U.D. předpokládá, že informační model by mohl zahrnovat všechny předešlé, čímž se nápadně podobá rozšířenému chápání samotné magie chaosu, ačkoliv však bližší vysvětlení nepodává.

Domnívám se, že podstatnými příčinami, proč nelze informační model úspěšně charakterizovat na bázi „starších“ schémat, je ignorace následujících předpokladů, které se svým textem pokusím podložit:


1) Samotný princip informačního modelu je starý, jak lidstvo samo, není to tedy žádná novinka.


2) Aktuálnost tohoto modelu je v současné době umocněna nárůstem informací pomocí nových a rychlejších přenosových technologií, jako jsou internet, nárůst vlivu médií, síť mobilních telefonů - které podstatně ovlivňují veřejné "povědomí" o magii, ačkoliv představují jen "vnější" stránku věci.

3) Pochopení vnitřního principu v systému magie brání právě ona ohraničenost jednotlivých modelů, jejich vlastní omezení do jakýchsi pomocných škatulek.

Aby byl informační model schopen fungovat, musí být hranice a bloky odstraněny - jen tak mohou informace volně téct.
Současně však jako cokoliv živé vyžaduje jistou strukturu, alespoň přibližnou kosmologickou mapu možného vnímání, pomocí níž by se dal pevně uchopit myslí.
Pro toto rozlišení jsem byla nucena sáhnout po širší škále principů, na nichž „funguje“ magie, než jak předkládá U.D. ve svých klasických modelech. Tato škála rozhodně není tak široká, jako ji zmiňuje Peter Carroll v Liber Null and Psychonaut, pokud mluví o magických technikách (příp. Liber MMM) - a to z toho důvodu, že se mi některé techniky podařilo seskládat do obecnějších zastřešujících principů, s ohledem na člověka.
– Osobní poznámka: Doufám jenom, že svým myšlenkovým konstruktem nečiním magii stejnou medvědí službu, jako moji předchůdci. Avšak to už je údělem průkopníků. :-) --

Orientační struktura rovin mysli III), na nichž je informační model realizován:

1) Rovina atavisticko/archaická

2) Rovina magická

3) Rovina mytologická

4) Rovina racionální

ad 1) Rovina atavisticko/archaická. Tato rovina v sobě zahrnuje psychomotorický druh vnímání reality, v níž si jedinec uvědomuje sám sebe ve formě svého vlastního animistického prožitku. Vědomí je schopno momentální sebereflexe a co do rámce vědomí sebe samého není možno zahrnout, spadá do kategorie „zbytek světa“. Toto schéma lze identifikovat v postupech pudového solipsismu, technik silně orientovaných na osobu operátora, jako jsou např. Crowleyho Theléma, Spareova „sebe-láska“, šamanská cesta sebezasvěcení nebo introspektivní směry, jako Grófovo holotropní vědomí. Škála roviny se pohybuje od rámce principu duality, bolesti/slasti, vnitřního a vnějšího světa až k jednotě, „ani-ani“, která se uskutečňuje pomocí absence duality. Tato rovina má ve své moci propojit mysl se světem pomocí silných a pudových potřeb, čímž mág/šaman jako by přímo ovládá universum jenom svou myšlenkou. Nicméně ve své nevědomé podstatě jako když nemluvně brekotem přivolává mámu, domůže se jídla atd. Tady mají kořeny operace, které se stanou úspěšné díky logicky nevysvětlitelným činitelům, jako je velká intenzita potřeby, štěstí začátečníka, velké přání, existenční tlak – nebo také operace pomocí chemických látek, které blokují činnost vrstev vědomí, v nichž má sídlo „censor reality“, morálka, etika, místo jedince ve společnosti, pravidla a jiné běžně „užitečné“ sociální dovednosti. Symboly průchodů z (a do) tohoto stavu jsou zejména momenty, kdy dítě dokáže vymezit samo sebe od okolního světa, např. ovládáním těla pochopí, kde končí hranice jeho fyzické osoby, pochopí slovo „já“ jako ekvivalent ke svému jménu, pozná samo sebe v zrcadle nebo vydedukuje, že okolí právě hovoří o něm. Proto také cesty do světa atavismů vedou skrze metody vyprazdňování mysli, odbourávání činnosti vyšších úrovní a tato rovina se občas sama projevuje například ve spánku, při hypnózách a autosugescích, během těhotenství nebo v případech, popisovaných jako hraniční mimotělesné zkušenosti. Klíčem je zapomnění člověka na sebe sama a na vývoj, který formoval jeho lidství.

