Metoda řezu „cut up“ a „click and cut“

Předevčírem jsem dostala chuť vyzkoušet alespoň pro mne ještě dosud příliš neotřelou metodu tvorby poezie, podle vzoru Briona Gysina, jenž navazoval na Tristana Tzaru a dadaismus.
Večer pracovního dne mne však přemohla únava, bylo dost pozdě a navíc jsem zjistila, že jsem nedávno vyhodila většinu letáků a reklamních časopisů.
V pátek jsem během malé debaty s přáteli toto téma alespoň otevřela a zodpověděla dotaz, proč je lepší používat jako základ již jednou sepsaný text - poněvadž nabízí všechny slovní druhy, takže nás naše představivost neomezí pouze na frekventované pojmy, slovesa či podstatná jména. K čemuž jeden z přátel dodal, že Brion Gysin vlastně svou metodu objevil náhodou, poněvadž jako výtvarník jednou řezal své dílo na podložce z denního tisku, jakož si běžně v praxi pomáhají tímto civilizačním odpadem všichni ti umělci a řemeslníci, kteří někdy něco vytvářeli rukama. Gysin následně zjistil, že mu pod zamýšleným dílem vznikl nějaký nový, nezamýšlený a zábavný text.

Konečně jsem se dostala k činu, přibrousila nůž a po docela komplikovaném úsilí vyřízla z časopisu „Vitalandu" několik slov, ze kterých se mi podařilo vyhladit a složit optimistickou větu:

„Radost přestává být výsadou. Polechtá ve všech fázích.“

Teprve pak mne napadl „objev“, který svou podstatou vlastně není až tak moc objevný. Když použiju „click and cut“ metodu na digitální text, bude výsledek méně pracný a mnohem rychlejší!
Nenadělám přitom tolik smetí!
Budu mít aspoň víc času uvařit oběd!
Že mne to nenapadlo dřív, vhodného materiálu se válí na internetu plno.

Vyřezáno z běžného zpravodajství a novinek, něco z intelektuálních Britských listů - a slova vložená do mysli zatahala za špagátky.
Báseň, tematicky postdušičková, vyhŘEZla ven:

Postdušičková (3.11.2007)

Tři lidé večeří husu
Přejděme kolem v předvečer
Tohtoto moc smutného pomyšlení.
Kdy coby v momentu pohledávky ke svému synovi,
řekli mu, jak ve zlém snu, otevřeně:
Vše jednou končí, života věčného, svobodné vůle, křivdy a hříchy
A další a další výtvory systémové záležitosti.
Osobním viděním, ctihodní,
naleznou v místnosti eroze svobodu.
Již dává přírodní analfabet svým otrokům.


Co dodat?
„Radost přestává být výsadou. Polechtá ve všech fázích.“

Catalessi

THROBBING GRISTLE: A JEJICH "PART TWO: THE ENDLESS NOT ...."

(Květa Fialová)

Patřím k posluchačům, kteří se dostali k nahrávkám těchto průkopníků industriálu a taneční hudby v době, kdy byli THROBBING GRISTLE už dávno legendou. Jejich nahrávky jsem často poslouchala s jistým sebezapřením, neboť - bez diskuse - v nich byl patrný důraz spíše na sdělení, či přímo plánovitě šokovat obecenstvo, než vytvářet "hudbu". O to víc si cením posledního alba TG a jejich reunion považovaji za nic jiného, než za správnou a šťastnou volbu, neboť málokdy se stává, aby se byla kapela schopná po 20-ti letech vůbec vyvíjet a vtisknou ještě tak svému opusu pečeť vize, a nezáleží teď na tom zda hudební skupina hraje bez přerušení či nikoli. Mocný Odin byl k členům TG až příliš blahosklonný: s jistou pravidelností muzikanti proslavených rozpadlých kapel marně živoří a otravují stále své fanoušky svou neschopností – musí prostě skončit se svým hraním, vyklidit zkrátka pole a přestat ždímat dál peněženky fandů neslanými nemastnými výtvory: a nebo v opačný případ, kdy comeback sestavy je jediná deviza, kterou s kýblem sentimentality a nostalgie po x - let dlouhé odmlce skupina naservíruje publiku .
Hlavní příčina geniality řadovky "Endless Not" tkví samozřejmě v tom, že třebaže se TG odmlčeli na neskutečně dlouho, angažovali se členové ve formacích, jež bez nadsázky a zbytečného patosu jsou dodnes považovány za stylotvorné a stálé inspirační vzory a zdroje.
Myslím si, že tvůrčí vklad Petera Christophersona je na aktuálním albu jasně zřetelný, nepřeslechnutelný, neřkuli dominantní, a to tvrdím, i když jsem si vědoma faktu, že se na jednotlivých skladbách podíleli všichni muzikanti, jako například "The worm waits it´s turn" je především song Genesis P. Orridge. Celkový sound alba totiž spíše evokuje vyrovnané, přístupnější, méně temné a enimagmatické počiny COIL tj.: "Love´s Secret Domain" a " Stolen And Contamined Songs" než projekty zbytku téhle formace, tzn.: PSYCHIC TV a CTI (CHRIS AND COSEY). Ba dokonce obě dvě "barové" písně tu znějí spíše jako nepoužitý materiál z coilovského závěrečného a relativně nedávného počinu "Ape Of The Naples", respektive co by součást sountracku některého z filmů Davida Lynche, než to, co tvořili původní TG. Tedy celkově vzato, na "Endless Not" ze starých TG nezůstal kámen na kameni, ačkoli navzdory tomu, že až na 4 vyjímky se jedná zejména o instrumentální kompozice, pocit nudy se nedostaví. Většina z nich je postavená na minimalistické struktuře, na niž se vrství další motivy a zvuky, jež pochvíli rozvíjejí zhusta rytmický základní motiv, potvrzují jej, upevňují, aby ho na moment zase rozklížili. Stejným dílem je zajímavé až neobvyklé využití hlasu P. Orridge, který zní jako jeden z nástrojů. Toto řečené ukázkově platí hned o první a úvodní skladbě s názvem "Vow Of Silence": Mnohdy přes až chaoticky rušivé kompozice písní bez zjevného textu, jen naznačeného, se THROBBING GRISTLE nyní vracejí tam, kde začali, tj.: OBEJÍT SLOVO - KTERÉ JE VIRUS - A DEMONSTROVAT SÍLU PŘIROZENÉ DIVOKOSTI.
Mé skromné hodnocení snad zatím posledního výtvoru TG se chýlí ke konci, a já se přesto musím vrátit k začátku téhle hudební kritiky, jmenovitě ke větě kterou měla nejprve začínat. Tedy: Za celý rok mě žádná píseň od jakéhokoliv interpreta nezaujala natolik, aniž by se mi časem zprotivila nebo oposlouchala, jako je beze vší pochybnosti píseň, jehož název nese celé album: "Endless Not". Tato píseň s potencí hitu, zahájena až primitivně se opakujícími se údery - zvuky, jež postupně rozvinuté evokují čímsi džungli, spolu s velice střídmými smyčci, zvláště podporují podmanivý vokál frontmana TG: .......in the endless not.....

Možnosti ženských archetypů dneška

Catalessi

„Freedom to the slaves of the slave!“
Alison Moyet, album Hoodoo, refrén skladby „Rise“

„... the slaves shall serve.“
Aleister Crowley, Liber AL, II:58

Úvod


K sepsání těchto řádek mne dokopala kniha americké autorky Jaq D. Hawkins, dosud jediné veřejně publikující ženy v branži magie chaosu a také členky IOT, které jsem si vážila pro její upřímný a nekomplikovaný projev, v rámci něhož dokázala objasňovat základy magie chaosu z určitého nadhledu, aniž by nějak tlačila na pilu a podsouvala vlastní odchylky od směru. Projikovala jsem do ní pochopitelně záslužné úsilí udělat potřebnou práci, do které se nikomu nechce, poněvadž není dostatečně vzletná.
Proto jsem od knihy „Women of Power, The Woman as Magus“ hodně očekávala a tím pádem jsem si zákonitě vysloužila zklamání, poněvadž i když nemohu jednoznačně říct, že by kniha byla špatná, působí na mne přesto jaksi plochým dojmem, nedostatkem plastičtější topologie prolínání ženského a mužského světa.
Mnohem realističtější pohled na ženy v komplexních souvislostech jejich životů spatřuji v pracech Alex Owen, což je (zdánlivě) tak trochu paradox, neboť tato britská profesorka historie a gender studies se ve svém zájmu zaměřila na viktoriánskou Anglii, tehdejší spiritualistky, ženy v úloze médií či léčitelek a na jejich pohnuté osudy. Jednotlivé ženy z díla „The Darkened Room“ vystupují jako plastické osobnosti a řekněme si to na rovinu, ačkoliv jsou mnohé z nich pořádně „praštěné“, v pravém slova smyslu i hysterické, Owen se jich přesto zastává s tvrzením, že jimi zvolené druhy okultismu byly mnohdy jedinou možnou formou, kterou mohly projevit svůj neobyčejný talent, jenž by se za jiných okolností mohl rozvíjet mnohem harmoničtěji. Z díla profesorky Owen mohu ještě doporučit knihu „The Place of Enchantment“, ve které se zabývá celou viktoriánskou érou britské okultní scény a mimochodem se řadí mezi několik málo ne-thelémitů, kteří byli schopni zvážit osobnost Aleistera Crowleyho s jistým nadhledem a veřejně prohlásit, že jeho činy se z dnešního pohledu nezdají až zas tak šokující, hříšné či ďábelské a tím pádem nabádá senzacechtivce k rekapitulaci a aktualizaci svých prohlášení o tomto mágovi minulého století.

