Saturday, February 16, 2008

BIOSFÉRA (energetický vampýrismus)

Klíčové termíny: energetický model, psychický vampýrismus, pránický vampýrismus, volt, nabíjení magických nástrojů, urban-šamanismus, egregorové.

Motto: - Na počátku devadesátých let vyšel v Omni článek, ve kterém psali o projektu Biosphere 2- uvádí ve svých rozhovorech Nor Geir Jenssen, jenž je duší stejnojmenného ambientně elektronického projektu Biosphere. Původní projekt samozřejmě vyjadřoval skleník uprostřed arizonské pouště, ve kterém se skupinka lidí pokoušela po určitý čas přežít, aby na tomto základě vědci získali data, která by mohla být použitelná např. při osidlování Marsu či během dlouhých cest astronautů do vesmíru. Dodejme, že Jenssenovi se zalíbilo toto jméno, poněvadž biosféra je organická část země.


V počátcích tento článek nesl pracovní název „ZLOSFÉRA“. Avšak díky kultivačnímu a socializujícímu účinku Jenssenovy hudby, kouzlu mutace termínů, schopnosti posunu paradigmatu a (popperovské) selektivní paměti, které všechny mohou být podceňovanými klíčky k zámkům magické mutace či k proměně, jsem zvolila pojmenování stávající. Také z podpůrčího důvodu, že se tak kýčovitě neupíná k problematice metafyzického „zla“, která ovšem není zcela zanedbatelnou veličinou. O co se tedy jedná?

Stručně a dopředu prozrazeno, tématem tohoto článku bude vyhledávání silných a „živých“ energií a následnějejich koncentrace do zvoleného předmětu (tvorba předmětu síly) či lokace. V mém případě posloužila koule skleněného „sněžícího“ těžítka (viz obrázek).

Než se vrhneme na praktické připomínky, vyvstává ještě v této souvislosti několik zajímavých teoretických otázek, ke kterým se pokusím přiřadit několik myšlenek.


1. Jaké energie jsou pro postindustriální dobu nejvhodnější? Staré grimoáry nebo řádové iniciační systémy operují s planetárními nebo s živelnými energiemi. Předměty síly zastupují zpravidla pohár, meč, dýka, lampa apod.
V modernějším provedení se z těchto energií staly osobněji zaměřené zářiče, jako např. Reichovo orgone, mesmerismus či jiné různé typy magnetismů, pomocí nichž se mnozí velcí mágové slušně živili jako léčitelé či magnetizéři (např. Paříž, 19. stol., kde lze za všechny jmenovat famózního Oswalda Wirtha, učitele Joséphina Péladana.) Problém však zůstává, že magnetismy a orgone sebou nesou přídech šarlatánství či podvodu, zatímco planetární a hvězdné vlivy se v prostředí města stávají mnohem více abstraktními pojmy, než tomu tak bylo v dobách, kdy člověka živelné kvality obklopovaly na každém jeho kroku.
V dnešním umělém prostředí je chladné světlo tchajvanských zářivek větší realitou, než Velký vůz tam kdesi za hradbou světel magistrály (viz. pozn. č. I). Člověk může strávit v klimatizovaných komplexech delší dobu, aniž by přišel do kontaktu s denním světlem nebo přirozeným deštěm, jako v dokonalé biosféře či aldisovském sci-fi skleníku.
Není však důvod k sentimentálnímu oplakávání starého světa, lépe, je to zbytečné, poněvadž důležité zůstává uvědomit si vazby dnešního městského života. Dopravní zácpy, MHD, pohyb&přeprava, živoucí tepny & denní cykly oné sítě živoucího městského organismu, který nás obklopuje. Ať již tedy pohyby synchronicity naší vezdejší souvisí se skvrnami na Slunci, nebo s oním bájeslovným Černým Sluncem (které se ostatně mně a mým přátelům saturnistům zjevilo jako gravitační pole, vlekoucí nás nemilosrdně za sebou), nebo výslednou synergii způsobují konjunkce či opozice, z naší perspektivy se ukazuje nejdůležitější komunikovat s tím životním prostředím, které nás přímo obklopuje – tedy primárně s lidmi, jejich činností i výtvory - jako s jistým výsledným interface-m, rozhraním, plochou prolínání onoho vnitřního a vnějšího prostoru.
To sebou zákonitě nese své výhody a nevýhody, lidé jsou jakožto přijímače každý svým způsobem pokroucení a stejně tak je obtížné intelektem pojmout i zakřivení vlastní - natož pak někoho druhého, nicméně právě onen úhel tohoto zakřivení se ve výsledku může podílet na situaci nejvíce. Jakkoliv tedy komplikovanost intelektem nastíněná může způsobovat deprese, máme zde ještě intuitivní „tělesnou“ inteligenci, o jejímž rozvíjení (v horším případě drezúře) nebo hýčkání (odměňování) bude řeč někdy příště, kdy se opět budu věnovat svým oblíbeným tématům, jakými je orgasmus, tělesná inteligence a plavba v proudu „živelného já“.