ad 2) Rovina magická – pracuje se souborem symbolů a obrazů IV)!, které zastupují určité jevy a objekty. Pod pojmem symbol si můžeme představit jak symboly požívané v esoterických oborech, např. astrologické, živelné a planetární symboly, umělé jazyky, ale také běžně používaná řeč psaná i mluvená. Jednotlivé výrazy zastupují konkrétní objekty a jejich soubory vytvářejí individuální mapy, psychokosmy, lingvistické mapy atd. V makrokosmickém měřítku jsou soubory symbolů popisovány jako fenomény planetárního typu, jimiž jsou např. noosféra, Anima Mundi, Gaia, Eón, planetární sféry atd. Idea práce s nimi spočívá v předpokladu, že manipulací se symboly lze ovlivňovat i objekty a jevy ve skutečném světě, samozřejmě za odpovídajících podmínek. Některé systémy se pohybují na hraně bytostí živých, což už je předmětem následujícího přístupu.

ad 3) Rovina mytologická – pantheony, bohové, démoni, andělé, elementálové, skřítci a víly a veškeré „entity“. Mysl je povolává v případech, kdy člověk není schopen působit sám, nebo udržovat stálou kontrolu. Magik předpokládá, že tyto bytosti mohou vykonat něco, co není v jeho silách, být přítomny tam, kde on být fyzicky ani psychicky nemůže a proto je evokuje, invokuje, snaží si je naklonit nebo udržet silou. K tomuto účelu koná různé rituály, dává jim dary, živí je energetickou cestou, obětuje či platí za jejich službu. Může dojít ke ztrátě vlastního záměru a potom je to bývalý magik, kdo naopak slouží těmto bytostem, případně jsou možné různé druhy symbiózy

ad 4) Rovina racionální – znalost principů, zákonitostí, schopnost plánovat z hlediska dlouhodobějších koncepcí. Na této rovině také možné vědomě měnit různá paradigmata, změnit svou roli, postoje, aktualizovat vnitřní pravidla, jestliže si to situace žádá. Na této úrovni se také odehrávají retroaktivní postupy, při nichž dojde k přehodnocení minulých zkušeností z pohledu nového náhledu, jejich restrukturalizace. Stará verze je buďto přijata na milost jako druh vývoje, i přes nepříjemný pocit různé intenzity, který sebou „zmoudření“ přináší. Odměnou za tuto bolest je přesnější paměť a komplexnější náhled - není ztracen přehled o proběhlých změnách. Nebo v případě náhlé a masivní změny může být starý názor odmítnut a zablokován obrannými mechanismy, je-li realita nepřijatelná. Staré vzpomínky se jako by přemažou novými. Na podobném principu funguje také syndrom falešných vzpomínek. Přemazané vzpomínky se mohou v plné nebo částečné podobě vynořovat, na což je potřeba dávat pozor, neboť by později mohly způsobit komplikace bludů nebo zkratkovitého jednání.

Byl mi vyprávěn příběh, kdy dotyčný otevřel své staré diáře a svou nespokojenost s jejich úrovní vyřešil tak, že je spálil v kamnech. Snad každý, kdo po sobě kdy zanechával nějaké záznamy ten pocit dobře zná, stejně jako fakt, že občasná čistka přináší úlevu.


Princip informačního modelu

Poslední rovina z uvedených v metodě změn paradigmatu v sobě nese část principu informačního modelu. K jeho vysvětlení použiji část definice magie Aleistera Crowleyho, dle níž je magie vědou i uměním vyvolat změnu (ve shodě s vůlí).