Odvaha plout proti proudu

Soudobé sebestylizace žen, které mne skutečně zaujaly, pocházejí z hiphopové a rapové subkultury. A ačkoliv tento žánr nepatří k mým nejoblíbenějším stylům, v minulosti jsem již čerpala z podnětných sociologických rozborů této vlny (viz. rozsáhlejší poznámka pod čarou) .
Pro lepší porozumění je potřeba vysvětlit několik nezbytností. Rapovaný text nese určité hlubší nebo i plytké poselství, hudební kulisy zde slouží jako forma, která má uvést jistý konkrétní názor. Zveřejněním tohoto názoru dochází často ke konfliktům, rap je diskurzivní formou komunikace, proto se v rámci žánru odehrávají známé duely a také tzv. response track, odpovědi na jeden vyjádřený názor hudebně vyjádřeným názorem jiným, zpravidla protikladným. Do tohoto diskurzu se v průběhu let osmdesátých úspěšně zapojily i ženy – raperky, v odpověď na urážky a otevřené sexismy některých mužských kolegů.
Vulgární, násilné a často mysogynní prostředí urbanistické subkultury provedlo přirozený výběr, jaké typy silných ženských osobností v něm mohou přežít a rozvinout svůj umělecký potenciál. Následující čtyři kategorie vycházejí z teoretické práce Cheryl L. Keyes na téma image raperek a jsou to tyto: královna matka (queen mother), obletovaná princezna (fly girl), ségra s postojem (sista with attitude) a lesba.
Dovolila jsem si je aplikovat na veřejný prostor soudobých okultních proudů, neboť mám za to, že jsem se u nás, v zahraničí či prostřednictvím internetu už mnohokrát setkala s některými zmiňovanými rysy o různé intenzitě, případně s kombinacemi několika z nich v jedné osobě zároveň. Ostatně proč neodkrýt, že jsem něco ze všech těchto postojů nalezla i sama v sobě – zkoumám-li v rozsahu delší časové periody - a tudíž mi připadají jako pomocná východiska nebo dočasné fáze při hledání své vlastní identity, nebo také mohou posloužit jako inspirace.
Pro doplnění jsem připojila dva záměrně parodující zvraty identit do závislé pozice – z pohledu seberozvoje tedy „negativní archetypy“, které vzniknou, když se osobnost vzdá pokusů o osobní aktivitu, přestane rozvíjet svůj potenciál a začne svou identitu odvozovat ze vztahu k jiné osobě. Nazvala jsem je lolitka a čakrabába (newagebaba) a tyto názvy jsem odvodila především z kritických hovorů se svými (převážně mužskými) přáteli na dané téma. Nejedná se rozhodně o výčet vyčerpávající či staticky neměnných možností.

Čtyři pozitivní archetypy

1) Královna matka
Tato osobnost je nadána velkým organizačním talentem, nebojí se působit reprezentativně a zajistit si respekt jak ve společenství mužů, tak i žen. Královská image nezáleží na věku či na skutečně fyzicky prožitém mateřství, vyznačuje se hlavně značnou mírou zodpovědnosti a vnitřní vyzrálostí, se kterou královna matka zasahuje do řešení otázek veřejných. Učí se především zjednat si pozornost na základě úspěšně zvládnutých situací, neztratit chladnou hlavu a nepodléhat náhlým pozlátkům či náladám.

2) Obletovaná princezna
Jak v podobě materiální, tak i v čistě duševní formě se jedná o nejvíce sexuální či charismatické image ze všech čtyř, sem patří např. velekněžky, šarlatové ženy, gothičky atd.. Typická je jistá míra extravagance, intenzivní prožívání, vizionářství, kterými je daná osobnost schopna na sebe upozornit. S extravagancí se pojí originální nápady a přístupy, kterými tato osobnost vybočuje z davu. Klíčovým pojmem pro tento typ je udržet si svou nezávislost a ubránit své skryté „tajemství“, a to i v rámci vztahu, jinak se kouzlo vytratí.

3) Ségra s postojem
Jedná se o silnou ženu, která ví, co chce a jde si tvrdě za svým. Nebojí se neoblíbenosti, někdy je na ni dokonce hrdá a tituluje se nadávkami, které dostala od druhých. Narozdíl od královny a obletované princezny se tedy často může jednat o sólitérku, nezávislou mágyni, která si sama stanovuje své cíle bez ohledu, zda nalezne podporu veřejnosti. Dokáže provokovat nebo stát v opozici k veřejnému mínění, pokud není postoj jejího okolí v souladu s hodnotami a cíli jejími vlastními. To z ní dělá jakousi ženskou podobu špatného hocha (the bitch). Její sexualita se pro ni může někdy stát nástrojem, pomocí něhož chce dosáhnout svého, nikoliv cílem samotným, což však neznamená, že by nutně musela být zlá nebo nepřístupná vzájemně výhodné kooperaci.

4) Lesba (gynandra)
V rámci magie imho není nutná přímo její fyzická homosexuální či bisexuální aktivita, jedná se o ženu, která je schopna v sobě probudit síly a vlastnosti, tradičně přisuzované mužům. O feminní aspekty magie nejeví příliš zájem a nepřitahují ji, v některých případech nestojí ani o sexuální zájem mužů.
I v jiných oblastech života často vyhledává tradiční mužské záliby, často si v prostředí svých snů, astrálních operací či rituálů vybírá mužskou identitu. Ať už tedy píše básně nebo staví mosty, obléká se jako muž nebo jako Saphó, vždy je hrdinkou svého vlastního příběhu, která usiluje o lásku, krásu, ušlechtilost a kráčí po odvážné stezce jejich hledání a dobývání.

Dva negativní archetypy (zvraty)

1) Lolitka
Bývají to zpravidla mladší ženy či dívky, ale může se to týkat i těch odrostlejších, které vyhledávají vazbu k výrazným mužům magie (šéfové řádů, publikující autoři i umělci, extravagantní okultisté atd.), kolem kterých se houfují jako groupies. Dochází zde k přenosu pomocí sexuality, jenž je bohužel stereotypní: žena si dodává sebevědomí tím, že je partnerkou někoho významného. Není nic špatného na tom zamilovat se do význačného muže, avšak nemělo by se takto dít na úkor osobního rozvoje ženy, ani z hlediska motivace stát se „paní mágovou“ (odvozeno od paní doktorové, paní starostové apod.).

2) Čakrabába (také newagebaba)
Jedná se o ženu často ve věku kolem přechodu, ale opět nemusí být pravidlem, která se stává lehkověrnou stoupenkyní nějaké jednodušší esoterické praktiky. Typická je nekritičnost, se kterou nauce propadá, zmatenost ohledně vlastních cílů, přesměrování studijního či cvičebního úsilí na nepodstatné detaily a vágní termíny, jež často používá. Ukázkou malosti ducha je např. věta, kterou skutečně jedna přesně taková osoba pronesla: „Pane doktore, zrovna včera se mi probudila ta kundalíná... To je naprosto úžasný pocit!“ Posluchačům obdobných naivních výroků se zpravidla podaří úspěšně ukrýt impulzivní smích, poněvadž zmíněná mele dál svou bez jakékoliv reflexe. Tyto osoby mnohdy postrádají schopnost racionálního a kritického uvažování, ačkoliv mohou v dílčích úkonech dosáhnout téměř mistrovství - zvláště pokud se to týká vyšívání váčků na indiánskou medicínu, batikování či paličkování okultních motivů. Motivací je jistá osobní nenaplněnost, která ačkoliv se to nezdá, opět vychází ze snahy přesměrovat závislý vztah či kompenzovat jeho neexistenci: partner buďto chybí úplně, nebo se jedná o vyčpělý a nudný vztah, případně o snahu zaplašit prázdno po odchodu dětí.


Od imága k mágyni

Identita je vstupem a výstupem, který člověku pomáhá komunikovat s okolním světem, obdobně jako symbolické systémy napomáhají alespoň na mentální úrovni operovat s jevy a předměty, které představují. Jedná se o jisté vzorce, které je možno praktikovat v nečekaných situacích, jenž by nás mohly zaskočit, kdy musíme zvládat něco nového nebo jsme tlačeni ke stereotypům, které nám plně neodpovídají nebo nás mají uspat a ukolébat.
Pokud si mág/mágyně zvolí nějaký rys své identity, který chce rozvíjet, musí si současně vybrat i vhodnou symboliku, značky, metasymboly, která by shrnuly tyto ideje a dokázala se stát účinnou mapou, nachystanou k užití dle potřeby.
Pouhá racionalizace a intelekt většinou nestačí, neboť myšlenky nejsou totéž, jako návyky. Je tedy potřeba proniknout do hlubších sfér bytí, nejlépe pomocí všech vjemových kanálů – k čemuž slouží rituál, drama a konfrontace s temným (ženským) potencionálem osobnosti - od kterého jsme zpravidla svým okolím soustavně odrazovány. Neboť jeho realizace je zpravidla přestupkem proti zařazení ve společnosti, která ženy vychovává velice pragmaticky tak, aby sloužily nikoliv svým, ale jejím zájmům – ať už nás takto naprogramovala naše matka, partner, kolegové či kolegyně v práci nebo ve škole, církevní oprašovači model či strážci tradovaných „hodnot“, konzum, nebo jiný typ okovů, kterým je například anální princip shromažďování nepotřebného haraburdí. Ti, kteří modlám otročí, zpravidla nenávidí pouhý potenciál svobody druhých.
Při výběru symbolů je nejlépe opírat se o svou intuici, s jejíž pomocí lze zachytit patřičné „vibrace“ :-).

