Sunday, April 19, 2009

VŠECHNO, CO JSTE KDY CHTĚLI VĚDĚT O GOETII...


p.Rezident d‘Evil


Foto: Staré cesty, (C)atalessi

„Nelituji věcí, co jsem kdy udělal, ale toho, co jsem neudělal.“

Před časem se na české scéně objevily zároveň hned dvě verze Goetie (Lemegeton: Menší klíčky Šalamounovy), což pochopitelně vyvolalo v patřičných kruzích ohlas. Jedno vydání lze připsat spolku OLDM, kteří grimoár představili jako svou lóžovou publikaci I, druhé Nakladatelství Vodnář, jenž knihu zařadilo jako první svazek nové edice Bibliotheca Horev II .
Již předmluvy obou zmíněných knih nenechají nikoho na pochybách, že každá z těchto nezávisle pracujících skupin chtěla s knihou vyjít na český trh jako první. Z hlediska tohoto úhlu nahlížení není ani tak rozhodující, kdo dříve začal, jako pak spíše to, že oba dva vydavatelé skončili v cílové rovince téměř zároveň.
Vpravdě pozoruhodný přístup k této záležitosti zastává Horev ústy Athanasia Arexe, který na mne působí, jako by se pokoušel zprostit zodpovědnosti za to, že kniha vychází pod jejich hlavičkou. Takže jak tuto záležitost komentoval jistý spřátelený knihkupec, vydavateli se zřejmě edice Bibliotheca Horev jako zázrakem zjevila sama pod rukama, jinak to není možné.
Jak však napovídá titulek a citát v záhlaví tohoto eseje, smyslem tohoto článku není rozebírat jednání a vystupování zúčastněných, jako pak posouzení věcné stránky grimoáru, míry osobního vkladu a pochopitelně poukázat na to, co mohlo být zpracováno lépe. Poněvadž – ruku na srdce - obě dvě skupiny mohly pro knihu udělat daleko víc.

Překlady

OLDM vychází z anglické edice Mathersovy (Samuel Liddell „MacGregor“), což se jeví jako velice šťastný výběr. Škoda však, že jazyk, do něhož byl překlad z anglického originálu pořízen, zcela určitě neodpovídá spisovné češtině. V tomto ohledu lze spolku OLDM doporučit, aby pro příště obětoval nějaké peníze a najal si jazykového korektora (korektorku), který by nahradil vztažná zájména „jež“ za správný tvar „jenž“, poněvadž se většinou jedná o jednotné číslo r. muž. a tedy jde o alternativu zájména „který“. Editace textu odborníkem by dále pomohla odstranit nadměrné větné vsuvky, ty proklatě nadbytečné vsunuté věty, které kouskují smysl a činí text hůře srozumitelným. Tolik potřebný Češtinář by se popral i s čárkami ve větě a také by mohl doporučit k uvážení konvenčnější zápis či skloňování výrazů „mag“ (=mág), nebo „demoné“ (=démoni).
Překlad použitý pro edici Bibliotheca Horev nakladatelstvím Vodnář vychází z německé úpravy Friedricha Meyera III, což bohužel po odborné stránce není žádné terno. Meyer sám Goetii překládal právě z anglické varianty Mathersovy Goetie, s přihlédnutím k běžně se vyskytující okultní literatuře, takže text samotný trpí posunem napřed z angličtiny do němčiny a následně potom do češtiny, což odporuje hlavní zásadě vybírat si za zdroj verzi originálu co možná nejbližší. Samozřejmě jsem byl nadmíru zvědav, co takovýto oslí můstek dokáže udělat s výsledkem, a proto jsem se rozhodl porovnat rozličné verze navzájem. Na větší nesrovnalosti jsem překvapivě narazil hned u druhé entity, tj. démona jménem Agares. Avšak tento zádrhel vůbec nebyl způsoben přepisem originálů. Vzniklou chybu má na svědomí čistě překladatel do češtiny, posuďte sami:

(2. Agares)

Mathers: „He hath power also to destroy Dignities both Spiritual and Temporal, and couseth Eartquakes.“ IV

Peterson: „...he hath the power also to destroy dignities, both supernaturall & Temporall; & cause Earthquakes.“ V

F. Meyer: „Er hat Macht, sowohl geistige wie zeitliche Würden zu zerstören und verursacht Erdbeben.“

Překlad Petra Osvalda: „Může opatřit světské i duchovní hodnosti a dokáže způsobit i zastavit zemětřesení.“

(Překlad Petra z Vlkova obě tyto Agaresovy démonické schopnosti raději zamlčuje a v textu tedy obě chybí zcela.)