2. Jsou z hlediska denní magie vhodnější fyzické rituály nebo elegantní myšlenkové konstrukce? Osobně jsem trochu staromilec a tak mám ráda pořádně a fortelně odvedenou práci. Takže každopádně upřednostňuji fyzické rituály před „pouhou“ představivostí, neboť jako člověk, který v době svého dospívání dobrovolně tři roky praktikoval poměrně přísně vymezené křesťanství dobře znám rozdíl mezi „pořádnou“ večerní modlitbou na kolenou vedle postele a její light variantou, odehrávající se v teple peřiny. Je zcela zjevné, že v tom druhém případě není problém celou věc odfláknout a usnout uprostřed „hovoru s Bohem“.
Pokud jsem si tedy ze své křesťanské minulosti neodnesla nic jiného, tak alespoň cennou zkušenost, že lepší než pokrytecké předstírání jakékoliv činnosti je vůbec to nedělat, pokud to dělat nechcete.
Člověk používá magii sám pro sebe a proto je lepší, při vší úctě k sobě sama, si to udělat tak nejlépe, jak jen to jde a neplýtvat s vlastním časem i silami. Zdravé sebevědomí a sebeúcta nás přiměje vážit si úsilí vlastního a z toho pak pramení i úcta k času někoho jiného. Magie vyžaduje koncentraci a cokoliv prožitelného a pocítitelného je schopno tuto skutečnost podpořit, jako například fyziologické reakce, gnóse, fyzické nástroje či záchytné body sloužící k fixaci pozornosti, se počítá jako cenný prostředek, sloužící k překonání bariéry.
Kdyby všechno záleželo jenom na astrálním cestování či myšlenkových procesech a čarování by se odehrávalo jako mentální akt niterní představivosti - jaká by při tom všem byla pojistka, že se tento proces nespustí samovolně, ale pouze jen ve chvíli, když si to budeme skutečně přát? Proč je neuskuteční vše, co řekneme (např. výrok „To je v piči...“:-)?
Je to jednoduché, dle mých zkušeností funguje obecné zeslabení působnosti všech mentálních procesů, byť i třeba nějakým zážitkem zpočátku vybičované vědomí se časem uklidní a síla klesne na původní hladinu, jakož je i pomalým procesem regrese umenšena i v případech denního tréninku.
Zůstává jisté „ale“, cenzor, pochybnost a váhání, které visí nad vším, co nás napadne a zeslabuje účinnost myšlenek a realizaci našich očekávání. Naše myšlenky a naše touhy sice stále programují realitu, avšak symboly, magické nástroje, gesta, fyziologické procesy, chemické látky či jiné hračičky zesilují jejich účinek a není důvod tvářit se, že ne, snažit se být bohem, jehož každá myšlenka je samovolně splněna, někdy i předem. Magie i alchymie vyžadují kontrolu nad procesem.

PRAKTICKÁ ČÁST
Biosféra jako zdroj - Pránický vampýrismus jako metoda a „magický předmět“ jako koncentrátor voltu

1. Obstarejte si předmět, který budete magicky nabíjet. Procesem této techniky je přejímání energie z cizího zdroje, tedy sjednocení a nabíjení se touto energií a následovné odevzdání této energie do kondenzačního předmětu. Měl by vyjadřovat podstatu účelu nebo být jiným způsobem sympatický. V mém případě jsem si zvolila skleněné těžítko s Buddhou. Vhodné jsou různé amulety, přívěšky, prsteny, upomínkové předměty. Méně vhodnější jsou části těla, neboť efekt je založen na vymísťování (viz. bod č.6).

