Předevčírem jsem dostala chuť vyzkoušet alespoň pro mne ještě dosud příliš neotřelou metodu tvorby poezie, podle vzoru Briona Gysina, jenž navazoval na Tristana Tzaru a dadaismus.
Večer pracovního dne mne však přemohla únava, bylo dost pozdě a navíc jsem zjistila, že jsem nedávno vyhodila většinu letáků a reklamních časopisů.
V pátek jsem během malé debaty s přáteli toto téma alespoň otevřela a zodpověděla dotaz, proč je lepší používat jako základ již jednou sepsaný text - poněvadž nabízí všechny slovní druhy, takže nás naše představivost neomezí pouze na frekventované pojmy, slovesa či podstatná jména. K čemuž jeden z přátel dodal, že Brion Gysin vlastně svou metodu objevil náhodou, poněvadž jako výtvarník jednou řezal své dílo na podložce z denního tisku, jakož si běžně v praxi pomáhají tímto civilizačním odpadem všichni ti umělci a řemeslníci, kteří někdy něco vytvářeli rukama. Gysin následně zjistil, že mu pod zamýšleným dílem vznikl nějaký nový, nezamýšlený a zábavný text.
Konečně jsem se dostala k činu, přibrousila nůž a po docela komplikovaném úsilí vyřízla z časopisu „Vitalandu" několik slov, ze kterých se mi podařilo vyhladit a složit optimistickou větu:
„Radost přestává být výsadou. Polechtá ve všech fázích.“
Teprve pak mne napadl „objev“, který svou podstatou vlastně není až tak moc objevný. Když použiju „click and cut“ metodu na digitální text, bude výsledek méně pracný a mnohem rychlejší!
Nenadělám přitom tolik smetí!
Budu mít aspoň víc času uvařit oběd!
Že mne to nenapadlo dřív, vhodného materiálu se válí na internetu plno.
Vyřezáno z běžného zpravodajství a novinek, něco z intelektuálních Britských listů - a slova vložená do mysli zatahala za špagátky.
Báseň, tematicky postdušičková, vyhŘEZla ven:
Večer pracovního dne mne však přemohla únava, bylo dost pozdě a navíc jsem zjistila, že jsem nedávno vyhodila většinu letáků a reklamních časopisů.
V pátek jsem během malé debaty s přáteli toto téma alespoň otevřela a zodpověděla dotaz, proč je lepší používat jako základ již jednou sepsaný text - poněvadž nabízí všechny slovní druhy, takže nás naše představivost neomezí pouze na frekventované pojmy, slovesa či podstatná jména. K čemuž jeden z přátel dodal, že Brion Gysin vlastně svou metodu objevil náhodou, poněvadž jako výtvarník jednou řezal své dílo na podložce z denního tisku, jakož si běžně v praxi pomáhají tímto civilizačním odpadem všichni ti umělci a řemeslníci, kteří někdy něco vytvářeli rukama. Gysin následně zjistil, že mu pod zamýšleným dílem vznikl nějaký nový, nezamýšlený a zábavný text.
Konečně jsem se dostala k činu, přibrousila nůž a po docela komplikovaném úsilí vyřízla z časopisu „Vitalandu" několik slov, ze kterých se mi podařilo vyhladit a složit optimistickou větu:
„Radost přestává být výsadou. Polechtá ve všech fázích.“
Teprve pak mne napadl „objev“, který svou podstatou vlastně není až tak moc objevný. Když použiju „click and cut“ metodu na digitální text, bude výsledek méně pracný a mnohem rychlejší!
Nenadělám přitom tolik smetí!
Budu mít aspoň víc času uvařit oběd!
Že mne to nenapadlo dřív, vhodného materiálu se válí na internetu plno.
Vyřezáno z běžného zpravodajství a novinek, něco z intelektuálních Britských listů - a slova vložená do mysli zatahala za špagátky.
Báseň, tematicky postdušičková, vyhŘEZla ven:
Postdušičková (3.11.2007)
Tři lidé večeří husu
Přejděme kolem v předvečer
Tohtoto moc smutného pomyšlení.
Kdy coby v momentu pohledávky ke svému synovi,
řekli mu, jak ve zlém snu, otevřeně:
Vše jednou končí, života věčného, svobodné vůle, křivdy a hříchy
A další a další výtvory systémové záležitosti.
Osobním viděním, ctihodní,
naleznou v místnosti eroze svobodu.
Již dává přírodní analfabet svým otrokům.
Co dodat?
„Radost přestává být výsadou. Polechtá ve všech fázích.“
Catalessi