Srovnávací literatura: „Powers (of Agares): ..., destroys dignities, causes Earthquakes.“ VI


Je zcela evidentní, že český překlad tedy měl správně znít:
„Může zničit světské i duchovní hodnosti a zapříčinit zemětřesení.“
Německé výrazy „zerstören und verursacht“ (zničit a zapříčinit), jakož i shodné anglické obraty „destroy“ a „causes“ (archaicky couseth) neposkytují ani v nejmenším naději, neprávem nám tedy podsunovanou ze strany překladatele pana Petra Osvalda, že démon Agares úřady „opatřuje“ či je v jeho kompetenci zemětřesení zastavit – jakoby stisknutím knoflíku.
V praxi se tedy díky tomuto špatnému překladu může stát, že magik, jenž by se náhodou ocitnul v seizmicky aktivních oblastech, bude se marně dovolávat Agarese v domnění, že tímto zemětřesení zmírní či zastaví. Přičemž výsledek operace může nabýt opačných kvalit a zemětřesení zesílí, jako když hasíte oheň špiritusem.
Co se druhé z vlastností týče, úřednické povolání v okultních kruzích vykonávali např. Samuel Liddell Mathers nebo náš dekadent Jiří Karásek ze Lvovic. Magik v touze po povýšení ve státní správě, jenž by za tímto účelem evokoval Agarese, může být naopak podle původního znění grimoáru propuštěn (destroys dignities) a jeho místo bude zrušeno, aniž by se onen zoufalec alespoň teoreticky přiblížil ke svému záměru! Vše pochopitelně v souladu s originálním zněním Goetie... a platným zákoníkem práce.
Avšak zanechme kuriózních imaginací - ačkoliv přesnost formulace záměru je neodiskutovatelná magická konstanta - a soustřeďme se raději na vyšší rovinu obecného principu, kde se přímo sama evokuje otázka:
„Je-li to takto, nakolik může člověk vlastně věřit grimoárům?“
A máme to tady! Relativizovat celý obsah knihy hned na druhé metě ze sedmdesáti dvou a zahrát tak jediný pevný bod do autu, to není zrovna šťastný výsledek! Neboť nevíme-li, zda-li se nám démona vůbec podaří evokovat, jsme-li v nejistotách, v jaké podobě vlastně nakonec přijde, jedinou devizou, se kterou takový grimoár operuje, musí být alespoň správnost záměru! A tato výtka platí ve dvojnásobné míře i na verzi OLDM, která zmíněné Agaresovy schopnosti bezdůvodně vypouští zcela.
Pokud se chyby vyskytují už takto prvoplánově, je zhola zbytečné očekávat hlubší ponor do problematiky. Tudíž nám nikdo neprovede zevrubnější etymologicko-historickou studii, aby čtenářům prozradil, že v případě jména konkrétně použitého Agarese se nejenomže může jednat o latinizovanou formu jména Agar, ale již přítomnost jestřába či jiného loveckého ptáka je jasným odkazem k řeckému výrazu agreus, což znamená v překladu „lovec“. Díky čemuž může být entita velice snadno pochopena i prostřednictvím intelektu.
Na tomto místě jsem původně zamýšlel naše malé pozastaveníčko s překladem ukončit, koneckonců opět ruku na srdce, každý můžeme udělat chybu, když tu mne zastihl výrok pana Josefa Veselého, že německá i anglická verze Goetie jsou prakticky totožné. Smělost pro mne vždy představuje jistý druh výzvy - přeci je-li to Král, nemůžete mu ublížit! Přiostřil jsem tedy svou šarlatovou pastelku a jal se pokračovat dál v ďáblulibém srovnávání vícejazyčných textů. Tak ku příkladu entita č. 28, BERITH:

S. L. Mathers: „The Twenty-eighth Spirit in Order, as Solomon bound them, is named Berith. He is a Mighty, Great, and Terrible Duke. He hath two other Names given unto him by men of later times, viz.: BEALE, or BEAL, and BOFRY or BOLFRY. He appeareth in the Form of a Soldier with Red Clothing, riding upon a Red Horse, and having a Crown of Gold upon his head. He giveth true answers, Past, Present, and to Come. Thou must make use of a Ring in calling him forth, as is before spoken of regarding Beleth.17 He can turn all metals into Gold. He can give Dignities, and can confirm them unto Man. He speaketh with a very clear and subtle Voice. He governeth 26 Legions of Spirits. His Seal is this, etc.“