Konkrétní metody a symboly samozřejmě přesahují omezený prostor článku, doporučit lze např. tyto publikace:
Liber Null a Psychonaut - Peter Carroll
Angel Tech – Antero Alli
Undoing Yourself with Energized Meditation – Christopher Hyatt
Prime Chaos – Phil Hine
Complete Magician's Tables - Stephen Skinner

777 And Other Qabalistic Writings of Aleister Crowley

-------------------------------------------

Poznámka pod čarou:

Poněvadž se hiphopová báseň „Hippó“ z původních CyberTempli v současné době nenachází v Hrabětem rekonstruovaném archivu, na „nových CyberTempli“, uvádím při této příležitosti toto své dílko, publikované dne 7.7.2003, v jeho doslovné repríze zde:


(Od slangové slovesnosti Bronxu k post-moderní magii relativismu)

H i p p ó

S o r o r F F L

Jsme DJ’s(1) chaosu a

filozofové jungle(2)

thelémické hvězdy pieces show(3)

samplujem(4) nauky všech dob

Mixujem(5)

Cyklujem,

Vazbíme,

Skratchujem je do protisměru(6)

Jak MC`s(7) rytmicky

Vedeme ceremonie,

Udržujem styky

Rapujem(8) své mantry

Breakeři(9) v póze života & smrti

Jak writeři(10) cejchujem,

Nekonečno svými tagy.(11)

Battle just began! (12)

Ya!

Here we go!


SLOVNÍČEK HIP-HOPOVÉHO SLANGU:
(Slovníček je z velké části převzat z vysvětlivek na konci článku Petry Švecové “Městský folklór ulice”, Politický a kulturní čtvrtletník “Přítomnost”, jaro/2003)

Samplování (z angl. sample = vzorek): vybírání určitých "vzorků" z již hotových hudebních nahrávek pomocí samplovacího zařízení a jejich následné využití při skládání nové písně.

Breakdance: tanec spojený s kulturou hip hopu, který vznikl v New Yorku koncem 60. a počátkem 70. iet. Využívá nejrůznější přeskoky, toče apod. Varianta "electric boogie" obsahuje trhavé pohyby, plynulé i fázované vlny končetin i celého těla (což připomíná pohyb robota či loutky).

B-boy, B-girl: ten, kdo se věnuje breakdance.

Rap: rýmovaný, deklamovaný vokální projev využívající hip-hopový slang, který je místo melodie založen na rytmu. Termínem rapová hudba bývá někdy označován i hip-hop.

DJ, DJ-ing (z angl. diskjockey): osoba, která pouští ( obvykle v hudebním klubu) hudbu z desek, přičemž ji zároveň různě mixuje dohromady, DJ-ing je pouštění desek.

MC, MC-ing (z angl. Master of Ceremony): osoba, která rapuje, popř. i zpívá, do DJ-em pouštěných desek a udržuje styk s publikem.

Graffiti (z řec. graphein = psát): nejprve označení pro nápisy vyryté do zdiva nebo kamenů, v současné době označení uměleckého a sociálního hnutí ze 70. let v New Yorku, projevuje se tvorbou spreyem nebo fixem vyvedených nápisů v městském prostoru.

Scratchování (z angl. scratch = škrábnout): pouštění vinylové desky proti a po směru jejího točení.

Mixování: pouštění dvou (popř. více desek) dohromady i tak, aby výsledek vytvářel novou skladbu. Lze upravovat rychlost původních nahrávek, vybírat si jen tóny o určité výšce apod. Skladby obvykle vytvářejí souvislé pásmo

Tagy, tagování: psaní pseudonymních podpisů po veřejném prostoru.

Pieces: výraz pro díla autorů graffiti, odkazuje i k termínu konceptuálního umělce Kosutha, který slovem piece začal, označoval jakékoliv umělecké dílo.

Grafitti crew: skupina autorů graffiti (neboli "writerů")

Toy: začínající autor graffiti

Battle ("bitva"): souboj MC's či DJ's o to, kdy z nich je v daném oboru lepší, poměřování sil před publikem.

Drum'n'bass, jungle, break beat: sobě blízké směry taneční hudby vycházející především z dubu a hip-hopu, založené na rychlém",rozlámaném" rytmu (oproti směrům, ~ jako je "techno" či "house", u nichž je rytmus stále ve stejné "rovné" linii) a výrazných basových linkách.

CO BYLO DŘÍV...

...paže chaosu nebo chaostar?

O proudech, pohybech, mísení, spojování i štěpení a o mentální meteorologii .

Kdo by neznal chaostar (kdyby přece, pak oficiální 2D podoba obr. v záhlaví článku:-), osmicípou hvězdu, symbol chaosféry, který se stal nezaměnitelnou ikonou směru magie chaosu. Poprvé ji nacházíme v Liber AOM, která tvoří závěrečnou část „Liber Null“ Petera Carrolla (první vydání Liber Null je datováno r. 1979).

Obrázek na levé straně je původem ze stránek projektu TOPY Genesise P-Orridge. Jedná se o moderní ikonické propojení symboliky, do níž je zakomponován i motiv hned dvou chaostar, jak bývá třeba i zvykem v případě obálek knih s tematikou magie chaosu. Toto ovšem není původním smyslem P-Orridgeovy symboliky, jehož kresba připomíná z části spíše ilustrace v alchymických knihách, vyvedené v psychedelické pestrosti barev a abstraktních motivů šamanských kultur. Jednotlivé prvky metasigila bychom mohli vykládat z různých zdrojů a úhlů pohledu, snad jenom pro představu stačí zmínit, že dle knihy "Panooptikum symbolů, značek a znamení" symbolizoval medvěd v kultuře heraldiky a symbolického zobrazování vlastnosti, jako je nebojácnost či hrubá síla. Koruna značí zušlechtění ducha, která ve spojení s niterním zvířetem představuje motiv ovládnutí niterní síly. 93 je pochopitelně známým numerickým synonymem thelémy.

Skutečně tedy můžeme připsat Peteru Carrollovi spojení chaosu s první osmicípou hvězdou, vytvořenou ze čtyř centrálně se protínajících úseček, opatřených na koncích šipkami?
Už v roce 1962, tj. o nějakých 17 let dříve, totiž používá naprosto identický symbol chaosu Michael Moorcock pro obal magazínu Science Fantasy, kultovního britského časopisu, věnovaného povídkám a publicistice z oblasti fantasy a science-fiction. Tuto obálku si, jakožto šéfredaktor magazínu, navrhl sám a byla určena jako ilustrace k jeho vlastnímu příběhu z fantasy ságy „Elric“, který byl publikován uvnitř čísla. První osmicípou hvězdu, nazývanou Moorcockem „paže chaosu“ pak podle Moorcockovy předlohy ztvárnil Jim Cawthorn. V později datovaném komiksu „Stormbringer“ posléze převzal pero Savoy, Walter Simonson i jiní kreslíři, ale podstata zůstávala vždy stejná, jak ostatně můžeme vidět na výřezech z různých epoch komiksu níže.


Soudobý britský okultní akademik Dave Evans, z pohledu badatele, jehož největší výhodou je dobrá znalost britského okultního podhoubí, bez jakýchkoliv pochyb uvádí fakt, že Moorcockovi lze připsat použití hvězdy chaosu jako prvnímu a Peter Carroll se tedy ve svém postupu nechal inspirovat fantasy literaturou, což v řadách zejména mimobritských zájemců o magii chaosu vzbuzuje jistý druh nedůvěry. Poněvadž všichni si dobře uvědomujeme, že v románových postupech a fikci nemusí být dodržena autenticita či realizovatelnost všech jejich prvků. Ve prospěch tohoto neklidu by ještě mohl hovořit i fakt, že Moorcock v obdobném předstihu operuje rovněž i s teorií multiverza, o níž se Evans domívá, že dala základ Carrollovým pozdějším teoriím multidimenzionálního času.

