Aleister Crowley: POVINNOST

Předmluva k českému překladu

Je až zarážející, jaké obskurní knihy Aleistera Crowleyho jsou překládány a umisťovány na českém webu, zatímco opodál stojí nepovšimnuty skutečně základní práce, jimiž by se dala přehledně popsat Theléma. Jak jinak, svědčí to o jistém nedostatku systematického myšlení v soudobé české Thelémě.
Kniha Aleistera Crowleyho s prostým názvem „Povinnost“ patří k nejnutnějším znalostem Thelémy a těší se stejné důležitosti, jako Liber OZ (http://cybertempli.mysteria.cz/?pgid=84), Liber III vel Jugorum (http://cybertempli.mysteria.cz/?pgid=101) apod., zejména pro tu vlastnost, že ve své první polovině rearanžuje Knihu Zákona za účelem lepšího přiblížení podstaty individuální Thelémy. V části druhé Crowley pro některé zajisté poněkud překvapivě promlouvá z pozice ekologa, sociologa a pohlíží na Thelému z pohledu společensky legislativních forem usměrňování násilí. Není se také čemu divit, že právě tato kniha je rovněž některými západními psychology doporučována jako základní kámen k seberozvoji individua, společně v kánonu děl, jakými je „Umění války“ či jiné práce, vyučující strategickému myšlení, rozvoji kreativity a schopnosti plánovat svou činnost či analyzovat ji – čili rozvíjejí potenciál jedince.

Soror FFL

Povinnost

Aleister Crowley

Poznámky k hlavním pravidlům praktického chování, jež má být naplňováno těmi, kteří přijali zákon Theléma.

"Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon." AL I:40
"Není jiného zákona nad Dělej, co ty chceš." AL III:60
"...ty nemáš jiného práva, než konat svoji vůli. To dělej a nikdo nemá říkat ne. Neboť ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá." AL I:42-44
"Láska je zákon, láska pod vůlí." AL I:57

A. Tvá povinnost k sobě samému

1. Umísti sebe sama do středu svého vlastního univerza.
"Já jsem plamen, který hoří v srdci každého muže a v jádru každé hvězdy." AL II:6
2. Objevuj Přirozenost a Síly svého vlastního bytí. To zahrnuje vše, co se přihodilo nebo ještě nastane v průběhu tvého života: a ty musíš akceptovat vše přesně tak, jak se to projeví, poněvadž se jedná o činitele, jimiž je tvořena tvoje Pravá Vůle. Tato Pravá Vůle tudíž konečně v sobě zahrnuje všechny jednotlivosti, její odhalení je iniciací (pomocí introspektivní cesty) a její přirozeností je neustálý pohyb, tedy musí být chápána nikoliv jako statická, ale dynamická, nikoliv jako podstatné jméno, ale sloveso.
3. Rozvíjej harmonicky a proporcionálně každou schopnost, kterou jsi obdařen.
"Moudrost říká: buď silný!" AL II:70
"Ale vynikej! vynikej!" AL II:71
"Buď silný, ó člověče, chtivý, raduj se ze všech věcí smyslů a rozkoše: neměj obav, že by tě nějaký Bůh kvůli tomu zapřel." AL II:22
4. Pozoruj svou vlastní přirozenost.
Zkoumej každý jednotlivý element odděleně i ve vztahu k celku, posuzuj přesně jejich skutečné cíle v souhrnu svého bytí.
5. Nalezni formuli tohoto cíle, nebo "Pravou Vůli", v jakémkoliv jejím vyjádření a co nejjednodušeji je to možné. Nauč se jednoznačnému porozumění, jak nejlépe zacházet se silami, kterými vládneš, abys dostal pod svou kontrolu tu část univerza, kterou dosud neřídíš.
6. Rozšiřuj nadvládu svého vědomí a kontroluj veškeré síly, které jsou mu cizí, až po ty nejvzdálenější. Budeš-li takto činit, staneš se silnějším a schopnějším používat své schopnosti lépe, jasněji, plněji a na mnohem přesnější úrovni vjemu, lepším porozumění a mnohem vědoměji zorganizuješ svou vládu nad věcmi vnějšího univerza.
7. Nikdy nedovol myšlence nebo vůli jakékoliv jiné bytosti zasahovat do tvé vlastní. Měj se neustále na pozoru, buď připraven k odporu, veden neporazitelnou horlivostí a vehemencí nepohasínající vášně vůči jakémukoliv zásahu ze stran jiných bytostí, které by tě chtěly ovlivnit jinak než přispěním k univerzu tvých vlastních zkušeností, nebo asistencí ke tvému vlastnímu dosažení pravdy skrze fůzi vášnivého splynutí.
8. Nepotlačuj ani neomezuj žádný skutečný instinkt své přirozenosti, avšak zasvěť všechny jako dokonalé služebníky své vlastní Pravé Vůle.
"Buďte proto spanilí..." AL I:51
"Slovo hříchu je omezení. Ó muži! Neodmítej svoji manželku, jestliže je svolná. Ó milenče, jestliže je to tvá vůle, odluč se! Není jiného pouta, které by mohlo spojit rozdělené, než láska: vše ostatní je prokletí. Prokletí! Budiž to zatraceno na aeony! Peklo." AL I:41
"Stav mnohosti ať je spoután a mějte jej v ohavnosti. A tak se vším, co se tě týká; ty nemáš jiného práva, než konat svoji vůli.
To dělej a nikdo nemá říkat ne.
Neboť ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá." AL I:42-44
"Budete shromažďovat statky a zásobovat se ženami a kořením; budete nosit drahocenné klenoty; národy pozemské předčíte leskem a pýchou; ale vždy v lásce ke mně, a tak se připojíte k mé radosti." AL I:61
"Pamatujte si vy všichni, že existence je ryzí radost; že všechny chmury nejsou nic než jakoby stíny; ty pominou & jsou pryč; ale ta jest tím, co přetrvá." AL II:9
"Ale ty, ó můj lide, povstaň & probuď se! Rituály provádějte správně s radostí & krásou! [...] Slavnost za oheň a slavnost za vodu; slavnost za život a ještě větší slavnost za smrt! Každodenní slavnost ve vašich srdcích v radosti z mého nadšení! Každou noc slavnost zasvěcená Nu a potěšení z nejvyšší rozkoše!" AL II:34-36...41-44
"Raduj se! nemeškej a vejdi do naší záře & vytržení! Oddej se klidu pramenícímu z hloubi srdce & piš sladká slova pro krále!" AL II:64
"Buď uchvácen radostí ze života & smrti! Ach! tvá smrt bude nádherná: kdokoliv ji uzří, bude šťasten. Tvá smrt bude pečetí slibu naší odvěké lásky. Pojď! povznes své srdce & jásej!" AL II:66
"Má Bůh žít v psovi? Ne! jen ti nejvyšší patří k nám. Ti se budou radovat, naši vyvolení: ten, kdo se rmoutí, k nám nepatří. Krásní a silní, poskakující smíchem i ti v mdlobách rozkoše, rozhodní a ohniví, ti patří k nám." AL II:19-20