F. Meyer: „Der achtundzwanzigste Geist der Reihenfolge, so wie Salomo sie gebunden hatte, ist Berith oder Bofi, auch Bolfry und Beal benannt. Er ist ein mächtiger, großer und fürchterlicher Herzog. Er trägt zwei weitere Namen, die ihm von Menschen späterer Zeit gegeben wurden, nämlich: BEALE oder BEAL sowie BOFRY oder BOLFRY. Er erscheint in der Form eines rotgekleideten Soldaten, der auf einem roten Pferd reitet und eine goldene Krone auf dem Haupte trägt. Er gibt wahre Antworten bezüglich Vergangenem, Gegenwärtigem und Zukünftigem. Du mußt einen Ring benutzen, wenn du ihn hervorrufst, wie es oben betreffs BELETH (No. 13 — Anm. d. Übers.) besprochen ist. Er kann jedes Metall in Gold verwandeln. Er kann Würden verleihen und sie den Menschen bestätigen. Er spricht mit sehr klarer und sanfter Stimme. Er ist ein großer Lügner, und man darf ihm nicht trauen. Er regiert 26 Legionen Geister. Sein Siegel ist dieses, &c:“

Mnou zvýrazněná pasáž, která se v německém překladu objevuje navíc, a kterou „standardní“ anglický text neobsahuje (jak si sami můžete zkontrolovat), je varování před Berithem, coby velkým lhářem, jemuž člověk nesmí věřit. Docela překvapující charakteristika na entitu, o níž je pouze o několik vět výše vyřčeno, že pravdivě odpovídá na veškeré otázky minulosti, současnosti i budoucnosti – tím pádem naprosto na všechno (Er gibt wahre Antworten bezüglich Vergangenem, Gegenwärtigem und Zukünftigem).
Ale to ještě není nic proti překladu českému, kde se nám v geometrickém počtu nárůstu chyb dostává obdobně zmatečného varování hned dvakrát, tudíž démonu nesmíte nejen důvěřovat, ale hlavně... nesmíte mu věřit!

P. Osvald: „Osmadvacátý duch je, jak praví král Šalamoun, Berith či Bofi, také pak Bolfry a Beal. Je to silný, mocný, velký a strašlivý vévoda. Nese ještě další dvě jména, pod kterými byl v dávných dobách uctíván – Beale či Beal a Bofry nebo Bolfry. Zjevuje se jako rudě oblečený bojovník jedoucí na rudém koni. Na hlavě nese zlatou korunu. Pravdivě odpovídá na všechny otázky, které se týkají minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Magik vyvolávající tohoto ducha se musí mít na pozoru a musí proti němu být vyzbrojen. Na ruce musí mít magický prsten a musí si počínat jako v případě třináctého ducha Beletha. Člověk mu nesmí v žádném případě důvěřovat a ani mu nesmí věřit, neboť je to veliký lhář. Dokáže ale proměnit jakýkoli kov ve zlato a propůjčuje a potvrzuje pocty. Mluví velmi jasným a jemným hlasem. Vládne 26 legiím duchů.“

Další výčet nesrovnalostí jsem se rozhodl s ohledem na místo i důstojnost zodpovědných osob výrazně omezit, nicméně považuji ještě za svou niterní povinnost vůči ničeho netušícímu čtenáři poukázat na šestou entitu Valefora, kde Meyer dostatečně nepochopil jednu z trochu obtížnějších pasáží: "He is a good Familiar, but tempteth them he is a familiar of to steal.", kterou překládá jako "Er ist ein großer Schutzgeist, aber erprobt die, denen er vertraut.". Petr Osvald pak následně praví: „Je to ochranný duch, ale nejprve člověka prověřuje.“ Ovšem s přihlédnutím ke srovnávací literatuře máme jasno: „A good Familiar, but he tempts a magician to steal...“. Věcně správný překlad by pak měl znít takto: „Je to dobrý služebný duch, ale pokouší magika ke krádežím.“ Skinner dále uvádí, že právě pro tuto démonovu schopnost může magik skončit na šibenici.VII
Nad tímto archaicky zbarveným textem jsem si sám kdysi ve svých „nácti“ zazoufal, poté, co jsem neohroženě vyrazil se svou tehdejší chatrnou zásobou angličtiny vstříc prvním goetickým zkušenostem. Troufám si tedy tvrdit, že každému, kdo knihu alespoň chvíli zkoumal podrobněji a nad textem přiměřeně dlouho uvažoval, se podobné problematické pasáže vryjí do paměti. Alespoň v okolí mně známých magiků tomu tak bývá. Ještě pro úplnost, členové redakce Goetie OLDM opět nepovažují za nutné čtenáře seznamovat s tím, co jim stran démona může hrozit.
Bez ohledu na uvedené chyby - které se objevují téměř vždy a právě proto není třeba je množit zbytečnými transkripcemi - během srovnávání textů jsem několikrát ocenil pověstnou německou poctivost Friedricha Meyera - oproti českým překladatelům, kteří oplývají nepěkným choronzonovským zvykem nechávat čas od času některé pasáže zmizet v hlubinách Abyssu. V případě OLDM to bylo ilustrováno výše, u Goetie nakl. Vodnář jsme takto ochuzeni např. v případech 8. Barbatos, 29. Astaroth, menších nepřesností se překladatel dopouští v charakteristikách 26. Buného, 17. Botise, 9. Paimona apod., přičemž se z mé strany rozhodně nejedná o peskování za příliš uvolněný překlad! VIII Vnitřní logiku entit však tyto drobné kolapsy většinou příliš neohrožují, narozdíl od podrobněji popsaných případů.
Slušelo by se rovněž dodržovat jednotný překladový postup, co se týče sentencí „Er gibt gute Schutzgeister...“ nebo „Er bringt gute Schutzgeister...“, které jsou u některých entit překládány volně jako „Je dobrým ochranným duchem...“ (např. 9. Paimon), jindy zase doslovně jako „Dává dobré služebné duchy...“ (20. Purson). Služební duchové jsou u konkurenční Goetie OLDM překládáni jako Familiárové nebo démoni Familiární (sic), což by snad pro méně zkušené čtenáře zasloužilo poznámku pod čarou, nebo dokonce vysvětlení na přehledném, k tomu vyčleněném místě, nikoliv poměrně neurčitý výklad, který se ztrácí mezi řádky u démona Paimona (9.). V případě Pursona je opět vidět ona kritizovaná nedůslednost překladu i redakce, neboť tato schopnost není uvedena.
Pokud bychom chtěli na závěr trochu přitvrdit, i redakci nakladatelství Vodnář v hojném počtu tří osob lze vytknout nedostatečnost editorských zásahů v případech, které by rovněž poznámku pod čarou zasloužily. Např. u třináctého ducha Crowley v poznámce pod čarou uvádí varování, že prsten operatéra chrání před planoucím dechem rozzuřeného démona. O kousek dříve se u jedenácté entity setkáváme v textu s termínem xenopilus, což je podoba, ve které se démon Gusion zjevuje. Slušelo by se alespoň vysvětlit, že latinizovaný výraz xenopilus pochází z řec. kynokéfaloi = lidské tělo se psí hlavou, neboť pravděpodobnost, že by se čtenář s tímto výrazem již dříve setkal, je mizivá. Skupině OLDM sice spojení xenopila s cynocephalem neuniklo, redakce však bohužel očividně nemá ponětí, o jaký druh monstra se jedná.