Ostatně, abychom jednostranně příliš nenaddržovali Morcockově velkolepé invenci, „hrozba chaosu“ představovala svého času v literárních vodách fantasy povídek nebo románů jistý druh módy a inovovaný zdroj tradiční zápletky dobrodružného příběhu.
Mnozí z nás si jistě rádi zavzpomínají na Zelazného ságu Amber, který je dle tiráže českého vydání "jediný, opravdu skutečný svět, jehož jsou všechny ostatní jen stíny".
Zelazneho i Moorcockovi vládci chaosu představují negativní hrdiny, kteří jsou zároveň i reprezentanty chaosu a proti nimž ústřední postavy, jako Elric i amberský princ Corwin, svádí svůj boj. Součástí napínavého děje příběhu však nevyhnutelně musí být i vnitřní konfrontace hlavních postav se svým vnitřním chaosem, jenž je součástí jejich psýché a kterým jsou do jisté míry postiženi obdobně, jako Harry Potter Voldemortovou jizvou. Kladní hrdinové chaos odmítají - prozatím...

Samotné Carrollovo používání fantasy motivů, jakožto inspirace při tvorbě magie chaosu, není nic až tak překvapivého, vzhledem k tomu, že se přímo v systému chaosféry nachází i jeden nezpochybnitelný odkaz na dílo známého fantasy spisovatele Terryho Pratchetta. Jedná se o vynález magické „oktarínové barvy“, která má pro svoji měňavost symbolizovat magii chaosu. I ve světle Hinem zmiňovaného faktu, že Carroll slovo „chaos“ doplnil do svého textu až později, těsně před vyjitím Liber Null, lze snadno domyslet, že obdobný osud mohl provázet i chaostar.
Jak tedy k „symbolu chaosu“ přistupuje Michael Moorcock?
„Původní symbol chaosu jsem načmáral v sedě za kuchyňským stolem a byl jsem zvědavý, co na to řekne Jim Cawthorn. Nakreslil jsem nejprve samotný geografický kvadrant (který bývá i normálně často opatřen šipkami) - S, J, V, Z - a potom jsem přikreslil další čtyři doplňující směry - a bylo to - osm šipek reprezentujících všechny možnosti, každá šipka znázorňující jednu určitou cestu Zákona. Od té doby už mi mnoho lidí tvrdilo přímo do očí, že je to "pradávný symbol chaosu" a jestliže tomu tak skutečně je, pak to potvrzuje různé teorie o shodě mentálních postupů.“
Moorcockův smířlivý duch naznačuje, že se nemíní přít o autorství s enklávou chaosmágů, kteří považují symbol chaosu za svůj vlastní. Nicméně především díky jemu se symbol chaosu usídlil rovněž i v oblasti RPG a strategických fantasy her.

Dle „Encyklopedie západních sigil a ideogramů“ je osmicípá hvězdice považována za symbol babylonské a asyrské Ištary, později též řecké Astarté, Aštarot, nebo chceme-li venušinského démonia - jehož vliv se však doposud na samotné magii chaosu příliš nepodepsal.
Výjimku tvoří Kenneth Grant a jeho zájem o temná mezopotámská mystéria, případně proudy chaosmágů, kteří operují s numerikou 156, získanou pseudogemátrickým přepisem slova chaos na khaos v různých jazycích, aby se dostali na předem určený numerický součet. Čímž také dochází ke zpětnému návratu ke starým dobrým postupům Thelémy, prostřednictvím Šarlatové ženy, Babalon, spatřované v ištařině mýtu.

Postmoderní chaostar zase hraje na démonologickou, případně antropocentrickou podstatu:

Rozhodně není od věci na závěr kapitoly doložit, kterak jsme při pátrání po širším kulturním přesahu objevili chaostar tam, kde bychom to sami už ani nečekali: je součástí architektonického námětu vstupního portálu "První intergalaktické (reformované) církve Druidů" na Planetě Druidia. Pochopitelně zde citujeme z nezapomenutelné kultovní komedie Spaceballs z roku 1987:

CHAOS MUSICK

Po hudební stránce bude dnešní putování maličko komplikovanější, poněvadž sice máme k dispozici řecký hudební projekt jménem Chaostar , který se pohybuje v rozmezí avantgardní vážné hudby, nezřídka připomínající soundtrack ke scénickému muzikálu, ale jak již však můžeme z nepříliš oslavného intra vytušit, tato skupina nemá kromě několika názvů s magií nic moc společného, obdobně jako trashmetalový projekt Chaosphere. (Gothický přívěsek ve tvaru chaostar je možno koupit zde: http://www.666.cz/gothic-metal-punk/e-shop-detail-65984-PRIVESKY-GOTHICKY-PRIVESEK-CHAOSTAR)

Co tedy zodpovědně vybrat k poslechu?
Pokud se vrátíme zpět k Michaelu Moorcockovi - veřejným tajemstvím je rovněž i Moorcockova úzká spolupráce s britskou psychedelickou skupinou Hawkwind, ve které také mimo jiné začínal svou hudební kariéru Lemmy z Motörhead (jako basák). Tento dnes téměř již bezzubý opotřebovaný pán hrávával na jednom pódiu společně s ostatními členy Hawkwind až do roku 1975, kdy se jasně ukázalo, že dokonce i na zkouřené máničky z Hawkwind jsou Lemmyho fičáky na sjezdovce ze speedu trochu moc silný šálek čaje.
Hudba Hawkwind je obtížně definovatelná, jako u každé déle hrající formace - s léty zaznamenala větší či menší proměny. Oficiální místa ji označují nálepkami progrock, spacerock nebo psychedelic rock, někdy bývají přirovnáváni také k Pink Floyd, ačkoliv toto příliš konkrétní zařazení může být také pěkně zavádějící. K výše uvedeným žánrům mají například kladný osobní vztah na tomto blogu již citovaní Marc Power a Dirk Bruere, kteří průřezu progrockem věnovali celý jeden díl svého pořadu One Tribe .
Jelikož Hawkwind dokázali od svého vzniku roku 1970 spáchat (nepočítaje vydaná raritní alba) cca 25 studiových alb a 10 živáků, obsahuje jejich diskografie jak slabší, tak zákonitě i silnější momenty éry. (Free Hawkwind downloads naleznete zde. )

Jestliže byste chtěli dát přednost co možná nejrychlejšímu seznámení se s profilem této kapely, neměli byste si nechat utéct zejména videoklip hitu "Silver Machine", se kterým se v červnu roku 1972 skupina umístila na druhé příčce britské hitparády:
Za stoupající a klesající směsice tónů salutuje na popředí pódia spoře oděná hippie dívka, na jejíž tváři se bliští bělobou a modří namalována karnevalová maska. Hlásí, že je připravena k odletu a kolem ní se na zem snášejí celé sloupce průzračných bublin, namísto startovacích plamenů lodi. Mezitím se za jejími zády začíná rozjíždět kapela a na plátně v pozadí jsou zvolna promítány psychedelické obrazce. Bubeníkovi (Simon King) padají do obličeje slepené dlouhé provazce vlasů, kamera s cuknutím najíždí detailem na jeho nepřítomný výraz tváře, následně se celý obraz jako by studem rozmaže a pootočí naležato. Kameraman se bojí spočinout na obličejích hráčů delším záběrem, pohledem těká od Roberta Calverta (vokál) k Lemmymu (baskytara), kterým jejich rockovou image (naštěstí!) "kazí" střapatý Nick Turner v pozadí hrou na příčnou flétnu, a ta je zřejmě i původcem zvazbených efektů na pozadí melodie. Předávají poselství ve snadno pochopitelném novognostickém smyslu: "já mám stříbrnou mašinu a startuju s ní pryč, daleko od týhle pošahaný planety..."

Přichází instrumentální mezihra, která píseň čím dál tím víc odchyluje z platformy tvrdého blues a úzká vazba basa-bicí se jako parník ponáří pod hladinu zrychleného rytmu, nastoleného zintenzivnělými psychedelickými efekty. Na plátně tančí a cyklují barevná světla, ve shodě s melodramatičností momentu. Imaginární loď z počátku sedmdesátých let startuje, nabírá rychlost a odlétá do výšin. Hudební erekce opadá - a fascinovaní posluchači oddechují, jako by jim rázem z hrudního koše spadla dusivá tíha očekávání.

Zajímavý prvek tvorby Hawkwind představují Moorcockovy deklamace své vlastní tvorby - z mých předchozích pokusů přiblížit deklamační zálibu britcultury lze vzpomenout jak na Zacharyho Coxe, tak i celou řadu dalších, samotným Aleisterem Crowleym počínaje a Currenty 93 konče. V Moorcockově případě se jednalo o rok 1975, kdy s kapelou vystupoval v rámci alba Warrior on The Edge of Time. Pokud máme doporučit něco dalšího, pak z pozdějších spíše elektronicky laděných alb zase vystupuje uceleným hudebním blokem čistě psychedelické album, bez přísad obvyklých prvků fantasy, s názvem Electric Teepee (1992). Odmyslíme-li si trochu naivní efekty, určitě překvapí již úvodní song LSD, kde se vokály v refrénu podobají Janes Addiction a stylizací i debutnímu albu Pattonových Tommahawk.
Bohužel po ústupu silných hypnotických nápadů to byly právě ony naivní prvky, které ve tvorbě Hawkind přetrvaly až do současnosti, kvůli nimž a pro nedostatek invence jsou poslední alba současných Hawkwind téměř neposlouchatelná (Take me To Your Leader (2006), Take me to Your Future(2007)). Také je dobré uvědomit si, že z původní sestavy kapely nezůstal nikdo.
Michaela Moorcocka si můžeme poslechnout ještě na albu Hawkwind z roku 1981 s názvem Sonic Attack, ale také v samostatném hudebním projektu Michael Moorcock and The Deep Fix, kde šeptá svá minutová i kratší intra ke konvenčněji laděným skladbám (1975). Moorcock je také autorem některých textů proslulých Blue Öyster Cult.