B. Tvá povinnost k jiným jedincům, mužům i ženám

1. Spojuj se vášnivě s jakoukoliv jinou formou vědomí. Tak zboříš vědomí vydělenosti z celku a vytvoříš nové propojení v univerzu, které bude měřítkem.
"Láska je zákon, láska pod vůlí." AL I:57
"Přistupte, ó děti, ku hvězdám & užijte si dosyta lásky!" AL I:12
2."Jako bratři bojujte!" AL III:59
"Bude-li to král, nemůžeš mu ublížit." AL II:59
Abychom pochopili rozdíly mezi dvěma úhly pohledu, je užitečné zaměřit přesně každý z nich. Bojovnost stimuluje mužskou nebo kreativní energii a jako láska, která je jedné formy, dráždí mysl k orgasmu, jenž umožňuje překročit zabedněnost racionality.
3. Vyvaruj se jakýchkoliv zásahů do cizí vůle.
"Střezte se, abyste nějak druhého neznásilňovali, král krále!" AL II:24
Láska a válka v předchozích přikázání jsou svojí povahou hry, v nichž člověk zachovává respekt ke svým oponentům, učí se od nich, ale nikdy nezasahuje do jejich vnějších a aktuálních her. Snažit se ovládnout nebo ovlivnit druhého je snahou jej zmrzačit nebo zničit. Jedinec je důležitou částí svého vlastního univerza, sebe sama.
4. Usiluj, je-li to tvá vůle, o osvícení druhých a o jejich pozvednutí. To však může být konáno pouze za předpokladu přísné ohleduplnosti, dle sportovních zásad fair play, zvlášť pokud se druhý ocitne v tísni, poněvadž sám sobě plně nerozumí, speciálně pokud požaduje pomoc - neboť tyto nesnáze mohou zastínit jeho vlastní dokonalost. (Tento stín může sloužit jako výstraha, nebo může probudit něčí zájem.) Je také zákonitostí neznalosti, když někdo začne zasahovat do cizí vůle. Všechny cizí vlivy jsou nebezpečné a vyžadují znalosti mezních stavů a dobrý odhad, založený na zkušenostech. Ovlivňovat druhého znamená ponechat jednu tvrz bez obrany a takový pokus obvykle končívá její ztrátou, tedy ztrátou vlastní svrchovanosti.
5. Uctívej všechny!
"Každý muž a každá žena je hvězda." AL I:3
"Pryč se slitováním: proklejte ty, kdož litují! Zabíjejte a mučte; nešetřte je; na ně!" AL III:18
"Nemáme nic společného s vyvrženci a neschopnými: nech je zemřít v bídě. Neboť citu nemají. Slitování jest neřestí králů: rozdrťte ztroskotance & slabochy: tohle je zákon silných: toto je náš zákon a radost světa. Nemysli, ó králi, na tu lež: že ty musíš zemřít: vpravdě nezemřeš, ale budeš žít. Nechť se tím rozumí toto: Jestliže se tělo Krále rozplyne, bude věčně přebývat v pravé extázi. Nuit! Hadit! Ra-Hoor-Khuit! Slunce, síla & nádhera, světlo; to je uchystáno pro služebníky Hvězdy & Hada." AL II:21
Každá lidská bytost je, stejně jako ty sám, výhradním centrem svého vlastního univerza, bez rozdílu, že její vůle je shodná s tvojí, případně je dokonce asimilovatelná podle tvé vlastní vůle. Neosobní univerzum nebo přirozenost je pouze abstraktní představa, obecná pravda, jejíž faktory jsou nastaveny tak, aby vyhovovaly všem. Univerzum někoho druhého je proto zákonitě neznámé, a z tvého hlediska i nepoznatelné, avšak vytváří energii, která determinuje reakci v kombinaci společně s tvým vlastním univerzem. Užívej mužů a žen, ale s absolutním respektem vůči jejich nedotknutelným hodnotám, srovnávej své vlastní pozorování s úsudky, které si podobně vytvářejí i oni sami a studuj postupy, na nichž je založen jejich úspěch či selhání a pomocí těchto poznatků můžeš obratněji překonat své vlastní problémy.
Soucit, lítost a líbivé emoce ze svého základu urážejí božskou přirozenost osobnosti a rozrušují ji, neboť jsou to reakce pouze tvé vlastní. Nesnáze jiného člověka mohou být zažehnány, avšak vždy přispěním pozitivní a šlechetné myšlenky, která je manifestací dokonalosti univerza. Soucit je živen mnoha zdroji, zastupuje nečestnost, zbabělost a je esenciálním rouhačstvím proti pravdě.
"Mně vzdávejte hold! vydejte se ke mně přes protivenství ordálie, kteráž jest požehnáním." AL III:62

C. Tvá povinnost vůči lidstvu

1. Zřiď zákon Theléma jako jediný určující postoj.
Je nezbytné, abys z tohoto uspořádání měl převážně prospěch ty sám, jen tak můžeš pomocí svého blahobytu zapůsobit na inteligentní pozorovatele Zákona Theléma, jelikož nejvyšší nezbytností je předvést těm, kteří by tento Zákon chtěli přijmout, že dokážeš plně opanovat sebe sama v souladu s výše vyřčeným. Jediné, na co smíš brát ohledy, je ustanovení Zákona Thelémy, jinak podmínkou přirozenosti vůle je vyvarovat se jakéhokoliv vnějšího vlivu.
Vlády se často dopouštějí mnoho politováníhodných stupidit, jakkoliv osvícení mohou být mužové, kteří jsou v jejich čelních pozicích nebo lidé, jimž je vládnuto. Tak je tomu proto, že záleží na každém muži či ženě, aby vzali svůj osud do svých rukou a upravili svá momentální postavení podle Zákona Thelémy. Tento Zákon je zákonem svobody, záměrem jeho ustanovení musí být zabezpečit nejširší míru svobody každému jedinci a vyhnout se zpupnému předpokladu, že existuje nějaký pozitivní a kýžený ideál, který by bylo vhodné dodržovat.
"Slovo hříchu je omezení." AL I:41
Podstata zločinu spočívá v tom, že svoboda individua je potlačována násilím. (Tudíž vrah se proviňuje tím, že svým jednáním omezuje právo na život, loupež omezuje právo člověka těšit se z plodů své práce, penězokazectví omezuje právo každého na to, aby mu jeho stát vytvářel bezpečné zázemí k realizaci směnného vztahu atd.) Obecná povinnost zakročit potom spočívá v preventivním vyloučení zločinců z celku a v represi - ale také v tom naučit zločince chápat jeho akt zločinu jako opozitum k jeho vlastní Pravé Vůli. (Toho může být dosaženo, vezmeme-li mu právo, které on sám upírá druhým, např. když zloděj cítí neustálou obavu před bezpečím svého vlastního majetku, jenž by mu mohl být zabaven státem.) Toto pravidlo je jednoduché: ten, kdo násilím upírá právo druhému tímto magicky deklaruje, že toto právo neexistuje, tudíž nebude fungovat ani v případě, bude-li je sám potřebovat. Zločin se stává duchovním násilím vůči Zákonu Theléma a neměl by být společností tolerován. Ti, kteří jsou posedlí pudy by měli být odděleni od ostatních a vysídleni tam, kde by mohli vytvořit svou vlastní společnost, v níž by se také účinně naučili nezbytnosti některých pravidel a pořádku. Umění zločinu by mělo být odstraněno. Pokud zmizí fanatické zákazy, zavládne větší svoboda individua, která umožní jedincům naučit se na základě vlastních činů, jak se vyhnout omezujícímu jednání. Tedy zločin automaticky vymizí.
Správou tohoto zákona by měli být pověření lidé, kteří jsou schopni přímého úsudku, jejichž funkcí bude vyslechnout veškeré stížnosti, rozhodnout je dle zásad obecného Zákona Thelémy a učinit opatření, aby bylo zamezeno omezujícím vlivům.
Konečným cílem bude znovu obnovit svědomí, na pravdivých exaktních principech, jako správu postoje, kontrolu nad lidmi i záruku ze stran vlády.

D. Tvá povinnost k jiným bytostem a věcem

Aplikuj Zákon Theléma na všechny problémy, vznikající v oblastech vhodnosti, obyčeje a vývoje. Je vážným přestupkem proti Zákonu Theléma vychýlit jen tak pro zábavu jakéhokoliv živočicha anebo předmět z jeho vlastní funkce, kterou lze odvodit z jeho vlastní historie či struktury. Tudíž nenuťte děti vykonávat mentální operace nebo úkony, které pro ně nejsou vhodné, neboť je to přečinem proti přirozenosti. Obdobně nestavte domy ze zvetšelého materiálu, neznehodnocujte jídlo, neničte lesy atd., atd. - neb jest to přestoupení. Zákon Theléma slouží k tomu, aby byl použit na každou otázku i rozhodnutí jako jediný možný postoj. Je zjevné, že občas povstane konflikt mezi zájmy. V takových případech má být rozhodnuto s přihlédnutím ke všeobecným hodnotám vůči protichůdné škále přirozenosti. Tudíž například stromy mají právo k životu, ale člověk je důležitější než strom a tedy je může pokácet, potřebuje-li otop nebo přístřeší. Avšak pamatujte, že každé porušení Zákona se vymstí, vykácená pralesů může způsobit změny klimatu nebo erozi půdy nebo importem králíků, kteří představují laciný zdroj jídla, můžeme zároveň způsobit jejich přemnožení. Všimněte si, jak porušení Zákona Theléma v souhrnu způsobuje zlo. Přesidlování agrikulturního obyvatelstva do měst způsobuje, že se současně musí vzdát svých přirozených ideálů (viz. také sekularizace, pozn. překl.), což není způsobeno tím, že by pouze venkov nebyl nadále k rolníkům přívětivý, ale činí tak i samo zpustlé město. A chyby inkliminují k tomu, aby se rozmnožovaly geometrickou řadou, a pokud není nalezen lék, celá společnost se obrátí v trosky. Moudré používání Zákona Theléma, založené na pozorování a zkušenostech, spolupracuje harmonicky s evolucí. Experimenty se stvořením, umocněné variacemi existujících druhů jsou zákonité a nezbytné. Jejich hodnota je posuzována dle jejich plodnosti a schopností koexistovat v harmonii s přírodou a směřovat k dokonalosti.

Všechny citace jsou převzaty z Knihy Zákona.