Představme si například někoho, kdo se plně věnuje po nějaký čas konkrétní praxi, například evokaci démonů Goétie. Dosáhl jistých materiálních úspěchů, které by se daly charakterizovat jako drobná zlepšení situací a na rovině imaginační zvládl některé entity evokovat viditelně, v lépe či hůře detailních podobách. S takovými výsledky se v případě této knihy může pochlubit poměrně dost široká základna experimentátorů. Jednoho rána tedy vstane a náhle se cítí nespokojený s celým svým dosavadním postupem. Připadá mu, že dosáhl limitní hranice, kolik mu toho daný systém může přinést. Jeho smysl pro zodpovědnost mu velí, aby pokračoval dál, dokud se nestane mistrem, ale racionální analýza mu našeptává, že ani tisícerým opakováním se dál nepohne. Buďto není v pořádku on, nebo tento systém. Kam se podělo včerejší nadšení, kdy ještě všechno dávalo smysl? A dnes má pocit, že neuspěl, systém vypadá jako překonaná hloupost a kdo tvrdí opak, je z tohoto pohledu slepý či lhář. Zároveň jím zmítá „smysl pro povinnost“. Co když jenom prochází depresí a pochybnostmi? Nemá je překonat a pokračovat dál?
Takovéto okamžiky je možné vnímat jako procitnutí do jiné, mnohem pravdivější skutečnosti, která se dříve nabízela jen ve své jednostranné podobě. Předchozí představa o tom, co je skutečné, byla zrušena, což vyvolalo pocit ztráty a bolesti. Ačkoliv považuji toto „utrpení“ jako jeden z poznávacích znaků, nezaměřuji se na něj jako na cíl. Kdokoliv se na tomto stavu zasekne, může libovolně dlouho prodlužovat svá vlastní muka v mnoha škálách, od šamanských nebo poustevnických druhů trýzně, až po utrpení během hledání a odkrývání Pravé Vůle.
Mysl se dříve nebo později intuitivně zaměří na navázání kontaktu s někým nebo něčím, co by mu mohlo poskytnout informaci o tom, jak pracovat v jiném druhu paradigmatu, než ve kterém se pohyboval dosud. Co by mu mohlo pomoct. Kontaktovat může např. Boha, nebo nevědomí, Svatého Anděla Strážce, psychologa, praktického lékaře, astrologa atd. Rady však nepřinášejí nic nového, jedná-li se o názory, které už zná. Potřebuje něco odlišného, co by mu pomohlo odhalit nějakou jinou úroveň bytí, kterou by mohl prohlubovat. Jedná se o INFORMACI TRANSFORMAČNÍ HODNOTY a taková INFORMACE je klíčem k použití informačního modelu, jeho startér. Informační model je zaměřen vždy jeden krok do neznáma. Jedná se o velmi staré techniky, přítomné ve všech sebetransformačních systémech. Oddělené prvky informačního modelu praktikujeme při práci s divinačními systémy, mystickými hovory s bohy či jinými „bytostmi“, během všech vizionářských a astrálních operací. Tyto techniky se také z tohoto úhlu pohledu soustředí na různé druhy informací a jejich přenos.

Jako u každého principu, který se vymyká běžné „normě“ může být výsledná informace zkreslena neurózami, psychosomatickými obtížemi, narcisistně-egocentrickým zaměřením nebo fanatismem jakéhokoliv druhu.

Pandemoneón: multiinformační sítě dneška

Ve své vizi Nového Eónu přišel Aleister Crowley s vizí, že struktura tohoto eónu bude tvořena z hvězd, přičemž každý muž a každá žena je hvězda. Myšlenka struktury Nového Eónu se tedy podobá Sheldrakeovu modelu morfogenních polí, který societa vytváří a neustále formuluje. V momentě, kdy se začaly rozžínat televizní obrazovky v jedné domácnosti západního světa po druhé, spustil se proces astrálního kontaktu s jinými a často i vzdálenými hvězdnými komplexy. Jednotlivci byli náhle vtaženi do života lidí na druhé straně planety, mnohým byl poskytnut přístup do prostor a kruhů, dříve jim uzavřených. Druhý informační skok způsobil Internet, který podnítil komunikaci, aktivitu a kreativitu přímo ze středu domácnosti. Svět se otevřel, „společnost hvězd“ začala odhalovat své četné záhyby.
Z tohoto pohledu: dříve bylo nutno hledat informace transformační hodnoty v omezeném počtu systémů, přidělených jedinci místem a dobou jeho narození (jindy probíhala údobí, kdy se masivní změny ve vědomí některých jedinců projevovaly např. vytvořením jiného vyznání, herezí, revolucí nebo reformou těchto systémů). Současná euroatlantská civilizace umožnila konfrontaci s mnoha typy paradigmat, což sebou přineslo pozitiva i negativa. Čím více možností se nabízí, tím také roste pravděpodobnost, že ta „správná“ nebude nalezena. Současně také narůstá šance, že "tam někde (venku) je (pravda)".
Staré ideje bývají civilizačně recyklovány v mnoha podobách, různé myšlenky zaznívají mnohokrát vyřčeny pouze v nepatrných odchylkách, proto také může dojít ke ztrátě nadšení uprostřed praktikovaných systémů, poněvadž jedinec dosáhl svého momentálního maxima v dané sféře, jeho mysl se upgradovala na bázi struktur, poznaných skrze jiný systém. Někdy to není lenost a nedůslednost, ale potřeba změny, hledání nového zdroje, hlubšího prožitku, které ženou člověka pryč a uvolňují jej ze starých vazeb.