Paže chaosu
aneb když je
UNDERGROUND

Jakmile se něco stane oficiálním učením, vyhraní se také určité autority, které si právem či neprávem, případně z titulu pouhé příslušnosti k nějakému kultu, či díky certifikátu o absolvování workshopu, činí nárok na "jedinou správnou víru". Ostatně toto chování je lidské. O tom, že dokonce i magie chaosu, reprezentovaná především řádem IOT, má své kritiky a svůj underground, se pomocí internetu můžeme přesvědčovat dnes a denně, jako je to i v případě skupiny na níže uvedené adrese, odkud byla také převzata fotografie tetování(kresby?) ve tvaru chaostar: http://marauderunderground.chaosmagic.com/

Imaginační cvičení s chaosférou v 6-ti krocích

„Černé včely pod černým sluncem snášejí černý med, ve kterém se utopil svět...“ Transport Fuckerina

Toto cvičení vychází z faktu, že chaosféra je projekční plochou mysli a může být nabíjena i používána k operacím energetického typu, jako tarotové karty (princ Corwin z Amberu!) a poněvadž jsme si dokázali, že nepatří nikomu a patří všem, můžeme si s ní tedy dělat, co se nám zamane.
Tato imaginace bude podoby rozpínavé, agresivní, neboť dávat přednost „meči“ před „křížem“ a klade si za svůj cíl pomoci člověku zejména v situacích, kdy opravdu o něco jde a je tedy nutno řešit problémy skutečné a nejen ty mystické, které si vytváří sám svým postojem a přístupem. Žádné banishingy!

1) Imaginuj ve své mysli chaostar, jako symbol chaosféry.

2) Její nitro naplň lepkavým medem, černějším sedlé krve, jako je popsáno v úvodní ukázce.

3) Do tohoto medu pak postupně potápěj všechny ty, kteří ti pijí krev, věci, zážitky a události, nechej je zmizet a rozpustit pod temnou hladinou, jako když Pán prstenů nebo Terminátor klesají na dno žhavé lávy.

4) Medituj nad tím, jak to, že:
VŠECHNO JE MOŽNÉ, ALE NIC NENÍ DOVOLENO?!

5) Není-li po ruce nějaký vhodný objekt, nebo chceme-li linknout naše sigilum s čistou ideou undergroundu a anarchie, je možno zaměřit se také na držitele veřejného pořádku. Ponářejme imaginativně do černého medu policisty, funkcionáře, avšak předtím jim stáhněte dekadentně kalhoty až ke kotníkům.

6) Až se dostatečně nabažíme pohledu potentátů se spuštěnými kaťaty, transportovaných skrze temnou hladinu slizu, medu nebo lávy přímo do horoucích pekel, rozpalme sigilum chaostar do běla, nechejme ji vybuchnout jako supernovu prvotního třesku a rozmetat svou hmotu do všech stran, které šipky naznačují.
Rozmetejte tuto bránu do jiné dimenze a zabraňte tím jakémukoliv zpětnému odrazu!

• Teď, když bylo sigilum zničeno,
  
• bordel uklizen,
  
• operace se uzavřela,
  
• vychutnejte si klidný a ničím nerušený spánek po dobře vykonané práci,
  
• poněvadž i ten největší anarchista a dekadent jednou musí do peřin.

Pamatujte, že ačkoliv z bývalých revolucionářů nezřídkakdy vyrostou schopní obchodníci a funkcionáři - obdobně jako se hippies proměnili na yuppies a odhodili své bývalé sny - arnarchosféře a undergroudu to nevadí. Přesto stále ještě existují a fungují...

TAKŽE UŽ JEN OBLIGÁTNÍ PŘÁNÍ PRO TEBE, PŘÍTELI - KDOŽ JSI MNE POCHOPIL A ZACHRÁNIL SE TAK ZE ZÁPLAV MAINSTREAMU -
PŘEJI TI DOST DOBROU NOC!


Catalessi

Doporučené odkazy na wikipedii (v ostatních případech je citováno a odkazováno přímo v textu):
http://en.wikipedia.org/wiki/Symbol_of_Chaos
http://en.wikipedia.org/wiki/Chaostar
http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Moorcock

INVOKACE, HLAS, POEZIE A MAGIE

Zachary Cox patří k takovým nepřehlédnutelným osobnostem současné Thelémy, jakými jsou například Michael Staley, Margaret Ingallsová, Mogg Morgan, Lionell Snell a další, v přítomnosti kterých se také objevil na přednáškové konferenci "Thelema Beyond Crowley" (r. 2004).

Ačkoliv většině aglosaských thelémitů není potřeba tohoto skoro již osmdesátiletého muže představovat, české okultní obci zůstává prozatím (pochopitelně!) dosud neznámý.

Zachary Cox se poprvé setkal s Crowleyho myšlenkami r. 1950, což mu bylo inspirací po celý další život. V letech 1980 až 1990 editoval okultní časopis "Aquarian Arrow", který se stal známým také díky pravidelnému sloupku, jenž psal Ramsey Dukes. Rovněž se stal spoluzakladatelem"lóže pro tréning ceremoniálního projevu" a tuto činnost vykonával po dlouhou dobu, což z něj vytvořilo téměř undergroundovou legendu.
V roce 1980 přišla "Neopantheistická společnost" s nápadem začít nahrávat Zacharyho recitace Crowleyho ceremonií, invokací a umělecké přednesy Crowleyho veršů - což představovalo jistou zkoušku Zachova umu.
Mnohé z těchto nahrávek tvoří dnes součást soukromých sbírek a tak snad se budeme moci těšit do budoucna, až jednou budou dány k dispozici veřejnosti.
Obraťme však pozornost k tomu, co si můžeme poslechnout již dnes.

V roce 2006 proběhlo v proslulém londýnském knihkupectví a antikvariátu Treadwell's Bookshop několik večerů recitačního vystoupení Zacha Coxe. Podle popisu očitého svědka:

"Zachary je vysoký muž s dlouhými vlasy a kozí bradkou, což mu dodává na bohémském vzhledu. Působil plný síly po celou dobu vystoupení, až jsem nabyl pocitu, že v učitý okamžik vyčkávající staří bohové odpoví na jeho invokaci svou manifestací."

Zachary toho večera přednášel Swinburnovy vybrané pasáže ze "Zahrady Persefoniny" a svůj recitál prokládal anekdotami či vlastním hodnocením veršů, např. předvedl, jak by jméno Persefoné mohlo být předneseno s několika různými důrazy a výslovností, avšak pouze jeden z nich vystihuje Swinburneův rým a proto se lze domnívat, že její jméno Swinburne vyslovoval právě takto.
Pokračoval Mastfieldovou "Mořskou horečkou", pak přidal vlastní báseň "Květiny na můj hrob", která byla otištěna v prastarém St. Martins Magazine. Vzpomněl při té příležitosti své zklamání, když právě tato báseň byla editorem zamítnuta, přičemž tento "problém" vyřešil tak, že se sám stal editorem.
Následovaly vybrané Crowleyho verše, dlouhá prozaická báseň "AHA", Swinburnův "Štedrý večer" a Crowleyho"Král duch" a mnoho dalšího.
A my nyní dostáváme příležitost, že si můžeme dva z těchto famózních večerů poslechnou buďto přímo z nahrávek:
http://www.lashtal.com/treadwells/zachcox1.mp3
http://www.lashtal.com/treadwells/zachcox2.mp3


nebo ze stránky downloads:
http://www.treadwells-london.com/downloads.asp

Pěkný poslech všem thelémitům i prostým milovníkům umění.

Česká sigilická "abeceda přání" a piktogramy

I.

Celkem třikrát jsem se během posledních 4 let setkala s takzvaným "moneymaking sigilum" - šotkem vytvořeným za účelem přinést svému majiteli nějaký blíže nespecifikovatelný obnos - přičemž jsem se pořád nějak nemohla zbavit pocitu, že se jedná o neživý implantát, který fungovat nebude. Až při tom posledním jsem konečně identifikovala, co je zdrojem mého odmítavého postoje a proč se má vcelku spolehlivá intuice bouří.
Základem sigila byla v každém z těch tří případů často frekventovaná značka dolaru, tedy $.

"Neuvažoval´s o libře, případně euru? Nebo chceš jenom ty dolary? Případně ty peníze chceš potom proměnit na dolary?"
Odpovědí mi bylo trojnásobné ne.
"Tak co tam k čertu dělá ten dolar?"
Dotyčný chvilku nevěděl, co odpovědět a potom ze sebe vymáčknul, že dolar je symbolem kupní síly nejmocnějšího státu.