Překlad 2007 (c) Soror FFL, citace z Liber AL převzaty z Českého vydání 1991, 1997, Translation (c) San 1985, 1991, 1996-7, v elektronické podobě se Liber AL nachází zde: http://things.magick.cz/magick/index.php?co=al_pok

Kybermagie II a 3/4: Vize individuální transformace

(Několik subjektivně laděných myšlenek k tématu sebetransformace pomocí informačního modelu a "o problému zla" 8-)

„Zmanipulujeme-li záměr, můžeme tím oklamat realitu. Každá přímá manipulace s myslí, ať už s vlastní, nebo cizí, může přetvářet realitu. Podle mého názoru to plně vystihuje podstatu čarodějnictví.“

Stephen Mace, Ždímané bytí

Pohyb v rozsahu jednotlivých úrovní magických operačních módů (viz. předcházející článek Kybermagie II., animisticko/archaický, magický, mytologický, racionální) nemá pouze tvar sinusoidy, ale zároveň je možné v rámci každého z nich dosáhnout různě hlubokých úrovní ponoru.
Stejně jako se lze vyladit se na jednu jedinou čistou úroveň mysli a tuto rovinu prohlubovat, pak je opačným extrémem škály rychlé kmitání po ploše povrhu, což spojuje vjemy všech úrovní, avšak bez hlubších detailů.
Sjednocení rovin může mít stejně jednoduchou povahu, jako když chameleón samostatně pohybuje každým okem zvlášť a jednotlivé oči se mohou i různě zaměřovat a zaostřovat či pohybovat do stran, nezávisle jedno na druhém. Zahlédne-li však kořist, špičkou jazyka ji neomylně zasáhne, obtočí a transportuje do své tlamy. A zde v této tlamě spočívá bod sjednocení těchto dvou světů, ověření jejich návaznosti na „realitu“.
Popisovat vnitřní smysl individuálního postupu, jeho dynamiku a vznikající nadhodnoty, které svým propojením převyšují působnost rovin jedince, se rovná snaze popsat nevyslovitelného Tao.
Pokud mluvíme o chameleónovi/Tao, nejedná se o popis, jakým způsobem toto zvíře vnímá. Vysledovaným jevem, založeným na zkušenostech individuálního pozorování i přírodovědci popsaných lze analogicky přiblížit princip, jehož centrem není toto zvířete samotné, avšak hlavní téma: mysl a způsob vnímání.

Třetím kamenem magického aktu, který bych pomyslně situovala hned za Maceoův citát v záhlaví tohoto článku, je ona zkouška realitou, polapení kořisti, dosažení záměru. V tom se ostatně liší „čarodějnictví“ od „úspěšného čarodějnictví“ – když existující propojení, obraz, symbol, podobenství a metafora skutečně vystihne svůj (vědomý?super-vědomý?) záměr. Bez tohoto linku propojení je jakýkoliv symbol zbytečný a prázdný. Pro mne samotnou také chameleón představuje symbolické zvíře magie chaosu, magie oktarínové škály a free style magie. Především usměrňuje poslední z těchto označení, neboť nevhodně zvolená barva by se mohla stát stoupenci volných technik osudnou.

Z pohledu symboliky alchymie mysli: chameleón (Tao) je „katalyzátorem“ a mysl reaktantem. Každý aktuální stav mysli vyžaduje konkrétní katalyzátor, aby mohlo dojít ke správné reakci. Mnoho „špatných“ informací znehodnotí výsledek, reaktant „vyšumí“ naprázdno a dochází k mindfuckingu (zasírání mysli).
Magie informačního věku sebou proto také nese nutnost správného umístění „bloků“. Jako magickou patologii v práci s bloky vnímám degradovanou praxi banishingů, jak už jsem také nejednou zmiňovala. Jak je možné transformovat mysl, pokud je vytvářen pouze jeden banishing, který se nepřizpůsobuje vnitřní i vnější situaci? (A pokud např. Israel Regardie, žák Aleistera Crowleyho, spatřuje inovaci banishingového rituálu v tom, že jej sakumprásk přeložil krom jiných jazyků i do Čerokézštiny, což demonstruje v knize „Střední Pilíř“, bylo by jediné rozumné vysvětlení takové, že šlo o pokus „vymýtat pomocí smíchu“ - který předběhl svou dobu minimálně o 40 let. Z hlediska tradice Golden Dawn se však obávám, že to myslel naprosto vážně.)

Ano, pokládám práci s bloky za důležitou složku, je naprosto nevyhnutelné naučit se občas některým myšlenkám říct razantní NE! Přiměřenost vždy vychází z konkrétní situace a schopnosti jedince ji zachytit pomocí konstruktů a symbolů (řeči, obrazů).
Pro dobu Pandemoneónu jsou charakteristické mnohé škály konstruktů, systémů a symboliky, vyvržené jako by na jedné hromadě. To, co způsobuje jejich pozvolnou likvidaci je postupné jejich adaptování, splývání a roubování jednoho modelu na druhý, čímž se od sebe přestávají lišit a ztrácejí svou originální hodnotu.
Jedná-li se o změnu paradigmatu, úzce racionální přístup se v momentě absence dostatečného počtu relevantních informací ocitá v patové situaci.
Vyvstává otázka, proč například dávat přednost křesťanství před magií popkultury? Racionální důvody na podporu každé z možností spolu mohou vést obsáhlý a časově náročný diskurz, jehož libovolný výsledek je bohužel definován předem osobností a preferencemi tázajícího se.
Stejně jako v případě, kdy např. malíř umísťuje do nitra svých pláten astrologické symboly: čím se umělec s astrologickým engramem I) jako magický činitel odlišuje od člověka, který poskládá ikony na pracovní ploše svého monitoru do podoby metasigilické šifry, složené z prvních písmenek aplikací? Oba dva mají něco společného, pomineme-li, že první z těch věcí je „mozek hádankář“ :-), druhý společný rys spočívá v tom, že chtějí něčeho dosáhnout a působit minimálně na svou vlastní mysl „z vnějšku“, jak již prohlásil Mace. Zevnitř ven a zvenku dovnitř. Toto působení může mysl změnit, nebo naopak zakonzervovat.
Prudké změny mohou postupem času zásobit dostatečnou škálou k nalezení stálejších principů, podle zprůměrovaných hodnot - jako dráha atraktoru v chaotickém pohybu kyvadla. Naopak konzervace mysli v sobě nese předzvěst „fatální reakce“, změny ve svém správném čase. Obojí splňuje podmínky informační teorie, ačkoliv skutečná volba už dávno padla. Stejně jako počátek informace začíná v její absenci a potřebě hledání, což samotné lze označit za „magii čistých rukou“.
Toto označení lze z jiného úhlu aplikovat na mysl před volbou. Co není možno rozhodnou racionálně, z důvodů výše popsaných, tomu předchází všudypřítomný strach a „princip zla“, nebo v mírnějším případě slepá euforie potřeby. Jakákoliv změna může v nesčetných alternativách vyústit k horšímu výsledku a toto echo alternativní budoucnosti předchází událost samotnou. V pohádce "O tom, jak se Honza Nebojsa naučil bát" je možno nalézt na pozadí příběhu "problém" samotářského nekomunikativního individua, jehož vnímání světa se odlišuje od principu náhledu zbytku society.
Skutečným konfliktem příběhu je vzájemné nepochopení dvou odlišných modů. Nebojsa nerozumí tomu, co je to strach, neboť se pohybuje v odlišné „realitě“ než zbytek kmenového společenství. Zatímco osoby v jeho okolí uvažují v rámci mytologického vnímání skutečnosti, Nebojsa zůstává pevně zakotven ve světě archaicko/animistického vnímání a v tomto módu je vybaven z pohledu ostatních „nadlidskou silou“. Zatímco čerti, jimž je vyhrazen úterní večer v hospodě, reprezentují vše odlišné od stanovené "normy", komunikují odlišně, fyziologicky připomínají atavismus pudové bytosti, nesoucí znaky zpola zvířecí, v kombinaci s dalšími, z civilizačního pohledu nežádoucími prvky jako je noční život - stávají se tak vyhraněným opozitem k životu ve vesnici.
Lišící se Nebojsa k nim vlastně má v mnoha ohledech blíž, než ke svým lidským příbuzným, je mezi nimi napůl cesty a proto ani nenachází důvod se oněch čertů bát. Zatímco násilí se ve vsi reguluje vynucováním stanovených pravidel a nařízení, což sehraje také svou roli - jak také uvidíme později - ve společnosti čertů se jedná o přímý druh silové komunikace, hájící individuální zájmy, okamžité pohnutky a pudové potřeby. Vyvrcholení scény v hospodě, kam se Nebojsa nechá zavřít, aby okusil strach, přichází ve chvíli, kdy Nebojsa, přece jen z části jsa civilizován, si uvědomí, že v kartách se nesluší podvádět a provinilce ztrestá – ve verzi Jana Wericha se jedná místo symbolu čerta o umrlce, tedy jde o bytost, jež zjevně rezignovala na své lidství a degraduje. Nebojsa, rozpomenuv se na tatínkovu výchovu uštědří jednomu z členů „dionýzova paktu“ výchovnou lekci a dotyčnému tak odblokuje cestu k „vyšším rovinám“, za což je mu tento vysvobozený nešťastník neskonale vděčný.
Samotný Nebojsův problém zatím graduje nenápadně, ale o to poučněji. Ačkoliv Nebojsa prošel nedotčen peklem mytologické roviny, nakonec jej vystraší nějaká zdánlivá "banalita".
Vzhledem k tomu, že sám není původcem vyprávění a narace je tedy situována z pohledu „civilizovaného“ vypravěče, zůstává hodnověrná příčina Nebojsova uleknutí pořád jako by z části tajemstvím. Vybafl na něj někdo? Polekal se myši? Zažil snad tento primitivní muž strach o jiného blízkého člověka? Bazírovat na tomto tajemství by totiž odpoutalo pozornost od pravé podstaty uvědomění, na úkor skutečného dramatu.
Chvilce úleku totiž předcházel nesmírně důležitý okamžik: zasnění, zamyšlení, kdy hrdina přestal být sám sebou, bytostí v tomto konkrétním čase a na tomto místě – jeho mysl se nekontrolovaně vydala do jiné roviny a uvízla tam mnohem hlouběji, než kdy předtím. Očividně se jedná o kritický bod hlubinného propojení dvou úrovní. Určitě k něčemu podobnému docházelo už dříve, ale pokaždé z tohoto zážitku jeho vědomí vyklouzlo, aniž byl byl zážitek osvícen uvědoměním a zapamatován. Až nyní...
Zaskočen mimo svůj svět spatřil Nebojsa sám sebe z venčí, identifikoval své „staré“ já, oddělené a ztracené ve vnějším světě, od této chvíle už neovladatelně žijící svým druhým životem -- a toto poznání jej vystrašilo. Z doposud jednoho jediného Nebojsy se stali náhle dva subjekty: „Ne“ a „Bojsa“. Uviděl se jakoby očima někoho jiného, poněvadž spatřil část sebe sama odosobněnou, jako by uviděl své "Bojsa" a zakřičel v panickém ataku tomu druhému v odpověď: „Ne!“- čímž také definoval svůj odpor. Ale stavu Nebojsa (oproti) i přes svou snahu nemohl dosáhnout zpět, poněvadž "svého dvojníka" již definitivně spatřil v reflexi zrcadlení vnějšího světa.

