THROBBING GRISTLE: A JEJICH "PART TWO: THE ENDLESS NOT ...."

(Květa Fialová)

Patřím k posluchačům, kteří se dostali k nahrávkám těchto průkopníků industriálu a taneční hudby v době, kdy byli THROBBING GRISTLE už dávno legendou. Jejich nahrávky jsem často poslouchala s jistým sebezapřením, neboť - bez diskuse - v nich byl patrný důraz spíše na sdělení, či přímo plánovitě šokovat obecenstvo, než vytvářet "hudbu". O to víc si cením posledního alba TG a jejich reunion považovaji za nic jiného, než za správnou a šťastnou volbu, neboť málokdy se stává, aby se byla kapela schopná po 20-ti letech vůbec vyvíjet a vtisknou ještě tak svému opusu pečeť vize, a nezáleží teď na tom zda hudební skupina hraje bez přerušení či nikoli. Mocný Odin byl k členům TG až příliš blahosklonný: s jistou pravidelností muzikanti proslavených rozpadlých kapel marně živoří a otravují stále své fanoušky svou neschopností – musí prostě skončit se svým hraním, vyklidit zkrátka pole a přestat ždímat dál peněženky fandů neslanými nemastnými výtvory: a nebo v opačný případ, kdy comeback sestavy je jediná deviza, kterou s kýblem sentimentality a nostalgie po x - let dlouhé odmlce skupina naservíruje publiku .
Hlavní příčina geniality řadovky "Endless Not" tkví samozřejmě v tom, že třebaže se TG odmlčeli na neskutečně dlouho, angažovali se členové ve formacích, jež bez nadsázky a zbytečného patosu jsou dodnes považovány za stylotvorné a stálé inspirační vzory a zdroje.
Myslím si, že tvůrčí vklad Petera Christophersona je na aktuálním albu jasně zřetelný, nepřeslechnutelný, neřkuli dominantní, a to tvrdím, i když jsem si vědoma faktu, že se na jednotlivých skladbách podíleli všichni muzikanti, jako například "The worm waits it´s turn" je především song Genesis P. Orridge. Celkový sound alba totiž spíše evokuje vyrovnané, přístupnější, méně temné a enimagmatické počiny COIL tj.: "Love´s Secret Domain" a " Stolen And Contamined Songs" než projekty zbytku téhle formace, tzn.: PSYCHIC TV a CTI (CHRIS AND COSEY). Ba dokonce obě dvě "barové" písně tu znějí spíše jako nepoužitý materiál z coilovského závěrečného a relativně nedávného počinu "Ape Of The Naples", respektive co by součást sountracku některého z filmů Davida Lynche, než to, co tvořili původní TG. Tedy celkově vzato, na "Endless Not" ze starých TG nezůstal kámen na kameni, ačkoli navzdory tomu, že až na 4 vyjímky se jedná zejména o instrumentální kompozice, pocit nudy se nedostaví. Většina z nich je postavená na minimalistické struktuře, na niž se vrství další motivy a zvuky, jež pochvíli rozvíjejí zhusta rytmický základní motiv, potvrzují jej, upevňují, aby ho na moment zase rozklížili. Stejným dílem je zajímavé až neobvyklé využití hlasu P. Orridge, který zní jako jeden z nástrojů. Toto řečené ukázkově platí hned o první a úvodní skladbě s názvem "Vow Of Silence": Mnohdy přes až chaoticky rušivé kompozice písní bez zjevného textu, jen naznačeného, se THROBBING GRISTLE nyní vracejí tam, kde začali, tj.: OBEJÍT SLOVO - KTERÉ JE VIRUS - A DEMONSTROVAT SÍLU PŘIROZENÉ DIVOKOSTI.
Mé skromné hodnocení snad zatím posledního výtvoru TG se chýlí ke konci, a já se přesto musím vrátit k začátku téhle hudební kritiky, jmenovitě ke větě kterou měla nejprve začínat. Tedy: Za celý rok mě žádná píseň od jakéhokoliv interpreta nezaujala natolik, aniž by se mi časem zprotivila nebo oposlouchala, jako je beze vší pochybnosti píseň, jehož název nese celé album: "Endless Not". Tato píseň s potencí hitu, zahájena až primitivně se opakujícími se údery - zvuky, jež postupně rozvinuté evokují čímsi džungli, spolu s velice střídmými smyčci, zvláště podporují podmanivý vokál frontmana TG: .......in the endless not.....