Jenomže my nežijeme v U.S.A., jejichž systém je nastaven tak, aby přinášel zisk právě jim, nikoliv nám. Pokud někdo dělá jakoukoliv magickou operaci, měl by zajistit všemi možnými prostředky to, aby byl výsledek co nejsnáze uskutečnitelný. Pokud jsou podmínky nastaveny tak, že je jenom minimální naděje na úspěch, snižuje to i úspěšnost celé operace.
V mé osobní pozici je mnohem větší naděje, že dostanu nečekanou odměnu v korunách, zaměstnavatel mi také přidá v korunách, proto by mé vlastní sigilum, zvané "továrna na peníze" mělo vycházet ze značky "Kč".
Zahájila jsem písmenem "C" a otočila do pozice "U", poněvadž připomíná zaprvé kapsu a zadruhé bezmála turistickou značku studánky (dojmy z nedělního výletu je také potřeba zhodnotit, když už člověk nemohl strávit den u complu :-) ).
Tím málem, kterým disponuje turistická značka studánky navíc, je vodorovná čárka, uzavírající hrdlo "U". A poněvadž nám zbyly z označení kupní hodnoty "Kč" ještě háček "ˇ" a písmeno "K", otočíme "K" o 90 stupňů doleva a položíme je na hrdlo kapsy tak, aby rovná čára překrývala hrdlo a šipka směřovala dovnitř - důvod k tomu doufám není potřeba vysvětlovat. Šipka nám zároveň vystihne i tvar onoho háčku, se kterým se pak nemusíme zalamovat.

Chytré, jednoduché, elegantní.

KnK sigilum (k naplnění kapsy), ve dvou z libovolných variant:

II.

Zároveň mne to přimělo k zahájení projektu "Česká sigilická abeceda přání". Pokud máte pocit, že i vy disponujete obdobně jednoduchým a elegantním řešením, ať už se týká jakéhokoliv předmětu potřeby či touhy, pošlete mi jej a budeme se mu v rámci tohoto projektu "tvarové magie" věnovat.

III.

Turistické značky, správně mapové značky, piktogramy či vysvětlivky mne a obdobně naladěné jedince odjakživa dokázaly přivést do naprostých extází smíchu. Během suchého výkladu v hodinách branné nauky jsme se zpravidla s kamarády a kamarádkami tiše pošťuchovali a šeptem se vzájemně obšťastnovali nesmysly, které nás při pohledu na vysvětlivky napadaly.

(Turistické značky viz. např. zde.) Kaplička připomínala handgranát, bufet žirafu a co znamená v dětské řeči přerušovaná tenká čára snad nemusím ani vysvětlovat, jen si vzpomeňte, co a kde mívaly přikresleno siuety v dětských knížkách z knihovny.

Masově rozšířená sigilická praxe bohužel velice často končí u sigil, které jsou vytvořeny z alfanumerických znaků a tak se mnohem méně setkáváme se sigily ze symbolů či piktogramů, což je vlastně škoda, neboť představivost zahálí a šediví. Používáním symbolické řeči, třeba oněch turistických značek, můžeme získat zpátky onen kousek fantazie, o kterou jsme s dospělostí přišli. Dvakrát větší to bude legrace, bude-li se jednat o piktogramy "živé", tedy stále v současnosti používané.

O mapových značkách: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/510293-mapova-znacka#Popisky

Historický vývoj mapových značek a piktogramů: http://hismap.wz.cz/text/znacky_1.jpg

"Butterfly effect“ aneb české vydání Carrollovy „Liber Null a Psychonaut“

Následující recenzi mi na mou žádost zaslal přítel a musím se přiznat, že jsem si ji představovala všelijak, jenom ne takto. Několikrát jsem nadechla a zase vydechla a poté jsem se rozhodla tuto stať uvést v plném znění, jen s několika optickými úpravami. Text, který nedokáže zdvihnout tlak si přece nezaslouží, aby jej někdo četl.:-)
Takže vzhůru dolů, jízda právě začíná...

Catalessi

----------------------------------------------------------------------------------

"Butterfly effect“ aneb české vydání Carrollovy „Liber Null a Psychonaut“

"LAM 93 Lobotom" (Vlastním jménem Vlastimil Uzavřel)

Societa
„Tak nám vydali „Liber Null a Psychonauta“!“ Spráskla rukama Švejkova magická kokotlinka a zamířila do knihkupectví, načež posléze vyšlo najevo, že kniha nikde není.
Všichni se diví a vrtí hlavami: „Jak to, že kniha nikde není?“
A my se divíme také, protože kniha je!
Už bezmála 30 let se vyskytuje v anglickém, německém nebo francouzském či španělském vydání, dokonce i na internetu v pdf-kách. Na téma magie chaosu se v rámci českého internetu diskutovalo už nejednou, přičemž většinovým názorem bylo zpravidla odmítnutí tohoto nového výmyslu, snad jenom vyjma Karikovy přednášky na PřF UK, která byla přijata s několika nesmělými ovacemi.
Je tedy možné, že tihle všichni, kteří magii chaosu předjímali jako nesmyslnou, vlastně nyní sami o sobě odhalili, že knihu LNaP vlastně nečetli?
A znova a znova, jak se ti poctivější dopátrali knihy a začali ji studovat, objevuje se moment překvapení, a sice, že jednotlivé a izolované techniky nepředstavují nic nového, nepochopitelného, s čím se nelze smířit, nelze s tím koexistovat a co přichází jako invaze UFOnů, aby si násilím podmanilo mágstvo kokotlinky.
Jenže tak to není, přírodní zákony jsou pořád ty stejné, gravitace fungovala dávno před Newtonem a rovněž i v oblasti magie se setup příliš nemění, mění a množí se zato možné úhly, ze kterých může být na celek nahlíženo.
Největší chybou a zároveň ostudou LNaP tedy jednoznačně zůstává, že zde měla vyjít už dávno! Styďte se!

Nedostatky českého vydání
I při sebelepším zpracování se mohou objevit chyby a překlepy, někdy už i v autorově úvodu, jak se stalo i zde. Posléze nezbývá editorovi/ce nic jiného, než tlouct hlavou do zdi, naříkaje: „Já kráva jedna pitomá!“
Možná se přitom dostaví nějaká „ilumniace“, na druhou stranu je smysl textu natolik zjevný, že si nevyžaduje erratu a tudíž je možné zmírňovat nárazy do lebky knihami, které přes všechen ten hlásaný patriotismus dopadly v jiných rukou daleko hůře. A kdo se, do prdele, stará, že se Kabelák v hrobě obrací, že, milý Trigone?!

Úvod
Přiznám se, že jsem čekal nějakou zmínku o velice slabém profilu, kterým Carrolla obdařil Josef Veselý v „Učení mistrů“ (vyšlo u stejného vydavatele). Nic.
A co takhle opravit chybu, že Carroll učil chemii a není tudíž fyzikem ani praktickým či teoretickým? Taky ani čárka. Snad bychom to s tou korektností a ohledem neměli přehánět!
Jinak nelze vytknout nic podstatnějšího, v současné době se jedná o Carrollův nejlepší životopis, co se sumy nashromážděných informací týče, který zároveň dokázal setrvat v únosném rozsahu a čitelném slohu. Jen bych se rád jednou dozvěděl, pakliže je skutečně pravda, co se šušká, že redaktorka svou předmluvu konzultovala se samotným autorem, jak se Carroll tvářil ohledně zmínky o „Ice War“. :-)

Ilustrace
Perovky z českého vydání bezesporu předčí originál. Kreslíř však z nějakého prapodivného důvodu pojal přesvědčení, že ilustruje „Necronomicon“ nebo knihy Kennetha Granta. Temná kresba ovšem věci vůbec neškodí.

Péťo, Péťo
Když si dá člověk tu práci a najede si na pár v knize citovaných odkazů, mezi jinými se nám objeví i ona slavná Neviditelná univezita, ehm, pardon, Arcanorium College, připomínající zahrádku ne s jedním, ale hned několika trpaslíky. Člověka hned přejde chuť na diskusi za sto či padesát dolarů. Ale zvykejme si, žijeme přece v éře tržního kapitalismu, za chvíli si o té magii ani zadarmo nebude možno pohovořit a pak konečně nezbude nic jiného, než nějakou magii začít i konat.
Možná měl Carroll ve svém magickém odpočinku vydržet o něco déle, než by se prostřednictvím svého byznysu zabezpečil, zmíněná aktivita nesvědčí o dobrém vkusu.