Není nic snazšího než si vyzkoušet na vlastní kůži, že strach a odpor jsou základním předvojem pronikání různých úrovní. K jejichž vědomému poznání se však dá dojít jenom pomocí obrazů, symbolů a prostředků, které jsou člověku blízké, známé a dosažené, ze známých odvozené nebo vzniklé jejich vzájemným porovnáním.
Hodnota tohoto prožitku, hodnota strachu, odporu a „zla“, spočívá v tom, že kontakt s nimi, jako transempirická magická zkušenost, člověku rozšíří zornice. A o tom, jak uzavřít se svým strachem magický pakt a zachovat si "život" snad někdy příště.

2007 (C) Catalessi

---
Poznámky k textu:
I) Paměťový engram = graficky vyjádřená stopa vzpomínky, podobající se znázornění zvuku. Lze z něj poznat intenzitu, délku trvání a postupný průběh.

Kybermagie II: Informační model „reviewed“!!!

Přepracování filosofického směru informační magie

Známé koncepty magie, jak je zpracoval např. Fráter U.D. a české okultní scéně později představil Josef Veselý, se ukázaly být nadmíru úspěšným memem. I když se obávám, že příčinou úspěchu tohoto modelu není samotný užitečný konstrukt oddílů, uzavřených do pevně stanovených rámců a hranic, jako spíš prostý fakt, že si v něm poměrně široká škála praktiků přijde na své. Jsou to tedy: model démonický/duchovní, model energetický, model psychologický, model informační I).

Nejvíce spekulací a nejistot panuje o posledním z nich, modelu informačním II). Jsou i takové názory, že plně funkční obecný model informačního systému dosud nebyl představen.
Fra. U.D. předpokládá, že informační model by mohl zahrnovat všechny předešlé, čímž se nápadně podobá rozšířenému chápání samotné magie chaosu, ačkoliv však bližší vysvětlení nepodává.

Domnívám se, že podstatnými příčinami, proč nelze informační model úspěšně charakterizovat na bázi „starších“ schémat, je ignorace následujících předpokladů, které se svým textem pokusím podložit:

1) Samotný princip informačního modelu je starý, jak lidstvo samo, není to tedy žádná novinka.

2) Aktuálnost tohoto modelu je v současné době umocněna nárůstem informací pomocí nových a rychlejších přenosových technologií, jako jsou internet, nárůst vlivu médií, síť mobilních telefonů - které podstatně ovlivňují veřejné "povědomí" o magii, ačkoliv představují jen "vnější" stránku věci.

3) Pochopení vnitřního principu v systému magie brání právě ona ohraničenost jednotlivých modelů, jejich vlastní omezení do jakýchsi pomocných škatulek.

Aby byl informační model schopen fungovat, musí být hranice a bloky odstraněny - jen tak mohou informace volně téct.
Současně však jako cokoliv živé vyžaduje jistou strukturu, alespoň přibližnou kosmologickou mapu možného vnímání, pomocí níž by se dal pevně uchopit myslí.
Pro toto rozlišení jsem byla nucena sáhnout po širší škále principů, na nichž „funguje“ magie, než jak předkládá U.D. ve svých klasických modelech. Tato škála rozhodně není tak široká, jako ji zmiňuje Peter Carroll v Liber Null and Psychonaut, pokud mluví o magických technikách (příp. Liber MMM) - a to z toho důvodu, že se mi některé techniky podařilo seskládat do obecnějších zastřešujících principů, s ohledem na člověka.
– Osobní poznámka: Doufám jenom, že svým myšlenkovým konstruktem nečiním magii stejnou medvědí službu, jako moji předchůdci. Avšak to už je údělem průkopníků. :-) --

Orientační struktura rovin mysli III), na nichž je informační model realizován:

1) Rovina atavisticko/archaická

2) Rovina magická

3) Rovina mytologická

4) Rovina racionální

ad 1) Rovina atavisticko/archaická. Tato rovina v sobě zahrnuje psychomotorický druh vnímání reality, v níž si jedinec uvědomuje sám sebe ve formě svého vlastního animistického prožitku. Vědomí je schopno momentální sebereflexe a co do rámce vědomí sebe samého není možno zahrnout, spadá do kategorie „zbytek světa“. Toto schéma lze identifikovat v postupech pudového solipsismu, technik silně orientovaných na osobu operátora, jako jsou např. Crowleyho Theléma, Spareova „sebe-láska“, šamanská cesta sebezasvěcení nebo introspektivní směry, jako Grófovo holotropní vědomí. Škála roviny se pohybuje od rámce principu duality, bolesti/slasti, vnitřního a vnějšího světa až k jednotě, „ani-ani“, která se uskutečňuje pomocí absence duality. Tato rovina má ve své moci propojit mysl se světem pomocí silných a pudových potřeb, čímž mág/šaman jako by přímo ovládá universum jenom svou myšlenkou. Nicméně ve své nevědomé podstatě jako když nemluvně brekotem přivolává mámu, domůže se jídla atd. Tady mají kořeny operace, které se stanou úspěšné díky logicky nevysvětlitelným činitelům, jako je velká intenzita potřeby, štěstí začátečníka, velké přání, existenční tlak – nebo také operace pomocí chemických látek, které blokují činnost vrstev vědomí, v nichž má sídlo „censor reality“, morálka, etika, místo jedince ve společnosti, pravidla a jiné běžně „užitečné“ sociální dovednosti. Symboly průchodů z (a do) tohoto stavu jsou zejména momenty, kdy dítě dokáže vymezit samo sebe od okolního světa, např. ovládáním těla pochopí, kde končí hranice jeho fyzické osoby, pochopí slovo „já“ jako ekvivalent ke svému jménu, pozná samo sebe v zrcadle nebo vydedukuje, že okolí právě hovoří o něm. Proto také cesty do světa atavismů vedou skrze metody vyprazdňování mysli, odbourávání činnosti vyšších úrovní a tato rovina se občas sama projevuje například ve spánku, při hypnózách a autosugescích, během těhotenství nebo v případech, popisovaných jako hraniční mimotělesné zkušenosti. Klíčem je zapomnění člověka na sebe sama a na vývoj, který formoval jeho lidství.