Obrázky, úprava

Pokud se malé dítě rozhoduje mezi dvěma knihami, vybere si tu s pěknějšími obrázky - a kde jich je víc. Což by mohla splňovat Goetie Bibliothecy Horev, kdyby... kdyby v tom ovšem nebyl háček. Mezitím, co jsem měl rozepsanou tuto recenzi, vznikl na těchto stránkách text (nejen) o kreslířově plagiátorství. Ačkoliv nesouhlasím se všemi závěry, uvedenými v Ismaelově recenzi, nejvíce pak pod vlivem skutečnosti, že na konkurenční Goetii OLDM recenzent nenalézá téměř ani chybičku, pasáž o autorské krádeži představuje poměrně silné kafe. Není trestné si cizí kresby překreslovat, podepisovat je však svým jménem minimálně nehovoří o dobrých mravech. Mé „vnitřní dítě“ (viz ten úvod kapitoly) se cítí poněkud ošizeno, neboť Arboriovi i jeho kresbám fandilo, aby pak zjistilo, že se jinde nacházejí ty pravé, hezčí i barevnější. Ano, ilustrace nejsou to nejdůležitější, ale vysvětlujte to vnitřnímu dítěti :-).

Jak již jsem naznačil, úpravu Goetie OLDM pokládám v kontrastu k Ismaelovým názorům za méně vkusnou a místy i nepraktickou, byť je tato kniha vložena v deskách s motivem skutečně výraznějším a propracovanějším. Text se na stránkách z hrubého papíru vyskytuje na můj vkus až příliš rozkouskovaně, vyumělkované pasparty kolem sigil jednotlivých inteligencí ruší samotnou magickou koncentraci. Přičemž není důvod dávat sigila do kudrlinkových rámečků, leda by se jednalo o tradici húdú, o jejíž synkrezi s goetií IX bude řeč níže. Ale to není očividně záměrem OLDM.

Všechno, co pořád chcete vědět o Goetii, ale nikdo vám to neřekne...

Předmluvu Avanaxe lze po odborné stránce naprosto pominout, neboť je to stať především citově zabarvená, a tedy se zde pod závějemi patosu neukrývá téměř žádná informační hodnota.
Zato předmluva Josefa Veselého působí na první pohled dojmem dobře odvedené práce. Ovšem pouze na první pohled. Jak proslulá je tato tradice šalamounské magie - a tak málo se o ní v Čechách ví! I když tato recenze/studie může působit dojmem, že si beru na paškál především Goetii Bibliothecy Horev nakladatelství Vodnář, je to tak především proto, že mi právě tato kniha z oněch dvou připadá o něco lepší, nebýt těch chyb a nedodělků.