----
Poznámky k textu:
I. Článek Josefa Veselého Čtyři filosofické koncepty magie v knihovně na Grimoáru se nachází na této adrese: http://www.grimoar.cz/jv_01.php?
II. Alternativní název, který se pro tento druh modelu používá, kybernetický model, může zmást, pokud nevnímáme slovní základ kybernetés=kormidelník, jak už jsem popsala zde: http://chaospace.hyperlinx.cz/index.php?pgid=413
III. Při tvorbě těchto rovin mne asi nejvíce inspiroval Ken Wilber, jehož práci lze najít např. zde: http://wilber.shambhala.com/ . Přes velké sympatie k myšlenkám výše uvedeného se nemohu ubránit jistým rozpakům nad některými slabinami, které mi připadají očividné. Např. Ken Wilber, jakožto populární vysokoškolský pedagog v USA, neuznává magii, mytologii, a podobné konstrukty považuje za „nižší vývojové fáze“, což mu však nebrání pojmenovávat úrovně vědomí názvy jako „úroveň kentaura“, „týfónská rovina“ apod. Dále pak přílišné směřování k planetární úrovni, tzv. Gaia systém mi evokují šťastnou éru hippies. :-)
IV. Obrazem je míněn reálný předmět, jehož podobu se snažíme podržet v mysli v co možná nejpřesnějším provedení. Liší se od symbolu, který zobrazuje zvolený předmět stylizovaně.

2007 (C) Catalessi

4 comments:

BAQC said...

Vypadá to dobře, víc se mi líbí ty roviny, na kterých se realizuje magie. Ty čtyři filozofické koncepty, démonologický atd jsou takové alibi, něco na způsob víry. Bylo načase, že to někdo odhalil a přeformuloval, definoval. Ten zbytek je víc nejasnej, ale o tom to je, že nevíme všechno a jediný, co proto můžem dělat je experimentovat s různými přístupy na těch rovinách a naučit se tím ovlivňovat postupy a výsledky.
Jenom se bojím, že tradicionalisti to zase pochopí jenom jako postmodernistický blábol. Pocit že by něco mohlo fungovat jsem už dlouho nezažil, dík.

Catalessia said...

1)Tak s tím bych si hlavu nelámala, že se to někomu nelíbí. :-) Většinou jsou to jenom nějaké kvaziargumenty, s myšlenkami se takoví lidé nezdržují.

2)Právě o to mi jde, vědomě hledat propojení do širšího rámce. Co se týče mytologie, držím se zpátky a spíše se mi jedná o funkční přístup.

3)Pěkný postřeh, že model démonologický, energetický, psychologický a informační jsou jako druhy víry. Ve skutečnosti tam víra být může přítomna i nemusí - energetický model se může realizovat jak na rovině animisticko/archaické, protože když člověk neví, co nebo kdo koná, nezná detailně podstatu, ale zná své stanovisko, popíše onu sílu jako energii. V magických a mystických systémech už by mělo docházet k vědomějším přenosům "energie" a kormidelník racionální mysli musí být schopen naplánovat nejlepší možný postup, podle analýzy informací, ke kterým má přístup a vyhodnocuje je. K tomu slouží trénink mysli.
Stejně tak psychologický model nemůže stát osamocený, vždyť např. Freud a Jung čerpali z alchymie, mytologie, symboliky a jiných zdrojů. A princip sugesce může proběhnout klidně třeba během ceremoniálu, takže opravdu nechápu, proč byl "vypreparován" z praktické magie ven. Oscilace na člověka je také přítomna i tam, kde to to některé mytologické koncepty popírají. Ale zcela určitě na antropocentrických podkladech stojí většina filosofických děl, takže bych se v případě teoretické magie nebránila označení, že se jedná o filosofii.

4)Co z toho propojení přesně vzniká za vyšší přesahy, k tomu zatím pevné stanovisko sepsáno nemám, i když jisté vize a představy tu jsou - nechtěla bych to uspíšit - já nikam nespěchám.

baqc said...

Ještě jednu otázku. Znamená to, že operovat na rovině racionální je lepší než na animisticko/archaické?

Catalessia said...

Spíše bych doporučovala vybírat podle toho, na co se která rovina lépe hodí. Do animisticko/archaické se mág noří třeba pomocí gnóze za tím účelem, aby něco rychle a efektně vykonal, bez toho aby jej jeho mysl rušila otázkami, zda např. být či nebýt. V racionalitě se zase naopak analyzuje, hledají se možná spojení, formulují myšlenky, probíhá kompletace a doplňování, kdy člověk formuluje dotazy a ty klade sobě či druhým, nebo na ně hledá odpověď "potichu". Pořadí jak jdou tyto roviny po sobě ovlivňuje běžné prosaky jedné roviny do druhé. Mytologická rovina sousedí s magickou, která pracuje se symboly - náboženské systémy založené na tomto principu používají symboliku k popisu svého božstva nebo k zachycení jeho dramatu. Na opačné hranici s rovinou mytologickou sousedí rovina racionální a já znám poměrně dost "moderních" věřících, v jejichž stylu je obhajovat své náboženství pomocí argumentace co nejpádnější, spojovat v sobě vědu s náboženstvím atd.
Každopádně, propojit všechny úrovně najednou vyžaduje cvik, ale to je také jediná cesta, jak se dostat dál a hlouběji, než jsou běžné standardy.