ad 2) Rovina magická – pracuje se souborem symbolů a obrazů IV)!, které zastupují určité jevy a objekty. Pod pojmem symbol si můžeme představit jak symboly požívané v esoterických oborech, např. astrologické, živelné a planetární symboly, umělé jazyky, ale také běžně používaná řeč psaná i mluvená. Jednotlivé výrazy zastupují konkrétní objekty a jejich soubory vytvářejí individuální mapy, psychokosmy, lingvistické mapy atd. V makrokosmickém měřítku jsou soubory symbolů popisovány jako fenomény planetárního typu, jimiž jsou např. noosféra, Anima Mundi, Gaia, Eón, planetární sféry atd. Idea práce s nimi spočívá v předpokladu, že manipulací se symboly lze ovlivňovat i objekty a jevy ve skutečném světě, samozřejmě za odpovídajících podmínek. Některé systémy se pohybují na hraně bytostí živých, což už je předmětem následujícího přístupu.

ad 3) Rovina mytologická – pantheony, bohové, démoni, andělé, elementálové, skřítci a víly a veškeré „entity“. Mysl je povolává v případech, kdy člověk není schopen působit sám, nebo udržovat stálou kontrolu. Magik předpokládá, že tyto bytosti mohou vykonat něco, co není v jeho silách, být přítomny tam, kde on být fyzicky ani psychicky nemůže a proto je evokuje, invokuje, snaží si je naklonit nebo udržet silou. K tomuto účelu koná různé rituály, dává jim dary, živí je energetickou cestou, obětuje či platí za jejich službu. Může dojít ke ztrátě vlastního záměru a potom je to bývalý magik, kdo naopak slouží těmto bytostem, případně jsou možné různé druhy symbiózy

ad 4) Rovina racionální – znalost principů, zákonitostí, schopnost plánovat z hlediska dlouhodobějších koncepcí. Na této rovině také možné vědomě měnit různá paradigmata, změnit svou roli, postoje, aktualizovat vnitřní pravidla, jestliže si to situace žádá. Na této úrovni se také odehrávají retroaktivní postupy, při nichž dojde k přehodnocení minulých zkušeností z pohledu nového náhledu, jejich restrukturalizace. Stará verze je buďto přijata na milost jako druh vývoje, i přes nepříjemný pocit různé intenzity, který sebou „zmoudření“ přináší. Odměnou za tuto bolest je přesnější paměť a komplexnější náhled - není ztracen přehled o proběhlých změnách. Nebo v případě náhlé a masivní změny může být starý názor odmítnut a zablokován obrannými mechanismy, je-li realita nepřijatelná. Staré vzpomínky se jako by přemažou novými. Na podobném principu funguje také syndrom falešných vzpomínek. Přemazané vzpomínky se mohou v plné nebo částečné podobě vynořovat, na což je potřeba dávat pozor, neboť by později mohly způsobit komplikace bludů nebo zkratkovitého jednání.

Byl mi vyprávěn příběh, kdy dotyčný otevřel své staré diáře a svou nespokojenost s jejich úrovní vyřešil tak, že je spálil v kamnech. Snad každý, kdo po sobě kdy zanechával nějaké záznamy ten pocit dobře zná, stejně jako fakt, že občasná čistka přináší úlevu.


Princip informačního modelu

Poslední rovina z uvedených v metodě změn paradigmatu v sobě nese část principu informačního modelu. K jeho vysvětlení použiji část definice magie Aleistera Crowleyho, dle níž je magie vědou i uměním vyvolat změnu (ve shodě s vůlí).

Představme si například někoho, kdo se plně věnuje po nějaký čas konkrétní praxi, například evokaci démonů Goétie. Dosáhl jistých materiálních úspěchů, které by se daly charakterizovat jako drobná zlepšení situací a na rovině imaginační zvládl některé entity evokovat viditelně, v lépe či hůře detailních podobách. S takovými výsledky se v případě této knihy může pochlubit poměrně dost široká základna experimentátorů. Jednoho rána tedy vstane a náhle se cítí nespokojený s celým svým dosavadním postupem. Připadá mu, že dosáhl limitní hranice, kolik mu toho daný systém může přinést. Jeho smysl pro zodpovědnost mu velí, aby pokračoval dál, dokud se nestane mistrem, ale racionální analýza mu našeptává, že ani tisícerým opakováním se dál nepohne. Buďto není v pořádku on, nebo tento systém. Kam se podělo včerejší nadšení, kdy ještě všechno dávalo smysl? A dnes má pocit, že neuspěl, systém vypadá jako překonaná hloupost a kdo tvrdí opak, je z tohoto pohledu slepý či lhář. Zároveň jím zmítá „smysl pro povinnost“. Co když jenom prochází depresí a pochybnostmi? Nemá je překonat a pokračovat dál?
Takovéto okamžiky je možné vnímat jako procitnutí do jiné, mnohem pravdivější skutečnosti, která se dříve nabízela jen ve své jednostranné podobě. Předchozí představa o tom, co je skutečné, byla zrušena, což vyvolalo pocit ztráty a bolesti. Ačkoliv považuji toto „utrpení“ jako jeden z poznávacích znaků, nezaměřuji se na něj jako na cíl. Kdokoliv se na tomto stavu zasekne, může libovolně dlouho prodlužovat svá vlastní muka v mnoha škálách, od šamanských nebo poustevnických druhů trýzně, až po utrpení během hledání a odkrývání Pravé Vůle.
Mysl se dříve nebo později intuitivně zaměří na navázání kontaktu s někým nebo něčím, co by mu mohlo poskytnout informaci o tom, jak pracovat v jiném druhu paradigmatu, než ve kterém se pohyboval dosud. Co by mu mohlo pomoct. Kontaktovat může např. Boha, nebo nevědomí, Svatého Anděla Strážce, psychologa, praktického lékaře, astrologa atd. Rady však nepřinášejí nic nového, jedná-li se o názory, které už zná. Potřebuje něco odlišného, co by mu pomohlo odhalit nějakou jinou úroveň bytí, kterou by mohl prohlubovat. Jedná se o INFORMACI TRANSFORMAČNÍ HODNOTY a taková INFORMACE je klíčem k použití informačního modelu, jeho startér. Informační model je zaměřen vždy jeden krok do neznáma. Jedná se o velmi staré techniky, přítomné ve všech sebetransformačních systémech. Oddělené prvky informačního modelu praktikujeme při práci s divinačními systémy, mystickými hovory s bohy či jinými „bytostmi“, během všech vizionářských a astrálních operací. Tyto techniky se také z tohoto úhlu pohledu soustředí na různé druhy informací a jejich přenos.

Jako u každého principu, který se vymyká běžné „normě“ může být výsledná informace zkreslena neurózami, psychosomatickými obtížemi, narcisistně-egocentrickým zaměřením nebo fanatismem jakéhokoliv druhu.

Pandemoneón: multiinformační sítě dneška

Ve své vizi Nového Eónu přišel Aleister Crowley s vizí, že struktura tohoto eónu bude tvořena z hvězd, přičemž každý muž a každá žena je hvězda. Myšlenka struktury Nového Eónu se tedy podobá Sheldrakeovu modelu morfogenních polí, který societa vytváří a neustále formuluje. V momentě, kdy se začaly rozžínat televizní obrazovky v jedné domácnosti západního světa po druhé, spustil se proces astrálního kontaktu s jinými a často i vzdálenými hvězdnými komplexy. Jednotlivci byli náhle vtaženi do života lidí na druhé straně planety, mnohým byl poskytnut přístup do prostor a kruhů, dříve jim uzavřených. Druhý informační skok způsobil Internet, který podnítil komunikaci, aktivitu a kreativitu přímo ze středu domácnosti. Svět se otevřel, „společnost hvězd“ začala odhalovat své četné záhyby.
Z tohoto pohledu: dříve bylo nutno hledat informace transformační hodnoty v omezeném počtu systémů, přidělených jedinci místem a dobou jeho narození (jindy probíhala údobí, kdy se masivní změny ve vědomí některých jedinců projevovaly např. vytvořením jiného vyznání, herezí, revolucí nebo reformou těchto systémů). Současná euroatlantská civilizace umožnila konfrontaci s mnoha typy paradigmat, což sebou přineslo pozitiva i negativa. Čím více možností se nabízí, tím také roste pravděpodobnost, že ta „správná“ nebude nalezena. Současně také narůstá šance, že "tam někde (venku) je (pravda)".
Staré ideje bývají civilizačně recyklovány v mnoha podobách, různé myšlenky zaznívají mnohokrát vyřčeny pouze v nepatrných odchylkách, proto také může dojít ke ztrátě nadšení uprostřed praktikovaných systémů, poněvadž jedinec dosáhl svého momentálního maxima v dané sféře, jeho mysl se upgradovala na bázi struktur, poznaných skrze jiný systém. Někdy to není lenost a nedůslednost, ale potřeba změny, hledání nového zdroje, hlubšího prožitku, které ženou člověka pryč a uvolňují jej ze starých vazeb.