V doplňování mezer začněme tedy rovnou výrazem goetia (goeteía), který je odvozen z řec. goés (gôos/ goaô). Původně se toto označení používalo ve smyslu nekromant, což bylo později zaměněno za černou magii (nigromant). Výraz gôos pak sám označoval „nářek nad zesnulými“, jenž byl E. Waitem pravděpodobně mylně interpretován jako „kvílení démonů“. Goéti tedy byli čarodějové, schopní povolávat mrtvé duše zpoza Hádu a rozmlouvat s nimi – obdobně jako Elifas Lévi o mnoho století později povolal ducha Apollonia z Tyany.
V pozdější literatuře byli pod výrazem goétové chápáni čistě čarodějové, operující s démonickými silami, zatímco pro magické umění samotné nacházíme odlišné označení mageía. V těchto textech se lze setkat s negativním názorem na goetické umění a jejich autoři se od tohoto druhu magie většinou distancují. Připomíná to proces, v jehož rámci středověcí scholastici dělili magii na naturalis a innaturalis, aby pak prohlašovali, že oni se věnují jenom té „dobré“ z nich. X
O dalším z nadpisů - Lemegeton - jenž je společný i dalším grimoárům XI , připisovaným rovněž králi Šalamounovi, uvádí Josef Veselý, že jeho význam není znám. Skinner i Peterson se domnívají, že se jedná o zkomoleninu, vzniklou přepisováním slov „little“ nebo „lesser“, tedy v překladu „menší“ (klíčky Šalamounovy).
Další problém spatřuji v tom, že jakkoliv byla šalamounská magie již představena, samotná ikona této magie - osoba Krále Šalamouna - poněkud zapadla. Jak bude ukázáno v pozdějších synkretických náhledech na problematiku, je tato ikona nesmírně důležitá, neboť tomuto odvětví vytváří smysl i původ (díky němuž jsou následně některé směry magie označovány jako židovské, byť spíše ve skutečnosti pseudožidovské).
Goetický mýtus vychází z talmudické legendy, v níž Král Šalamoun zapečetí skupinu démonů (72) do mosazné nádoby, kterou pak vhodí do Babylónského jezera. Spoutaní démoni jsou také zavázáni k poslušnosti a k tomu Králi Šalamounovi v případě potřeby sloužit. Je pravděpodobné, že stejným základem se později inspirovali arabští pohádkáři "Tisíce a jedné noci" a vytvořili tak pohádku o Aladinově lampě, což pochopitelně později neuniklo Aleisteru Crowleymu.
Magického Šalamouna lze také postavit do jedné řady s fiktivním Abramelinem, neboť v jeho osobě můžeme spatřovat okultního supermana, ne nepodobného řeckým či germánským hrdinům, kterému pomáhají jak legie andělské a zrovna tak si opanuje i zástupy démonů, kteří se musí podvolit jeho vůli. Tato osoba „magického Šalamouna“ v sobě sice nese jistý rozpor, podobný svému biblickému vzoru, jeho přesah však sahá mnohem dál, podobně jako dosáhly i jisté diferenciace jiné v magii přítomné biblické vzory, např. Melchidezek, (H)enoch, apod.

Z tohoto nadhledu také můžeme ocenit osvěžující reprodukce z evokačního diáře fra. Daniela (Guida Wolthera), bývalého velmistra řádu Fraternitas Saturni (18°, 33°), které ke Goetii Bibliothecy Horev připojil s největší pravděpodobností Josef Veselý. Ačkoliv Goetia ani Theurgia Goetia nikdy nebyly pro FS hlavními řádovými grimoáry, ostatně podobně jako u britského Zlatého Úsvitu, vzdělanější saturnisté věnovali šalamounské magii dostatek pozornosti mimo jiné i díky epické básni z přelomu 9. a 10. století, s názvem „Solomon and Saturn“ XII . Existuje několik pergamenů s tímto dílem, nejstarší z nich je však podobně jako "Edda" psán runami. Báseň zachycuje probíhající filosofickou debatu mezi Šalamounem a římským bohem Saturnem, ve které jsou mimo jiné diskutovány i témata okultní, např. povaha i užití magického čtverce SATOR.