Magie chaosu
Myšlenka je to jednoduchá, v úvodní Liber MMM se adept naučí základům ovládání své mysli a těla, podobně jako u Bardona v BKOZ nebo trochu extatičtěji v Crowleyho vel Jugorum. Následně je po něm požadováno, aby si udělal vlastní sigilie a rovnou celou abecedu. Na to, že se jedná o techniky základní, instruktážní a pro naprosté zelenáče bych však očekával nějakou instruktáž o magickém diáři, jak jej vést, co do něj vepisovat a především - dobrý praktik se pozná hlavně podle toho, co do svého magického diáře nepíše! Jinak bychom také mohli skončit u výroků typu „můj milý deníčku“. Nemíním toto Carrollovo opomenutí sáhodlouze napravovat, jenom všem začínajícím mágům chaosu doporučuji zavést si magický diář, zapisovat do něj své experimenty, nápady, a hlavně soudně!
K pořádné magii chaosu se vlastně adept dostane až v Liber AUM, přičemž se nemohu ubránit domněnce, že téma augoeida by mělo být probíráno až tady a to ve smyslu otázky: Jak smířit augoeida, Svatého anděla strážce s prázdnotou kia? Kde jej hledat v chaosféře?
Vzniklý rozpor má na svědomí křížení mezi Spareovou a Crowleyho tezí, nakonec tedy rozhodnou geny těchto dvou dědečků. Začátečníkům bych každopádně doporučoval nastolit stav prázdnoty kia, přičemž na augoeida se zaměřit až v některé z pokročilejších fází, nejlépe až poté, co si vyzkouší operace z Liber Nox, případně jiné temnější stavy duše.
Chaosféra je myšlenkou, která by si zasloužila hlubší rozbor. Výhodu zajisté budou mít ti, kteří se už stačili seznámit s teorií živlů či tarotem. Pokud se adept rozhodne některý živel, oblast svého života rozšířit, dobré je vysledovat, jaké atributy jejich obyčejný denní život obsahuje, čeho se musí vyvarovat a co naopak posílit. Sledujte věci, které vás obklopují, snažte se zjednodušovat jejich podstatu. Vstupujte do knihkupectví a zkoumejte, které knihy byste si koupili a které ne, ptejte se sami sebe, na jakém základě se takto rozhodujete. Zkoumejte stránky internetu, které jste v posledním měsíci navštívili a hledejte jejich charakteristiku. Nepohybujete se v uzavřeném kruhu starých známých věcí, které určují stálý běh vašeho života, stále ti stejní kamarádi, kteří vás utvrzují v myšlenkovém statusu, kterého jste již dávno dosáhli? Pokud se přece jenom rozhodnete setrvat u magie chaosu, myšlenku chaosféry detailněji pochopíte až po přečtení další Carrollovy knihy, Liber Kaos.

Ve druhé polovině knihy Psychonaut jako by Carrollovi začala docházet pára, až nakonec vyšumí bez jakéhokoliv jasného závěru.
Na matematiku se vykašlete.
Co dodat? Nezbývá, než těšit se na Hinea, který dokáže se stejnými idejemi operovat v lidštější a „normálnější“ pozici, čímž navazuje na Carrollovo sucharské pojetí.

Přes to všechno jsem z duše rád, že kniha na českém trhu vyšla. Představuje další z titulů, na který lze s plnou odpovědností odkázat všechny začínající magiky cca od 15-ti výše.
Pracujte, usilujte o pochopení přirozeného řádu věcí, jenom tak lze získat dostatečnou důvěru v sebe sama a odpálkovat zbytečnosti.
Practice, practice, practice!

Liber Null & Psychonaut
Peter J. Carroll
Překlad: Lenka Lichtenbergová
Ilustrace: Rudolf Schimera
Předmluva: Šárka Sedláková
Vydal Vladimír Kvasnička, nakladatelství Vodnář

ZAJÍMAVÉ ODKAZY - MAGIE CHAOSU I

Předcházející příspěvek jasně dokázal, že sledovat linky s tematikou magie chaosu aby člověku nic neuniklo pořádně nelze. Nové stránky vznikají a staré postupně ztrácejí svou exkluzivitu (když nic dlouho nepřibývá).
Naštěstí nezačínám z ničeho a mohu tedy navázat na odkazy z linkovny ChaoSpace, které budu postupně doplňovat a komentovat. Takže dnes začneme trochu "tradičně" :-), v rámci třicetileté tradice magie chaosu :-), a potom přidám několik specializovaných blogů, včetně těch, o kterých jsme již mluvili (kdyby se ještě našel někdo, kdo tyto odkazy přehlédl :-).

Magie chaosu, stručně světem, internetem, s komentáři a poznámkami Catalessi, díl I.:

KLASIKA

IOT
Stránky paktu Illuminates of Thanateros pro Severní Ameriku:
http://iota.goetia.net/
IOT Austria
http://iotaustria.org/
IOT Brazil
http://www.iot.org.br/
IOT British Isles
http://www.iot.org.uk/
IOT Germany
http://www.iot-d.de/
IOT Switzerland
http://www.iot-schweiz.ch/

The Pact (příručka pro neofity, excelentní a přehledné informace o řádu)


Arcanorium College (internetová okultní akademie pod záštitou Petera Carrolla):
http://www.arcanoriumcollege.com/

Stránky Petera Carrolla:
http://www.specularium.org/

Phil Hine
http://www.philhine.org.uk/index.html
Rozhovor s P.H.
http://blog.grievousangel.net/?p=281
----------------------------------------------
ANARCHOCHAOS, UMĚNÍ

TOPY
Magický časopis a stránky anarcho-chaos-magické skupiny „ Thee Temple ov Psychick Youth“, založené tč. hudebníkem-hudebnicí a výtvarníkem-výtvarnicí, osobou s androgynními prvky (angličtina označuje androgyna tvarem S/He) Genesis P-Orridge, která se narodila jako muž (hraje v projektech Throbbing Gristle, Psychic-Tv, Genesis P-Orridge). TOPY jsou silně orientováni na sigilickou tvorbu a tělesné modifikace.
http://www.topy.net/

---------------------------------------------

ČASOPISY, ŽURNÁLY, INTERNETOVÁ PERIODIKA

Space/time meditations
Magazín částečně s okultní tematikou, retroaktivní magie, časoprostorové magie, popmagie, sexuální magie...
http://www.key64.net/content/post/507-space-time-meditations

Chaosmajick Journal (fórum) se spoustou zajímavých odkazů, doporučené knihy, e-knihy, videa atd.
http://community.livejournal.com/chaosmajik

----------------------------------------------

INTERNETOVÉ RADIOSTANICE A PODCASTY

One Tribe, Extraordinary People, Extraordinary Ideas:
(Možno stáhnout několik talkshow se členy IOT):
http://www.onetribe.me.uk/

----------------------------------------------

BLOGY A OSOBNOSTI

Mogg Morgan
Vůdčí osobnost britského vydavatelství Mandrake of Oxford, pořadatel Thelémických konferencí, osobnost s velkým vlivem na současnou britskou okultní scénu.
http://mogg-morgan.blogspot.com/

Joel Biroco
Chaos magik, který je zároveň kritikem magie chaosu i jiných okultních nešvarů.:-)
http://www.biroco.com/


RAW Memorial
Miniblog věnovaný památce RAW, ze kterého se dozvíte, že na jeho počest mimo jiné zahráli Coldplay aj.
http://rawmemoriallondon.blogspot.com/

Další linky zase příště.

KMEN NEOBYČEJNÝCH

ONE TRIBE - extraordinery ideas, extraordinery people

je projekt londýnského rádia ResonanceFM, 104.4 FM, simultálně vysílající zvukově osekaný broadcast na výše zmíněné adrese, kde se nachází i (placený) archív v mp3.
V ambiciózním projektu One Tribe, který bývá vysílán každou středu od půlnoci do jedné hodiny čtvrteční moderátoři Marc Power a Dirk Bruere kontaktují vždy některou z významných osobností soudobé britské okultury. Jedná se o širokou oblast wiccy, esoteriky, technošamanismu, magie chaosu, lucidního snění atd. Výčet všech oblastí se dozvíte hned v úvodní technoznělce, kde komentátorův hypnotický hlas přednáší slova různých magických disciplín takovým způsobem, že témata dávno známá mohou vypadat nově.

Z možností bezplatného stažení mp3 pro tento týden si rozhodně nenechte ujít runovou divinaci Iana Reada, bývalého šéfredaktora Chaos Internationalu, člena hudební skupiny Sol Invictus, přítele Davida Tibeta (Current 93) a Douglase P. (Death In June), který momentálně vede na mírně konzumním projektu Petera Carrolla Arcanorium College placený koutek Runové gildy.

Dále si pak poslechněte interwiev s bratřími z paktu Iluminátů z Thanateru, sémantiku magie, nebo lucidní snění Russella Rukina a další. Vše v rozlišení 128 kbps, 44 kHz.

Tato talkshow najdete pohromadě na One Tribe v bočním sloupci, a moc neváhejte, neboť si nejsem jistá, nakolik vážně myslí moderátoři své prohlášení, že tyto mp3 jsou zdarma právě jen pro tento týden.
:-)

Hail Britons! Hail modern occult scene!

Aktualizace: Takže jsem se dozvěděla, že to tam ještě nějaký čas vydrží a kdyby ne, tak tady jsou ještě další mp3 ze stejné série.

ČERNÁ VDOVA A KRÁL ČARODĚJNIC

(Souvislosti: rock & magie)

Přijdi na sabat!

Pomoz mi v mém hledání znalosti
Musím se naučit Tajnému umění.
Kdož přihlížíte, pomozte mi v mém růstu
Které že jméno zklidní srdce mé?
AŠTAROT
Odlož svůj oděv a přistup blíž
Přes potoky a pole a měsícem zalitá blata
Tvé tělo nasáklé tajnými oleji
Esence vonné vyléčí rány tvé
Připoj se ke mně, v mém hledání
Manželky a manželé ponesou tvůj rod
A budem jedno, v této hodině
Nechť sabat započne!
Přijdi, přijdi, přijdi na sabat
Přijdi na sabat, Satan tě čeká!