----
Poznámky k textu:
I. Článek Josefa Veselého Čtyři filosofické koncepty magie v knihovně na Grimoáru se nachází na této adrese: http://www.grimoar.cz/jv_01.php?
II. Alternativní název, který se pro tento druh modelu používá, kybernetický model, může zmást, pokud nevnímáme slovní základ kybernetés=kormidelník, jak už jsem popsala zde: http://chaospace.hyperlinx.cz/index.php?pgid=413
III. Při tvorbě těchto rovin mne asi nejvíce inspiroval Ken Wilber, jehož práci lze najít např. zde: http://wilber.shambhala.com/ . Přes velké sympatie k myšlenkám výše uvedeného se nemohu ubránit jistým rozpakům nad některými slabinami, které mi připadají očividné. Např. Ken Wilber, jakožto populární vysokoškolský pedagog v USA, neuznává magii, mytologii, a podobné konstrukty považuje za „nižší vývojové fáze“, což mu však nebrání pojmenovávat úrovně vědomí názvy jako „úroveň kentaura“, „týfónská rovina“ apod. Dále pak přílišné směřování k planetární úrovni, tzv. Gaia systém mi evokují šťastnou éru hippies. :-)
IV. Obrazem je míněn reálný předmět, jehož podobu se snažíme podržet v mysli v co možná nejpřesnějším provedení. Liší se od symbolu, který zobrazuje zvolený předmět stylizovaně.

2007 (C) Catalessi

KRONAUTIKA - Operace se saturnským prstenem

Klíčová slova projektu: experimentální magie, přenos magického voltu, astrální operace na dálku, psychonautika, hlubinné vnímání.


Pomůcka: prsten z nerezavějící oceli, po jehož obvodu jsou vyraženy římské číslice od jedné ke dvanácti. V horní, otočné části lze čísla měnit dle libosti. Drobnou nevýhodou je, že se horní kroužek protáčí velmi lehce, takže nastavenou hodnotu může zrušit každý dotek, případně otřes, což mírně limituje škálu operací na převážně fyzicky statické.

Více viz. obrázek, který je převzat ze zdroje: http://www.zlato-stribro.cz/zbozi.php?detail=31479

Výklad+návody k praktickému použití:

I.
Nejjednodušší z možných způsobů práce spočívá v tom, jak pomocí tohoto prstenu přesně načasovat své magické operace dopředu (a jak někteří retroaktivci předpokládají i dozadu, což je spíš míněno jako vtip, z důvodu značné síly předpokládaného odporu energie, jejímž účelem je zachovávající stávající stav věcí.).
a) Správnou hodinu nastav na vrchní straně prstenu, tak, aby se číslo nacházelo přibližně uprostřed prstu, na němž je prsten nasazen.
b) Imaginuj propojení s tímto časem, s touto hodinou.

Podobně lze použít také i jako podpůrný prostředek pro jiné operace. Stanovíme-li přesnou hodinu, kdy operace míníme zahájit, několik dní před určeným dnem nabíjíme tento časo(prostorový) bod energií, která posílí zamýšlenou operaci jakéhokoliv druhu. Může se jednat jak o jednorázové věci materiální povahy, jako zkouška, pracovní pohovor, jakákoliv důležitá událost, která stojí před námi, tak i o sebetranscendenční magickou operaci apod.

II.
V hraničních případech experimentů s vlastním vědomím lze použít pohybu čísel na prstenu k destrukci vjemu časové kauzality a vytvořit u operatéra mimočasové vědomí, jako alternativní stav gnóse. To se však nemusí podařit v plném prožitku napoprvé, ze začátku stačí však formální výkon a sledování operace.
Náhodně točíme prstenem z čísla na číslo a myslí lehce sledujeme, aniž bychom zapojovali vědomí. Nejprve by měla být cílem inhibiční meditativní metoda, při níž se mysl zaměří na pokojné vplutí do meditativní nečasové dimenze. K exhibičnímu rituálu přistupuje už zkušenější operatér, výsledkem je vyvolat neklid, pocit pohybu a časovou dezorientovanost.

III.
Intelektuální hra koncentrace:
a) prstem druhé ruky namátkově zatočíme prstenem libovolně zvolenou silou.
b) Padne-li například číslice VI, v mysli převedeme na arabskou 6. Operatér zírá na číslici na prstenu a přes ni si představuje šestku, až mu oba rozdílné tvary splývají a sjednocují se.
c) Tuto hru lze využít, i pokud pracujeme se symbolickým číselným systémem, např. tarot, čakry, případně různé numerické systémy, viz. např. Husleho klíče.
d) Pro XXI. století západního světa je dvanáctková soustava skryta všem na očích v hodinovém ciferníku, který vyděluje dvanáct hodin dne a dvanáct hodin noci, tyto dvě poloviny spojené převážně s pohybem slunce od východu k západu a případně i s Lunou. Většina lidí kopíruje biologický a společenský řád, v němž jsou jednotlivé hodiny propojeny v mystické mentální mapě s obvyklými činnostmi viditelnými, ale i neviditelnou pociťovanou skutečností - měnícími se hladinami hormonů v závislosti na činnostech vnějších i organických. Dvanáctka tedy může symbolizovat oběd nebo i spánek, viděno symbolicky v živelné podobě, země a vzduch. Hodiny vstávání zažehávají ohnivý živel aktivity, čas odpočinku, péče o sebe má povahu vodní. Denní intelektuální vrcholky jsou velmi individuální, mohou přicházet hodinu po probuzení, mohou být aktivovány ranní kávou, přísunem cukrů do organismu atd. Vlastní škálu je potřeba vytvořit na základě sebereflexe, paměti, záznamů zkušeností do diáře apod. Některé aktivity jsou více jednoznačné povahy, jiné, jako např. sex a láska mohou charakterizovat jak vodní, tak ohnivý živel, jak již ostatně bylo v literatuře mnohokrát popsáno - není to jejich chybou, ale předností spojovat extrémy. Inspiraci k přesnějšímu rozeznávání může dát Tarot a pro zkušené práce s Iťingem.

V této črtě, která dává pouze několik základních možných návodů, lze zakončit dvěma citáty Williama S. Burroughse, Ohyzdný duch:
"...Ten pták ví cosi o časové kapse. V těchto lesích nemohou žít žádní masožravci, žádné velké kočky. Uprostřed ilustrace stojí na větvi stromu lemur kata, hledí čtenáři přímo do očí. A tady další lemuři, jako ve skládačce...
Lemuři národ je starší než Homo Sapík, mnohem starší. Objevili se před sto šedesáti miliony let, v době, kdy se Madagaskar oddělil od africké pevniny. Způsob, jakým mysli a cítí, se od našeho zásadně liší. Nezabývají se časem, následnosti a kauzalitou. Pokládají tyto pojmy za zbytečné, odpudivé a těžko pochopitelné...

...Lidé Prolákliny, zformováni chaosem a zrychlením času, se prosmýkli sto šedesáti miliony let k Průrvě. Na které jsi straně?"

Soror LPM

ORGASMOTRAUM

V den Tvých narozenin,
Ti nosili dort,
A ty ses těšíval na tu chvíli,

V tělesném spojení
Vyprskneš orgasmem
A než Ti svíce pohasnou
Svá přání zašeptáš.

Jak dítě sladkými ústy
Se do snů vkolébáš.

La Petit Mort

(Báseň je inspirována poznámkou P.R.Koeniga o primitivitě sexuálních rituálů v McDonaldizovaném okultismu, jejichž funkčnost je založena na mechanismu vyslovení přání v momentě orgasmu.)