2. O energii, vampýrismu apod. se dočtete spoustu polopravd, touto problematikou se zabývají zhusta mladší osoby, aniž by měly nějaké napojení na současné mezinárodní organizace (viz. pozn. č. II) či alespoň konkrétnější představu, jak tyto věci fungují. Dovolte mi tedy ještě poslední malou teoretickou odbočku k oblasti moderního vampýrismu: vampýři jsou jednou z menších podskupin fanoušků gotického životního stylu. Dělí se na dvě další podskupiny: tzv. „sang“, kteří pijí krev od vybraných dárců, pomocí níž získávají energii a druhý typ, zvaný „práničtí vampíři“, nebo také psychičtí vampýři, což už názvem samotným poukazuje, že tento druhý typ si hledá svou oblast zájmu spíše v metafyzických zdrojích. Čerpání z těchto energetických toků funguje na obdobných principech, jako reiki, tedy japonský způsob léčby doktora Mikao Usuiho (viz. pozn. č. III) .
Nejlepší přenos tedy funguje pomocí kontaktu: dotekem, koncentrací na pocity, které v člověku dané psychoenergetické pole zanechává, pomocí odebrání „vzorků“, které posléze klademe jako obětiny pod voltický předmět apod.
Původní název „zlosféra“ měl připomínat, jak nám naše moderní prostředí včetně našich spoluobyvatel uštědřuje řadu stresových situací, takzvané negativní energie, o které v městské zástavbě skutečně není nouze a které můžeme snadno vampýricky odčerpávat, protože jejich působitelům rozhodně nechybí a štědře se o ni dělí s širokým okolím. A co je hlavní, je ji možné také modifikovat! Protože oblíbenou, ale naprosto zavádějící mentální zkratkou bývá věřit v koncept, dle kterého čerpáme negativní energii, pomocí níž pak můžeme škodit.
Chyba lávky! Energii (metafyzickou, pochopitelně) lze transformovat a používat k jakémukoliv účelu, tedy i k pozitivnímu. Pokud se necítíte na kontakt s negativní energií, rozlučte se s opravdovou magií a vyberte si třeba nějaké náboženství, nebo nacvičujte denodenně banishingy. Šaman, jako ostatně představitel každé pomáhající profese, musí počítat s tím, že se občas dostane do kontaktu s něčím špinavým, „ektoplazmickým“, hnisavým, nemocným či patogenním. I když se zrovna nemusíte orientovat na oblast pomáhání svým bližním, i když jste zaměření spíše na misontroph urban-magiq, pořád je to urban-magie a vy jste v těch sračkách taky, ať už to chcete nebo ne. Však právě toto iniciovalo Váš zájem o urban-magii, ne?

3. Rituál přenosu: jednu z excelentních ukázek moderního šamanismu lze spatřit ve filmu o problematických mladých jedincích Chana-wooka Parka I'm Cyborg, But That's Ok (kritiky je film nazýván také jako asijská Amélie z Monmartru).
V jistém okamžiku šamansky stylizovaný hrdina, „psychický zloděj“, od svého „klienta“ odnímá negativní a nechtěnou vlastnost, které se onen "klient" touží zbavit.
Šaman postupuje tak, že mu nasadí mu na hlavu přílbu z papíru, čímž dotyčného vymístí z běžné reality (pomineme-li, že oba dva jsou chovanci psychiatrického zařízení).
Sklopí hledí a tím mu zakryje výhled, nastaví jeho ruku dlaní vzhůru, postaví se za něj a odpočítává pozpátky směrem k nule.
Nakonec zakřičí: „Transfer!“ A dotyčnému plácnutím do dlaně nechtěnou vlastnost „sebere“. Domnívám se, že uvedený příklad je krásnou ukázkou práce šamana, existují však situace, které vyžadují delikátnější jednání.
Psychického vampýra můžete spatřit na kraji hloučku, ve kterém se něco dramatického odehrává. Např. srážka dvou automobilů, přičemž oba dva řidiči se vzájemně obviňují z toho, kdo havárii zavinil. Drobná pobledlá postavička psychického vampýra postává nenápadně na pokraji hloučku, který se kolem obou dvou utvořil a pokud by mu vůbec kdo věnoval pozornost, mohl by spatřit jenom nenápadného bledého jedince, který si něco sám pro sebe mumlá a kutí.
Takových pošuků je v dnešní době ostatně plno, nemyslíte? Pokud nelze zdroj metafyzické energie kontaktovat, je potřeba si obrazně zapamatovat situaci, včetně dialogů a pocitů, které ji provází. Jste spisovatel, který popisuje konfliktní situaci včetně všech aspektů, gest zůčastněných, jejich verbálních výpadů, které ji provázejí a charakterizují.