Prapůvod goetie tedy, jak již bylo řečeno, leží ve Starověku a obdobně jako v případě řecko-egyptských magických papyrů se jedná o kombinaci vlivů řeckých, egyptských a hebrejských, které svou syntézou daly základ pozdějším magickým pracovním konceptům, známým dnes jako teurgie a thaumaturgie.
Po rozpadu starověkého světa přežívaly staré magické praktiky v diasporických subkulturách, které dobývány arabskými nájezdníky v 8. a 9. století padaly jedna po druhé, odkud se pak tyto magické svitky dostaly v důsledku křížových výprav do Středověké Evropy. Zde se goetie stala velmi populární, poněvadž i když svým původním zaměřením tak docela neodpovídala lidovým potřebám kouzel (např. proti uhranutí nebo proti bradavicím), přesto představovala svou formou jakýsi magický receptář, ve kterém lze snadno vyhledat entitu, její povolávací sigilum, její kompetenci a zaměření.
S rozšířením vynálezu papíru (13. století) vzrostla obliba podobných grimoárů i v řadách méně privilegovaných vrstev, což pochopitelně vyvolalo reakci Svaté Inkvizice – která nikoliv překvapivě nalezla nejvíce výtisků zakázaných grimoárů v knihovnách svých vlastních kněží, kde tyto knihy vytvářely stínový doplněk k exorcistickým praktikám. Navzdory období pálení knih (později i protestantskými církvemi, abychom byli spravedliví) se ve světě dochovalo něco přes 400 kopií, z nichž některé skončily v průběhu vysidlování do „svobodného světa“ v Americe.XIII
I přes silný tlak oficiálních autorit ranně středověká goetická tradice přežila, přechovávána převážně různými církevními řády. Fragmenty goetické formy lze nalézt ve spisku "De Nigromancia", připisovaném Rogeru Baconovi, nebo i v "Grimoáru papeže Honoria" (Liber Juratus). Tyto knihy obdobně jako v goetii obsahují zaklínání, kresby ochranných kruhů na zem, instrukce ke zhotovení potřebných magických nástrojů apod.
Goetie se stává prostřednictvím prací některých autorů součástí renesanční syntézy magie (Weyer, Agrippa, d´Abano), zatímco např. Pico della Mirandola tuto praxi odmítá.
Vědecká revoluce na poč. 17. stol. vynesla mnohé goetické svitky na světlo, aby se jim dostalo patřičné publikační pozornosti, což vydatně pohnojilo půdu pro moderní období okultismu.
Během takzvaného magického revivalu na přelomu 19. století dochází k historicky stále se opakující události: mnozí okultisté, kteří se zároveň považovali za křesťany, se pokouší od goetických metod distancovat, jakožto od praktik špatných a nemorálních (viz mageía/goeteía, magia naturalis/innaturalis, magie bílá/černá atd.), další část grimoárů znalé veřejnosti byla jednoduše goetickými prameny znuděna. Tento postoj přetrval do ranných počátků století 20., kdy akceptace goetie veřejně známými osobnostmi pomohla tento zdroj prosadit jako validní.
V roce 1898 vychází poprvé Mathersův překlad Goetie i s jeho předmluvou s názvem „Přípravná definice magie“. Nebylo však vydáno více než 500 výtisků, které si rozebrali převážně členové řádu Zlatý Úsvit. Tento překlad v roce 1904 zeditoval Aleister Crowley, opatřil svým vlastním úvodem, předmluvou a přípravnou invokací.
Je zajímavé na okraj podotknout, že podle Moiny Mathersové se Mathers o existenci Lemegetonu dozvěděl původně z krátké zmínky v knize "Zanoni" E. Bulwera-Lyttona a byl možnou existencí těchto grimoárů natolik posednut, až mu jeho žena dle názvu této knihy přezdívala Zan.XIV

Následující nástup nekřesťanských nebo antikřesťanských magických náboženství během 20. století ještě dopomohl Goetii k větší publicitě. Za počáteční rozšíření Goetie mezi pohanské kruhy je přitom zodpovědný samotný zakladatel Wiccy a bývalý člen O.T.O. Gerald B. Gardner, jenž vydal seznam goetických entit a jejich pečetí jako součást své knihy „Book of The Art Magical“, která představovala jeho první verzi „The Book of Shadows“ (Knihy stínů). Stejný soubor duchů i jejich pečetí se touto cestou stal základem pro fantasy válečné hry (předchůdce dnešních RPG her).

I když dnešní crowleyánská edice Goetie, vycházející pod copyrightem řádu O.T.O., obsahuje krom jiného i enochiánské překlady zaklínání, z hlediska syntézy goetie a andělské magie lze ještě zmínit tzv. Goetii Dr. Rudda XV , edvardiánského učence a přítele Dr. Deea, k jehož osobě se však pojí až příliš mnoho neznámých, takže se jedná o poměrně spletitou historii: v prvé řadě není jasné, zda někdo jako Dr. Thomas Rudd skutečně existoval a jestli se jedná o osobu totožnou s oním učencem a výtečným arbitrem, kterého zmiňuje Dr. Dee ve svých poznámkách; za druhé pokud Thomas Rudd existoval, pravděpodobně ani nebyl držitelem doktorátu - alespoň se však dochovaly záznamy, dle nichž měl hodnost kapitána; a za třetí se nejmenoval Thomas Rudd, ale Peter Smart XVI .