URBANŠAMANISMUS II

„Čím víc něco hledáš, tím je těžší to najít. Jakmile přestaneš hledat, najdeš to.“

(Občan Pes)

„Kia nemá žádnou formu. Není tím, ani oním. Nemůžeme o něm téměř nic říci, snad jen to, že je prázdným středem vědomí a že „je“ tím, čeho se dotýká. Nemá žádné vlastnosti, jako je dobro, soucit nebo duchovno, ani jejich protiklady. Když něco prožíváme nebo chceme, dává nám pocit smyslu nebo vědomí, a když něco prožíváme opravdu silně, je tento pocit o to jasnější.“

(Peter Carroll, Liber Null and Psychonaut“)

Stáli jsme se synem na poloprázdném ostrůvku tramvaje, kolem nás fučel studený vítr a oba jsme sami pro sebe dumali nad tím, jak se co nejdřív vrátit domů.
„Snad už ta tramvaj přijede.“ Vzdychla jsem.
„Snad jo.“ Přizvukoval. „Budeme ještě dlouho čekat?“
„Ne, něco zkusíme. Ale musíme být opatrní. Naučím tě starý trik, který jsme s děckama dělali, když jsem byla malá. Zkusíme ji nalákat.“
„A to jde? Že ta tramvaj tomu rozumí?“ Divil se.
„Ne úpně přímo ta tramvaj, ale děláme prostor pro příležitost. Líčíme na ni past. Vytváříme neviditelný uzel v toku věcí, trhlinu do jiné reality. Pojď, budeme dělat, že vůbec nechceme, aby nějaká tramvaj přijela. Že o to nestojíme. Půjdeme pomalu na konec zastávky, jako že jdeme pryč a nebudem se ani ohlížet.“
Vyrazili jsme drobnými krůčky a tvářili se nenápadně, proplétajíce se kolem tichých siluet, jako by zmrazených v čase a snažili se nevyprsknout smíchy do jejich obličejů, abychom je neprobudili z jejich letargie.
„Ne, my vůbec nechceme, aby ta tramvaj přijela... chceme jít domů pěšky... Ať si je tam, kde je, my ji vůbec nepotřebujeme...“
Už jsme skoro stáli u cedule s jízdními řády.
„Můžu se teď ohlédnout?“
„Ale nenápadně, ať si toho nikdo nevšimne..“
Pošilhával úkradkem přes rameno. Situace se vyhrocovala, bylo nutné dohrát hru až do konce.
S posledním metrem jsme přešlapovali téměř na místě.
Také jsem se opatrně rozhlédla, jako že chci přejít na protější chodník. Nasadila jsem seriózní masku, jako každý druhý řádný občan tohoto města.
V zatáčce se objevil čumák prvního vagónu.

„Víš, když jsem byla malá, zvlášť o víkendech nejezdily tramvaje nijak moc pečlivě podle řádu. Dnes se lidé mnohem víc snaží přiblížit svůj životní rytmus strojům.“ Vysvětlovala jsem, zatímco jsme nastupovali. „Na jednu stranu to má jisté výhody, ale na té druhé se nesmí zapomenout, že lidé nemyslí jako stroje a tak je jejich vnímání dost odlišné od strojového řádu.“
„Já vím, to je jiný vnímání, jako když spolu pracujeme s kyvadýlkem... Jako když Chackotay putuje ve snech na místa svých předků podle váčku síly a podle indiánský mapy?“
„Přesně tak. Je to ten jiný druh skutečnosti, ten vnitřní. Ale nebudem o tom s nikým mluvit.“
„Ne nebudem. Někteří lidi by to nepochopili.“ Pronesl s přehledem bytosti, která už o podobných věcech ví své.
„A nebo ještě lépe. Nebudem o tom mluvit právě s těmi lidmi, kteří by to nepochopili. Ale pamatuj si,“ varovala jsem ještě rychle, „nemusí to zafungovat vždycky. Žádné kouzlo není stoprocentní. Kolikrát jsme jako děcka došli až do půlky další zastávky - a tramvaj nám mezitím ujela. Ne každá příležitost je tady pro naše využití, to leckdy předem nepoznáš. Ale stojí to za to zjistit, i kdyby jenom pro ten pocit.“

URBANŠAMANISMUS I

Vše, co je skutečně magické, pochází z nitra člověka. Tam jsou totiž přenášeny odrazy jeho vnímání, zkušeností a cítění. Nitro je to místo, kde vzniká pochopení světa. Ve vnitřních, intuitivních technikách tedy spočívá klíč k magii, jako ke změně paradigmatu, které řídí uspořádání a provázanost univerza.

Začínám tím, že jsem na toto místo vkopírovala a zeditovala své poznámky k technikám, které jsem popsala pro fórum Postmoderna a chaosmagie. Jedná se o stroze vymezené myšlenky, rozšiřující praktický repertoár urban-šamanismu a použitelné jsou zejména v prostředí středoevropských měst:

MHD MISANTROPIE:
V prostředcích MHD se občas projevuje misantropní cítění jednotlivých lidí tak, že v poloprázdném prostředku někteří cestující nenápadně zaberou 2 místa. Buďto tak, že na druhé sedadlo položí objemnější zavazadlo, nebo si sednou do uličky a nechají místo u okýnka prakticky nepřístupné - a dokonce i když se ostatní místa k sednutí zaplní, staticky okupují dobytý prostor.

Starší občané to řeší způsobem, že jakmile se dodatečně uvolní sólo místo, okamžitě si přesednou. Ačkoliv přesun dokazuje, že pohybu schopni jsou, šetří to jejich ego - nemusejí vstávat na povel nebo žadonit o puštění.

Já to beru jako výzvu své magické koncentrace, pokud k tomu mám volnou mentální kapacitu, sednu si slušně a myšlenkami potenciální spolusedící odpuzuji. Použít lze cokoliv, mentální příkazy, sugesci, imaginaci silového pole, negativní obrazy či energii atd.
Příklad:
Zapnula jsem mentální paprsky a nechala je působit, muž cca kolem 50-ti let nastupoval a mířil k sedadlu vedle mne, pod náporem mého psí znovu vyrovnal svou dráhu a směřoval dál do hloubi.
S úlevou jsem si oddechla, ale tu se jako zombie s trhnutím zastavil a jal se opět otáčet kolem své osy, k mému volnému sedadlu. Zintenzivnila jsem svou "jógu temného světla", podpořeného mantrou: "Nesedej si vedle mě, ne, ne, ne!" (Nevěřím na to, že věty s "ne při hypnóze a sugesci nefungují.) Chlapík se zase jako loutka otočil a šel dál.

Začínám zjištovat, že ona úplně obyčejná myšlenková sugesce je jedna z nejefektnějších a nejnenáročnějších technik.

Ad. Doporučení hypnotizérů nepoužívat při sugesci slovo "ne" - obvykle mechanicky papouškováno dle teorie o oidipáči a jiných zastaralých map:
1) nepoužívat striktně jenom u osob silně vzdorovitých, které si sáhnou do ohně jenom proto, že jim někdo říká, aby to nedělaly. Současná společnost je značně nejistá, které zákazy se vyplatí dodržovat, že občas vhodně myšlené NE zasáhne a zastaví líp jak co...
2) nepoužívat tam, kde na sebe přitáhneme pozornost, místo aby jste se skryli. Například klasické vyvolávání na základce. Bude-li někdo sugerovat "nevyvolávej mě", nebo nedejbože dodá své jméno, možná tím na sebe i nechtěně upozorní.
Tady mám vyzkoušeno mlžení, plížení se - a méně čestnější, podsunutí vhodné zástupné oběti... (Tento základ využívám zejména ve svém negativním urban-šamanismu.)

Je to prosté, ale nečekala jsem, že to tak dobře funguje, přistoupivší cestující si obvykle sednou jinam, i přes můj poměrně slušně upravený vzhled. Pokud jsou sedadla zaplněna, je má vlastní kapitulace nevyhnutelná, ale často u sebe pozoruji poměr ustupující odhodlání a stoupání "altruismu", ochoty sdílet... Mág by se měl seznámit s hranicí (hraniční poznání)... v němž člověk volí strategii vplout do davu a sdílet jej, je-li to nutné.
Hrdinové umírají mladí.

Jinak to, co Olii popisuje při chůzi (http://www.132.wz.cz/us.htm), zažívám od dětství také, zrovna tak i trans během cesty nějakým dopravním prostředkem. Každý šaman by se měl naučit splynout s duchem na základě svých schopností pozorování a vcítění, splynutí nitra s inspirací venku považuji za základ.

Město může dát např. tyto reálné podněty:

TROLEJBUSY:
Všimli jste si "elektrického bzučení", které trolej při jízdě vydává? Někdy dosahuje alikvótních tónin, takže pokud jede urban-šaman v poloprázdném troleji, může se naladit a pobrukovat si s ním, jsou to vibrace kombinované s hukotem. Mám 1 oblíbený kopec a některé kusy zvládnou ohromující přesah několika oktáv, srovnatelný s altajským hrdelním zpěvem.
Během jednoho stoupání do tohoto kopce jsem viděla blažený výraz školačky, která cucala sladké mléko v tubě a byla v transu, široký úsměv na tváři a zasněný pohled, až do okamžiku, kdy trolej vystoupal a hlučně otevřel dvířka. To ji vytrhlo ze zasnění...
Ad ještě troleje, byla jsem upozorněna, že ty „zpívající“ začali vyměňovat, stejně jako staré soupravy Metra, protože údajně ovlivňují srdeční činnost. Domnívám se ale, že 70 Hz je naopak léčebná frekvence. Takže to se srdcařem sekne, když odtud vystoupí...
Nezbývá než užít si těch zbývajících několika kusů, dokud to ještě jde...