4. Zaparkování energie:
pro práci s vaší biosférou (např. stolní těžítko) je dobré si předmět pojistit, že bude sloužit jenom vám. Nechcete přece jednou přijít a spatřit, jak Vaší biosférou otřásají ruce Vaší partnerky/partnera, potomka či ctěného předka nebo úplně cizí osoby. Každopádně je dobré vědět, že svou mentální a emocionální práci máte pod kontrolou jenom vy sami. K tomuto účelu si lze stanovit heslo, pro něž je vhodné zvolit nějakou „chytrou“ metodu, dualitní tvar. Hesla mohou být jak magické formule, které můžete převzít či sami si utvořit, tak čistě vaše vlastní novotvary. Z určitého úhlu pohledu mohou být chápány i jména různých entit a inteligencí jako hesla ke kýženým stavům.

5. Jak pracovat? Ano, základ je v koncentraci na zvolený obraz tak, aby byl operatér schopen vyvolat identický vzruch, který prožíval, když do sebe absorboval energii v jejím přirozeném prostředí. Oživit onen obraz ve své paměti, mysli i představivosti. Máme-li k dispozici materiální předměty, fetiše, přichází čas k jejich použití. Dojde-li k posunu prožitku, který způsobí zkreslení energie, není to na škodu, pokud výsledek neztratí na síle. Obrazy vyžadují moment koncentrace, který je možné shrnout do určitých mentálních i pocitových symbolů: éthyrů, hladin vědomí, emočních stavů, fonémů, morfémů a lexémů atd. Koncentraci je nutno podpořit technikami gnóse, vhodné jsou spíše statické, mantry, dechová cvičení (dýchnout na předmět), pozice smrti (asány, stadhy atd.), přikládání předmětu k částem těla a jiné fyziologické triky, pomocí nichž si pomáháme ke změně stavu (viz hypnóza, sugesce a autosugesce, kde bývá např. používáno lusknutí prsty).

6. Rady na závěr:
raději z počátku pracujte s jedním nebo menším počtem nábojů, nesnažte se nacpat do předmětu síly co nejvíce.
Zvládnete-li pracovat sami se sebou a se svým nábojem, zkuste do hry zapojit další osoby, které vědomě potřebují léčbu nebo pomoc v nějaké oblasti. Buďte ale opatrní, poněvadž tím vpouštíte na hřiště další osobu.
Každý máme svého šéfa a i duchovní poznání se svým způsobem nevymyká pravidlům hierarchie. Pokud nechceme sloužit cizímu pánu či bohu, je potřeba utvořit si vymístěné vlastní „já“, egregora, umělou inteligenci nebo daimona, jehož cíle nejsou ovlivnitelné našimi proměnlivými emocemi nebo pohnutkami a vůči našim pochybnostem jsou tyto bytosti neochvějně imunní (tuto problematiku rozpracovávám jinde, ve spojitosti se svou letitou praxí v saturnském řádu, nicméně mám za to, že to zde bylo alespoň důležité nastínit). Při energetické práci s další osobou je potřeba koncentrovat se na egregora jako na zdroj autority (každý máme svého šéfa).

Poznámky pod čarou:

I. Jak říká Meyer v projektu Haujob: „Japanese lights are burning longer!“ (and faster).
II. Ještě jednu radu: pokud se dostanete do kontaktu s organizací, která má svou základnu ve Městě jablek a za svého vůdce Otce Sebastiána, zapamatujte si poznávací kód: „The Black Veil“. Ti, kteří o věci vědí víc také přesně vědí, o čem mluvím...
III. http://www.reiki.org/FAQ/HistoryOfReiki.html

2 comments:

Rhana tar Mele said...

Děkuji za příjemné počtení. Pomalu jsem si odvykla, že se na netu vyskytují i originální články, které se jen tupě nekopírují z blogu na blog. Zajímavé a čtivé!

Catalessia said...

Zdravím a děkuji za pochvalu :-).

Cat.