Jako poslední příklad velice kuriózní synkreze bych rád na závěr této kapitolky uvedl práci Arona J. Leitche, který srovnává "Menší klíčky Šalamounovy" s praxí čarodějnictví húdú a jemu blízkými náboženstvími vúdú, santeria a palo. XVII
Především se mu podařilo vybrat podobnosti mezi některými sigily a vévé (sigila loa v tradici húdú). Několik ukázek:









Uvedené hledání podobností i synkreze húdú s goetií především na Jihu Spojených států amerických dokládají, že v současnosti se těší velké oblibě přistupovat k mnohým magickým naukám na principu šamanismu = naklonit si nebo jinak získat určitou entitu za účelem individuálního kontaktu, snaha o obdržení vnitřní vize, vzývání bytosti za účelem spirituálního rozvoje, případně též obstarání si pomoci ze strany spřátelené entity v situacích profánního života.

+++

Tento text je věnován saturnsko-marsicko-lunární entitě.

+++

Pozn. autora: Z časoprostorových důvodů bude druhý díl recenze/studie s názvem „GOETIE, 2. část: Tabulky a korespondence“ uveden později, jako doplněk tohoto dílu prvního.

-----------------

Poznámky pod čarou:

I. Goetia, sborník lóže OLDM, překlad Petr z Vlkova, nakladatelství OLDM o.s., 2009.

II.Goetie, čili Menší klíčky Šalamounovy zvané též LEMEGETON, Vladimír Kvasnička, Nakladatelství Vodnář, 2008.

III. Das Necronomicon / Der Kleinere Schlussel Salomonis, Berlin Verlag Richard Schikowski, 1980. Tato verze Menších klíčků Šalamounových vychází společně v jednom svazku s „Groscheovým“ rukopisem Necronomiconu

IV. The Goetia, The Lesser Key of Solomon the King, Translated by Samuel Liddell MacGregor Mathers (1889):
1) de Laurence edition, de Laurence, Chicago, 1916.
2) Hymenaeus Beta (O.T.O.) edition, Weiser, 1985. Shoduje se v těle textu také s internetovými verzemi Mathersova překladu.

V. Joseph H. Peterson, Red Wheel/Weiser, The Lesser Key of Solomon (Lemegeton), 2001.

VI. The Magician‘s Companion, A Practical and Ecyclopedic Guide to Magical and Religious Symbolism, Bill Whitcomb, Llewellyn Publications, 1998. Godwin‘s Cabalistic Encyclopedia, A complete Guide to Cabalistic Magick, David Godwin, Llewellyn Publications, 1999. The Complete Magician‘s Tables, Stephen Skinner, Llevellyn Publications, 2006. The New Encyclopedia of the Occult, John Michael Greer, Llevellyn Publications, 2007.

VII. Skinner, The Complete Magician‘s Tables.

I v naší lidové slovesnosti se traduje příběh „O chalupníkovi, který si přičaroval Šotka“, což je lidový výraz pro služebního démona, zjevujícího se nejčastěji v podobě černého kuřete (Báje českého Pošumaví, Adolf Daněk, 1930). I když se chalupníkovi zpočátku zdála být Šotkova zlodějská povaha přínosem, v důsledku této činnosti se venkovan brzy ve svém okolí morálně zkompromitoval a stal se tak terčem společensko-náboženské ostrakizace. Rozhodl se tudíž očistit svou pověst tak, že se přestěhuje do neznámé vísky a Šotka zanechá ve svém starém stavení. Ale Šotek unikl z kumbálu, ve kterém byl zamčen a jal se skákat po spakovaných zavazadlech a zpívat: „Už se stěhujem, už tu nebudem, jinde krást budem!“ Pouze pro zajímavost, chalupník se nežádoucího familiára zbavil tím způsobem, že společně s ním přišel i o veškerý svůj světský majetek.

VIII. Seznam chyb v překladu i své vlastní návrhy jsem ochoten poskytnout na žádost nakladateli, ať už pro účely vydání errat, nebo za účelem oprav v případném druhém vydání knihy.

IX. V následujícím textu dochází k odlišení Goetie a goetie – pokud je psána velkým písmenem, je tímto míněna konkrétní kniha, s menšími či většími úpravami podobající se Mathersově překladu z r. 1898. Malým písmenem pak v anglosaských zemích bývá zvykem označovat spíše tradici a různé goetické zlomky/manuskripty.

X. Magia naturalis byla vysvětlována jako okultní věda, založená na skrytých silách přírody, tudíž po teologické stránce legitimní (12. až 13. století).