TRAMVAJE:
Poloprázdná tramvaj, řítící se nočním městem. V tu chvíli mi pomáhá živá představa, uvědomím-li si, že je to vlastně taková skříň na kolečkách, imaginuji těžký železný podvozek, sleduji, jak se synchronně houpou smyčky na tyčích, jedna kopíruje pohyb druhé, poslouchám vrzání a splynu s otřesy, nechám se kolébat a nebráním se tomu.
Pokud chce člověk dělat nějaké operace, dobře působí rytmické mumlání, jakmile to víc drncne, zesílit a naopak zeslabovat v tišinách.
Vhodné jsou i typy spojů, které hlásí stanice, s nimi lze asociovat volní přání - např. stanice „Tvrdého“ může posloužit jak pro ženu, tak i myslím pro muže jako fixace a zaklínání falické síly - úplně nejlepší, nachází-li se po cestě k milované osobě.
Noční pohled skrze zadní okénko dopravního prostředku je také inspirativní, zvláště při dopadajících kapkách, pokud člověk přimhouří oči, vidí paprsky světla, jako pevnou konstantu.
Změny světla, plazivé stíny, blikající zářivky, houkačky a signalizační světla spíše patří do dalšího odstavce...

PATOGENNÍ ZÓNY:
jsou mé obvzvláště oblíbené, trafostanice, mnohočetná elektrická vedení - odjakživa se mi dobře přemýšlelo před monitorem, i když jsem třeba psala na papír.
Skupina Clan of Xymox po 25-ti letech nevyprodukovala nic zajímavého, jen 1 skladbu, Under Wire, jejíž refrén až do omrzení používám jako klíč, ale elektroniky je k dispozici mraky...
Jen jaksi nemám ráda mikrovlnky, znám proces i účinek tohoto záření a tak z nich ani nejím jídlo...

STATICKÉ OBJEKTY, SPEC: BUDOVY:
Občas i běžní lidé prožívají a evokují "duchy města", pokud si vybavují zážitky, někteří pokročilejší si je i vytváří, ve snaze zapamatovat si např. nějaký bezvýznamný časoprostorový uzel k pozdějšímu použití.
Ve škole, na fakultě, v různých zaměstnáních, co jsem vystřídala a i jinak v městské zástavbě se ráda fixuji na schodiště. Pohled vzhůru a na nosná ramena s odpočívadly mi dává možnost imaginárně operovat s "vehiculem budovy", jednoduše to načrtává její komunikační centrum a výšku, poněvadž obvodové zdi mi připadaly prázdné nitrem a povrchní. Potřebuji-li tedy něco někam zacílit, identifikuji budovy dle mentálního snímku schodiště, bez zbytečných detailů, nejsou-li charakteristické.

Radši tedy tyhle uzly sama vytvářím, co se týče pověstí, kde někdo zemřel sebevraždou nebo se propadl do podzemí apod. jsem velmi opatrná z hlediska obsedantní povahy věci a řeším je spíše v beletrii.

SÍDLIŠTNÍ ZÁSTAVBA:
Mám vyzkoušeno, že s paneláky je lepší pracovat jako s kompozičním celkem, jednotlivosti a detaily mne většinou rozptylují. Nedaleko od domku, v němž žiji, postavili komplex luxusních domů a při letu ultralightem, kde jsem pilota požádala, aby zakroužil nad mou čtvrtí, se mi naskytl pohled, který jsem si ještě ověřila ze satelitního snímku, že ony domy tvoří polokruh, rozevřený směrem k mému domu (z ulice to není až zas tak vidět). Uložila jsem si to jako odrazovou plochu pro "magickou pelotu", do té doby jsem používala spíše hrad a tradiční vězení všech režimů, které je centrem mého města.
Věžáky jinak mohou připomínat zuby, zakusující se do nebes, individuálně se dá dobře pracovat s kulturními či komunálními centry uprostřed sídlišť, protože je to něco jiného uprostřed masy, zajímavě architektonicky řešené rampy, kilometry zábradlí apod.
Jako jistou rituální instruktáž mohu doporučit stařičký klip „Headhunter“ od Front 242.
Btw: při jednom rozhovoru s Gigerem pro tv stanici Viva Zwei stál šedovlasý rozcuchaný mistr kdesi uprostřed sídliště, šedivé paneláky kolem... ušlapaný trávník s lysými místy... a nejvíc mne pobavilo, že Giger v ruce držel obyčejnou bílou igelitku...
Vot děmon:-).

JAK ZNIČIT FAMI(LY)LIARA

Jeden ze sbírky mých ručně psaných rituálů, zhotovených dle obyčejů O.L.

NO BANISHING IDEA

Kdo zastaví prokletí banishingové neurózy ?

"Proč vlastně evokujete, když se pak od toho oddělujete - pomocí banishingů - a schováváte se před projevy sebe samých?"

Z lucifersko-saturnské gnóze A. Gregga, šéfa Ordo Luciferi

Nápad přestat s banishingy (obrannými rituály) spočívá na několika myšlenkách:

1) praktikovat takový druh magie, se kterým člověk dokáže žít

2) "přestat dělat jednu věc a přitom toužit po druhé..." A. O. Spare

3) naučit se být zodpovědný za to, co člověk vyvolá (udělá) a za důsledky, které z toho vyplývají.

4) pokud člověk předpokládá, že by se měl bránit proti sobě, zpochyňuje tím statiku své vlastní existence.

PRAXE (nástin průběhu):

A) cca 10 let goldendawnovského banishingování,

B) banishing stop time

C) pocit, že je člověk nahý, zlé sny, během nichž se z neškodných věcí stávají hrozby.

D) život ve stínu kosy = pochopení, že každý den může být posledním. Relaxovaná připravenost...

FAKE DEAMON

Fake Deamon jako účelová magická reakce na internet, kde se krade.
Je to kouzlo, virový elementál, je to trik a je to i zároveň postoj, protože...

...kradou se nápady, krade se obsah promyšlenějších příspěvků, kradou se hlášky a kradou se klidně i fungl komplet celé články.
Těžko stanovit, kde je ta hranice, nechat se inspirovat a zároveň nekopírovat, každopádně když už chce někdo krást a zachovat si čistý štít, musí v tom být setsakramenstky dobrý a nenechat se načapat.
Z druhé strany, mág může mít své vlastní důvody, proč si chtít zachovat autorství a od toho je taky mágem, aby si toto mentální vlastnictví dokázal udržet.
Buďto lze zanevřít na mediální prostředí internetu úplně a soustředit se na klasickou publikační činnost, nebo i nadále komunikovat prostředky, které jsou k tomu na netu určeny - jenom do svých věcí vkládat něco jako časované bomby - kterým říkám "Fake Deamon" - a není to překlep.


Setkali jste se s tím určitě už na základní škole, když jeden žák opsal od druhého nějakoou nebetyčnou krávovinu a právě proto byl odhalen, poněvadž podle pravděpodobnosti není možné, aby tutéž chybu udělali oba dva.

Inspirovala jsem se také vlastními překlepy a zkomoleninami, které se mi stávají v přímé úměře nedostatku volného času, případně mi je často způsobuje používání různých kuriózních mnemotechnických pomůcek. Je toho zkrátka hodně, co mne zajímá...
Když už nemůžeme ovládnout své chyby, tak je aspoň dokažme využít.

Kdysi dávno sehrál můj přítel dohromady na jednu kazetu pár kratších demoalb jisté velice populární kapely a pro své účely ji nazval From the Ether. Kazetu půjčil několika svým známým a po nějakém čase potkal člověka, který mu naprosto vážně přesvědčen tvrdil, že album From the Ether patří k normálním řadovkám oné skupiny.

Další inspirací mi byli naguálové a jejich sebepotvrzovací mechanismus. Přejede-li naguála auto, není to proto, že by nedával pozor, udělal chybu, ale proto, aby se žáci něčemu naučili. I to však lze dobře dokázat, jak vysvětluji níže.

Postup: vkládejme do svých článků neviditelný vodotisk svých chyb - který by nám pomohl odhalit bezmyšlenkovité opisovače a vykradače, jako ornament mistrovských řemeslníků, kteří si signovali své dílo.
Nejlepší bývá vybrat si nějakou méně důležitou pasáž, aby to nebilo přímo do očí a fakticky neznemožňovalo ostatním s článkem pracovat, protože to zůstává hlavním důvodem, proč něco vlastně publikujeme.
Bezmyšlenkovitý opisovači a kompilátoři, kteří nám vadí nejvíce, převezmou všechno komplet a nebudou se unavovat, aby si někde ověřil fakta či snažili se něco pochopit.
Pro své přátele mějme nachystaná errata, vysvětlivky, dekryptovací klíče, neboť jsou to zároveň naše jediné důkazy, že o svých vlastních chybách víme a že byly naším záměrem. Taky nám odpadne trapné vyptávání, jestli si naše výtvory přečetli a co si o tom myslí...
Fake Deamon princip lze doplnit magickými rituály, jako je gnose, tvorba elementála i jiné metody...

Přesto zůstává, že nejlepší ochranou našich nápadů je náš vlastní styl, naše osobnost - která když není, tak ji nelze ničím nahradit.

La Petite Mort