(Album Sacrifice, skupina Black Widow. Na textech alba Sacrifice se podílel i Alex Sanders. MP3 zde. )

Orrel Alexander Sanders (roz. Carter, 1926-88) představuje pro oblast moderního čarodějnictví hned druhý základní pilíř, přičemž tím prvním je pochopitelně Gerald Gardner. (Mou oblíbenou historku o čarodějnici Clandě, Gardnerovi /GBG/, Kennethu Grantovi a Spareovi popsal Mob zde.)
Jak sám Sanders uvádí, do tajů čarodějnictví jej zasvětila jeho vlastní babička, kterou malý Alex nečekaně překvapil při jedné z jejích ceremonií. Místo toho, aby zvědavého hocha vykázala ze své místnosti, stará dáma jej raději zasvětila do tajů (moderního) čarodějnictví. Nutno doložit, že babiččiny rituály byly prováděny ve striktně nudistickém stylu, což podle slov Stewarta Farrara naštěstí nezpůsobilo duševnímu zdraví malého Alexe pražádnou újmu, neboť hoch měl svou babičku nesmírně rád a mimoto byl od přírody velice vnímavý.
Nicméně, brzo po smrti Geralda Gardnera (12.2.1964) se novopohané a čarodějnice rozdělili na dva tábory: gardneriánce a alexandrijce. Ve Spojených státech přežívá gardneriánská tradice především prostřednictvím manželů Bucklandových (dvojice, která emigrovala USA a usadila se v New Yorku na Long Islandu), zatímco alexandrijskou tradici šířili zejména v sedmdesátých letech již zmiňovaní Farrarovi. Rozdíly mezi těmito dvěmi větvemi jsou údajně nepatrné, alexandrijci používají stejnou „Knihu stínů“, jako Gardner a i jejich další rituály jsou derivací rituálů O.T.O., jehož byl po jistou dobu Gardner členem. Alexandrijští čarodějové a čarodějky užívají navíc rostlinnou (bylinnou) magii, přičemž pro zajímavost, podle Francise Kinga jsou některé recepty převzaty z díla Františka Bardona. Tolik tedy k tradovanému historickému pozadí. Nutno snad ještě dodat, že narozdíl od Gardnera holdoval Sanders mnohem větší publicitě, často vystupoval v televizních pořadech a ačkoliv se Farrar zastává Sanderse a uvádí, že se mistr ze svých ranných temně magických experimentů pracně „očistil“, zejména anglosasská veřejnost stále vnímá tohoto čaroděje v lehce satanistickém rámci. To se také odráží i v románu Iry Levina „Rosemary má děťátko“, v němž vystupuje pár stárnoucích čarodějů, pro jejichž identitu byl převzat Sandersův mýtus a beletristicky zpracován.
Sanders společně s manželi Farrarovými nahrál LP, na němž byla odrecitována iniciační ceremonie a brzy poté se také spojil se skupinou Black Widow, pro kterou psal texty. Jeho manželka, Maxine[i], předváděla během vystoupení pravé wiccanské rituály, pochopitelně nahá, pro což v angličtině existuje pozoruhodný výraz „sky-clad“. Tato novopohanská velekněžka sehrála průběhu živého vystoupení Black Widow roli Aštarot, během něhož se pomilovala se zpěvákem Kipem Trevorem a následně byla posvátně obětována, jak je vyobrazeno níže.

K performanci se později Alex Sanders vyjádřil těmito slovy: „Přestaňte to veřejně hrát, zvláště pak vyvrcholení a tu část představení, které říkáte „sacrifice“. Dostáváte se tím na velice nebezpečnou půdu.“ Alex se obával, že tímto rituálem mohou ublížit nejenom sami sobě, ale i náhodným přihlížejícím v publiku.
Namísto Maxine si tedy Kip Trevor našel pro své představení jinou dívku, čarodějku rovněž, na což zareagovaly mnohé coveny varovnými telefonáty a dopisy, ve kterých členy skupiny nabádali, aby s temnou performancí přestali a neprotivili se Sandersově vůli.

Skupina Black Widow natočila čtyři řadové desky, které se řadí k žánru progresivního rocku a někdy i je poněkud nepřesně přiřazována k jednomu z jeho subžánrů, artrocku. Po vydání svého prvního alba skupina skutečně přestala používat satanistické motivy, i když poťouchlý hlas, jakým Kip toto téma na albu „Sacrifice“ předkládal, dává jednoznačně najevo, že to s tím Satanem rozhodně nemyslí až zas tak vážně, jako jejich slavnější kolegové Black Sabbath či z italské prog-rockové formace Jacula (později Antonius Rex) . Stálo-li však za odložením temněmagických motivů přání Alexe Sanderse a jemu nakloněných covenů či cokoliv jiného nelze už dnes s určitostí říci. Mnohem spíše to lze připsat na vrub komplikovanému žánru, kterým po hudební stránce prog-rock je. Jako to bývá v podobných skupinách obvyklé, každé album bylo uvedeno v odlišné sestavě, ačkoliv několik hlavních členů skupiny setrvávalo po celý čas (Kip Trevor – zpěv, Clive Jones – flétna a klarinet, Zoot Tailor – klávesy) . V tomto žánru také platí, že každý hudebník je sám zodpovědný za zvuk či kompozici svého nástroje, čímž pádem se jejich výměna úzce dotýká výsledného stylu celé skupiny.
Alba „Sacrifice“ (1971) spolu s pozdější studiovou předělávkou „Return to the Sabbat“ (1997) nesou znaky, podobné ranné tvorbě Jethro Tull, ovšem nejenom díky flétně, saxofonu, ale i např. hammondovým varhanům. I když hudební projev Cliva Jonese po technické stránce nedosahuje kvalit Iana Andersona, v komornějším ladění skupiny to však nepůsobí vůbec na závadu. Dalo by se říci, že díky tomu je jeho přístup mnohem víc uvolněnější a přirozenější, než jak jsme zvyklí z Andersonových přepjatých meziher. Narozdíl od zmíněného artrocku se převážně jedná o kratší skladby v rozsahu tří až pěti minut, které dokážou v dnešním posluchači spolehlivě navodit pocit atmosféry let sedmdesátých. Velice snadno si lze představit „Sacrifice“ jako soundtrack k nějakému retro snímku, zejména pak píseň s příhodným názvem „In ancient days“ a pěkným instrumentálním úvodem, hraným na hammondy. Případně během poslechu rozverné skladby „Atack of the demon“ není zatěžko imaginovat obrazy z vietnamské války, navzdory faktu, že se jedná o britskou formaci.
Poté, co skupina ukončila svou spolupráci se Sandersovými, dochází k odklonu od původní orgiasticko-čarodějnické linie a jejich hudba se místy ubírá spíše směrem k heavy rocku s jazzrockovými motivy, přičemž klávesy na pozdějších albech připomínají Yes. Po svém čtvrtém albu, které někteří považují za nejlepší, se skupina rozpadá, což způsobil především odchod Kipa Trevora, jenž představoval ikonu Black Widow.



Literatura:
Farrar, Stewart: Čarodějství dnes, rukověť moderního čaroděje
Lachman, Gary: Turn off your mind
Johns, June: King of the witches

Stránky:
Oficiální stránky Black Widow:
http://blackwidow.org.uk/
mp3: http://blackwidow.org.uk/mp3.htm
Jiné:
http://en.wikipedia.org/wiki/Black_Widow_(band)

Filmy:
Luigi Scattini: Witchcraft (1970)
Ačkoliv se v průběhu let šedesátých a sedmdesátých vyrojila spousta „naučných“ snímků, které mají za úkol varovat před úskalím okultismu a satanismu, většinou se jedná a hysterické zplácaniny jen velice malé informační hodnoty. Pokud si však od výše jmenovaného díla odmyslíte příkré hodnocení komentátora (scénář a režie Luigi Scattini) a dobovou nadsázku, pro tento žánr filmů typickou (nazývat rituály polévání krví bestialitou se mi zdá tak trochu přehnané, ve srovnání například s africkými kmenovými válkami či boji o komodity tamtéž), v odměnu za vaši trpělivost můžete spatřit několik autentických rituálů, prováděných přímo Alexem Sandersem a krom toho také sestřih z interview s některými okultně/mediálními hvězdami.

Diskografie Black Widow:
· Exclamation Point LP (1969), pod jménem Pesky Gee!
· Sacrifice LP (1970 CBS Records)
· Black Widow LP (1971 CBS Records)
· III LP (1972 CBS Records)
· IV CD (1997 Mystic Records)
Kompilace a předělávky:
· Return to the Sabbat CD (2001 Black Widow Records)
· Come to the Sabbat - Anthology 2xCD (2003 Sanctuary Records)

(Všechny fotografie byly převzaty ze stránek http://blackwidow.org.uk/)

[i] Alex a Maxine spolu měli dvě děti, Mayu a Victora. V roce 1973 se od sebe odloučili a Alex se přestěhoval do hrabství Sussex, kde dožil v ústraní. Dle svých vlastních slov Alex Sanders, magickým jménem Verbias, vlastnoručně inicioval přes 1300 členů wiccy.

2007 (c) Catalessi