XI. Lemegeton obsahuje těchto pět dílů:
1. Goetie
2. Teurgie-Goetie
3. Umění Pavlino
4. Almadel
5. Ars Nova (dle B. Rowea též občas chybně uváděn jako Ars Notoria)

XII. Viz "Saturn-Gnosis" a "Saturn-Runen", zmínky lze průběžně nacházet na stránkách těchto řádových periodik z různých období lóže.
Mnohem známější sexuálně-bafometické kresby Guida Wolthera si lze také prohlédnout zde.

XIII. Leitch, Aron J., Modern Grimoire Magick: Folk Magick and The Solomonic Path, Journal of the Western Mystery Tradition No. 10, Vol. 1, Vernal Equinox, 2006.

XIV. Colquhoun, Ithel, The Sword of Wisdom, Howe, Ellic, The Magicians of Golden Dawn.

XV. Skinner, Stephen, Rankin, David, The Goetia of Dr Rudd: The Angels & Demons of Liber Malorum Spirituum Seu Goetia Lemegeton Clavicula Salomanis with a study of the techniques of evocation, 2007.

XVI. Viz několikadílná studie Dana Harma, umístěná zde: http://danharms.wordpress.com/2007/10/27/on-the-shelf-the-goetia-of-dr-rudd-part-1/
(a násl. části)

XVII. Leitch, Aron J., Modern Grimoire Magick: Folk Magick and The Solomonic Path, Journal of the Western Mystery Tradition No. 10, Vol. 1, Vernal Equinox, 2006.

7 comments:

Cody said...

Velice zajímavá recenze, Goetii jsem tahle dopodrobna neanalyzoval, ale jsme rád, že to někdo s pečlivostí udělal za mě.
Ty chyby v překladu jsou významově dost děsivé, ale optám se takto - neměla by postačit správná pečeť a magik již dovodí, o jakou kvalitu, princip jde i bez popisu?

Anonymous said...

Díky za názor, Cody, stačí se dívat na COKOLIV a něco se stane, někdy víc a někdy míň.
Za socialismu taky existovaly výrobky, které si člověk musel dodělat sám, sehnat patřičný šroubeček, tranzistor apod., aby věc vůbec fungovala. Dokonce to ani lidem už potom nepřišlo nějaké divné - a to byla ta daň za to...

p.Rez. d´Ev.

Cody said...

Rozumím tomu, je fakt divné prodávat polotovar s označením tovar.

Anonymous said...

Ono ještě, pokud i chaosmág přijme třeba dočasně nějaká pravidla nebo korespondence, tak by měl vydržet a dotáhnout to do konce, jako v Jumanji.

Ale ještě, jestli
myslíš, zda se lze dívat na pečetě, překreslené Arboriem, pak OK, jde to, má to pěkně a pečlivě uděláno - k magické práci jako předchystáno.
p.REZd´EV.

Anonymous said...

Nemohly by nedostatky v překladu Goetie OLDM vysvětlovat toto v ní psané - "V podstatě jsme čerpali jak z dostupných zdrojů, tak dosti složitě zestručňovali to, co je v Grimoire Orlidom." Takže to asi nebude tak úplně překlad.

Anonymous said...

Potom to asi moc nebude "TA" Goetie, jak ji známe my, milovníci anglosaské kultury a magie...
Tedy berte recenzi jako srovnání s "TOU" Goetií, která je nám blízká, a jako i srovnání, čím se ty dvě liší, máte-li v tiráži uvedeného Matherse. Milovníci "TÉ" Goetie spíše ocení přesnost a důslednost textu, vlastní inovace spíše očekáváme v poznámkách a v přílohách (stejně si myslím, že každý operující si vytvoří vlastní sadu kuřidel, je to jako s anesteziologem v operačním týmu lékařů - každý nováček by si měl odbýt nějaký čas na nejnižším postu "vykuřovače", než se dostane trochu dál).
No je to škoda, ale je dobré slyšet k tomu věcné stanovisko.

p.Rezd´EV.

Ryfuk said...

Co je zvláštní, jsou různé rozchody které by pak měli tvořit ten pomyslný celek.
V knize M. Nakonečného je např. uvedeno, že Lemegeton tvoří pět dílů, mezi které patří Ars Goetia, Ars Theurgia, Ars Paulina, Ars Almadel, Ars Notoria.
U Almadela dále píše že původ a význam jména není znám, a soudí se že jde o jazykovou zkomoleninu.
J. Veselý píše že jako ,,almadelu" se zde označuje jistý talisman, zkráceně pak Almadel.
Po návštěvě Wikipedie jsem zjistil, že s Lemegetonem nemá absolutně nic společného, i když ho ostatní mezi něj řadí.
Zde pak píšeš že poslední díl Lemegetonu Ars Notoria je chybné, a správně má být uvedena jako Ars Nova. U Goetie nakl. Vodnář je v anotaci (knihu zatím nemám) že Lemegeton tvoří čtyři části. Kde je tedy pravda?